Chytá mě deprese?

@neomenia druhé dite jsme takto plánovali a tešíme se na neho. vim, že na to budu sama a tchanovci práve muzou pohlidat občas, to nerikam, moji rodiče taky občas prijedou. nechtela jsem rodit v 40,tak proto 😉
vim, že musím občas vypadnout, ale ne vždy to jde a neni s kým. jen jsem se chtela vypovidat, myslela jsem, že se mi trochu ulevi..

Ono se to časem určitě zlepší. Kdyby jsi našla někoho s kým si můžeš popovídat, tak se ti uleví. No s tchánovci si budete muset nastavit hranice, je otázka, jak k tomu přistupuje manžel.

Mně se líbí, že máš děti takhle po sobě, sice to bude asi náročné až se narodí malé mimčo, ale jako sourozenci si budou blíž, než kdyby mezi němi bylo 8 let rozdíl.

Skrz co se hádáte s manželem?

@suzanne_capulet Já myslím, že jsi tady shrnula celkem běžné pocity ženské na mateřské, opravdu to musíš jen vydržet, protože se dvěma malými dětmi to bude záhul. Asi nečekáš úplně radu, možná zkušenost - doma se dvěma malými dětmi mi taky občas hrabalo, pocity někdy smíšené (jak to píšeš, úplně to vidím), zachránila mě práce - na pidiúvazek prostě vypadnout z domu a dělat něco jiného. Pak jsem se těšila do práce jako malé dítě a zároveň i domů, člověk si za pár let stejně uvědomí, že tyhle roky doma s dětmi strašně rychle uběhly a že to bylo vlastně krásné, už se to nebude nikdy opakovat, takže si to zkus udělat hezké a po svém ...

@levandule_k jo snad kdyz bude teplo a bude vic maminek venku, tak se seznamim. doufam v to teda.
Manzel stojí za mnou ve vsem, i co se jeho rodicu tyce. Oni jenom nechapou nekdy kdyz zrusime návštevu že proc a jsou urazeni. to je na dlouho. ale vztah mame dobry, jenom mne poslední dobou stvou, asi je to tehotenstvim. nevim.
dekuji, my chteli deti takhle blízko, mam stejny názor. a čo se týka hadek, prave že se hádame o blbostech. neco me rozhodi a neumim se dat do pohody za 5 sekund bohuzel. nemám rada, kdyz manžel reaguje nervózne a to me dokáže vytocit.

@knuffel dekuji, musim si najit nejaké zaliby a uvidíme 😊

Mám děti od sebe rok a půl a vím, jak je to náročné. Už jen to těhotenství s takhle malým dítětem, které je na tobě zcela závislé. Také jsme se zrovna v tomhle období stěhovali a naštěstí jsem si tu po porodu našla spoustu přátel, takže se skoro každý den s někým vídám a to mě hodně naplňuje. První rok s dětmi byl dost náročný, ale teď už malá chodí do školky a s jedním dítětem doma, když jsem zvyklá na dvě, mám doma pohodu a rodičovskou si užívám 🙂

@suzanne_capulet nepřestává mě překvapovat kolik maminek se takhle cítí 🙁 bohužel se o tom veřejně skoro nemluví a tím je to horší. "jako by to neexistovalo". Odkud jsi?

@areh tak to je super 😊 ja to mam jak na houpacce, jednou je vsechno supr, jednou se proste cítim takhle. jsou to brutalni zmeny a výkyvy nekdy. ja jsem z jihu 😉

@suzanne_capulet to já taky. Je to občas šílený. Já jsem z Pardubic. Škoda 🙂

@suzanne_capulet tak zalezi jak moc te nic nebavi a citis se smutně. Zkus nejakou aktivitu jak radi holky a le pokud se budes citit furt pod psa, chtelo by to aspoň pravidelny pokec s kamaradkou. Nebo treba i rodinná poradna nebo psychoterapet. Ale jestli je to jednou tak a podruhy jinak, tak to mohou byt proste hormonalni vykyvy.. to je běžné...

@suzanne_capulet nevím, jaké jsi povahy, ale pro mě jsou a na mateřské byly zcela zásadní kamarádky. Ideálně s podobně starými dětmi. Podnikaly jsme společně s dětmi výlety, chodily do heren, na cviceni pro děti, měla jsem si s kým popovídat, občas večer na skleničku, kafe bez dětí. Bez kamarádek bych MD nepřežila... nechceš zkusit nějakou najít?

Něco podobného jsem prožívala asi tak před měsícem. Mám téměř pětiměsíční holčičku,vytouzenou dá se říct. Ale co si budeme povídat, někdy je to mazec i když ona je fakt hodná. Stěhovala jsem se za manželem, kamarádka pořádná žádná. Manžel je taky pořád v práci a doma se to vše točí kolem malé, ale to je asi koloběh života no. Po takovém týdnů depky jsem si řekla, že takhle to prostě nejde. Snažím se chodit ven za každého počasí a tak nějak se těším na jaro. Musíš si prostě něco najít pozitivniho jinak je to na bednu . Mně kolikrát přijde vhod i blbej telefon s kamarádkou, když malá třeba spí .

Podle mne na mateřské jsou tyto pocity normální.Nemate někde v okolí dětskou skupinku?Já jsem takhle chodila s dcerou....dcera se pohrala a já si pokecala s maminkami.
Mne když chytla na mateřské depka,tak jsem se snažila na každý den naplánovat nějakou činnost....např.ze půjdeme do lesa,na hřiště nebo výlet do cukrárny 🙈😂Jsou to sice blbosti ,ale mne to pomohlo 👍

Oba máte zápřah, manžel pracovní a ty s péčí o syna. Hádky nejsou dobré a synek vycítí i dusno mezi vámi.Co je častým důvodem hádky?

ja se snažím hledat nejakej program ale ne vzdy je chuť prave a radsi zustanu doma. o detské skupine jsem už uvažovala, az bude malý vetsi, ale jsem ted tehotná tak zase ted ne a až pak kdyz se narodí druhý a trochu povyroste. nevim.
@petullenand hádky jsou kvuli blbostem, že je jeden či druhý ci oba nervózny. dnes taky úplne zbytecne zkazeny den. necim me naštve a pak už jsem bez nálady a neumim se hned dat do pohody. i kdyz se omlouva.. :( je to na palici

Radu nemam. Snad jen, ze to mam stejne, teda az na to ze ja nejsem uz tehotna ale double mama a to je narocny a na to hadani (my mame vztah vcelku klidny). Jinak.... Manzel od rana do vecera doslova v praci, my rodice nefunguji, tchanovcci ti jen jednou za cas. Jsme na silene vesnici s silenymia lidma v mini domku, bez zahrady, coz pro me jako zahradnika je dost bolestivy, bez kamaradek, s tim ze mam jazyk na veste kazdy den, kdy deti usnou kolem 21.30 a ja pak jeste uklizim do noci, k tomu pracuju. Cas zadny nemam, hlidani, taky ne. Nevim co poradit. Ja jedu spis uz jakoby na autopilota a plne jsem to vsechno prijala. O to je to mozna lepsi. Ale samozrejme deprese myvam velke, obcas az nebezpecne. Ale mam to vykyvove, ze jednou tak, podruhe onak. Nemam to jak ty v kuse.

Jo a jeste doplnim,, ze k tomu bojuju s tim, ze se tu skoro nehnem, zijeme v jedny mistnosti, rekonstrukce se tahne a o vse tu zakopavam 😀 porad stirat hlinu, pisek, atd atd... To je pak zuzo na nervy

@suzanne_capulet já to měla taky pri druhém těhotenství a mám pocit, že někdy i teď. Máme děti po roce, manžel má hodně náročné povolání, hlídání téměř žádné. Pak se to někdy sejde a jsem že všeho naštvaná a někdy mi to přijde všechno kolem zase skvělý. Asi normální stavy. Žádnou velkou radu nemám. Jsem s dětma hodně venku, děláme si program v herničce. Občas s kamarádkou na kafe.

Kamarádka mi jednou poradila..že si mám v podvědomí myslet, že mám skvělého může, což mám, ale taky tam máme ALE a to co mi chybí si mám v mysli představit, že všechno klape, když budu mít myšlenky pozitivní a spokojené budu se cítit lépe a bude to znát i na venek ale u těch opačných a jen hůře.Chlapi mají svůj jazyk a my taky, proto u nedorozumění jim musíme v klidu s láskou a úsměvem podat to co chceme, jako když vysvetlujes malému dítěti co po něm chceme.

PS.oziv to trochu..zkus manzelovi 1x týdne udělat koupel, násyp do ní himalájskou sůl a pár kvitecku z levandule..a pak ho namasiruj..celé tělo..to bude koukat a když bude čas dělej mu ji pravidelně 1x týdně.. já vím ze s miminkem to půjde hůř časově i náladou ale zkus to 🙂 mám to vyzkusane a za 1

@suzanne_capulet to chápu, že někdy dokopat se k něčemu je náročné, ale když to zlomíš a půjdeš ven, tak pak budeš ráda 🙂 Dětské skupiny jsou od 1 roku, tak zagoogli, kde je nějaký program pro tyhle děti 🙂

Já bych si na tvém místě s manželem jenom promluvila o tom, jaké máš pocity. Počkala bych, aby nebyl moc unavený, řekla mu, že chápu, jak má náročnou práci a pak mu řekla, že mám teď pocity, jak na houpačce a všechno vnímám strašně emotivně díky tomu těhotenství a poprosila ho nadhled, toleranci a trpělivost. Ono se chlapům v našich pocitech občas těžko orientuje a člověk jim musí polopaticky říct, co vlastně chce :D