Tatínek u porodu? Ano - ne?

@10lulu04 o tom si musíte v klidu promluvit předem, varovat ho, že když mu budeš nadávat, že to tak nemyslíš a domluvit se, že si to nebude brát osobně... ale já jsem určitě pro, jednak kvůli sobě, budu se cítit líp, a jednak i pro otce je to silný zážitek vidět narození svýho dítěte, nechci ho o to připravit...

Měla jsem manžela u obou porodů a jsem za to ráda. kdyby tam nebyl, tak většinu času trávím sama, PA mě chodila jen kontrolovat. A bohužel se někde personál chová k samotné matce hůř, před partnerem si to nedovolí.

@10lulu04 Pokud u porodu být chce tak proč ne 🙂 Je určitě velkou oporou.Jsi ještě těhotná chviličku.V průběhu těhotenství na to budeš myslet jinak.Já ze začátku taky říkala že chci rodit sama.Bála jsem se abych se mýmu tím nezhnusila.Pak ke konci jsem si přála mít přítele u porodu ale on se nakonec toho bál takže jsem si to odrodila sama a ničeho nelituji🙂 Na první dobu porodní jsem byla s ním a u tlačení jsem ani nevnímala že tam se mnou je vůbec personál a byla ráda že mám alespon klid na soustředění 🙂

Jinak ještě doplním že i když jsem byla prvorodička bez doprovodu tak se ke mě personál choval naprosto skvěle 🙂

To je hodně rozporuplné téma a kor u nas v rodine .. Jeden z bratrů u porodu být chtěl a stál si za tímto názorem. Druhý být nechtěl, že by neměl jak své ženě pomoct a nakonec šel a nadšený z toho nebyl. Říkal, že kdyby to mohl vrátit, tak nepůjde :(

Pokud tam partner chce, tak bych to zvážila. Teď se ti možná zdá, že ne, máš strach, že řekneš něco ostřejšího, ale věř mi, že na samotnou rodící ženu si personál víc dovolí, budou na tebe víc tlačit, snažit se urychlovat porod apod. Muž může v tomhle ženu chránit. My jsme s partnerem domluvení, že u porodu bude, řeknu mu všechna svá přání (ne oxytocin apod.) a on mě bude hlídat 😀. Páč pochybuju, že budu mít v bolestech ještě starost o to, jakou kapačku mi to zase dávají.
Pro muže je to (pokud tam chce být) nezapomenutelný zážitek vidět, jak se narodí dítě. Skoro každý pár, co má už tohle za sebou ti řekne, jak to bylo nádherné a jak měli slzy v očích.
Navíc, pokud bys nedejbože skončila na císaři, může mít bonding on. Je to lepší než kdyby miminko leželo po porodu 2 hodiny samo, jak se po císaři často děje.
Mám z toho pocit, že ti nevadí samotná jeho přítomnost u porodu, ale že se bojíš, že na něj budeš v bolestech nepříjemná. Tak to mu musíš vysvětlit, že to tak může u porodu být, dokonce se v době tlačení rodičkám může uvolnit adrenalin a můžou být na okolí (i na personál) agresivní. Samozřejmě to potom nemyslí vážně, ale hormony jsou hormony. 🙂 Já jsem tomu svému řekla, že u porodu asi budu nadávat, že na mě kdy sáhnul, ať se na to psychicky připraví 😀. Když o tom bude předem vědět, nebude to brát tak vážně 🙂.

@10lulu04 manžel nejdřív váhal, pak došel k tomu, že tam chce být. Já ho tam chtěla od začátku. Je pravda, že kdyby tam nebyl, tak tam 1,5 dne ležím sama s občasnými návštěvami porodní asistentky. Takhle to čekání bylo příjemnější. A personál se staral stejně ať jsem byla sama nebo s manželem. Nakonec ve finále tlačení ani o manželovi nevím. Kdyby tam nebyl, tak jsem ani neviděla fotku dcery (předčasný porod v 25+6 a musela okamžitě do inkubátoru). I teď po 3 měsících z něho vypadávají detaily z porodu o kterých nemám ani páru. A je na něm vidět, ze je rád, že tam byl. Je pan důležitý co všechno ví, oproti mě 😀 a to pouto k miminku se tam pro něj utužilo. Ale jak už tady někdo psal. Vy se na tom musíte shodnout, domluvit. Na sprostá slovo jsem ho taky upozorňovala, že mi to může ujet a nebudu to tak myslet... A taky jsem si s ním vyjasnila, ze jestli bude mít nejapne kecy, tak ho pošlu do pr*ele 😀 a on bude vědět , že to přehnal ...Ale na to nedošlo 😀

Ze mě ne nebo spis nas, podle me chlap na to ani neni nejak staveny, ja treba byla rada, ze jsem si bolesti odbyla sama a hned jak se malej narodil prisel dovnitr takze prvni vteriny s nim take byl, znam i hodne pripadu kdy to chlapi vuci svym zenam odpudilo. Je to takovy trend jako treba neockovani atd. zalezi ale na vas, nejak krasny porod neni, to spis az po narozeni.

Manžel byl u porodu obou synů. Při největších bolestech mě držel za ruku, otíral pot z čela. Určitě mi hodně pomohl po psychické stránce. Za mě určitě ano.

Můj manžel se mnou taky byl u porodu, pravda je že tu první dobu porodní tam spíš proseděl, já jsem se soustředila na prodýchávání kontrakcí, na nějaké povídání nebyly síly, ale před samotným tlačením jsem byla šťastná, že tam byl, musela jsem si pár finálních kontrakcí odbýt vestoje a to jsem se na něj pověsila a funěla a kňourala... 🙂 jinak nezapomenu nikdy na jeho pohled, když se malá narodila, stříhal pupeční šňůru... byly to silné emoce...myslím, že pro něj bylo hlavně těžké vidět mě v bolestech a vědět, že mi nemůže pomoct, několikrát v panice volal PA když jsem moc hekala u kontrakcí.... 😉
Takže za mne taky ANO.

Rodila jsem teď 14., přítel to brát 'automaticky', že chce být a bude u porodu a já také. Společně jsme miminko splodili, společně si 'projdeme' porodem. Nedokážu si představit, že bych tam na to byla sama.
Za mě určitě ANO pro tatínka u porodu.

Se mnou byl manžel také u obou porodů a nedovedu si představit větší oporu. Byla jsem opravdu moc ráda, že jsem ho tam měla. V afektu jsem "řvala" jen u prvního porodu a ne na něj, ale že to k...... bolí. Pro nás oba to byly opravdu silné emoce a tak nějak nás to ještě víc stmelilo. To, že bude u porodu, jsme ani neřešili, byla to pro oba samozřejmost. Ale kdyby tam být nechtěl, tak bych ho nenutila. Ale za mě ANO.

Mně manželova přítomnost u porodu neskutečně pomohla (už proto, že trval dlouho). Držel mě za ruku, dával mi po doušcích pít vody, když mi při prodýchávání kontrakcí vyschlo v puse, chodil pro porodní asistentku, když bylo potřeba, prostě tam byl pro mě celou dobu... Jsem ráda, že jsme si tím prošli spolu a že jsme u vzniku naší rodiny byli oba. Za mě určitě ANO.

Já manžela u porodu asi chci. Ale moje máma mě od toho zrazuje. Že když rodila bráchu, tak ji táta akorát rozčiloval 🙂

Pokud chce on sám tak ano, ale nejsem zastancem toho partnera nebo manžela do toho nutit. Případně nesouhlasím s teorií, že si pak muž ženy více váží. Já měla u porodu ségru a bylo to super jako žena s třema dětma mě dokázala pomoc i poradit. Každopádně já manžela u porodu nechtěla i z důvodu, že nerad vidí, když "trpím" a nemůže mi pomoc a pak děsně prudí lékaře, takže u nás by to bylo pro mě asi daleko víc stresu s ním než bez něj 🙂

Pred tehotenstvim jsem nechapala proc bych mela chtit partnera u porodu, behem tehotenstvi to bylo porad chci-nechci-chci-nechci a po porodu muzu rict, ze konkretne u meho manzela jsem rada, ze tam se mnou byl.. hlavne ve finale mi hodne pomohl, jak fyzicky (drzel mi nohu pri poloze na boku a ja se o nej mohla pri tlaceni poradne opirat) tak i psychicky (kdyz jsem v jednu chvili uz skoro propadla zoufalstvi ze to nedam, tak vedel jak mne podporit a nakopnout)
nicmene ale manzel pocital i s tim, ze ho kdykoliv behem porodu vykopnu za dvere a pak ho klidne za par minut budu hystericky shanet at jde zpatky 😀

Já nechtěla a byl tam se mnou pokaždé. Nechtěla jsem ze samého důvodu, jako ty, jsem protivná, když mi není dobře a nesnáším, když na mě někdo kouká, jak trpím. Můžu říct, že kdyby tam nebyl, nevadilo by mi to. 😉

můžu porovnat obě situace - u syna manžel byl, byl mi oporou, ale stejně jsem si chtěla bolesti prožít sama...u dcery být nemohl, hlídal syna, a musím říct, že jsem měla štěstí na personál nemocnice...takže mi tam muž nechyběl...pak hned stejně přijel...ať se rozhodne chlap, zda tam chce být...musí být 100 % si jistý, jinak hrozí viz výše v komentářích (odtažitost, problémy v sexu atd.)...taky si sama rozhodni, jak zvládáš jiné bolesti? schoulíš se radši sama pod peřinu, nebo do náruče muže? a cokoli mu řekneš u porodu musí zapomenout...tam je člověk rád, že vše dobře dopadne...a nic nevyčítat 😉

Já jsem tam manžela chtěla, on zezačátku že ano, pak nakonec že neví, no a nakonec tam semnou stejně byl a musím říct za mě, ano, pro mě byl hroznou oporu já ho tam nemít tak rodím snad ještě dneska, sice byl snad víc nervozní než já ale byl mi velkou oporou 🙂 Myslím, že svým zpusobem to ty dva ještě víc k sobě spojí. Ale samozřejmě je to na hlavně na Vás dvou 🙂

Zatím mám do porodu docela daleko, ale nechám to na něm...já bych chtěla, aby tam byl, ale pokud se na to nebude cítit, tak ho nutit nebudu. Uvidíme, co budu říkat s blížícím se porodem 😀

U prvního porodu se mnou byla mamka.
Ted čekáme druhé a pritel sám řekl, že by tam chtěl se mnou být.
Vím, že bude vykulený, nervózní. Řekla jsem mu, že budou chvíle, kdy ani nebudu vnímat jeho přítomnost, ale i takové, kdy budu šťastná, že tam se mnou je. Je to ale můj parťák a vždycky budeme na vše dva 🙂

@replykatee u nas prave mamka taky rikala, ze by tam chtela byt. to jsem nechapala uz vubec, ale kdyz to vezmu kolem a kolem, ona uz za sebou tri porody ma, tak asi vi, co by bylo a nebylo dobre.. ale jeste uvidime.

No, po zkušenosti..záleží na vás dvou.
U nás to bylo tak, že on to bral jako samozřejmost že bude, všichni chodí. Ale vymstilo se nám to. Je to individuální. Pokud on chce, a oba cítíte že to zvládne, že bude oporou a nebudeš ve stresu ještě z toho, jak to zvládá on, tak určitě je fajn mít tam někoho s sebou (i když osobně za lepší podporu považuju svou PA nebo dulu).

U mého porodu byl manžel se mnou. A moc ti to doporučuju. Měla jsem horší porood a musim ti rict,ze bez nej si to tam nedovedu představit. Takže z me zkušeností doporučuju vsema deseti

Já jsem byla ráda, že manžel se mnou byl. Na jednu stranu jsem ho vlastně moc nevnímala, na druhou stranu jsem byla ráda, že nejsem sama, že by zavolal pomoc, kdyby se mi třeba udělalo špatně... Na sále jsem totiž byla většinu času sama, porodní asistentka se chodila čas od času podívat, jestli něco nepotřebuju, natočit monitor nebo pak dr. přišla vyšetřit, ale třeba 15-20 minut (přesně nemám odhad, při kontrakcích jsem to moc nesledovala) jsem byla vždy sama, tedy s manželem. Takže mi dodával svou přítomností klid, že je o mě postaráno. Jinak on se asi dost nudil 🙂. Potřebovala jsem klid, takže jsem nechtěla, aby na mě mluvil, nebo se mě dotýkal (hrozně mi to vadilo), takže tam jen tak seděl... Jinak říkal, že to finále je opravdu velký zážitek a že je rád, že tam byl. Mě to zase jako takový zázračný zážitek nepřišlo, prostě jsem byla ráda, že to mám úspěšně za sebou 🙂.

Manžel tam byl a musím říct, že jsem za to hodně ráda. Byl mi tam velkou oporou a prostě jsem cítila, že na to nejsem sama 🙂 Ale určitě záleží na vás dvou, jestli ty sis jistá, že ho tam chceš a jestli on opravdu chce a ne jen proto, že se to teď prostě tak dělá...

Za mne ne. Bude se mnou předtím, příjde za námi hned jak se malé narodí, ale na samotné vypuzování prostě ne. Za prvé sám nechce, a za druhé nechci ani já, chlap nemá u porodu co dělat. Budu mít u sebe ségru nebo švagrovou. Samozřejmě pokud by manžel chtěl, bránit mu v tom nebudu, ale jsem ráda, že jsme se shodli 😀 Každý to má nastavené jinak, promluvte si o tom, každý své pro a proti, nechte to chvíli uležet a uvidíte :o)

Za mě taky ano. Manžel věděl do čeho jde. Že na něj třeba budu zlá, měl pokyny, na co má za mě dohlížet (co chci a co nechci), pomáhal mi s protahováním, apod. Většinu času bych jinak byla sama a působilo by to na mě depresivně... Teď čekáme druhátko a chci ho tam zase.. 🙂 Ale záleží opravdu jen a jen na vás, jak k tomu oba přistupujete.. Pokud on chce a ty ne, může tam třeba být a pokud tě bude znervózňovat nebo ti tam vadit, můžeš mu říct, ať jde ven a přijde hned po narození a užije si první chvíle s miminkem..

Já ti hlavně doporučím soukromou porodní asistentku. Muže jsem u porodu měla, ale svou PA bych tam brala jako sůl..