Poporodní deprese, stavy smutku a pláče

Pavli, máš pravdu, hormonálna víchrica spraví svoje! Je toho veľa nového a miminko Ťa potrebuje celú pre seba. Požiadaj o pomoc - manžela, kamarátku, mamu, sestru - to je jedno - nech malého vezmú na prechádzku a Ty si oddýchneš. Spi, keď spí miminko - práca Ti neutečie. A návštevy príjmaj také, ktoré ponúknu pomoc, donesú navarené, alebo len tak pomožu, čo je treba..... Kúp si šátek na nošení dětí a maj malého pri sebe - tak bude spokojný a Ty niečo urobíš. A keď budeš mať pocit, že je toho naozaj veľa a nezvládaš to, neboj sa požiadať o odbornú pomoc - možeš mať baby blues, aby to neskĺzlo do niečoho zložitejšieho.....

Pavli, ted nemam cas se rozepisovat, napisu pozdeji, ale ver, ze nesji jedina, prvni ani posledni..a je dobre, ze to nedusis v sobe a chces to "resit"..neboj, bude to dobre, jak pisou holky...

petule.h díky moc za podporu. já se stále všude ptám jestli je to normální, jestli já jsem normální...
Koukám, že je to všude jinde také tak, jen každý to snáší jinak... a já prostě hůř

musko, díky, Také jsem uvažovala o pomoci. Teda zatím myslím, že je to lepší a bude se to ještě zlepšovat. Ale pokud by to po šestinedělí neustalo, tak bych někam zašla 😉

alcatko.j díky moc. Já jsem právě ten typ člověka, který to musí pořád řešit s někým a ujiš´tovat se jestli je to ok. Neumím to dusit v sobě, já to hned na sebe prásknu.

Pavli, ja mela poporodni depresi, jak malovanou. zjistila jsem to bohuzel az tak pul roku po, kdyz jsem se nad tim zpetne zamyslela. dnes rikam, ze chapu matky, ktere v zoufalstvi zadusi sve dite. kolikrat jsem mela 100 chuti po ctyr hodinovem histerickem revu tu malou pusinku necim zakryt, jen at uz je proboha chvili zticha. prvni mesic jsem byla schopna Vitka nekomu dat a uz ho nechtit...no des. sranda byla, ze ostatni maminky v okoli mely ukazkove deti, spave, hodne, uzasne. tak jsem byla - a doted jsem - za neschopnou matku. od rodiny jsem akorat tak slysela, ze vse delam spatne, ze jejich deti spali od vecera do rana, ze tohle a tamto..kdo nezazije, nepochopi...prave jsem tehdy nemela prilezitost svoje pocity resit a pri vzpomince na prvni Vituv rok se osypavam doted. kdyz mi nekdo z kamaradek rekl, ze si materstvi fakt uziva, tak jsem mela slzy v ocich a uprime zavidela. az s narozenim holcicky od kamosky jsem pochopila, ze nejsem divna ja ani moje dite, ze nekdo si to materstvi proste nadsene neuziva, protoze plactive deti dokazi sve. jeji holcicka byla to stejne v blede modrem, jako Vita. takze od te doby vse prozivame spolu a rikame si - jeste, ze se mame 😀 ted uz je to za nami a my si neustale rikame, hlavne, ze ty nase deti jsou zdrave, vesele a hrave a ze je moooc milujeme 😵
takze supr, ze jsi zalozila tuhle diskusi a snad ti pomuze. protoze neni nic horsiho, nez tohle dusit v sobe.

Ahoj holky, Pavli...
I já jsem si prošla depresema. Porod jsem měla hodně těžký. Dlouho jsem se snažila porodit "normálně". A po dlouhých snad 12 hodinách bolestí mě vzali císařem. Do toho protivné sestřičky, malá v porodnici pořád plakala. Ale fakt pořád. Až na pár hodin spánku břečela 5 dní. Po pěti dnech se mi konečně začalo dělat mléko a podle vážení se malá pěkně přejedla. Ale až tehdy byla spokojená. Očividně byla hladová a příkrmy, které nám dávali, nestačili. Ale nikdo mi tehdy v porodnici nepomohl ☹. Já jsem za nimi chodila ubrečená, zoufalá... A jediné, čeho se mi dostalo, byly jejich pohledy. Koukali se po sobě, jako co zase otravuju....
Ale doma to bylo zase těžké. Bála jsem se být s malou sama. Že mi přestane dýchat, přišla mi strašně křehká. Mně bylo 22 a očividně jsem na to prostě nebyla dost zralá... připravená...
Taky kojení bylo utrpením... Tak jsem odsávala. 90 minut jsem odsávala kapičku po kapičce. Pak jsem nakrmila a mohla jsem zase začít odsávat. Pořád do kolečka několik dní, týdnů. To mi věř, že to psychice taky nepřidá.
Ale i to se zlepšilo paradoxně, když jsem začala malé dávat umělou výživu. Někdo nad tím možná bude kroutit hlavou, ale mně tím odsáváním mléko ubývalo a ubývalo a bylo to jediné řešení.
Malá byla spokojená a já taky. Místo odsávání jsem se mohla věnovat jí. Od té doby (pár týdnů po porodu, možná3-4) to bylo fajn.
Za pár týdnů čekám další miminko. Říkám si, že už jsem teď víc připravená, vím do čeho jdu. Ale oni to jsou vážně hormony, takže myslím, že to člověk moc neovlivní...
Buď silná a mysli na to, že bude líp. Vážně bude. My, co jsme si ty blbý depky zažily to víme. Choďte třeba hodně na procházky... s kamarádkama, který mají taky mimi. Být s lidmi a né sama taky hodně pomůže 😉

pavli ja js prorvala prvni 3tydny

1) ze js ji nebyla schopna ani porodit (mela js cisare)
2) ze se o ni nedokazu postarat
3) ze neumim kojit - taky js prvni skoro 3tydny odsavala (neumela se prisat na plne prsa)
4) ze je doma bordel

ale pak js se hecla, zatla zuby narvala cudla do krku a proste js si reklaze to musim vydrzet a vydrzela a ted muzu na bradavkach kone kovat 😀
treti tyden prijela moje mamka mi pomoct, a zjistila js ze si vlastne kolem male delam vsechno sama, to mi taky zvedlo sebevedomi trosicku 😵 😵
ze je doma mrdnik uz me davno netankuje uklidim az se mi chce a jak tady nekdo napsal bordel v byte stastne dite
a s tim cisarem uz na to seru 😀

pavlinko ted je to fakt tema hormonama a prisaham ti ze casem to bude lepsi, zacne se vic smat a plakat bude min a min 😅

jo a ten muj blbec si pustil posledniho mohykana kdyz me privezl domu z porodnice, tak to js rvala silene

paolin, díky moc. přesně tak. Já tyhle svoje smutky pořád řeším s kamarádkama, které mají holčičky a ty spí od rána do večera a pořád. Holky jsou vyřehtané a já utrápená. přesně tak, kdo nezařil uplakané dítě tak asi stží pochopí.
Naštěstí, tak daleko nejsem, prďolkovi bych neublížila NIKDY!!! Myslím, že jsem ve stavu, kdy si to právě uvědomuju....Ale taky někdy si říkám, že ta laktační psychoza může udělat pěknou neplechu,..když si to ty maminky ani nejsou vědomy!!!
...a třeba teď si řéíkám, jak jsem happy, že mám nádherný a zdarvý děťátko,..že někdo takový pocit ani v životě nezažije, nemůže....
Díky Bohu že ho mám!!!!!!

lucky.lady teda nakonec jsem tady pako JÁ, že to píšu. vždyť ty jsi ta super máma, která to tak ohromě zvládla. Mě je 29 a jsem ko. Ty jsi fakt dobrá, že po tom všem jsi taková jaká jsi 😉
Koukám, že my vlastně nic tak hrozného nemáme, jen ten pláč a bolení.,...tak co vlastně řeším?? Vždy´t život je o výchově a zbožńování dětí!!!!
Si fakt připadám někdy trochu mimo, vždy´t jsem na tom relativně moc dobře!!!

Díky holky, tohle je fakt faj slyšet 😉

Pavli,................já měla taky řvouna a kolikrát jsem to i obrečela,když jsem se koukala jiným maminkách do kočárků,jak mají krásně klidná miminka.Jednou jsem tu v diskusi uviděla nějaký příspěvek,který mě povzbudil.Psala tam nějaká mamina,že musela do prvních 3.měsíců řešit pláč svýho synka a ostatní maminky kolem ní byly v pohodě.V roce už byl kluk pohodář a pro změnu ty maminky musely řešit problémy,o kterých ona něměla ani páru. 😵
U mě se to taky taky vyplnilo a docela mě mrzí to,že jsem se tenkrát zbytečně užírala. 😢
Co se týče poporodní deprese,tak tu měl akorát manžel. 😀 ...................Jednou,když byla hodně velká krize,prohlásil:"Ani se nedivím těch šestinedělkám,že hážou svoje děti z okna!"............... 🙄 😀
Dá se to vydržet,neboj.Za 4 týdny bude líp a ve 3.měsících to bude super. 😵
Pak se nebudeš stačit divit,jak ten čas utíká.

Pavli děkuju 😵. Ale jako super máma si fakt nepřijdu 😒. Jo a ještě k tomu kojení... Moje dcerka od doby, co začala chodit do školky, je hodně nemocná. A tchýně si neodpustí poznámku, že alespoň vidím, že to kojení k něčemu je... Jako že za to, že je malá nemocná, můžu já, protože jsem ji kojila jen pár týdnů... To mě ty depky přepadají i teď.
Ale nic. Chce to si říct, na co se těšíš. Třeba že je venku krásně a večer budou dávat nějakej blbej film 😀.
Ty dětičky rostou hodně rychle a tyhle první týdny jsou fakt těžký. Hodně mamin, i já, má ze začátku trošku problém najít si tu lásku k dítěti. Ale ono to přijde. Najednou člověku dojde, že je to smysl jeho života, jeho zlatíčko 😵. Počkej, až se miminko začne řehtat, začne se batolit, sedět... Ono Ti to teď možná přijde, že to bude věčnost. Teď jsou pro Tebe dny možná nekonečně dlouhé, ale vydrž 😉. Už jen pár dní a slibuju, že ti potom bude krásně. Budeš ta nejšťastnější maminka na světě 😵.
A víš co? Udělej si třeba radost. Něco si kup, nebo si uvař něco, co máš ráda. Prostě mysli na sebe!

lucky.lady děkuju moc. čteš mi myšlenky. Děky, je to nádherně napsaný a já tomu věřím že bude líp. Díky 😉

Díky holky moje za podporu 😉

Ahoj Pavli, jako většina holčin tady jsem prožívala to samé. Už v porodnici jsem se složila a museli mi dávat diazepan na uklidnění. Bylo to strašné - 4 dny jsem nespala. Špatně usínám v cizím prostředí a musíš kojit co 3 hoďky, takže jsem doma málem skolabovala. Malinkej pořád a pořád plakal a když jsem si začala odsávat mléko, tak jsem zjistila, že žádné nemám. Koupili jsme nutrilon a od té doby byl zlatý klid. Myslím, že častou příčinou je nedostatek mléka. Oni furt do nás hučí kojte, kojte!!! Ale je to podle mně přehnané. Nikdo v mém věku v okolí nebyl kojený a nemá problémy s imunitou. Pokud má tvoje mimčo nazelenalou stoličku, je to prý známka toho, že je hladové. Zkus si odsát mléko. Pokud ho budeš mít málo, tak víš, kde je problém. 90ml mléka prcka tak na 3 hoďky nasytí. Pokud budeš mít méňě tak budeš muset kojit častěji, ale to je podle mně na palici.

Jooooooooo a ještě vzkaz blbým tchýním - malý není kojený - teď jsme byli s manželem dost nemocní a on jediný byl v pohodě. Vůbec nic nechytl.

Sebisek: tak to máme hodně podobné s tím mlíčkem 😉. Taky tu depku počítáš na před umělou výživou a po? Já jsem přesně toho názoru, že se to s kojením přehání. Nebo nevim, jestli přehání, ale když to holt nejde, tak to nejde.... Já se teď budu snažit kojit jak to jen půjde, ale už to nebudu lámat přes koleno. Určitě už nebudu odsávat do blba několik týdnů. To se snad ty moje nervy musí projevit i v tom mléce...

Když jsem přestala kojit a přešla jsem na Nutrilon tak mi začal úplně nový život. Všechno z nás spadlo a stala se z nás spokojená rodinka 🙂 Já jsem rozhodnuta, že druhé kojit nebudu. Mám vpáčené bradavky a často trpím záněty, takže to dopadá tak, že máte krvavé rozkousané bradavky ☹ to už příště nehodlám podstoupit.

Ja jsem mela taky poporodni deprese.brecela jsem,nemohla jsem spat..... nakonec mi pomohli az injekce nebo prasky mi nezabiraly.malou jsem kojila 3 dny a kdybych mela druhe [jakoze ne]tak ani kojit nebudu,mela jsem bradavky do krve a taky jsem to nejak spatne snasela...drzim palecky vsem ,ktere maji pop.deprese 😉

Ahoj Pavli, my už si píšeme i na Brňajdách a opravdu tě chci ujistit, že ty poporodní deprese nejsou nic zvláštního, prostě to tak je, hormony jsou sviňa 😒 . Ty první týdny kdy mi mimi spalo, jak se mu chtělo (nebo spíš nechtělo) a zbytek dne prořvalo, to byla fakt síla a asi na to nikdy nezapomenu. Jak už jsem někde psala, pobrečela jsem si i v porodnici, protože jsem si přišla s tím malým tvorečkem bezradná a pamatuji si, že jsem si říkala, že jestli Simča přežije v mé péči 6neděl, bude to zázrak. A to jsem se na ni tak těšila, jenže realita byla prostě hustější než jsem si vůbec mohla myslet. I doma kolikrát taťku z práce kromě řvaní malé uvítal i můj pláč. Časem se to uklidní, neboj, více se spolu zžijete a i když je občas ještě špatný den, kdy taky padám na hubu, je to už o dost lepší. Naše heslo je: vydržet! 😀 . Peťulko a klobouk dolů, všimla jsem si, že čekáš druhýho chlapečka, tak se drž a dobře to zvládněte. Já osobně chtěla ještě v těhotenství taky dvě mimi, ale nějak mi příjde, že Simča občas vydá i za tři, tak budeme mít jedináčka, já bych už další asi psychicky ani fyzicky nedala 😔 .

pavli to zvádneš neboooj 🙂 nic jinýho ti totiž nezbývá 🙂)
já po příchodu z porodnice (byli jsme tam 14 dní) ani nevěděla jak si uvařit kafe, seděla jsem na gauči drobek vedle mě ležel a já nechápala co jsem, kde jsem, co mám dělat,..navíc jsem ten typ co si v dětství nikdy nehrál s miminkama, nepřevlíkala jsem panenky...nikdy jsem se o děti nestarala...a najednou já sama a drobek..mamku nemám ta mi umřela, tchýně nechtěla hned přijet aby nerušila...takže jsem do toho byla hozená...naštěstí příroda to zařídit umí a prostě to je všechno o intuici...taky jsem měla problém s kojením, musela jsem kojit přes kloboučky, malej byl pidi mimi měl po návratu z porodnice 2860g ...nakonec jsem kojila do 11 měsíců ...ono to fakt všechno přijde dej se trochu do kupy až prcek bude spinkat spi taky, odpočívej co můžeš...nějaký bordel doma neřeš to se všechno srovná ...hlavně se hoď do pohody a bude líp 🙂 držím palečky 😵

Holky vy jste zlatý!!! Jsem ráda za každý váš názr!
Díky moc. Myslím, že s kojením problém nemáme,na váze přibýváme a stlička je krásně hnědo-žlutá. problém bude v tom, že je citlivý asi po mě a taky se rád mazlí a má bolení..
Ale jak píše janula, my to nevzdáme a zvládneme to!!! 😉

dík holky moje!!!

Víš Pavli, pořád si říkám, že jsou tu i maminky dvojčátek, občas asi i trojčátek a oproti nim se pořád máme zlatě, jeden uřvánek je pořád lepší než uřvánci dva 😅 . \Fakt před nima smekám. A ještě před matkama samoživitelkama 😕 .

januli a ještě před matkama co mají děti postižené, nemocné... Takže jsme na tom hodně dobře. 😉

Přesně tak, ty mají můj největší obdiv 😔 .

Pavli, uvidíš, že se všechno časem zlepší 😉 . Chce to jen vytrvat. A hlavně neztrácej sebedůvěru. Vždyť co už si za necelé tři týdny zvládla!!! 😕 Dala jsi život druhému člověku, dokážeš ho nakrmit, postarat se o něj a nasloucháš jeho potřebám. To nikdo nemůže brát jako samozřejmost.
Poporodní hormonální bouři zcela chápu a neskutečně obdivuji svého manžela, že po prvních týden neutekl 😀 a ještě se mi snažil všemožně pomoct . Proto bych ti radila, jestli je to jen trochu možné, tak se zkus pořádně vyspat a udělej si taky chvilku jen pro sebe a ať neslyšíš malého pláč. Vůbec z toho neměj výčitky, že nejsi pořád s ním. Babička nebo tatínek si ho určitě taky rádi užijou.
A že se ti zdá, že jiné děti jsou hodnější?... (pokud jsou zdravé) tak nejsou! A největší uřvanec byla naše Heduš a nejen v prvních měsících 🙂 .

Já mám taky pořád pocit, že máme největšího uřvance v okolí, všichni jezdí s krásně nazdobenými kočárky, kde miminka slastně oddychují a ani nedutají a když vyjedem my...kočárek jak po boji, všechny hračky a cingrlátka co s sebou vezeme lítají naštvaně vzduchem nebo je malá cupuje, po pěti minutách když už ji i to začne nudit, řev jak blázen, prostě ostuda po celém sídlišti, maminky jiných dětí se na mě jen tak ušklíbají - řekla bych se soucitem 😀 . Tak nevím, ale asi je to pocit mnoha maminek, že zrovna to jejich mimi pláče víc než ostatní a přitom to není pravda. I když mezitím jsem tu už měla jednou na návštěvě kamarádku se stejně starým chlapečkem - a to celý den a musím říct, že Simča pořádala svou každodenní soutěž v řevu a on se ne a ne zůčastnit, prostě hodňounký mimísek. Na můj dotaz, jestli je takový pořád nebo to bylo vyjímečně...tak prý je takový pohodář stále, takže někdo se prostě má. 🙄

Ahoj holky!!!
berynka díky moc za povzbuzení.
Teda dnes to byla zase velká bouře, celou noc malinkatej plakal, ☹ ☹ ☹ a celé dopo taky. Takže to vě mě zase vzbudilo vlnu zoufalství, beznaděje a brečení.... ☹ ☹ ☹ ☹
MM to nese statečně, taky se divím, že ho to ještě baví mě utěšovat. Jsem děsná!!! dnes jsem řvala o 106, a to jsem byla včera v poho!!!! ☹

jani, asi na tom můžou být lidi i hlř, jak jsme psaly včera. Ale ta dnešní noc u nás byla teda něco. Od 3 do 8 ráno křik a nepomohlo nic. Byla jsem tady sama, tak na zhroucení, nekecám!!!

Pavli, to je tedy na posr..hm, nekdo radi dite necim soknout. treba strcit pod studenou vodu - u miminek jen omyt oblicej 😵 kdyz uz ma ten histericky rev, tak bych to zkusila. ja to tedy na Vitu aplikovala az v obdobi vzdoru, ale fakt to zabralo-strcila jsem ho komplet, jak byl pod sprchu(histericky jecel dve hodiny v kuse). a byl klid. verim, ze je ti desne..zkus si dat panaka, prijemnou sprchu, neco dobreho na zoubek, nebo si pust hezky film(ikdyz ho asi neuslysis, ze..).proste nejake poteseni.a az bude manza doma, supni mu mrnouse a zajdi si s nekym na kafe nebo jdi do mesta, at se krapet odreagujes...

Pavli nebuď nijak smutná. já to znám od Nikolky bylo to šílené. hned po porodu musel manžel jet pryč no hrůza. Malá ta byla jen jen na ruce a křičela akřičela.
já byla ve fázi, kdy jsem ji položila do pstýlky a šla uklízet schodiště a bylo jakoby jedno že bulí, měla jsem snahu utéct. Jinak jsem si stále volala s kamarádkou co mám dělat. a to jsem ji vozila v kočárku i v noci. neboj a snaž se být silná a pozitivní ono odezní vážně věř mi.
ale není na tom nic špatného plakat.
Paolin ti radí dobře, ja teď žiju zcela jinak,a le u prvního to jse také šilelaa po 6ti endělí jsme si 1týdně chodila za cvičit a hned to bylo lepší.

Pavli a nezkoušela jsi třeba šátek. kdyby byl Alešek u tebe tak by třeba byl víc v klidu. Nám šátek hodně pomohl, teda nejdřív mimivak ale šátek je lepší. Já na šestinedělí taky vzpomínám s hrůzou, rodit bych mohla každý rok ale to šestinedělí 😲 probrečela jsem to celé, nejdřív nám nešlo kojení tak jsem si hned vsugerovala jak jsem špatná matka když ani něco tak běžného a přirozeného nezvládnu, pak nám hnisal pupíček a zlobily prdíky. Když chodil Míra z noční tak jsme obyčejně brečely obě, malá v postýlce a já seděla na posteli a řvala taky. Já už jsem měla normálně strach k ní jít abych jí něco v tom amoku a zoufalství po probdělí noci něco neudělala. Naštěstí to fakt po těch 6 týdnech přešlo.Díky bohu Míra to taky ustál 😀 a taky mě pořád utěšoval.

Pavli mě napadl stejně jako myschku šátek - paní na kurzu nám ho na tyhle situace moc doporučovala - takže třeba zkusit tohle. Jinak ti moc držím palce, ať je ti brzy líp 😉

Holky, tak já mám půjčená babyvak, tak ho zkusím.
byla jsem včera fakt zase zoufalá a dnes jsem brečela o 106. Já se nemůžu nějak srovnat, jsem psycho a asi labilní nebo co?? Přitom jsem bývala kliďas a pohodář!!
MM mě stále povzbuzuje že to jsou hormony.
Holky díky moc, věřím, že po tom děsným šestinedělí už bude líp, že jo??? Díky moc