Poporodní deprese, co budu dělat s malým od rána do večera?

@lucaaaaaaqa To jsou hormony.Bude lip ja s tim bojovala pomalu kazde kojeni,ale ted po 3m se to uklidnuje.Pujcte prcka nekomu na prochazku a relaxujte.

To se vsechno srovna, neboj! Po sestinedeli bude lip! Hledej duvody proc breci. Hlad, zima, teplo, brisko, krkani....

Neboj, vše se upraví, jak bylo řečeno výše, zapoj víc rodinu. A i když to asi zní divně, na psychiku pomáhá rybí tuk, lepší tekutý než v tobolkách. Max. Množství na den, a brzy bude líp.

Dekuju moc! Není to tím ze brečí nevím čím to je proste mi pride ze k němu mám odpor :( ze ho nechci sama se o nej starat a tak :(
Už aby to bylo můj pocit v brise je strašný nejde ovládat :( vůbec je horší a horší co mám dělat?? Mamka mi pomaha hodně je semnou porad ale mě je stejně silene

Jsem mesic po porodu a podobny pocity ma asi kazda zenska. Nejhorsi je to, kdyz dite furt krici a krici, ty jses nevyspala, unavena, pomalu v mrakotnym stavu a snazis se ho utisit a nejde to a nejde. Je to hruza. Musela jsem davat nejdriv pozor, abych dite treba neupustila na zem, fakt jsem se unavou motala, navic v doznivajicich bolestech po cisarskym rezu. Pokud mozno zaukoluj trochu okoli (tatinek ditete, rodice...), abyses mohla v klidu aspon chvili vyspat nebo treba sama projit venku. Nase dite nejdriv vrestelo absolutne priserne v podstate celou noc, az mne brnela hlava a zacinala jsem mit agresivni naladu. Moje chyba, jsem nocni tvor a cele tehotenstvi jsem probendila u knizky/tv/zalivani kytek/jinych veci po nocich a spala ve dne, tak delalo, co ja. Ted si zvyklo kricet odpoledne. Nejdriv jsem pomalu ztracela nad sebou kontrolu, rikala jsem si, ze chci jen ticho. Pritom je to sladky dite, ktery nikomu nedam a laskou bych ho snedla🙂. Moznosti, ktere mne napadly, proc krici, jsou: 1) ma hlad 2) je blbe polozeny, neco ho tlaci, blbe ho drzim, plenka zarizla v zadecku (i to se nam stalo) 3) boli brisko a nemuze se vyprdet 4) nechce byt samo 5) chce do naruce a nosit, nejlip celou noc 5) ma neco v plence 6) mam divny prsa a chce tak moc pit a z tech mych mu to nejde a kdyz vidi muj vystrih, pripomene mu to ty prsa 7) proste si vresti a ja nevim, co mu je. No, a pak to naraz prestane, sladce si broukne, usne a je to zase sladky dite. Chce to pomoc okoli a trpelivost. A v pripade chlapecka kapky Espumisan na prdiky. Chlapi na ty trimesicni koliky po porodu dost trpi. Neboj, bude lip, uz ted mne budi po mesici jednou, dvakrat za noc a az na ty odpoledne je klid a zacina se na mne culit😎.

Jeste se zeptam, melas tyhle pocity i hned po porodu? Nebo prisly az doma? Jestli to fakt neni tim naporem a unavou. Ja uz dite taky po noci plne breku nechtela v tu chvili ani videt. Kdyby se to zhorsovalo, zajdi za doktorem, treba ti predepise neco na uklidneni/zmirneni depky.

Co zkusit nějakou laktační poradkyni? Radši bych to nenechávala takhle být - ve svém okolí mám paní, která to neřešila, rodina jí taky nepomohla a je na tom vážně špatně.
Každodenní procházky, zkus najít třeba ve svém okolí, kdo má taky mímo a choďte spolu, mluvte o dětech,....
Já jsem na něm zase až nezdravě závislá a nosím to sebou i když jdu třeba zatopit. On na mě taky, když jsem šla třeba jen vyluxovat auto a nechala jsem ho manželovi (i když mi to rvalo srdce od něj odejít) tak pořád ukazoval na okno a museli na mě koukat z okna... A to je mu 14 měsíců, prosím... 🙂

@lucaaaaaaqa jestli vás to uklidní, měla jsem to podobné.. V porodnici vše v pohodě, a druhý den, co jsme byly doma, malá věčně plakala, celou noc, spala po půl hodinách, takže můj nejdelší spánek 20minut... Trvalo to dva měsíce, tehdy jsem i omdlela z vyčerpání, v sobě jsem měla pocity, że malou nechci, každým kojením mě přišlo, že ze mě malá saje všechnu sílu a ne jednou jsem si v duchu říkala že ju nechci. Tehdy mě byl strašnou oporou partner, bez kterého bych to nedala! No a teď je malé 9měsíců a je to zlatíčko a vůbec nechápu jak jsem mohla říct že ji nechci. . Ty dva měsíce byly strašně dlouhé, ale je to pryč.
Potřebujete kolem sebe blízké, které vám pomůżou. Neberte to tak, že jste selhala, že potřebujete pomoc.. Na tom nic není. To překonáte a pak se nad tím nakonec pousmějete😉

@ariadna12 to bych potřebovala ! No právě až od včera to mám :/ a to sme doma od neděle

Hele do urcity miry je poporodni deprese normalni. Ja ji mela s prvnim synem. A je mi docela lito ze jsem nevyhledala odbornou pomoc,treba by to nebyl takovej mazec. Kdyz toho na tebe bude moc,tak se fakt nestyd jit za doktorem. Jinak si nech pomoct od rodiny.nedelej doma nic,kdyz spi mimino spi i ty. I kdyby to bylo 20 minut. Zkus si ho uvazat(my takhle prezili koliky s dcerou - jak jsem videla ze to na ni jde, hned jsem si ji uvazala a ok. Prvni decko je vzdycky sok - z doby kdy jsi panem svyho casu i spanku najednou rovnyms nohama do situace kdy si proste casto nedojdes ani sama na zachod. Ale neboj. Srovna se to. Tobe se uklidnej hormony a s prckem si na sebe zvyknete. Za par dni nebo tydnu to budes zvladat levou zadni. Dite zacne vic spat a tobe prestane bejt divny ze se tolik nevyspis😝 drz se,urcite to zvladnete !😘

@lucaaaaaaqa Ja mela depku z toho,ze nemam takoveto "nasla jsem smysl sveho zivota" Vsichni malou muckali a ja tu potrebu nemela a fakt mi bylo do breku..... ze nejsem dobra mama.Ale to prijde naucite se prcka milovat.

Ahojky, těžko radit, co stím... Ale taky jsem měla takové pocity. Nejednou jsem brečela se synem... Hodně mi pomohla moje rodina... Tchýně, moje mami a manžel (když byl doma). Stačilo, že si ho vzali do kočárku na chviličku ven a já měla klid... Malinký ještě nemá režim, vše je pro něj jiné, nové... Maminka je nejbližší osůbka, kterou má... Vydrž, srovná se to! Šestinedělí uteče a pak to bude v poho. Ale klidně oslov i nějakého doktora, není to ostuda, naopak! Držím ti moc palečky, vím jak je ti, vydrž!

Je to makačka ale bude líp a líp, ono je to s náma jak na houpačce. Tak strašně moc člověk chce , aby bylo už po porodu a to ani netuší jak to pak bude těžký.Ty to zvládneš.Důležitý je to někomu říct aby třeba mamka pomohla nebo partner.

Píšeš, že ti hodně pomáhá mamka. Jestli spolu máte blízký vztah, tak bych se jí svěřila a popovídala si s ní o tom, už to někdy dokáže pomoci. Člověk má pak pocit, že v tom není sám, že je někdo, kdo ho chápe a neodsuzuje. Poprosila bych mamku, zda by s miminkem na chvíli třeba vyrazila ven a v té době bych si udělala čas na něco, co mě bavilo i před miminkem - třeba si přečíst časopis, knihu, kouknout se na oblíbený seriál nebo se zajít podívat po obchodech. Člověk pak získá větší radost ze života a vidí problém trochu z odstupu, než když je neustále pohlcen daným prostředím.

Šestinedělí je strašná doba, to musím fakt říct, že zlatý těhotenský hormony. Po porodu jsem taky měla pocit, že je všechno peklo, furt jsem depkovala, brečela, že to nezvládám a nedej bože, když malej brečel. Dost trpěl na koliky, navíc jsem první měsíc nekojila a tak jsem po nocích vařila mlíko. Do toho poporodní bolesti jak čert, kvůli těžkému porodu. Pokud máš někoho, kdo ti je ochotný pomoct, tak toho určitě využij. Nikdo ti to za zlý mít nebude a ty se aspoň zklidníš, zrelaxuješ. A neboj, bude zase dobře, ono tohle šílený období zase odezní 🙂

Moc vam dekuju už aby to bylo zamnou je to strašný případam si jak hrozná matka a to sem se tak na malého tesila mama mi hodně pomaha dneska jsem celej den sni a stará se ona z půlky ale pak si vzpomenu ze musím domu k sobě a tam na to budu sama nedokazu si predstavit co budeme dělat celej den další den co za týden a tak :/

@lucaaaaaaqa to muze byt fakt naporem unavy, kriku ditete, bezradnosti, atd. V porodnici ma clovek pocit, ze je vse ok, v pripade potreby vse rychle vyresi sestra, ktera ma ale 50 let praxi a uz pozna, co a jak, a doma je to chvilku v pohode a pak to zacne. Mimco i ty si casem spolu vytvorite svuj rytmus dne a rezim, ale to zzivani z pocatku je narocny na psychiku. Zkus pit Magnesii, je dobra na unavu i na nervy, poradne jez a spi.

Zvládneš to! 🙂
Před svým dítětem nedržela jiné v ruce, nezajímalo mě to, takže zkušenosti nula a dá se to - důležité je nestresovat. Miminko brečí, protože něco chce - má hlad (a je jedno, že jsi zrovna dokojila, zkus to znovu), chce být u tebe, kakání nebo prdy, případně odříhnutí (m§j po měsíci začal říhat na břiše a ve vertikální poloze mu to už nejde :D), nebo má jen "špatnou náladu".. Ty věci se mění, jak dítě roste, i když je to pár dní, a mění se i řešení těch problémů.

Popros někoho o pomoc. Neboj se toho. Pokud kojíš, musíš to vyřídit ty, ale mě pak malého nosil a odříhával manžel, když už jsem nemohla. 🙂 V noci jsem musela dokrmovat UM, protože byl hladový a raději, než celou noc poslouchat pláč jsem mu prostě jednou za den vrazila lahev a všichni jsme byli spokojení a je mi jedno, že to někdo zatracuje a dělá ze mě div ne krkavčí matku. :D
Každé miminko je jiné, každé potřebuje něco jiného a podle toho by se měla maminka zařídit. Rady jsou dobré, ale nenech se jimi zdeptat. 🙂

Určitě hodně pij. Uvař si 2l ať máš na den dostatek pití bez další práce. Snaž se jíst co nejvíc, klidně si taky připrav něco dopředu. 🙂
Neboj se o tom mluvit, mě nejvíc ve špatných chvílích pomáhal reálný kontakt s někým, ne povídání na netu, takže se svěř třeba mamce nebo kamarádce.

Bude to dobrý, uvidíš! 🙂

Fakt nejdůležitější je si v hlavě nastavit, že to není věda, starost o miminko má své řešení, i když to nepůjde hned. 🙂

@lucaaaaaaqa A nebojíš se spíš zůstat s mimčem sama? Když jsi u mami, jsi v poho... Nemůžeš 6nedělí "přežít" u maminy?

Pro mne bylo první 4tydny utrpení, pláč a kojeni neslo...žádná radost z miminka. Sestinedeli mi prislo nekonečně, ale ono se to rozjede a bude fungovat. Je to strašně narocne období, porod vedle toho pro mě brnkačka😳 Teď má malá půl roku a je to největší miláček. Hodně sil, vydrž 🍀🍀🍀

@sthanina dekuju vám všem
Asi si spis myslím ze taky ale jako já sním byla sama chvílema ale nedokazu si predstavit další den co budu s malým dělat ? Celej den? Sme doma nemuzeme ještě ven já sem na nervy jen dneska sem u mamky zejtta pride zase ona ke mě ale má volno jen týden :/ což není nic moc vůbec nejim nemam pomyšlení na jídlo to bude asi ono myslím si ze jim ale přitom už mám průjem zelenej takže vůbec nejim ale neuvědomují si to :/ kojim jen mlezivo mliko nemám bude to téma nervama asi nebo nevím už sme týden doma a nic moc ::

@lucaaaaaaqa Ty začátky s miminkem jsou vždy těžké, pochybuji, že to někoho nepřekvapí. Na to úplně není člověk připravený. Nedostatek spánku, úplně jiný režim. Naše dcera byla příšerné miminko, nejedla, ani nespala, trpěla na prdy snad do půl roku, vzteklá, nekontaktní. Byl to očistec, ale zvládla jsem to a posílilo mě to. Taky jsem přežívala den za dnem a čekala, že mě přijde někdo vysvobodit. Opravdu rychle se to zlomí a ty si začneš ty dny užívat. 👶

@bonavoxa dobře sem zvědavá na to no :/ dekuju Moc

@lucaaaaaaqa prosim te jak vis ze kojis mlezivo??

Šestinedělí u mě bylo větší mazec, než celý těhotenství. Prostě mazec. Brečela jsem bez příčiny, spala v oblečení, co jsem měla přes den a kdyby mě manžel nedonutil jíst, nesnědla bych nic. Kojení bolelo jako prase a pokaždý, když se miminko vzbudilo, už jsem měla hrůzu z toho, jak moc to zase bude bolet. Když šel manžel pryč, brečela jsem se řvoucím dítětem v náručí. Bude to rok. Přežili jsme. Všechno se během pár týdnů srovnalo a i když občas padám na hubu, nevrátila bych nic. Vším si člověk musí projít, aby si vážil toho, co má. Hodně sil. Je to fakt nářez. Ale uvidíš, že se všechno srovná 🙂

@lucaaaaaaqa Tvoje obavy jsou na místě, to je strach z nepoznaného... Taky jsem si prošla svým... Ale každým dnem to bude lepší... S malým právě zatím nic dělat nemusíš, stačí ho krmit (když je poptávka - hlad malého, tak bude i nabídka - vytvoří se mléko) a přebalovat a tobě jíst a pít a spát... Najdeš souhru, neboj, jako každá z nás... Dělej co cítíš, že je správné, ono to pak půjde, moc ti držím pěsti!

Bez za psychologem, neváhej! Já to u dcery nepoznala,to jsem měla jen úzkosti,u syna už to navrhlo v plný parádě a trvalo mi skoro 2 roky,než se to úplně srovnalo...občas ještě mívám krizi,ale je to dobrý už...a psychologa mám pořád...

Pro me bylo nejhorsi sestinedeli. Byla jsem psychicky na dne, mala v noci nechtela spat, porad kricela, bolelo ji brisko. Unava, nevypsani delalo se mnou divy. Kricela jsem na ni, nenavidela jsem ji, dokonce jsem ji prilozila polstar na hlavu abych ji neslysela. Neublizila bych ji, ale byla jsem beznadejna. Nikdo mi nepomahal, manzel cele sestinedeli chodil do prace. Byl to brutus. Nerada na to vzpominam. Po sestinedeli se vse srovnalo, nasla jsem k ni cesticku a od te chvile ji miluji. Neboj zvladnes, je to zahul, ale brzo to pujde k lepsimu.

@aklin dekuju moc no sem na to zvedava jak tohle dopadne proč to sakra máme ? Tak sem se tesila ;)