Manžel u porodu. Důvody, proč NE?

Manzel nebyl u prvniho porodu (nesnasi pohled na krev a na syrove maso saha jen se sebezaprenim), dohodli jsme se ze bude lepsi kdyz pujdu k porodu s jinym doprovodem, nakonec to souhrou okolnosti dopadlo tak ze jsem rodila na sale sama, u druheho taky nemel byt ale tam to osud taky zahral po svem, v ramci prekotneho porodu si hral na porodni asistenku a kupodivu to zvladl na jednicku, doma poklidil a vecer uz frcel na pendl, musim rict ze tato zkusenost nas opravdu vic provazala a spojila v pevnejsi celek...ale jak by to bylo kdyby byl na porodnim dale nevim...

A jeje, tak to bych ho radsi nebrala. Ja ho taky nemela, protoze je precitlively a i tak kolem me chodil par mesicu po porodu obloukem. Si neumim predstavit co by bylo kdyby tam byl.. On teda nechtel jit, takze bylo hned jasno.

Asi bych omezila rácio a rozhodovala se intuitivně. Já to měla tak, že cca do poloviny porodu byl pro mě partner podporou - mezi kontrakcemi jsme spolu mluvili, nosil mi pití, mohla jsem se do něj zavěsit...ale v momentě, kdy to nabralo obrátky to byl rušivý element, potřebovala jsem se zavřít do sebe a pouhá jeho přítomnost mi vadila. Někomu pomáhá , když ho partner drží a ruku, já nesnesla, aby se ke mně přiblížil, natož, aby na mě sahal. Určitě je ale dobré mít někoho s sebou - dulu, vlastní PA, kamarádku... Pokud nevíte, klidně bych se rozhodovala až během akce samotné, podle toho, jak to budete cítit.

A co chce manžel?

já rodila třikrát. První bylo celkem ok, byla jsem první měsíc v cizině, vyjukaná jak tele, takže jsem byla ráda, že je se mnou známá tvář. Další porod byl překotnej, byl rovněž přítomen, ale bylo mi to hrozně nepříjemný, nemohla jsem se vůbec uvolnit (kvůli všem doprovodným.... "překvapením"). on říkal že mu to nevadí, ale mě to vadilo hrozně. U třetího rovněž byl, ale to už jsem mu na tvrdku řekla, že jestli zavelím, tak jde. Nakonec se schoval u hlavy a dělal že tam není. :D potřebovala jsem klid, nechtěla jsem aby na mě kdokoliv sahal... prostě jsem potřebovala být sama, soustředit se atd. měla jsem skvělou PA a úplně jsem cítila z ní přesně tu blízkost, kterou jsem potřebovala. Tak nějak vnitřně jsem si uvědomila, že porod je pro mě už teď opravdu "ženská" intimní věc, a že jí nepotřebuju sdílet s mužem, a to ani s manželem (a už jsme spolu 12 let, takže to není tak, že bychom měli nějakou krizi nebo tak něco). takže jestli bych kdy rodila čtvrtý, tak už chci jenom ženský 😉 ale strašně záleží na vašem konkrétním nastavení. Klidně můžeš být sama a manžel může přijít těsně po narození, nebo třeba taky být u hlavy a ani neduta... určitě najdete způsob který bude vyhovovat oběma. 🙂

@klea81
Manžel by u porodu chtěl být. Jak jsem ale psala, je strašná cíťa, nevím, jestli si uvědomuje, že porod není na pohled nic hezkého. Nevím, jak by reagoval, kdyby viděl, že "trpím" a nemohl by mi pomoci. On je totiž takový ten typ, že nevidí rád, když mě něco bolí, když jsem smutná... vždycky je z toho špatný.

Tak ať si pustí nějaké video a vyhodnotí to, nekoukáte na malé lásky bo co? 😀 Když by tam chlap být nemohl, například z důvodu hlídání, určitě se to dá přežít, na druhou stranu si myslím, že by tohle chlap měl ustát, protože život není vždycky peříčko 🙂

Proč ne? Protože nechci. Prostě nechci. On tam zaplaťpámbu nechtěl taky 😅

Manžel o porodu být chtěl a nakonec nesměl kvůli Covidu. Štve ho to doteď. Já vlastně byla před porodem 16 hodin sama, protože se nechtěl rozjet. PA přišla 1x za hodinu a ve finále mi ani neměl, kdo podat i blbé pití a ještě jsem uklouzla ve sprše (naštěstí bez pádu, ale příjemné to nebylo). Dítě pak viděl až po 5 dnech kvůli zakázaným návštěvám. Jinak moc nechápu ty hlášky o mase, krvi a nevím čeho. Však přece manžel může jen stát u hlavy a držet za ruku, ne? Nemusí kroužit kolem jak sup.

@irmamala
Na malé lásky koukáme. Ale co si budeme 😂, tam ty porody jsou poměrně hezké! Sestra rodila 18 hodin, pětikilové děťátko bez nástřihu (před porodem byl odhad hmotnosti kolem 3,5kg), říkala, že to bylo šílené a byla ráda, že tam manžel nebyl. Takže ono není porod jako porod. 🤷🏼‍♀️

My jsme byli od začátku domluvený,že manžel k porodu nepůjde.On mne jenom viděl zvracet a málem se pozvracel taky 😂😂😂Takže mne tam odvezl ,ale porod nepostupoval ,tak jsem mu psala ,že prostě musí přijet,že už to nedávám a přijel.Nakonec šel syn sekcí 🙈 U dcery by se mnou od začátku ,ale taky to skončilo sekci.

Ne,už bych to nechtěla, dlouhej, vyvolavanej porod, ex to aktivovalo psychiatrické diagnozu, která byla do te doby skrytá. A to nebyl rozhodně žádná omáčka. Už bych tam chlapa nechtěla. Když mě je zle, potřebuju se uvolnit a at je chlap jakej chce, pořád je to chlap. Už bych brala jediné ženu.

můj tam naštěstí nechtěl a nakonec jsem byla snad i ráda že nešel, protože jsem si uvědomila že by mi tam akorát překážel. Možná bych se před ním ještě snažila tvářit hrdinsky a nemohla se soustředit na porod, možná by mi vadilo že mě při určitých věcech vidí (já si nemůžu pomoct, ale klystýr je pro mě i po třech porodech pořád nejhorší zážitek!😀) a myslím že i on by z toho všeho tam byl dost nesvůj a nervozní a ještě bych musela uklidňovat jeho... né jsem ráda že ani jednou u toho nebyl. A jestli ty cítíš že ho tam taky nijak nepotřebuješ, vysvětli mu to, ať raději počká venku a přijít může až na tu hezčí část kdy bude miminko v náručí🙂

Rodila jsem 2x (reskpektive 3x, ale cisar se nepocita). Jednou tam byl, jednou ne)
Kdybych rodila znovu, asi bych tam manzela skoro radsi nemela, respektive na chodbe, aby byl zavolan na uplny final a prestrizeni snury. Proc? Porod je dlouhy a krasny je, kdyz se poradi plne se napojit na sve telo, nesoustredit se na nic jineho nez na miminko a na to, jak sestupuje na svet. A manzel me vlastne rusil. Snazil se pomahat a ulehcovat mi to, ale ja se zaroven snazila si s nim v dobe mezi kontrakci povidat, kontrakce trochu zlehcovat, abych nevidala, jak je zoufaly, ze mi nemuze pomoct. A to ve vysledku vedlo k tomu, ze jsem se nedostala do spravneho "hypno-stavu" pro porod.
Kdyz jsem na to byla "sama", tak jsem si nahata chodila po pokoji, kroutila boky, delalala buhvijake pozy, ktere mi prislo, ze pomohou a taky kricela a nadavala jak dlazdic. Pred manzelem jsem se takhle "uvolnit" a chovat nepatriccne nedokazala, to mi zbytky sebedustojnosti nedovolili a pro porod to nebylo dobre.

To je v prvni casti porodu. Co se pak tyce te dalsi, tam uz jsem se vzdy soustredila jen na porodni asistentku a dostani miminka ven. Typicke drzeni ruky me obtezovalo, to neprichazelo v uvahu (vubec jsem nesnesla, aby se me v te chvili kdokoli dotknul), ale bylo fajn, ze mi podaval piti 🙂

Můj manžel je taky citlivka a nemá rád nemocnice, doktory, krev... ale u porodů chtěl být a byl a zvladnul to dobre. U prvního na finále odešel, byl hodně unavený a dělalo se mu zle, potřeboval si na chvilku sednout, ale to už jsem ho stejně k ničemu nepotřebovala 😁

Za mě je jasné ne, když sám nechce. Nutit chlapa k přítomnosti u porodu je podle mě špatně. Moc jiných důvodu mě nenapadá. Jinak my měli dohodu, že může kdykoliv odejít a nikdy v životě mu to vyčítat nebudu...

Já ho tam chtela a ještě ze tam byl. Bohužel jsem sla do porodnice zcela neotevrena a tri dny se me snazili otevřít. Povedlo se jim to na 3cm. Ten treti den uz jsem byla v hroznych bolestech a uz jsem toho mela dost a tak jsem vyzadovala okamzity cisar. Vzali me na sal, kde mi rupli vodu a cekalo se co se bude dit dal. Doktorka byla hrozna blbka a proste za kazdou cenu me chtela odrodit prirozene. Jenze vedle na sale probíhal dalsi porod, který vedla a tak rekla, ze se o cisari rozhodne az odrodi druhou mamimku. Nechali nas na sale uplne sami a ani nikdo me nechodil kontrolovat. Najednou si manzel vsiml, ze mimcu padly ozvy, nevim jestli bych si toho hned vsimla, kdyby tam manzel nebyl. Rychle vybehl na chodbu a shanel nejaky personál. Nakonec nekdo přišel (nevim zda uklizecka nebo sestra) a ta hned bezela pro doktorku na sal. Nevim jak by to dopadlo, kdybych tam manzela nemela.

Já bych tohle rozhodnutí nechala uplně na něm, Já jsem ani nepočítala, že by manžel u toho chtěl být a někde mezi řečí se zmínil, že se už těší na stříhání pupeční snury a já jen na to: Ty chceš bejt u porodu? Sám to chtěl, neměla jsem nic proti a byl to krásný zážitek, když poprvé na něj vykoukla, pobrečeli sme si oba. Jinak co se týče ostatního, po narození odešel tak trochu intimní, život se slovy, je tu dítě. Tak snad se to časem srovná 🙂

Manžel nebyl ani u jednoho porodu. Nechala jsem to na něm, ale upřímně jsem ho tam taky moc nechtěla. On je ten typ, že jakmile mi není dobře, rozhodí ho to a je vzteklej, že s tím nic nezmůže. Jeho nepohoda by se pak přenášela zase na mě, protože by mi bylo trapně, že sestřičky nechápou, proč se chová takhle, já že mu nemůžu pomoct, atd. Ve finále bychom se tak akorát vystresovali navzájem. Navíc si myslím, že některé věci okolo porodu chlap fakt vidět nemusí, aby se vůbec ještě někdy chtěl dolů podívat jinak než jen s posvátnou bázní 😀 Ptala jsem se, jestli nechce být vedle, a prostě se po porodu podívat, pochovat si, chvíli tam být s námi při bondingu. O tom uvažoval, ale nakonec řekl, že přeci jen raději ne. U prvního porodu jsem měla ségru a u druhého nikoho a naprostá pohoda. Stejně si myslím, že v tom hlavním je ženská prostě tak nějak obrácená do sebe a sama se sebou.

Rodila jsem 2x a pokaždé jsme byli domluveni, že pokud ho tam nakonec nebudu chtít, tak počká venku a přijde až se narodí. To samé, pokud on by si to v průběhu rozmyslel, tak já mu to nebudu "vyčítat".
Myslím, že u prvního porodu by nakonec bylo lepší, kdyby nebyl. Nebyla jsem schopná se uvolnit a poslouchat svoje tělo. Tím se to protahovalo a konec jsem už nevnímala.
Druhý porod byl rychlejší a v hlavně jsem se nastavila tak, že jsem vnímala jen sebe a porod byl úplně jiný.
Záleží na tom, jak se oba domluvíte a jak se před manželem dokážeš uvolnit.
Ještě dodám, že manžel byl rád, že tam byl a viděl to.

@veve559 ty jo mazec teda... To byla fakt kráva... Me taky takhle za každou cenu drželi přirozeně, skoro dva dny kontrakce po 3 minutách a žádný otvírání a do toho do me valili oxytocin...

Partner být nechtěl, já si nebyla jistá. Nakonec byl, protože to neslo hladce, tak chtěl být v obraze. Nakonec tedy akutní císař. A viděno zpětně-kdyby nebyl, vůbec by mi tam nechyběl, nevnimala jsem ho.

Myslím, že pro muže je při porodu nejtěžší, že vidí svou ženu trpět, a přitom jsou tam zbyteční a nemohou nijak pomoct. Podle mě nic z toho ale není pravda. Tak za prvé, žena při přirozeném porodu netrpí - má bolesti, které jsou potřeba k porodu jejího miminka, které se ale neukládají do emoční paměti takže je brzy zapomene. Je k tomu ale potřeba, aby porod probíhal bez zásahů, ženu nikdo nevyrušoval, aby se mohla soustředit jen na sebe a svůj porod. A přesně proto je tam naprosto nezastupitelná role muže: ten ženu chrání, hlídá, komunikuje za ni s personálem, je zárukou respektování jejích přání. Já si nedovedu představit rodit bez svého muže, byl jako skála, o kterou jem se opírala. Muž tam původně být nechtěl, netlačila jsem na něj, ale tohle mu vysvětlila, a on pak sám uznal, že jeho místo je vedle mě a že bez něj by to nešlo. A ty první chvíle po narození dětí, ty by podle mě převážily všechno.
Vím, že vlastně neodpovídám na otázku. Ale podle mě všechna negativa plynou jen z nedostatečné komunikace nebo jiného chápání procesu porodu a role muže u něj. Chci tě spíš podpořit, že to tvůj muž zvládne, pokud bude chápat, co je jeho úkol a v čem na něj spoléháš.

Manžel chtěl být u porodu a já ho tam i chtěla bylo to jeho rozhodnutí a byli jsme domluvení, že bude jen u hlavy. Nakonec doba Covidu rozhodla za nás. Já rodila 16hodin nejhorší bylo, že jsem tam byla sama, sestra došla jen občas, jít na wc podat si pití, pomoct otočit se apod šílený. Co me do dneška štve a strašně mrzí, že neviděl malou až po 5ti dnech kdy nás pustili domů. Závidím okolo kamarádům třeba i fotky, jak jsou všichni spolu a dojati a tak. Na druhou stranu i on říkal, že to při něj bylo šílený, že byl doma a nevěděl co se děje, jelikož jsem neměla sílu dávat vědět o sobě. Jinak přesne, může odejít kdykoliv

@rebe ale právě to "jiné chápání procesu porodu" mužem je někdy dost kámen úrazu. Já tedy měla opačný problém než zakladatelka. Pro mého muže byl můj porod naprosto v pohodě, ale vůbec nikdy nebyl schopen pochopit, že pro mne to třeba tak v pohodě úplně nebylo. Podle něj jsem "jen zbytečně hysterčila" a měla jsem to na talíři několik mnoho let. Jo on je v tomhle fakt nemožnej🙄

@mamio na me zkusili vse na otevirani kdyz jsem byla jeste na pokoji. Pak kdyz už jsem rvala ze chci proste císaře, protoze jsem mela po trech minutách kontrakce a nic se nedelo, jen mi porad rikali ze se neoteviram, tak me vzali na sal a ze to zkusi pres epidural, abych vydrzela dele (to jsem nepochopila, co teda chteji dalsiho delat, abych se otevřela). No ale jelikož mam problém s krvi a cele tehu jsem si ředila krev a den porodu mi pichli taky injekci, tak mi epi nemohli dat, az nekdy za sest hodin a to mi rekla ta blbka až na sale, kdy uz jsem mela ruplou vodu. Reknu to blbe, ale naštěstí uz to malyho taky nebavilo a chtel mi asi ulevit, tak začal kolabovat (i kdyz bych se bez toho taky obesla, desny stres a starost o nej v tu chvili). No a pak uz to slo rychle, behem peti minut byl venku. Na cele te situaci bylo asi nejhorsi to, ze ta blbka co mela ten den smenu a "rodila" me, tak jsem ji mela na prvni poradne, kdy mi rekla, ze nesmim vic jak dva dny prenaset, kvuli cukrovce a pak mi na sale rekne den po terminu, ze me muzou nechat otevirat klidne i tyden. Tak ja nevim jestli je tak blba nebo jestli vůbec ma medicinu. Asi treti den po porodu za mnou byla PA a ta mi rekla, ze bych stejne neporodila prirozene, ze bych se nejspíš ani další den neotevrela. Nepřímo rekla, ze doktorka byla proste blba. No myslim ze na tento porod asi jen tak nezapomenu.

Zdravím, já měla u porodu mamku a jsem za to ráda. 🙂Nabídla se mi asi v pátém měsíci, že by to chtěla vidět z,, druhé strany,, 😁. Přítel za to byl rád, je to citlivka jak na zvracení tak i 💩... A jelikož jsem měla všechny bolesti v zádech a potřebovala jsem pomoct se vším. Tak jsem velmi ráda že tam se mnou byla žena, hlavně mamka věděla kdy má mlčet a kdy má mluvit 😁. Myslím si že by i ten sexuální život u nás vypadal jinak.🤷‍♀️Jinak za mnou čtyři dny nikdo nemohl, byla chripkova epidemie. Takže jsem poslala videa a fotky. 🙂

Oni to ti chlapi vidí jinak. Já měla taky pocit, že u porodu umřu, že to bylo strašný a manželovi se to zdálo hezky. Třetí porod jsem měla nejhorší, všechny možný komplikace a ke konci jsem ho už ani nevnímala. Pak mi říkal, že to bylo opravdu strašný, že se o mě hrozně bál. Pomáhal asistence. Každý mi držel jednu nohu a doktor že mě tahal dítě, takže viděl asi fakt všechno. Ale řekla bych, že to nás vztah ještě upevnilo. Ještě měsíc po porodu mi pořád říkal jak jsem statečná

@konidana To mě mrzí, člověk potřebuje po porodu podpořit a ubezpečit, a místo toho jsi slyšela tohle ☹ Oni ti chlapi jsou občas fakt mimoni...

Můj chlap je taky citlivý (i když by to v životě nepřiznal, drsňák 🤦‍♀️) a když vidí krev, umírá 😁 ale u porodu byl a byl to pro něj krásný zážitek... Nicméně mě tam strašně s*ral 🙈 bylo na něm vidět, že je úplně bezradný a neví, co dělat... Takže za mě je tohle důvod, proč ne 😁 ale upřít bych mu to nedokázala, chtěl jít, tak šel 👍