Chci zpět do porodnice!

@radulka57 netrapila bych se tim a venovala se miminku ostatnim detem a tomu co vas bavi. Mela jsem neco podobneho cekala jsem totalni pocit stesti radosti.. kdyz se mali narodil misto toho jsem byla spis prekvapena nic nebylo tak jak jsem si to predstavovala. Byla jsem tedy prvorodicka ale verim ze i u vas se nejdyl behem sestinedeli vse srovna. Ono telo je plny hormonu po tehotenstvi a porodu a ty se museji vztrebat. Urcite bude brzy lip

Ja tě chápu, když jsem po prvním porodu ( který byl vcelku ok) prijela domu po 4 dnech v porodnici, kde jsem měla full servis, jidlo až pod nos a pohodicka, taky to na mě doma vše padlo, brečela jsem, i když bylo vše ok a nebyl důvod. Ze uz nemám bříško, ze malá brečí.... Atd atd. Přičítám to hormonální změně, ta s psychikoi zamava. Bude to dobré, uvidíš.

Já na to myslím dnes a denně,jak bych to vše vrátila. Nevím proč,ale bylo mi tam hrozně dobře 😊

To budou asi hormony, nevim teda proč si z nemocnice šla dřív, já byla teda do propuštění, jinak Epidural jsem neměla taky, bolest prostě k porodu patří. Užívej si miminka, šestinedělí je celkově na psychiku. Mě hodně pomáhal teda manžel, nebejt jeho smyslu pro humor, nevim, nevim 🙂

Možno to je následok toho, že pôrod neprebehol podľa Tvojich predstáv a rada by si ho zmenila. Ja som rodila 2x predčasne CS v celkovej anestézii, deti sú síce zdravé, ale ten zážitok mi tam proste chýba, ako keby som ich nikdy ani neporodila. Skús sa zamerať na to, čo máš, uvedomoť si, aké to je dieťatko doma vzácne.

jee ja porodila, teda napodruhe uz a kdyz jsem byla doma, tak jsem s laaskou vzpominala na pokoj v nemocnici... ono mit nadstandard, jedine spici miminko, jidlo trikrat denne bez prace, zadne dalsi starosti (uklid, dalsi prcek, prani,... )... proste ja na to vzpominam jak na wellness pobyt... ale coz, uz bylo, znovu nebude, takze ted se soustredit na neco prijemneho doma...

Já myslím, že to je tím, že z porodnice přijde ženská do domova, kde se cítí svým způsobem opuštěná. Celé těhotenství jsou kontroly, očekávání, každého zajímáte, pustí vás každý sednout. V porodnice se o vás zajímají, starají a pak je ze dne na den všemu konec a už jen ta žena se musí starat.
Co vidím kolem sebe, tyhle pocity nemívají moc ženské, kterým pak pomáhají babičky, zajímají se o ně a o miminko a kde ten opar z toho těhotenství a očekávání pokračuje dál.
Dnešní pojetí je často jiné. Babičky nemají potřebu pomáhat, však má maminka pračku a sušičku a myčku a sporák, tak co by jí pomáhaly. Jim sice jejich maminka kdysi pomáhala, ale ony neměly tu pračku, tak měly na pomoc nárok. A čím méně pomáhají, tím více to nahrazují radami.
Když jsem já poprvé přijela z porodnice, rodina chtěla miminko vidět. A taky jsem byla zklamaná z reakcí. Tchýně přišla na oběd a hned ve dveřích se ptala, co máme za polivku, co máme, jako druhé, co máme, jako dezert a smála se fotkám z porodního sálu. Já tehdy tu bolest měla moc živě v paměti, na to abych jí takové vtípky snadno odpouštěla. Vyslechla jsem si, že mám pračku a to ona musela máchat prádlo na půdě a ona přibrala méně než já.
Pak zas druhá babička, ta se starala jen o to, jaká je její role v tomhle všem, jestli je ta role dost významná. Jestli dítěti oblékám ty hadříky od ní dost často! A že ona chtěla koupit kočárek a nás vztah se obrátil k velkým konfliktům. Kdy mi řekla, že bych si měla v Praze pronajmout byt z rodičovského příspěvku a od muže odejít, když je byt jeho a nenapsal na mě půlku svého bytu. Podle mne jí vadilo, že nemá na mě tak přímý dopad, když jsem vdaná, že ona není ta hlavní. Chtěla hrát důležitější roli, než babičku. nechtěla přijmout, že nebyla pozvaná na odvoz z porodnice. Prý jsme jí vyšachovali. Vyčetla mi, že nebyla ona u porodu! Že k čemu je tam chlap a že dnešní ženské jsou chudinky závislé na chlapech (takže to mělo znamenat, že já jsem ta chudinka). Hrozné to bylo. Viděla jsem, že na mě už nikomu nezáleží. Po druhém porodu jsem si všechny držela od těla a dobře jsem udělala. Nic jsem neočekávala a vyhledávala placené služby-laktační poradkyně, šátkování. A to zas byla moje máma po plánované operaci a brečela mi do telefonu, že nemá co jíst a není, kdo by jí nakoupil. A to mi volala dva dny po propuštění z porodnice, v pátek v podvečer, brečela, že celý den nejedla, ale že to nevadí, že si udělá bramborovou kaši do vody a sní jí samotnou. A já těsně po porodu, měla jet přecpaným autobusem večer s čtyřdenním dítětem a tříleťákem, v čase, kdy už mají děti spát za matkou a někde shánět nákupy. Víte co? nabídla jsem, že objednám E-tesco s dovozem v pondělí (ona to neumí). Odmítla a tím to skončilo. Na závěr bych řekla, že je lepší nic moc od rodiny nečekat. Jsem těhotná potřetí a už nečekám. Uzavřu se. Nepotřebuji rady, jak kojit třetí dítě od dvou babiček, které kojily pár měsíců, nebo nekojily vůbec. Navařím si předem. A každé, která tu podporu má to přeji a v dobrém závidím❤

@jjasmina nešla sem z porodnice dřív, jen sem o to žádala sama v sobě abych šla hned domů, ale propustili nás normalně oficiálně třetí den po porodu

@monilee máš pravdu, neproběhl. všechny tři porody jsem měla vyvolávané, ale dva s epiduralem a ted se nestihl dát, najednou během 20min jsem skočila z 1cm na 10cm a bylo pozdě, byl to pro mě prostě šok a tak jak rychle to začlo, tak rychle to bylo pryč.

Klííd matko, hormony 🙂

@radulka57 Hormony. Taky jsem mela tyhle pocity, v porodnici jsem se citila bezpecne a hezky a doma to pak na me trochu padlo. Je to neprirozene, ze prijde zenska domu sama a nema tam komunitu a peci ostatnich zen, ktere se staraji o ni a miminko..

@pincola ano cítím se opuštěná, strašně smutná i když jsem vlastně strašně štastná, mám 3 zdravé holčičky... ale i tak to dělá nějak samo, manžel mi pomáhá psychicky co to jde ale já nějak cítím furt smutek, i ted když to píšu tak brečím. Třetí těhotenství nebylo vůbec planované, zaskočilo nás to, o to ví, že sem čekala dvojčátka a jedno umřelo v 20týdnu, já ji pak musela porodit zaroven s tím živým v 38týdnu. Cítila sem se už v pohodě a vyrovnaná ale to rozhodne nejsem.

@radulka57 Podle mne se stalo strašně moc těžkých věcí v poslední době a tvoje psychika je přetížená. Je to v to v podstatě přirozená reakce na to, co se stalo. A teď jsi na to sama, manžel musí chodit do práce, nebo pracovat z domova. Podle mne holka po pordou, tím spíš v takové těžké situaci potřebuje trochu té mateřské podpory, to je zas něco jiného než od chlapa. nějakou pevnou kotvu. Porozumění někoho, kdo už mateřství prožil, kdo je o pár kroků dál než ty.
Ono tohle člověk může zažívat u těch zdravotníků v těhotenství. Když nevíš, jedeš na kontrolu a doktorka ví víc, než ty. Víš, že za pár týdnů máš další kontrolu, jsou to takové odrazné můstky. A i kdyby tam si nevěděli rady, pošlou tě na jiné pracoviště, postarají se o tebe. Jsi rodička, chovají se k tobě s úctou. Ani ty zvyklé doktory nenechává chladným ten nový život. A pak to ustane a je to těžké i pro ženskou po nekomplikovaném těhotenství. Ty bys potřebovala daleko víc podpory a zájmu než dostáváš. Takhle to nikdy nechodilo. Máš mámu nebo tchýni? Sestru? kamarádku? Musí to být hrozně těžké po tom napětí, po tom vše, co se stalo, po té tragédii, která přišla zároveń s tou radostí, přijít jen tak domu. A řešit koš s prádlem a prázdnou lednici a domácí ukoly. To zas člověk není stroj! Posílám mnoho podpory a sil🍀

@radulka57 Ani se ti nedivím, že bys nejradši někam zalezla a aby se o tebe někdo staral. V tobě se mixuje radost z narozeného dítěte a smutek zároveň. Ono to musí být strašnej nápor vědět, že mám v sobě jedno mrtvé miminko a zároveň jedno živé a několik týdnů se zabývat s tím, že ho musím porodit. Myslím, že to zvládáš dobře. Vyvolávané porody jsou bolestivější než fyziologické, umělý oxytocin způsobuje silnější kontrakce a často bez pozvolného nástupu. Tím, že to bylo tak rychlé jsi byla vrhnuta do nové situace. Potřebuješ čas než to zpracuješ, klidně si piš deník, emoce musí ven.

@orisek56 Ale tak snad ženy nerodí proto, aby trpěly ne? Znám ženu, která říká, že pro ni byl porod příjemným zážitkem a nemá se o tom s kým bavit, protože kolem sebe slyší hororové story.

Já to chápu. Mě se z porodnice strašně nechtělo domů, bála jsem se jak to vše zvládnu (ale bylo to první mimčo a porod super). A hlavně ten full servis v porodnici, fakt dobrý. A skvela spolubydlící, jsou z nás kamarádky 😊 Mimčo spinkalo, papalo a vůbec skoro neplakalo. Doma se to úplně obrátilo 😁 teď už se tam těším zas 😁

Měla jsem to stejně. Celé šestinedělí jsem brečela. Když jsem pak čekala druhé dítě, hrozně jsem se těšila do porodnice na porod, miminko, servis, něco nového...ještě bych se tam vrátila, ale třetí ditě už nechceme. A stejně s láskou vzpomínám. Vydrž, jsi v šestinedělí, mlátí s tebou hormony, pak se to uklidní. Já to měla stejně, fakt to přejde.

Narovinu, zkus si sehnat psychologa, mozna nejakeho poradi i gynekolog. Vypovidas se a ulevi se ti. ❤️ Ja mela neco podobneho a lituji, ze jsem tuhle radu nevyuzila.

A nejde o poporodni depresi?taky jsem to tak mela.zacalo to v den prichodu domu.a pak jsem tyden v kuse brecela...jak to prislo tak to odeslo ale bylo to peklo...a vyhledala jsem asi 4.den odbornou pomoc a diky lekum(vhodnych pri kojeni) a terapii jsem pak ty zbyvajici 3 dny zvladla uz lepe...

@levandule_k to ne nerodí, ale hlavně by měly vědět, že ne vždy je dle představ a že i těžký porod jen cesta k tomu pro koho otěhotněla a teď rodí. Prostě pořád je důležitý to, že i po těžkém porodu mám toho drobecka, kterého mohu vést životem. Já se u druhého porodu kvůli vzpomínkám na první porod a vizi od lekaru, že to bude probíhat stejně psychicky zhroutila přímo na chodbě. A zkazila jsem si ho už dopředu. A to se snažím vysvětlit. Nepovedený porod může být psychická bolest. Ale pokud ho nějakým způsobem nezpracuju a neprijmu, budu si tím kazit i to další co přichází a je hezké

Já probrečela celý 1. den doma. Těšila jsem se, že konečně u 4.dítěte si příchod domů užiji. U těch 3 to nevyšlo, vždy nějaké vážnější starosti. A teď bohužel též. Nejraději bych vrátila celý letošní rok a vše prožila znovu. Nejde to, tak se prostě musíme řešit z přítomnosti a doufat, že bude líp.

@radulka57 zkus psychologa, není to ostuda. Podle mě mas za sebou víc těžkých věci a touha zažít si ten porod znovu je spíš vedlejší. Teď i hormony pracují a kor jestli jsi před tím řešila těžké zkoušky. Psycholog není vůbec od věci, taky k němu půjdu, protože mi jen zobat lentilky moc nevyhovuje.

@orisek56 To mě mrzí, že jsi měla dva náročné porody. To máš pravdu, že i když je porod hodně těžký, stejně člověku nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat a jít dál. Někdy někomu pomůže, "nakopnutí" nebreč a bojuj, ale v šestinedělí, lítají hormony nahoru dolů normálně, tam bych volila citlivější přístup. Prostě to chce tu situaci odžít, zpracovat a mě by hodně štvalo, kdyby mi okolí říkalo, raduj se máš zdravé dítě, ale nikdo by už neřešil, že tu měly být děti dvě.

@levandule_k já vím, napsala jsem to asi drsněji to uznávám. Ale snažím se jí nějakým způsobem nakopnout, aby se vzchopil a neutapela se v tom Bůh ví jak dlouho i když věřím, že hormony až se srovnají, tak to bude taky lepsi. Ono fakt jí nic jiného nepomůže. Já jsem taky musela. I když tu kapitolu nemám doresenou. Do toho v podstatě kromě může jsem žádnou podporu neměla. Nikoho nezajímalo jak se cítím a jak se mám a jestli potřebuju pomoci, ani naše rodiny. Ty to nezajímá doteď. Taky zobu už bonbony, i když u mě je to více věci. Ale zároveň se snažím užívat si to co žiju a prožívám tedka a snažím se křivdy zpracovat. Teď a v tuhle chvíli, zítra už to bude taky minulost.

@orisek56 Taky ze začátku nebylo napsáno vše, takže tu nechci chytračit, že jsi to napsala špatně. Píšeš své zkušenosti a život se s tebou nemazlil.

Chci nejspíš zpět do porodnice, protože tam jsem nebrečela , kdo ví jestli bych třeba taky začala určitý den po porodu. Chtěla bych se těchto pocitů zbavit, ani nevíte jak a chtěla bych to zvládnout sama, myslím tím bez odborníka.

Já jsem asi úplně blbá, ale mě ty kontroly v těhotenství spíš stresovaly než abych se na ně těšila, těšila jsem se spíš na porod a miminko 🙂 a proč jsi tolik spěchala z porodnice??? stejně jako není nic jednoduššího než otěhotnět znovu...

Kdyz vahas s odbornikem, co zkusit alespon telefonat s dulou. Casto umi slusne rozebrat neprijemne zazitky z porodu. A vyvolavany porod je zahul, zvlast vicekrat po sebe. Clovek si v duchu rika, ze podruhe uz to zvladne sam. A muze to brat vlastne jsko selhani...

@veruuu_kubesovic jak spechala? Me propustili, nikdo te tam dyl nenecha kdyz neni duvod, 3 den se u nas chodi dom. A otehotnet znovu? 4 deti by uz bylo moc

Neni ta litost dana tim, ze jsi si mela odvezt domu deti dve a ono se tak nestalo? Prijde mi to tak, jak se chces vratit do porodnice jako podvedoma touha, ze ti neco chybi tak se pro to vratit. Nemas to v sobe mozna uzavrene. Bylo by potreba si o tvych pocitech s nekym popovidat, zacit mluvit a neprestat dokud se ti neulevi. Az je ti brzy lip.