Čtení a děti. Jak jsou na tom vaše děti?

nemám to předplacené, takže nemůžu dočíst🥲

Zatim mam holky jen na prvnim stupni, ale taky s tim desne bojujeme. Nechceeee. Takze jsem vzdala dobrovolnost a proste doma mame pred veceri povinnou pulhodinku, kdy si VSICHNI cteme knizku (4 letka ma vyjimku, ta si maluje :D ). Proste jsem to zaradili do rutiny. Ze zacatku veelky odpor, ale uz si holky zvykly a i bych rekla, ze uz je to bavi. Snazi se soustredit a precist neco, protoze u vecere si pak o tom povidame, takze se kdyz by pulhodinu cucely do blba (jo, nekdy to taky tak dopadne) tak to odhalim :D
Nenasla jsem jinou cestu a proste na tom ze cist budou trvam.. Taky jsem si idylicky predstavovala, ze je nesmim moc nutit a musi dobrovolne, ale nepovedlo se

Jestli na dlouhé čtení není, tak zkuste mangu nebo komiksy. Já nikdy neměla ráda beletrii, také mi to přišlo dlouhé a nudné. Přesto jsem měla bohatou slovní zásobu, špičkové slohy a učitelky mi i na střední věštily kariéru spisovatelky. A to vše, díky kvalitním komiksům. 😉

@tereza0111 Mám to stejně. Ne teda každý den, starší mívá do večera tréninky, ale dvakrát třikrát týdně povinná hodinka. A hlavně najít takovou literaturu, která nadchne. Kdybych starší přinesla nějaký dívčí román, tak mě s tím utluče.

Ona mangy velmi nemusi

Starší syn (8 let) je vášnivý čtenář od té doby, co se naučil číst. Knihy sebou tahá všude :D na záchod, do auta, na návštěvy atd. :D mladší (5 let) je stejný, jen teda neumí číst, tak si je jen prohlíží. Dle mého názoru, je ale třeba k tomu ty děti vést od narození. Do teď jím každý večer (ale když je čas tak i během dne) čtu. Začli jsme jednoduchými pohádkami, ale teď uz konečně i delší příběhy. Já sama řada čtu, tak to vidí i u mně.

Od prvni tridy moje deti ctou povinne. Nejstarsi syn ma 12. toho to moc nebavi, ale musi i tak. Prostredni cteni miluje. Nejmladsi je v prvni tride a ta cte ve slabikari, zatim. Taky bude muset cist. Ja mam cteni knizek rada, takze vidi, ze ja ctu taky.
Jinak ucim na 1. stupni a cteni vsemozne podporuji - chodim s detmi od prvni tridy do knihovny a na jejich ruzne akce. Vsechny deti maji prukazky a knihy si pujcuji - ctenarske deniky nepotrebuji-nevyzaduji je, jsem rada, ze maji zajem, pujci si to, o co maji zajem. Obcas nam predstavi knihu a doporuci ji. Od treti tridy jsem zavedla ctenarskou dilnu - proste 20 minut cteme kazdy ve sve knize (knihy jsem prinesla i z domu od deti, aby mohly cist vsechny deti). Je skutecne videt, ze jim dela problem potichu cist a nevyrusovat, ale delaji pokroky. Budu v tom pokracovat. Taky zacinam s detmi cist v ramci cteni 10 minut v anglickych knihach, aby si proste osahaly i tuto stranku (ucim i aj). Moc nemam rada citanku, steme v knize na pokracovani - letos Deti z Bullerbynu. Verim, ze aspon par deti u teto aktivity v zivote vytrva a bude je to bavit. Myslim, ze cteni je dulezite a pomaha v hodne smerech.

@dota11 Já mu čtu prakticky doteď, má rád tu večerní pohodu přes spaním a i aby měl něco v čtenářském deníku, tak jedeme systém on stránku, já tři. Má v autě posloucháme audioknihy, Cimrmany.. ale čtení je zkrátka boj. Já jsem knihomolka, bez čtečky ani ránu, číst mě dítě vidí často, ale aby četl on, to ne.

JInak na co ho utáhnu je Klub tygrů, krátké knihy s šifrovací lupou..

Zkuste komiksy Persepolis, Maus I a II a Spánembohem: Příběh Kurta Cobaina v obrazech.
Jsou to realne veci, nekdy je tam vice textu nez obrazku a teenagery to urcite zaujme.

Děti mám ještě malé, ale od malička je ke knížkám vedu - společné čtení, prohlížení… a doufám, že jim to zůstane 🙂. Zrovna dnes jsem četla rozhovor s naší knihovnicí a ta zmiňovala, že by děti měly číst literaturu, která je baví a je adekvátní věku, než povinnou četbu, které nerozumí (pokud k ní pak není adekvátní rozbor). Tak opravdu jedině zkusit pátrat, co by ji mohlo bavit, a nedělat z toho úplnou povinnost. Mě třeba na střední hodně bavily tzv. kruhové hodiny, kdy jsme se bavili o tom, co kdo přečetl - jak školní rozbor, tak hodně i o našich názorech. Tak třeba i to zkusit, že byste si vzájemně popovídaly o tom, co jste četla?

@tereza0111 (označuji i @mollyweasley @drzticka81 - třeba se vám bude hodit) - najděte si info o čtenářských dílnách, dělá se to v hodinách češtiny na 1. stupni ZŠ a může vám to dát zajímavé tipy na retrospekci přečteného (když si čtou úplně všichni). V podstatě to, co děláte, je taková čtenářská dílna a mohlo by to děcka i bavit. A přijde mi, že to je způsob, jak děcka na ZŠ přitáhnout ke čtení (nevěřím, že je dítě, které pokud si najde opravdu vhodnou knížku, tak ji opravdu nepřečte - jen občas to je hledání jehly v kupce sena - neteř třeba vůbec nechce číst, opravdu jí to moc nejde, navíc v podstatě jiný mateřský jazyk, čeština pro ni teprve teď přestává být cizí - no, došla jsem do knihkupectví Praha - Krakatit, popsala přesně zájmy, věk a dali mi dvě knížky, koupila jsem obě, jedna prý opravdu zaujala).

Jo a co se týče toho čtyřletého - já si s nyní teda již pár dní pětiletým večer taky "čtu" - má své knížky, ty si prohlíží, sem-tam mu čtu, sem-tam mě k tomu vůbec nepotřebuje. Co třeba Albi tužka do sluchátek (tzn. "čte" si knížku, ale čte mu to ta tužka)? Osobně se domnívám, že už tady se tvoří ten návyk na to, že knižka je super a kámoš. A mám teda pocit, že když čtu, tak pořád moc nerozumí, co přesně čtu, ale poslouchá.

Nicméně to, že si všichni (i maminka, nejlíp i tatínek) čtou, to je podle mě taky super vzor (a maminka si aspoň něco přečte). Sama si uvědomuji, že si ponejvíce čtu právě když někde jedu MHDčkem bez syna - takže on ty moje přečtené knížky nevidí. Ale moc nevím, jak to dělat vlastně jinak ☹. Protože mám jenom jednoho - a tím pádem vlastně většinou chce, ať mu asistuji.

Já mám teda 9 leteho, ale občas ho číst donutím, minimálně mají jednu knihu na pololetí, občas ho nechám číst mladším sourozencům, kupuju knížky co se mu líbí. Já teda čtu rada a mám narvanou knihovnu i knížkama pro děti co sem četla jako mala, plus porad kupuju nové, takže má z čeho vybírat. Tak nějak se snažím dětem udělat kladný vztah se knihám od narození, menší děti si je aspoň rady prohlíží. Ale pokud už není zvykla a nechce se ji číst v tomhle věku, tak už ji k tomu asi nedonutis no. Leda bys ji koupila knížku třeba podle nějakého oblíbeného filmu nebo seriálu, to by se mohla chytit. Moje segra třeba nikdy snad žádnou knížku neotevrela, minimálně za dobu, co sme spolu bydlely, ani to co měla povinné k maturitě a nakonec udělala i VŠ, ale občas je znát, ze v te literatuře plave no.

Dcera se trovhu rozecetla kolem 10 let. To cetla celkem hodne (do 10 let nemela chytry mobil) Ted puberte (14az 16 ) precte jednu az nekolik knizek za rok. Nejake fantazy nebo youngadult romanky.
Syn dyslektik ted do 14 let neprecetl jedinou knizku, kdyz nepocitam ty zacatecnicke co maji 20 stranek a na kazde strance 1 nebo 2 vety a obrazek. Ale kdyz potrebuje, tak prelouska i dvoustrankovy technicky navod psany drobnym pismem.
Obema jsem do tech 10 let i dele, vecer pred spanim cetla knizky aspon ja, kdyz tomu sami moc nedali. Nebo ruzne nastridacku.

Dcera má 8,5 a čte jak das, je schopna přečíst knížku z knihovny za 3 dny, když se ponoří. Za vysvědčení chtěla Gampa a za 2 dny to měla 😂 nutno říct, ze ji čtu od 2 let, doma máme všude knihy, bez čtení před spaním ode mě neusnou, takže minimálně půl hodiny jim čtu před spaním. Já svoje knizky čtu jen o dovolené, nenajdu si na to jinak čas, protože čtu dětem 😅

Asi je zřejmě pořád na mobilu že?

Upřímně chtělo by to detox od mobilu, laptopu...a pak by se k tomu zřejmě mohla prokousat 🤷‍♀️ Ale těžko začínat ve 14ti.

Zároveň bych si promluvila s učitelkou ohledně nedůslednosti v kontrolách vedení čtenářského deníku.

čtu já, čte muž, chodíme do skvělé knihovny, knihy i kupujeme
vedeme děti ke vzdělání obecně
mobily a tv mají omezeně (i tak jsou na tom dost)
čtou a čtou hodně a rády (všechny naše děti)
a jsem za to moc ráda já i muž
za mě obecně jsou na čtenářské gramotnosti postavené i přijímačkové Cermat testy
zatímco např. zájmena s dítětem vypilujete za týden, toto nedoženete nikdy
tudíž to má přímý vliv na jejich budoucnost
výmluvy stranou, holky...

@merope Starší dcera teď čte Hanu. Baví ji, ale tím, jak je to knížka pro dospělé, tak se na ni musí jinak soustředit. Ale takhle zhltla Děti s cedulkou a od té chvíle vybírám holt knížky s podobnou drsnou tematikou. Už se dozvěděla o gulagu, výstupu na Everest... baví ji to, co mě, tedy skutečně události, životopisy. Ale občas třeba přijde s tím, že ve škole četli něco, co by se jí mohlo líbit a pak to bereme v knihovně.
Mladší je tvárná, tam vybírám knížky hlavně já, takže teď Karlika a továrnu na čokoládu, Mikulášovy knihy, krásně se čte i Březinová.
Nicméně začíná být krásné počasí, to je na houby a děti jsou buď ve škole, v kroužku nebo venku. Takže teď zase budou shazovat zimní kila a od října můžou číst 😁

Děti milují příběhy…vsechny děti i nečtenáři!🤓
Jde jen o to najít spravnou formu - komiks,povídky,číst si společně.
U starších nectenaru je to (casove) náročnější,ale vzdycky je šance,ze je knížka nadchne.Mají i ruzne zájmy a věci,které je zaujmou napr.u kluků často sport,detektivní zápletky,LGBT+,romantika,fantasy.
Určitou dobu to chce proste delat průvodce,nebo poprosit místního knihovnika 😉. Kdo nikdy (moc) nečetl,tak z ničeho nic proste nezačne.

Jsem mile překvapená, kolik rodičů vede děti ke čtení, myslela jsem, že v dnešní době je to spíše rarita, my s manželem čteme hodně, ale většinou večer, když už spí nebo je ve svém pokoji, takže to velmi nevidí, když byla malá, četla jsem jí já rozpravky, ne do 10 let, ale četla, ale já si nevím představit nutit ji číst, sedět nad ní a pak ještě ať rozprava o té knize, ale nevím jak jinak ji k těm knihám dostat, že je hodně na mobilu, to je pravda🙄

Myslim, ze zaliba ve cteni se da vypestovat 🙂 Detem ctu od miminek, v podstate kazdy vecer. Starsi knihy miloval, denne jsme prohlizeli, cetli, povidali, mladsi chtel jen ukazovat a abych ja rikala, co tam je, jakmile jsem zacala souvislou vetu, odchazel.
Ted maji 7 a 4, starsi je ve druhe tride a jsem strasne rada za to, jak jejich skola podporuje ctenarstvi (a spolu s tim i kriticke mysleni, analyzu textu) - od prvniho dne povinne ctou - zezacatku jen jednu vetu hulkovym pismem, postupne delsi text, pak se naucili i mala tiskaci pismena, preslo se na jednoduche knizky - vyber knizek je na nich, kazdy cte svym tempem, ale povinne 10 minut denne. V prvni tride meli krasny projekt spolecne s terciany gymnazia, kdy byl kazdemu prideleny jeden tercian a behem nekolika setkani cetli spolecne nejakou vybranou knizku - syn z toho byl nadseny, ze ho velky 15lety kluk chvali, jak hezky cte, dostali na zaver od svych tercianu krasne dopisy a deti jim zase pripravily nejake malickosti jako podekovani, a na zaver je pan reditel slavnostne pasoval na ctenare 🙂
Od poloviny prvni tridy maji ctenarsky denik, kazdy mesic aspon jednu knizku. Ted ve druhe tride maji v patek posledni hodinu ctenarskou dilnu - kazdy si z domova prinesl svoji knizku a celou hodinu si vsichni potichu ctou to svoje.
Prestoze syn miluje, kdyz mu ctu, ma rad audioknihy, vydrzi to hodiny poslouchat a cteni mu jde celkem pekne, tak stejne zatim bere tech 10 minut denniho cteni jako protivny ukol, ale vidim, ze se to pozvolna zacina menit. Kdyz cetl Deti z Bullerbynu (vybrali jsme je proto, ze jsem je detem cetla uz xkrat, takze to zna a lepe se mu to cte), tak se i parkrat stalo, ze chtel cist dal a docist kapitolu.
Prisel domu s tim, ze nekteri kamaradi hraji Minecraft - rekla jsem, ze na pocitac ma jeste cas. Ale tak ho to povidani s kamarady zaujalo, ze si z kapesneho koupil v knihkupectvi Prirucku Minecraftu a celou knihu precetl za jeden den - zalezl do postele a nikdo ho nesmel rusit 😁😁
To jsou pro me vlastovky, ze to casem pujde. Nebude to treba ctenar, co precte 20 knizek za mesic, ale o to vubec nejde. Jde o ten navyk, ktery tam zustane a nakonec se v prubehu zivota zuzitkuje 🙂
A mladsi syn si naopak postupne zvykl, ze se cetlo pred spanim starsimu - spi spolu a zacali spat spolu v dobe, kdy jsem mladsiho jeste pred spanim kojila - takze se kojil a ja u toho cetla - ted uz sam vyzaduje, aby se vecer cetlo 🙂 A jsem sama zvedava, jaky pristup zaujme ke knizkam ve skole 🙂
Pro me je cteni opravdu dulezita vec a verim tomu, ze se to da “vytrenovat”, pokud se zacne odmala.

I když ti někteří budou psát jak vedou děti ke čtení, tak prostě každé dítě je jiné. Někdo čte rád a další ne, někdy pomůže, když objeví správné knihy. Můj bratr nečetl rád, většina knih ho nebavila. Četl akorát knihy o letadlech, tancích apod. Číst začal až skoro v 25 letech díky tomu, že si koupil čtečku do metra, dokonce pak jednu sérii knih četl i v angličtině, protože vše ještě nebylo přeloženo do češtiny. Mému otci zas čtení znechutila na střední učitelka češtiny tak moc, že nepřečetl ani jednu z povinných knih. Některé si přitom později s chutí přečetl. Z našich dvojvaječných dvojčat jedná čtení miluje a přečte několik knih měsíčně, druhá moc číst nemusí, těžko se hledají knihy, co by ji bavily a vydržela by u nich. I když ji kniha fakt baví, nevydrží u ní déle jak 20-30 min.

Ve čtrnácti těžko začínat a přeučovat. Ja je k tomu vedla o mala, protože jsem sama knihomol. Kluci nicméně moc čtenáři nejsou, musi je to bavit . Starší, pokud je něco , co ho nadchne, tak si knizku přečte, někdy měsíc nic a o vanocich dal jednu knížku za tři dny. Mladšímu je osm a se čtením to zatim neni valné,neumi to dlouho, tam zatim vedou komiksy, musi si vybrat sám , co ho zajima, jinak nečte, pokud ho nepřinutim. Ale stále jim čtu já večer před spaním. A co se týká slovni zásoby , na to dbám od mala, to je podle mě základ, takže jednak jak čtu já, ptám se, jestli všemu rozumí a různé cesty autobusem a čekání na zastávce a procházky využívám k vyprávění, slovním hrám (na túry a výlety beru bonbony a hrajeme slovni hry o odměny) Ale chce to aktivně na tom pracovat, hodně mluvit a vysvětlovat a vysvětlovat.

Já doufám, že děti budou čtenáři. Zrovna jsem je po společném čtení poslala do koupelny 😁 a těším se, až se po uspání vrátím ke svojí knížce, manžel si vezme zase svojí. Myslím, že hodně je to vzor v rodině, ale je to i o povaze dítěte. Kolegyně: dva synové, ona knihovnice a později knihkupec, oba stejná výchova a jeden velký čtenář, druhý si našel cestu až díky komiksům 🤷 Obecně ale pokud nás děti vidí věčně s mobilem v ruce, sami mají mobil, televizi, tablet, tak proč by si měly namáhat hlavičky u čtení. TV jim to naservíruje, nemusí přemýšlet, slovní zásoba a fantazie jsou do háje, ale celý den je v pytli jen to hvízdne 😔

Dceři je 9 a čteme si spolu v posteli každý vecer. Když byla malá četla jsem já jí,teď už čte ona mě,ale bavi ji,ze to se mnou může sdílet. Je potreba vybírat knížky které budou děti bavit. Teď čteme deník poseroutky,to se líbí i mě. Se straší dcerou jsem si taky četla a zůstalo ji to, čte rada a hodně i teď v dospělosti.

Moje děti čtou pravidelně od první třídy, ale nám k tomu pomáhá hodně škola. Když byli na prvním stupni, tak jsme každý den podepisovali, že četli aspoň 5 minut. Také nemají stále volně přístupný tablet, když na něm chtěli být, šli třeba přečíst dvě stránky a za to jsem jim prodloužila čas na tabletu. Takže se tak naučili a teď čtou naprosto bez problémů.

Tak především to chce najít knihu/téma, které by ji bavilo. Dcera je taky z podstatě nečtenář, resp.čte velmi pomalu, ale narazila jsem na sérii knížek pro holčičky jejího věku,které ji baví (miluje sovy, odmalička, série se jmenuje Soví kouzlo a tohle ji chytlo, že si dokonce bere knihu do školy a čte v družině). Nebála bych se profláklé oblíbené dětské literatury, ty děcka to fakt musí zaujmout, bavit. Kór v době chytrých mobilů a tabletů je to za mě ještě o to důležitější. No a možná zní zajímavě ten nápad rodinné čtenářské půlhodinky třeba párkrát týdně, kdy máma odloží mobil s Facebookem a Koněm a táta vypne kompl, na kterým hraje onlajnovky a všichni usednou ke knížce. Ruku na srdce,taky čtu méně jak dŕiv, a to jsem fakt bývalá knihovníka, co přečetla 4 knihy za měsíc, teď mám 4 knihy za rok...ten mobil a sociální sítě,to je prostě mor (to přiznává i můj 70letý táta, který přečetl fakt spoustu knížek za život vč.povinné literatury, že "nemá v důchodu čas číst knížky", zato čte různé články a diskuze na všemožná témata)

Já jsem čtenář, manžel je čtenář, dětem jsme od malička četli pohádky na dobrou noc a samy knížky nesnášejí, když nepočítám tu o prvním sexu. Mobily to nebude, syn (8,5) ho ještě nemá a dcera (10,5) ho dostala až letos v září, protože už jí nevzali do družiny a potřebovali jsme s ní být v kontaktu a má ho bez dat, takže jen na volání a SMS. A tablet dostala dcera také až letos, když jim třídní učitelka začala dávat on-line domácí úkoly.
Musíme je do čtení nutit. Syn má povinně 3x týdně stránku + přepis 3 vět, jinak si může číst komiksy, které mu chodí až domů jako předplatné. Dcera zase musí 3x týdně přečíst pár stran + povyprávět, o čem četla, aby se naučila pracovat s textem (domluvila se na tom i s třídní na tripartitě).
Snažím se stále vyzdvihovat to dobré na čtení, ale zatím to berou děti jako nutné zlo. Ale nepřestávám věřit, že kouzlo knih ještě objeví ;)

@miryp Ta práce s textem je velmi důležitá a pro děti je to problém...něco přečtou a neví, co četla...čtou oči, ale nedojde to až do mozku. Což je pak problém pro učení i pro budoucí testy na SŠ, státní maturitu, VŠ...pro kritické myšlení...