Také vám chybí volné víkendy?
Svého synka mám moc ráda a ani za nic bych ho nedala, ale taak hrozně mi chybí dřívější volné víkendy. Ten pocit, že máte dva dny jen pro sebe. Třeba celou sobotu si nerušeně máknout, udělat co nejvíce domácích prací (aniž byste každých pět minut běželi podávat hračku, převracet malého na břicho atd 😉 ) a v neděli hodit nohy nahoru a klidně si celej den číst, koukat na telku, prostě si zarelaxovat,aniž bych se musela komukoliv věnovat, pořád mít v hlavě, kdy krmit, kdy přebalit....
Také to tak máte? Já vím, že touhle diskuzí to nezměním 😀 a jak raději dopředu říkám, jsem štastná, že malého mám a vím, že to tak prostě mámy mají, ale po tomhle se mi dost stýská. Pojďme o tom jen tak poklábosit 😉
@pafca4 Mě osobně nechybí ty víkendy, ale takovej ten pocit, že když si třeba udělám jídlo tak je jedno jestli ho budu jíst 10minut nebo 15. Když mám chuť pustit si film tak prostě koukat na něco hodinu je absolutně nemyslitelný! 🙂 A o ranním vstávání "kdy já chci" ani nemluvím. Někdy mi to vadí víc, někdy míň, ale nějak nejsem typ člověka, kterého mé dítě plně naplňuje. Baví mě to starat se o naší holčičku, mám ji ráda, ale.... asi mi bude trvat si na to zvyknout. Bohužel nemáme s manželem ani jeden rodiče v našem bydlišti takže o to je to složitější. Neříkám, že nezvládám, ale jen tak si odfrknout by bylo občas fajn 😀
@pafca4 me nechybi jen vikendy,ale cela ja 😃 chodila jsem na koncerty,do kina,divadla... cteni mi nastesti zustalo,ale jen diky ctecce,papirovou knihu jsem neotevrela asi 3 roky.. kdyz poprve a asi naposledy prijela ma mamka pohlidat prcka,protoze.jsme chteli na koncert,dopadlo to tak,ze prcek podpalil postel.. vzal sirky z krbu a zkousel... takze na pristich cca 10 let mame konec z kulturou... no necekala jsem takovou izolaci ani ve snu.. ano,jsem rada ze prcka mame,rozsiruje nam obzory ( ted koukame na.Dobu ledovou..ta mi nejak doted unikala 😃) ale budu rada,kdyz se jeho dospelosti doziju ve zdravi.. A k vikendum...ty uz vubec nevnimam,vzhledem k zaměstnanosti pritele je to stejne jedno,protoze ani tehdy doma nebyva,.,
a jak staré máte, holky, děti? ( u Kamino to tedy vidím 😉) Já to také nemám jen o víkendech, ráda jsem měla chvilky pro sebe. Ale je fakt, že když malej večer usne, tak si ty chvíle volna hroozně užívám, o dost víc, než když bych měla pro sebe víc času. Také jsem nečekala, že mateřství bude takovej záhul. A jak říkám, chybí mi alespon den dva v týdnu, které bych měla jen a jen pro sebe, kdy bych si dělala jen to, co opravdu chci a ne to, co chce malej 🙂
@pafca4 mám to také tak,rozumím...navíc už tedy jedu 2.kolo...ale můžu tě povzbudit, že čím jsou starší,tím více je volných chvilek a to nemyslím hlídání - já ho defakto nemám, ale v tom běžném režimu se najde více chvilek -dítko se postupně zvládá zabavit samo a tak...Ale jasně -to,co píšeš a po čem se mi taky hodně stýská,tak vidím, že zažiju až tak nejdřív za půl roku,kdy si lajznu dát obě děti na "prázdiny" k prarodičům - aspoň na ten prodloužený víkend😀
Na jednu stranu mi chybí chvíle pro sebe (víkendy jako takové ne - jezdíme s dětma na výlety, docela si užíváme jako rodina jeden druhého a jsme rádi, že máme tatínka doma), na tu druhou... No, když se mi vyjímečně stane, že mám děti pryč, tak stejně furt volám a řeším jak se mají :oD Spíš si užívám drobné okamžiky - třeba když si můžu v klidu sníst jídlo, vypít kafe nebo si pustit oblíbenou písničku :o) V poslední době chodím denně sama večer se psem aspon na půl hodinky a to mi dá většinou víc energie než dřív celej proflákanej víkend :oD
Taky se přidám 🙂 zrovna jsme se totiž o tom doma bavili, jak bychom chtěli zažít zase takový ten den, jak se ráno o víkendu vzbudíme, prší, je ošklivo, fouká a řekneme si: "tak dneska nebudeme nic dělat, pustíme si film, uděláme si něco dobrého k jídlu a budem se celý den válet" 🙂 To mi moc chybí...
Nechci si stěžovat, máme moc hodný dítě, manžel se nám věnuje, pomáhá, jezdíme na výlety, na dovolený, máme hodně kamarádů, nestrádám sama doma s dítětem, fakt si nestěžuju, ale tohle jsou přesně ty chvíle a věci, co mi někdy chybí 🙂 i to, co tady někdo taky psal - najíst se v klidu, dojít si v klidu a SAMA na záchod 🙂 🙂
a když je malá pryč, nikdy si v klidu nelehnu na gauč...
@anetka1701 no u nás je to s víkendy složitější. DOděláváme barák, a tak na nás manžel celou sobotu nemá čas. Neděle jsem si tedy vydobyla, aby se nám věnoval a chvíli mi malého pohlídal, abych měla čas na úklid. V týdnu totiž bud jezdí pozdě z práce nebo také chodí pracovat na dodělání patra.
jj, známe 😀 já se v klidu ani nenajím, natož něco jinýho 😀 teď se to trošku zlepšila, když chodím do práce, tam mám trošku klid 😀
Naši měli Klárku u sebe 2krát, z toho jednou úspěch, podruhé jsem pro ni jela v 6 ráno, protože měla horečku. Nějak jsme si zvykli, že jsme na to všechno sami, ale i tak je to ubíjející. Svoje děti miluju, ale být s nimi doma mě nenaplňovalo, nebo jak to napsat. Pokud budeme mít ještě jedno dítě, bude doma tatínek 🙂
Naštěstí jak Klárka roste, je to lepší, zvládá si hrát sama, nebo koukáme na pohádky apod., ale i tak mi chybí takové to primární soukromí, kdy bych se chtěla v klidu naložit do vany 🙂
@pafca4 já se naučila vše dělat s dětma - úklid, vaření, praní... :o) Take když mám hlídání, mám čas na "nadstandart" :o) I dodělávky na domu zvládáme s holkama - prostě holt vozej písek v kyblíčku nebo mi pomáhají držet věci... Jde to pomaleji, ale jsme spolu...
já bych chtěla být někdy doma sama, abych nemyslela na to, co dělají holky, co je potřeba zařídit a přpravit. Prostě být sama doma, válet se a nemít z toho výčitky svědomí a svrbící ruce... Ale to už asi nikdy nebude, nevadí, děti mám ráda a jsem ráda matka. Ono totiž to po čem tak toužíme, je vlastně to mládí, který je prostě v trapu...
Tak já jsem s tříletým sama a mám to zařízené ideálně - dva týdny nonstop s dítětem a jednou za 14 dní má kluka na celý víkend tatínek a to je taková pohoda... 😀
@pafca4 víc než víkendy mi chybí pravidelný letní a zimní odměny 😅 Ale pořád tak nějak cítím, jak mi jako bezdětný bylo tak nějak líp....nejspíš bude ta příčina v tom, co uvedla výše @evulina77, prostě mládí v řiti, do důchodu daleko a na hrbu kopa zodpovědnosti. Člověk je psychicky vyřízenej jak dispečer letovýho provozu, nemá nárok na osobní volno a co si budem nalhávat, ta almužna od pracáku taky na náladě nepřidá 😎
Mně teda chybí, a jak....Můj sen je vyspat se alespon o víkendu do devíti, aniž by musel teda v šest vstávat k dětem chudák manžel, v klidu si udělat dopolední větší úklid, po obědě si sednout ke kafi....Jinak taky vše dělám za asistence dětí, tudíž i z běžné věci je akce na půl dopoledne a z jednoho pečení těsto až....až všude:o)
holky upřímně, jsme s mužem synem natolik vyčerpáni, že bychom dali nevím co za víkend bezdětnosti... možnost úniku není... a nám to začalo ničit jak zdraví tak i partnerský vztah. 😖
Obcas si maleho (4roky) vezme k sobe svagrova na vikend, a moooc nam chybi, kdyz ho nema, tak se s nim moc neudela, protoze vymysli same kraviny a tak ho nekdo z nas musi mit porad na ocich, i kdyz nic neudelame, tak to je udel toho, ze ho mame a nemenila bych. Brzy k nemu pribude setricka a to tuplem nic neudelame, mame stary barak,ktery opravujeme a docela velkou zahradu, ale rikame, radsi nic nedelat a byt s nimi, protoze to hrozne leti. 4roky jsme nikde nebyli. Nez porodim, tak jeste nekam zajdeme. Jinak vyhoda je skolka, tedy,kdyz si doma. Snazim se dopoledne neco udelat, nez bude doma.🙂 a o vikendu se. Manzelem stridame, v sobotu vstava on a j v nedeli, at se muzeme kazdy vyspat. Kdyz se na to nase ditko podivm, rikam si STALO TO ZA TO🙂
Chybí mi vikendy, chybi mi volný čas. A trpi tim muj vztah s manzelem. Rodicovstvi je vysilujici.
@sariky
@eldrag Holky a neni to skoda? preci rodicovstvim partnerstvi nekonci. Chapu, je to vysilujici aneni to tak ruzove nikdy uz, ale je hodne moznosti, jak to nejak zlepsit nebo zapracovat. Kdyz uz o tom vite, tak vam drzim palce, aby se to zlepsilo. Ja se tohohle bojim jak cert krize, protoze bohuzel timhle trpi vetsina manzelstvi a nektere zeny si to vubec neuvedomuji, chlapa odstricily a je jim to putna. To je mi lito. Drzil palce. 😉
@sariky zkusit si na netu najit hlidani a udelat si odpoledne pro sebe, je spousta agentur, ktery to nabizi. Je to vysilujici ale s tim jsme preci do toho sli. Snazit se aspon si udelat hezke chvile, kdyz spi ja vim o cem mluvim, malej se nam od narozeni budil i 20x za noc. Ted konecne spi celkem dobre a vzdy do osmi jde spat a pak mame cas na sebe🙂 . drzim vam palce.
Výborná diskuze 😉 já už jsem si nějak zvykla, že nemám tu volnost. Co mi ale občas hodně chybí a na co ráda vzpomínám byly páteční večery s manželem. Celý víkend před námi, po pracovním dni jsme zašli na večeři a do kina na nějaký bezva film, u toho chroupali popcorn. Pak domů a druhý den dloooouho vyspávat 🙂. Hrozně bych chtěla jít zase do kina, ale nemáme hlídání a bez manžela jít nechci, to by nebylo ono. Njn, nemůže mít člověk všechno 🙂
jo, víkendy! ale jak tu padlo, chybí mi celé já! 😖 😅
po 6 letech doma mega krize, totální vyhoření, hrozné pocity... chvílemi jsem nevěděla kdo jsem, co tu dělám, proč tu jsem, neměla jsem sílu ani vstát z postele, dělala jsem jen nejnutnější....
nakonec mi paradoxně pomohla manž. krize a finanční krize (muž byl 16 měsíců bez práce, na krku exekuce kvůli hypotéce)... bylo to naprosto neúnosné, takže jsem se odstěhovala, malé našla školičku, našla si práci a potkala plno lidí... nakoplo mě to a posílilo, měla jsem zase pocit, že ještě EXISTUJU, že ještě není úplně jedno jak se cítím, co dělám, co chci, jak se mám 😔 🙂
teď jsem 2 roky v práci, na 6 h denně... děti jsou větší (5 a 7 let), ale babičky nemáme, takže je to někdy i tak pořád mazec, dojíždíme do školy, školka samozřejmě o kus jinde... moje zdraví je křehké už od kolapsu před patnácti lety, takže některé dny jsou opravdu na hraně... mužovi dlouho trvalo než pochopil, že to tak prostě je a že když děti onemocní, tak prostě neví co s nimi (fakt na to nemá buňky)... takže pomáhá co to jde (velký nákup, opravy doma co je třeba, o víkendu si vezme děti třeba na půl den), ale já jsem tak vyšťavěná, že v těch chvílích volna většinou odpadnu a spím nebo max. nakoupím apod...
výjimečně se mi poslední rok zadaří doslova "uprchnout" a jdu třeba na výstavu.... tam pak stojím, slzy v očích jak jsem šťastná 😅 😵
fakt je, že kdo nemá děti, tak si myslím, že si toho ani tak neužije... já jsem fakt hotová z čehokoli někdy, i z toho, že u zubaře čekám a můžu si číst 😀
s věkem se to zlepšuje, ale pohoda je fakt jen když mám staršího (7 let), ten mi při nemoci už i čte a chápe když řeknu, že jsem unavená a potřebuju nutně být chvíli sama... u manžela a dcerky, tam je to náročné, ti tohle nechápou, jedou celý den v kuse bez přestávky, já na to nemám fyzické ani psychické fondy 😝
jinak hlídání máme nula (manželovi rodiče: tatínek není žu naživu, maminka bydlí na Floridě.. moji rodiče: bydlí 2 h od nás, velmi pasivní, hlídali obě děti 1x minulý měsíc a vyslechla jsem si dlouhý seznam toho co se jim nelíbilo, no děti se tam dost nudily mi samy řekli a naši jak jsou prý po 2 dnech unavení - to jsme se jen hořce smáli s mužem 😅 😅 )...
takže u nás to je tak, že jdeme ven jeden, druhý hlídá (to tak 2x týdně, šíleně nás to jinak ubíjí)...
a tak 1x za měsíc už nemůžeme a objednáme paní na hlídání na pár hodin a utečeme do kina apod... já jsem dost opatrná matka, ale musela jsem to překonat, protože nemoct jít s mužem 10 let nikam, to by rozbilo manželství...
jinak nádherný balzám na nervy byl, když jsem před 2,5 lety už fakt nemohla, měla jsem depresi, dítě zabrečelo a mně se spouštěly slzy... nakonec jsem si vybrala zájezd na deset dní a odjela na Podkarp. Ukrajinu.... seděla jsem v autobuse a měla pocit, že jsem na kokainu, to se nedá popsat 😅 😅
spala jsem tam o několik hodin míň než doma, lítala po horách v tílku a nenastydla (já, která jinak jsem věčně na ORL).... návrat domů nebyl krutý, bylo to jako přistát na jiné planetě 😅 byla jsem fakt nabitá, byla jsem ráda, že jsem necouvala a nedala si nějaký prodloužený víkend, už jsem byla moc přetažená...
žila jsem z toho 2 roky...
teď mi nějak opět dochází šťáva, není to akutní, ale spíš únava velká, pocit, že nemá velký smysl o něco usilovat, spíš jsem taková ubitá... muž mi nabízí, že týden bude hlídat... ale já nějak nejsem schopná se rozhoupat, vím, že děti zvládne nějak, ale vaření nebo postarat se při nemoci to je už o dost horší...
asi když tak netrpím jak minule, tak se k tomu snad nedokopu 😝 😅
@eldrag
@sariky
holky naprosto vás chápu a rozumím... mně už bylo kolikrát jedno co bude, s manželstvím, už jsem neměla sílu na nic (byli jsme navíc bez peněz a já pořád, ale doslova pořád nemocná)...
červené světlo mi naskočilo když mi začalo být jedno i co bude s dětmi, to jsem pochopila, že je nejvyšší čas něco s tím dělat než bude průšvih, prostě už nebylo absolutně kde brát...
fakt doporučuju překonat obavy a zábrany a najít dobrou paní na hlídání 😉 když se na to podívám zpětně tak jsem měla klidně na to vybrat i stavební spoření.... protože trpí tím i děti i ta máma, i manželství, všichni a někdy i zdravotně.... je fakt dobré s tím dělat něco, neříkat si, že cizí se tak nepostará... z naší zkušenosti to tak není, paní na hlídání se o děti postará lépe jak prarodiče a děti se na ni velmi těší, no moc ji nevídají 😅
ono se to zlepší, jak povyroste 🙂 pošli tatínka s dítkem na procházku a máš na chvíli volno... já to tak dělám, ovšem stejně, jak jsou pryč, tak uklízím a po chvíli mi stejně začnou chybět, ač se vždy těším, ať už vypadnou 😀