Osamělost po porodu. Jak z toho ven?

Najít si kamarádku se stejně starým mimcem, kdy můžete probírat stejné téma, můžete se navštěvovat. Já jsem také hodně sama, bez kamarádek, ale to je i tím že mám třetí dítě a ostatní už chodí do práce a každá má svoje. Alej prvního dítěte jsem stále chodila ven s holkama, se kterýma jsem se s kamarádila, měly jsme stejně staré děti, navštěvovaly jsme se a necítila jsem se tak sama. Vyhledávala jsem mateřská centra, hodně chodila ven. A pak jsem jednou týdně začala chodit večer do sauny. A to byl balzám na duši. Chodily tam jiné ženy, kecalo se. Prostě jsem vypadla pryč, manžel hlídal. Šlo jen o dvě hoďky a já si to užívala. Zkus si udělat také chvilku, něco, co tě vždy nakopne a navíc se budeš těšit. Dítě je zkouška partnerů s většinou krize přijde. Měli jsme ji také.

@kapii Holka, jak já ti rozumím. Měla jsem to po porodu podobně a hrozně se za to styděla, že nejsem spokojená, nadšená máma. Pak jsem zjistila, že to tak má spousta žen. Dlouho mi trvalo, než jsem se s rolí mámy smířila. A to jsem si dítě moc přála, s manželem jsme v té době byli spolu už asi 13 let, z toho dva roky jako manželé, všechno v pohodě. Jenže ze dne na den se mi změnil život, byla jsem zavřená s dítětem doma, manžel z práce jezdí v 8 večer, takže dokud byl syn malý, často ho ani neviděl, protože v tu dobu už spal. Bydlíme v krajském městě, kam jsme se přistěhovali, takže babičky tady žádné nebyly a já tu krom pár kolegů z práce neznala nikoho. Takže ani žádné kamarádky s dětmi. První půl rok jsem každé ráno hystericky brečela, že chci jít taky do práce jako manžel, že nechci být pořád sama doma. Syn se navíc nechtěl kojit, do toho různé alergie, neurologické problémy, cvičení Vojtovky, prostě nebylo to úplně "no problem" miminko. A já tu byla celé dny sama. Když jsme šli ven na procházku, pořád jsem visela na telefonu, buď s mojí mámou, nebo se švagrovou. Největší průšvih byl totiž opravdu ten nulový sociální kontakt. Až jsem kolikrát zajela s kočárem ne do parku nebo do lesa, ale radši do centra města, kde se to hemžilo lidmi, jen abych měla pocit, že jsem mezi lidmi. Děs. Jak to šlo, začala jsem se synem chodit na cvičení a na plavání, to bylo tak na tom půl roce. Tam aspoň občas člověk s někým popovídal a nakonec jsem tam našla jednu fajn kámošku. To už byl synovi rok a něco. Co poradit... no, za svoje pocity se určitě nestyď. A pokud máš možnost alespoň někdy nějakého hlídání, využij toho, i do budoucna. U nás bohužel hlídání nebylo, k našim jsme jezdívali docela často na víkend, ale kvůli kojení jsem nikam nemohla (z flašky pít nechtěl) a když už byl větší, byl na mně zase totálně závislej, že nesnesl jakékoli odloučení (což byl samozřejmě důsledek toho, že od malička byl jen a jen se mnou). Až po třetích narozeninách byl ochotný zůstat u babičky přes noc bez pláče. Takže my s manželem nikam nemohli - do kina, na večeři, prostě nikam. Tři roky. Hodně se to na našem vztahu podepsalo, a to jsem si myslela, že nás po těch letech jen tak něco nepoloží, nikdy jsme se moc nehádali a byli jsme prostě parťáci. No, pokud můžeš mít jakékoli hlídání, na jakkoli dlouhou dobu, využij toho. A snažte si s mužem ukrást nějaký čas pro sebe. A pak doporučuju mrknout po nějakých kroužcích pro prťata, bývají v rodinných centrech. Tam můžeš probrat věci kolem prcka - příkrmy, co už motoricky umí, tipy na výlety...prostě všechno, co tě na mateřské zajímá. Ta rodinná centra mívají i různé programy pro maminky s malými dětmi - zpívání a tak. Třeba tam potkáš nějakou kámošku a bude líp, mně hodně pomohlo, když alespoň občas jsem měla s kým jít s kočárem na procházku. A pokud je tvoje dítě odložitelné (u nás to bohužel nešlo), vyraz klidně i někam sama, pokud máš kam.

Děkuju za odpovědi. Ta skupinka pro maminky s dětma je fajn nápad, zkusím něco najít i když bydlím docela daleko od města, tak jednou za týden by jezdit šlo. Akorát teď je to blbé teď ta situace ohledně nouzového stavu, takže se nové kontakty hledají těžko. Bohužel hlídání není možné, malý je na mě závislák. Ale co se týká zájmů nebo relaxu to mi zase tak nechybí, kreslím, cvičím jógu i s prckem vedle sebe. Spíš hlavně ten kontakt a čas s manželem...

Jak já ti rozumím....mám to stejně i jinak. Odjakživa jsem byla velmi společenský tvor: spousta kamaradu, pořád jsem nekde chodila....Pak jsem se odstěhovala za přítelem do ciziny a vše nechala v ČR. Navíc bez místního jazyku. Pracovala jsem ještě na HO pro firmu v ČR, půl roku a pak jsem hned byla těhotná a práci nehledala. Až do porodu v pohodě, i když se můj život změnil dost, ale furt jsem provozovala nějaký svoje koníčky, přítel mě seznámil s rodinou, přáteli, učila jsem se jazyk.... Jenže po porodu šílený: syn se narodil s genetickou nemoci a mě to všechno sejmulo: absence přátel, jeho nemoc, zvykani si na nový rytmus života, únava, ztráta veškerých mých koníčků....bude to pět měsíců a furt nevím, jak z toho ven...Teda už je lepší aspoň to, že syn se stabilizoval a já už tu nemoc víc přijmula, i když ne zcela a uvidíme, co přinese budoucnost, ale fakt mi hrabe, že nedělám nic: jen kojim, prebaluju, uklízím, občas vařím, peru, "hrajeme" si, cvičíme Vojtovku, chodíme na procházky furt dokola teď...navíc teď nemůžu ani na "výlet* do obchodu, někam jinam, nemůžem na návštěvy, do restaurace Na oběd....myslela jsem, že začnem jezdit od půl roku na plavání a to asi taky nehrozí....navíc se tu seznámit je pro mě těžké - sice se domluvím, ale na nějaký tlachání to není, anglicky tu neumí a ještě žijem uprostřed ničeho.... Takže ti neporadím...jen, že v tom nejsi sama...jo a hlídání nemáme žádný...jako úplně nula nula prd.

@me_druhe_ja Teda, čtu si tvůj příběh a je mi z toho moc smutno. Jsi statečná! A držím pěsti, ať je malej v rámci možností zdravej! Je fakt, že tyhle příběhy mi v blbých chvilkách dost pomohly - najednou mi moje problémy se samotou přišly úplně malicherný, vždyť mám doma zdravé dítě a to rozhodně není samozřejmé. Drž se, myslím na tě.

A mate s manzelem spolecny zajem?jak jste travili cas pred ditetem?chce to si ten cas vyhradit.nekteri muzi se take citi(mnohdy opravnene) odstrceni po porodu protoze se matka venuje najednou nekomu jinemu vic.jinak bych zkusila podporit sex(i za cenu trochu se do toho donutit),u spousty muzu to zveda rapidne naladu🙂 a pak treba stolni hry,spolecna prochazka,spolecne cviceni u youtube... a kamaradky jsem si nasla na internetu a podnikame pravidelne prochazky

@ivis_b děkuji...já si zase ve špatných chvílích čtu horší diagnózy té naší i jiných nemoci...asi je to normální.... hrozně by mě psychicky pomohlo dostat se víc mezi lidi, seznámit se a tak...ale to teď nejde že...a do ČR se dostanu bůhvikdy...🙄

Klidně mi napište, můžeme si povídat alespoň třeba přes Facebook.Vim,ze to není ono, ale dnes to bohužel zatím nijak nejde.( karantena)
🙂

@me_druhe_ja tak to je mazec. Jsi moc statečná! Mrzí mě, že jsi na všechno sama. Přeju, ať je malý na tom co nejlíp.

@lolam10 před dítětem jsme byli dost akční, výlety, kolo, plavání,v létě festivaly, v zimě lyže, brusle. Hodně jsme byli s přáteli- grilovačky, návštěvy...Prakticky každý víkend jsme měli něco. V sobotu večer někam s přáteli nebo grilování, v neděli výlet, sport, túra nebo kultura. Teď se to zcvrklo na společnou procházku jednou týdně v neděli odpoledne... a na ty dvě hodiny se těším, jak blázen. Čas pro manžela bych chtěla, ale nevím jak. V týdnu je v práci od rána do sedmi, pak večerní kolotoč a kolikrát usíná dřív než my s malým. V sobotu práce kolem baráku a když už přijde dřív, tak já rychle letím dodělat práce, které prostě s malým neudělám ani v nosítku. Jen ta neděle zbývá. Ono to docela komplikuje to, že malý spí jen v nosítku, na někom nebo v kočárku. Takže toho volného času nám moc nezbývá. Sex je u nás na bodu mrazu, ale není to tím, že bych nechtěla, ale víceméně moc není kdy. Leda vzbudit chlapa v noci, ale to nevím, jestli by byl rád 😀

@goovana tak aspoň máme ten Facebook. Já si říkám, že máme štěstí, že v té karanténě jsme v 21. století a můžeme komunikovat aspoň online

@kapii tak se ho zeptejte,memu manzelovi nevadi kdyz ho vzbudim kvuli sexu,naopak🙂jinak manzel chodil taky v 19h nejdriv domu nez zmenil praci a mame 2 deti ale vzdycky jsme si nasli cas si popovidat vecer treba hodinu,hlavne ja se vypovidavala co bylo pres den,a to mi taky dost pomahalo...drzte se

Pises ... před dítětem jsme byli dost akční, výlety, kolo, plavání,v létě festivaly, v zimě lyže, brusle. Hodně jsme byli s přáteli- grilovačky, návštěvy...Prakticky každý víkend jsme měli něco... nevidím v tom nic co by se nedalo dělat i s dítětem zavislakem. I když aktuálně te domácí depce situace totálně nahrává :(. Já mě ze začátku to same, ale spis to bylo v me hlavě, totální panika ze už nikdy nebude nic jako dřív a já jsem v jiném světě. Nicméně postupem času mi pomohlo utvořit si nějaký rad. Jeden den jsme chodili s malou cvicit (cvičení pro maminky, mimina spali, větší se valeli na dece a největší behali kolem). Jeden den plavani. Pak cvičení pro děti. Do toho jsme se rozhodla dodělat si magistra. No a teď jsem po druhé těhotná. Čekají mě jeste statnice, ale upřímně se těším, ze s druhým nebudu už dělat NIC a jen si užívat 🙂. Jak pises o těch přátelích ... oni děti mají ? Pokud ne tak tam je to tezke ... tam po zkušenosti zůstávají opravdu ti “nejsilnější” :(

@kapii já to měla stejne jako ty, do toho před dětmi praci, která mě bavila a chodila jsem domu až kolem 18h, miluju cestování... Dlouho jsem nechtela dítě prave kvůli tomu omezování, kterého se bala a ve svým okolí i někdy videla. Ale život bez deti si nedokážu představit. Tak se mi narodili dvojcata (přirozene, žádný záměr u IVF) a hned si rekla, ze se nenechám rozhodit😉 a od 4.mesice detí jsem se vrátila na dvě dopoledne týdne do prace (kancelář). A to byl pro mě luxus... dat si kávu z kolegy, pokecat s bezdetnymi, zasmát se jejich historkam😉 a deti u babičky, já měla důvod se namalovat, koupit si nove obleceni napr. Jinak si myslím a vidim ve svém okolí, ze spousta žen děla vědomě i nevědomě ze svých detí zavislaky a to je začátek konce. Vyhorelost a frustrace je po 2 letech tady. Pak třeba přijde druhé ditko a najednou je žena 5 let doma. Pokud to proste jde, nechat si čas pro sebe. Mě se vyplácí mít pravidelně rituály. Rano se hned namalovat, vzít si doma šaty pohodlné, udělat si čas na kávu ve stejný čas, zajít do obchodu a vždy si koupit něco pro sebe,co nepotřebuji (čokoláda, vino, náušnice za 100.-).. a hlavně.... byt v kontaktu s přáteli, detnymi i bezdetnymi. Pomáhají nám tolik proklamované socnety, watsap komunikace.. A nechat chlapovi 1-2x do mesice dítě po usnuti a dojít s kamarádkou na skleničku, 1x týdne si dojít na solarko, nebo na nehty, masaz nebo jen tak na kafe... nebát se, chlap to pochopí a vždyť i oni chtějí mít doma tu rozpustilou holku, do který se zamilovali😉

@kapii tal jak to mas ty, to ma ale spousta zenskych. Ja k tomu mam dve deti ani ne dva roky od sebe, nedodepany malinky doemcek, bez zahrady. Na male vesnici, kde neni nikdo v mem veku a s detmi. Kamaradky 50 a vice km. A u svou deti je to fakt extra frmol 😀 oproti tomu je pece o jedno prochazka ruzovym sadem (ted tp neber jako rejpani). Ja byka a byvam pbcas ve stejnem rozpolzeni jako ty. Ale v spucasnosti jsem se dostala do stavu, kdyuz na to nemam cas a vlastne jsem novou roli plne prijala. Ono ti ani noc jineho nezbyde. Z vlastni zkusenosti.... Cim driv prijmes novou roli a najdes si vtom to hezke (a da se najit i v izolaci a osamoceni) , tim drive se ti ulevi na dusi....muj muz je osvc remeslnik, takze nejaky stabilni cas, kdy se vraci domu neexistuje. O nedostatku casu nemluve. Pralticky cas, kdy se vraciva v rozumnou hodinu jako je 17-18 hodina je jaro, leto. Podzim a zima neexistuje, to je v tahu x hodin. Ale bezny den je takovy, ze rano vstanem, nekdy i bez manzela, ktery uz je tou dobou pryc, udelam jidlo. Pak je frmol, pracka, nadobi, oblect deti, dokopat je ven. Ted starsi je extremne ziva a potrebuje pohyb. Oblect mladsi.... Ta skpncila na UM ve 3 mesicich pro me stresy a spatne podminky jsem ztratila mleko a mala prestala sat z prsa. Nepribirala, skoncili jsme na neuro a cvicili. Dnes konecne dohnala vyvoj. Starsi u niceho nevydrzi, rozkramari spoustu veci. Vzhledem k tomu, ze se honime na 68m2 v jedne mistnosti, kde spime vsichni i varime, musim se k tomu neustale ohanet a prubezne uklizet, co neuklidim, to preskakuji. Jdeme ven, tam starsi zacne knourat, ze chve zas domu. K tomu hlidat mladsi, co se stavi, aby s sebpu nesekla. Udelat obed. Spat jednu, kdyz spi jedna, nespi druha, takze nejaka odpoledni siesta neexistuje. Kdyz spi mladsi, musim vytahnout na predzahradku starsi, aprotoze ji jinak schvalne budi, ta zas rve ze chce jit kopat micem za vesnici, tak musim mladsi vzbudit a oblect do kocarku. Pradla kupy. Ted na male predzahradce se snazim i tak neco vypestovat. Coz je problem, protoze mladsi v kocarku byt nechce, v nositku taky.... Mam venku cestovni postylku, chvioi tam vydrzi, pak jeci....tak sazim s ditetem v ruce. Formol domacnost cely den. Muz v nesezone se vraci domu kolem 17-18 hodine, delam veceri. On je vykoupe (v sezone nezvlada ani to, vraci se pozde) oblect, uspat holky, precist pohadku.... Usnou kolem 22,hodiny obe. Muz dela do firmy, do toho ja faktury. Ja uklizim,, stiram.... Je 23 hodin. Kdyz se blizi priznani delam do pulnoci o priznanich. Pak si popovidame a jsme tak unaveni ze jdeme spat, je 1 h rano. A tak dokolecka. Sobota prace doma, abych nemusela porad slapat v betone a v prachu. Kdy bude mala loznicka a detsky pokojek nevim. Fungujem tak uz 3 roky a na firmy penize nemame. Muz je sikovny, dela si vse sam, jen na to mit cas.... Nekdy vyjizdi i o vikendu. Jediny, den volny je sobota, nicmene i v nedeli je frmol. Starsi v 2,6 letech ma ted uknourane a ty typicky vztekaci stavy a do toho se zacne vztekat 10 mesicni a to je pak zuzo 😀 hrat si sama neumi ani chvili, takze to tak nejak lepim. Jsou dny, kdy jsem na dne.....ale spis uz z unavy....na druhou stranu i na to budu jednpu vzpominat rada.

Jeste musim zduraznit. Ze s vlastni rodinou nejsem v kontaktu, krome otce a rodice manzepa za nomrlanicj okolnosti hlidaji jednpu za mesic. Takze je vsechno ultra noatra jen na nas. Jo a v prvnim prispevki m chybu, jediny volny den neni spbota, ale nedele.

@lolam10 děkuju. Já bych ten čas aspoň večer chtěla, ale on prostě spí. Když si chci povídat nebo i ten sex řekne mi, že vstává po čtvrté. Je to v tomhle blbé no...

@barunka1408 děkuju za odpověď. No ono v dnešní době nouzového stavu je vše tak nějak komplikovanější. Přátelé děti nemají. Jedni mají chlapečka o půl roku od nás, ale tam ta kámoška po porodu dostala deprese a už nechce s nikým komunikovat. Jinak jsou bez dětí.

@loylii mě ten život s malým mimčem baví o tom to není. Hlídání prostě není, dělám si radost a udržuju své koníčky i při malém. V tomhle problém nemám. Ale chybí mi si prostě s někým pokecat 🙂 Byla jsem hodně mezi lidma a jsem prostě ukecaná ženská, které chybí ten sociální kontakt.

@orisek56 neberu to jako rýpání. Vidím, že máš frmol a jsi šikovná, jak to zvládáš. 🙂 Ono to tak nevypadá, ale já se s jedním taky nenudím. S chlapem to mám podobně, taky OSVČ řemeslník, akorát že on má sezónu opačně, takže proto píšu, že se vrací v těch sedm. Přes léto je už úplně pryč. My máme velký barák, ale rozrekonstruovaný, takže chápu. Uklízet se musí o to víc, jinak se všechen bordel tahá. Péče o velkou zahradu, třeba hrabat jde v nosítku, ale u čeho se musím předklánět, tak to taky nejde, takže práce s miminkem na ruce moc dobře znám. Ale, mě tohle nevadí. S malým jsem ráda, s tím že to bude někdy dost únavné jsem počítala. S tím problém nemám. Možná jsem se blbě vyjádřila, špatně popsala svou situaci. Mám radost ze spousty maličkostí, z malého, z přírody. Není to, že bych se nenašla v nové roli. Mě chybí vyloženě jen ta komunikace. Jako mluvím na dítě, psa, kocoura, ale to je samomluva. Prostě pokecat i s někým, kdo mi odpoví🙂 Občas třeba někomu říct, co jsem za den zažila. Co mě naštvalo i rozesmálo. Úplně obyčejné povídání.

@kapii a kamarádky co si měla před tehotenstvim nekomunikujou

@loylii právě že ne. Několikrát jsem jim psala. Jenže ta komunikace vždy ustrnula na tom, že jsem byla ta aktivní jen já. A taky mi už bylo blbé když se desetkrát ozvu já, ale ony samy od sebe nenapíšou, jak se mám...

@kapii zvláštní... já jsem zůstala v kontaktu se všemi... jsem porad stejná si myslím.. není to tak, ze třeba mluvíš jednostrane jen o svým životě na mateřský? A je to proste nebaví... neber to nějak špatne, ale když jsem byla bezdětná a některé kamarádce se narodilo mimco a nedokázala se bavit o nicem jiném, tak mě to taky moc nebavilo s ni komunikovat. Já se svými bezdetnymi přáteli o dětech nemluvím, ale o všeobecných tématech😉

@loylii spíš naopak, že já se pořád ptám, jak se mají, co nového, jak se daří apod. a ony už se nezeptají co já. Takže je to o tom že já pořád jakoby vedu tu konverzaci, zajímám se, ale když je jakoby míč na jejich straně, tak už nenapíšou. A mě to po čase je jakoby už blbé, že já se pořád zajímám, ale ony ne, tak mám pak pocit jako bych se vnucovala.

@kapii Jojo to je realita života a dětí na hoodně dlouho dobu..pro aktivní lidi o to horší. Mě ta osamělost přešla až s nástupem zpět do práce, kdy děti byly ve školce.. tedy po 6 letech.. S jedním dítětem jsem si říkala, že to je hrozné furt s ním doma, ale s druhým ještě o 100% horší. S tím jedním jsem stíhala ještě spoustu aktivit u toho.. svůj malý eshop, herničky s dětmi, kamarádka občas, běhání s kočárem, in line brusle s kočárem, courání po obchodech, farmářské trhy.. atd atd..
S druhým opadlo toto vše. Byli od sebe 2,5 let jeden spal a druhý byl zhůru, jeden nemocný, pak druhý nemocný na střídačku.. nedalo se to nijak naplánovat a tak jsem měla až na vyjímky dost domácí vězení (v bytě). Manžel taky jezdíval cca okolo 18h, pak často pracovat ještě doma na počítači. Bydlím v malém městě, kde nikoho neznám. Všichni 100Km daleko. Návštěvy žádné. Neměla jsem žádné hlídání. Pokud máš jen jedno dítě, zaměř se na sebe.. čti, cvič, choď s kočárem dlouhé trasy, najdi v okolí kamarádku se stejně starým dítetem (já jsem našla tři přes internet.. založila jsem vlákno, že někoho v okolí hledám), máš vážně spoustu času.. šlechtit se, ať vypadáš k světu, studovat něco, zatelefonovat kamarádkám nebo rodině, najít si koníčky, naučit se šít..
Pak doporučuji domluvit s mužem (a to bez diskuzí) alespoň 1x týdně kdy dítě pohlídá a ty máš volno. I kdyby to mělo být 2h 1x za týden třeba od 19-21h. a jít někam mezi lidi.. třeba si zacvičit na skupinovou lekci, s kamarádkama na kafe (ale s někým, kdo nemele jen o očkování a plínách) na masáž, na nehty.. nebo podle toho, co tě baví prostě.. Ať se máš na co těšit za ten svůj odpracovaný týden. Pokud bydlíte třeba v bytovce, najít si tam nějaké normální lidi stejného věku a vídat se s nima (až virus pomine a půjde to zase) my třeba chodíme s manželem k sousedům 1x týdně večer hrát poker (4-6 lidí). Třeba od 20-23h. Těším se na to celý týden. Děti spí doma a máme vysílačky (velmi dobrá investice kdy se ti řetěz na noze prodlouží do blízného okolí..) a jsme ve vedlejším bytě. Doporučuji ale něco zorganizovat a někoho pozvat.. nečekat, že to udělá někdo jiný. Sociální kontakt s někym je důležitý, mě osobně bez něho vážně hrabe, posedět se sousedy na víno atd..Občas v létě večer chodíme s mužem i na zahrádku do hospody na jedno v naší ulici. Děti slyšíme a jsme z tama poklusem za 2 minuty doma. To že vypadnem někam strašně zlepšuje ponorku. Párkrát jsme byli s mužem i běhat v noci okolo, když děti spaly. Už tak od jejich 1,5 let. nebo grilujem za domem do noci a děcka doma spí, hrajem spolu počítačové hry, hrajem na balkoně šachy, dáváme si společnou vanu, muž se naučil míchat drinky, tak mi občas udělá..
Najít s můžem něco, co Vás baví oba, ne jen večer sedět u TV a usnout u toho.. Jen člověk musí být kreativní..

mě to taky trvalo, zvyknout si že hlídání není, že už v životě s manželem nikam nepůjdem, že ani já nikam nepůjdu, dokud budu kojit. nyní, když je prvnímu 6 let je to lepší. najít si nové kamarády, ideálně se stejně starými dětmi, v místě bydliště. Najdeš je na hudebně pohybových kroužcích, ty jsou tak od cca 12 měs. Pak se seznámíte ve školce, škole, je to prostě jiný život.
taky až to dítě začně vykazovat nějakou aktivitu bude to jiné, budete moct na procházky, výlety, na kolo...

@kometkak kreativní a hlavně aktivní.. já to pocituju teď, v období karantény.. a verim, ze spousta žen to má tak i za normálního stavu. Byt doma, bez koníčku, jen deti, vaření.. a ta interakce s okolím je fakt důležitá.. já mám tedy deti dvě, ale stejne starý, takže vlastně jako jedno a půl dítěte😉 a můj den vypadá takto: rano v 6.30 vstavani s detma, všichni snidame, chlap jde do prace. Já pustím dětem pohádky a vyndam hračky. Prevleknu se z pyzama, udělám kávu, juknu na net co je nového, par mailu do prace.. poklizim byt, namaluju se, hodim sprchu.. Pak jdou deti spát cca 10-12h. Mezitím obvolam své důležité okolí, dívám se na TV, dělám obed. Deti se vzbudí, dáme obed, jdeme ven. A jsme až do 17h venku. Když je ošklivě nebo zima, jedem na návštěvu, do nákupního centra, někam do herny, nebo kafe a dortik, kamarádek dost..Chlap přijde v 17.30, dostane k jídlu co mi měli k obedu, vykoupe deti. A v 20h lezime spolu u TV. Deti se někdy rozcilujou s usinanim, tak je vezmem k sobě na gauč. Víkendy jsme cely dny pryč, pracujem na zahradě, chlap jezdí s detma po jejich příbuzných... a já třeba teď pecu babovku, protože jsou u tchyně😉

@kometkak to je super, jak to máte. Asi to prostě teď budu muset vydržet, než zruší tu karanténu, abych mohla k nám někomu zavolat a taky až malý trochu povyroste a vydrží třeba spát sám v místnosti aspoň večer. Protože u nás většina snah někam zmizet - dát si spolu koupel, zahrát si třeba nějaké hry v obýváku končí tím, že je dítě okamžitě vzhůru a řev. Má asi nějaký radar, že je sám v místnosti :D Tak proto jen ty filmy a to ještě se sluchátky, ať ho nevzbudíme...