Nezvládám žít s dětmi...

Ahoj, opravdu, je potreba praci rozdelit tak, abys na to kafe s kamoskou cas mela. Manzel nesmi jen "pomahat" a "pohlidat", ale aktivne prebrat zodpovednost za nejake ukoly. Napr. uklid podlahy po praci krasne zvladne anebo uvarit jidlo anebo vzit deti ven. Dale bych skolaka nechala dele ve druzine a predskolaka ve skolce, abys mela jen to batole. O vikendu bych je odvezla nekam do prirody-tam se vyradi, libit se to bude vsem a neudelaji neporadek doma.

@kakba No, v tom je asi právě ta pointa, jednak batole tak strašně spí, že by odjet opravdu nešlo. Ale hypoteticky, manžel by si to užil, jaká je to strašná pohodička ve stylu objednání pizzy, koukání na telku, děcka šťastné a na mě by pak zbyla ta hora špinavého nádobí a zpruzelé děti, nejde aby před televizí prosedely dětství. 🤷‍♀️

A jeste-opravdu s vekem te budou potrebovat mene a mene. Jo a skolakovi uz bych dala nejake domaci prace a predskolaka vedla k tomu, ze si musi po sobe uklidit.

Jo; tak to nejde aby před televizi prosedeli dětství - přesně tak by to dopadlo, kdyby byl manžel na RD… děti by hledeli od rana do večera na tv, ale měl by naklizeno 🤣 promiň radu nemám .. ale úplně jsem tam “potkala” mého manžela

@sarad No mít jen batole v našem případě právě není výhra. Odvážím je někam co chvíli, ale oni jsou právě taková kombinace, že je nic nebaví, kolem všeho je hodina kňourání, místo aby se vylitali venku, stále něco řešíme, to mi totálně bere energii. 🤦‍♀️ Jako já nechci aby to znělo, že si jen stezuju, snažím se s tím pracovat, jen dokresluji, jak to u nás obvykle vypadá.

Aha...chapu. No mozna spojit sily s manzelem a detem proste oznamit, ze ted proste budou ma zahrade/v lese/ hristi a ze se o tom nebude diskutovat?

@kakba naprosty souhlas.

Rozumim ti, jelikoz mame (dobrovolne teda) deti v podobnych vekovych kategoriich a kazdy den mam pocit, ze me kazdou chvili z nich jebne 😅 Bud se spolu hadaji a perou ti starsi a nebo uraduje ten nejmladsi zaskodnik 😁 Ale vetsinou je to vsechno dohromady 🤓
Doma zakopavam o bordel, ktery batole neustale vyhazuje ze supliku a podobne, vse musim na tricetkrat presrusovat, vypit si v klidu kafe je nadlidsky vykon. Jsou dny, kdy naprosto chapu, ze si mamy otviraji flasky vina. Ja zatim ujizdim na cokolade, bez ktere bych momentalne neprezila. Nebo mozna spis deti by to neprezily 🤣
Nicmene uz jsem se za ta leta materstvi naucila rikat si o pomoc a stavet pred hotovou vec. Jak pise kakba, jsou to deti i otce, takze at se stara a pravidelne venci vsechny tri - vcetne batolete.
Jinak abych mohla fungovat, tak jednak si vecer, az smradci usnou, udelam plan na dalsi den - co budu varit, co pujdu nakoupit, co budeme delat, atd. Mam pak v tom chaosu, ktery pres den panuje, jakesi zachytne body, diky nimz se to da zvladnout.
Dale se aspon 5x tydne venuji svym konickum. Sice je to vetsinou vecer a unavena, ale dobiji me to energii. I kdyz se mi nechce, venuji mu alespon 20 min.
Pak pobyt v prirode. Bez toho bych zahynula na psychiatrii.
No a pak je dalsi skvela vec, a to je prace 🥳 jestli mas moznost aspon na par hodin jit pracovat, bez! Je to osvezujici 😃

@exbordelar díky, je vidět, že mi rozumíš. Ta čokoláda u mě taky dost jede. 😀

Jo a s tim knouranim, ze se jim nic a nikam nechce. To u nas probiha taky, ale ja jim to proste prikazu a jedem. Snazim se teda vymyslet vylety, aby je to bavilo, ale zaroven tak nebylo moc lidi a bylo to v prirode. Napr. rozhledny, opustene zriceniny hradu, prirodni rezervace, skaly, vojenske bunkry apod. Vetsinou jsou nakonec nadseni. Kdyz je doma muz, tak vymysli akce on, a ja varim, peru, uklizim a tak 😆 coz teda vlastne delam kazdy den, ale s batoletem za zadkem 😅

Z toho, co pises, vyplyva, ze manzel povazuje myti nadobi a brani deti ven za tvoji praci. Tohle nastaveni je treba zmenit. Nejlepe klidnym rozhovorem typu oznamuju, ze se v tomhle necitim dobre, tady je soupis praci a casove narocnosti, jak si to mezi sebe rozdelime? Nam se to doma opravdu velmi osvedcilo. Dam priklad-manzel ma za ukol kazdy vecer umyt nadobi. Dnes to neudelal. Za žádnou cenu nepujdu a neudelam to za nej. Je to jeho prace a jeho volba. Bude to muset dodelat zitra a zitra se mu to velmi nakupi.

"nejde aby před televizí prosedely dětství. 🤷‍♀️"... no ale taky nejde abys ses o ne z 99%starala jen ty. Jeden vikend z mesice to decka proste zvladnou s tatinkem, ono se to nezblazni. A co nejdriv deti osamostatnovat. Za rok uz dva skolaci, muzes pomalu zkouset , ze se vypravi a dojdou sami a na tebe zbyde jen ten nejmensi prdola. Ale jo, naprosto te chapu. Tohle je vek naprd. Mam jen 2 deti a do te doby, nez sel mladsi do skoly, to byl ocistec. Pak uz to slo. Bylo lip a lip🙂

Jo s tema skolnima uz je to pohoda (kdyz se spolu nehadaj), ten prvni stupen zakladky bych rekla, ze je pro rodice z detstvi jejich ratolesti nejlepsi vek. Uz jsou v mnohem samostatne, clovek se s nema domluvi, ujdou dost kilometrů, jsou stale celkem roztomile a jeste nejsou v puberte 😃 Rekla bych, ze batolata a pubertaci jsou nejhorsi 😂

@exbordelar batolata jsou rozhodne horsi nez pubertaci! Aspon pro mne. Batoleti nemuzes rict, at si to vyresi samo😅. Pubertak plno veci uz zvladne samostatne a vlastne te uz vubec nicim neobtezuje, kdyz zrovna nema naladu se bavit🤣

@konidana takze chces rict, ze jsme z nejhorsiho skoro venku? 🤩🥳😃🤣

@exbordelar zalezi jak se zvrtne puberta, ale u nas zatim dobry😁 Jeste nevim co chlapec, ale slecna se mi jevi uz celkem zodpovedna (14+ kluk a 16+ holka)

@konidana V to doufám! Tak hlavně už to, že puberťák ti nerozpatlává jídlo po baráku a nevyhazuje věci ze skříněk, nebudí se co 20 minut v noci a nevisí ti nonstop na noze, že. 🙈

Mám děti jen dvě a ve chvíli, kdy mladší byla batole, tak jsem si připadala úplně stejně. Nepořádek, věčně jsme něco řešili, namísto klidné procházky, hodinové drama před i po a mnohdy i v průběhu. Upřímně, nejvíc pomohl věk dětí, větší rozum, více institucí, tím víc času pro mě (i když v práci, ale pořád mezi dospělými). A obrovské zapojení manžela, protože už ten pocit, že na to nejsem sama, byl obrovská úleva. Já osobně toto období zvládala jen díky kafi, sladkému, nadváze a naprostému rozhození svého bioritmu. A zpětně si uvědomuji, že nejdůležitější je nechat věci plynout a hodně se s dětmi smát - jasné, že na každou chvilku smíchu připadá deset uřvaných chvil, ale hrozně to dobíjelo baterky nám všem. A když jsem byla unavená z diskusí, tak jsem to dětem prostě řekla, snažila jsem se naučit říkat mé potřeby v klidu, na to reagovaly nejlépe. Za mě bych hlavně dětem dávala najevo lásku a pokud ji v sobě necítíš, pak bych to řešila s odborníkem. Děti přežijí nepořádek, chaos, zrušené procházky atd., ale bezpodmínečnou lásku rodiče neoželí a bude jim to jednou chybět. Upřímně, kéž by mi toto někdo řekl, když se narodil starší syn.

@westie Díky! ❤️

Jako muzes s pubertakem resit zaskolactvi, chlast, koureni i zlodejinu, ale verim, ze z dobrych rodin s fajn pristupem se jich k tomuto necha strhnout opravdu jen mizive procento

Doporučuji knihu Pohodové rodičovství od psychologa Milana Studničky. On tam vypráví jak se chovat k dětem a proč dělají to co dělají od kojence, batolete, školáka, puberťáka. Přečti si ji a pochopíš..hlavně je pro tebe důležité to nejmladší. Tam je teď zásadní chování k němu..On pomáhá poradit a nastínit pohledy které rodiče nevidí. Já mám kluky dvojčata a je to masakr. Stále hádky, bitky a malá dvouletá to opakuje. Takže mám hodně práce ji odnaučovat a ukazovat ji tu lepší cestu.. Jinak ti doporučuju občas vyjít ven na kafe za kamarádkou bez dětí. Potřebuješ občas vypnout jinak se zbláznis

Jako bych četla pohled do své budoucnosti se 3 dětmi. 😁 Já mám doma pouze se dvěma to samé, i stejný chlapský exemplář. 🤦🏼‍♀️ On by si taky přál velkou rodinu, všem tvrdil, že budeme mít 4 děti, ale přitom je pořád v práci nebo neustále něco buduje na domě nebo sportuje. 😃 Starší má ADHD, je všude a nikde, během hodiny zvládne vytahat 20 aktivit a úklid je s ní něco katastrofálního. Odmítá spolupracovat, dodržovat režim, dělat běžné věci, neuznává autority, ani hranice lidí všeobecně a strhává k tomu i mladší, takže všude vládne chaos, bordel a moje zoufalství. Bývala doba, kdy se i mě líbila představa 4 dětí a velké rodiny, ale teď když si představím domácnost se 3 dětmi nebo nějaký výlet, nedej bože oběd v restauraci či můj návrat do práce, tak si říkám, že se to nemůže dát zvládnout. Že by se to všechno už regulérně zhroutilo. 🥴 Ale co se týká volného času, tak v tom jsem za poslední rok udělala velký krok a už se neptám, ale oznamuji. Vyhlásila jsem, že tak, jak on má svůj volný čas na zábavu, ho chci mít stejně tak i já. Ať si to udělá jak chce. Prostě když on půjde 4x týdně sportovat, já taky. Když on nepůjde za celý měsíc ani jednou a bude se makat, ok, budu dělat bez oddechu do úmoru. Ale neexistuje, že on bude sportovat a chodit po kamarádech a já budu zavřená hysterická a zanedbaná doma pouze s dětma. A řekla bych, že s tímto i on sám dost přehodnotil své aktivity kolem a je znát, že to omezil. 🙂

Tak se mi zdá že zdrojem trablů nejsou ani tak děti, ale pasivní manžel/ rodič 🤷‍♀️
Začni u něj.

Jeee, to mi něco připomíná. Zůstala jsem s dětmi sama, už vlastně od začátku těhotenství (oba stejny otec). A vlastně už tam to začlo, teď mají kluci sedm a dva, chodím do prace na částečný úvazek, starší do první třídy, mladší do školky.. No jako ze bych si někam vyšla je též nereálný, a též toho mám plný zuby. Nevadí mě teda vařit, prat, žehlit. Jako spíš mě vadí úkoly ze školy a liknavý přístup syna k nim. Kdy on po mě rve, ze úkoly dělat nechce, jak kdybych za to mohla já, ze se ve škole flakaj a pak to musíme dohánět doma 🤣 nejlepší je, ze pak si jede k tatínkovi a je to jak píšeš, žádný povinnosti, jen blbosti. Celý dny hrajou na Xboxu a pak si zajedou na mekac. Dal mu podmínku, ze pokud chce k němu, musí mít všechny úkoly hotový, protože tatínka má přece za odměnu. Když už jsem bouchla do stolu a úkoly mu jednou nabalila sebou, hned mě seřval,co si k sobě myslím,ze na pí... Nemá čas. A co následovalo, starší přišel s tím, ze se teda stěhuje k tatínkovi, protože já po něm furt jen něco chci (dělá jen ty úkoly, večer poklidit hračky, a poskládat si oblečení). Mladší zase špatně spinká, je klidně i 15x za noc vzhůru, přes den věčně rve 🙈 ale víš co, miluju je, ale někdy si taky říkám, jestli vůbec jsem tu rodinu měla mít. Protože moje nervy... Kolikrát ani nemáme pořádně co do pusy, je to zatím takové na palici. Ale pak když mě obejmou, tak je vše zapomenuto. Ale přiznám se, ze si do prace chodím paradoxně odpočinout, a to pracuju s malými dětmi od půl roku do šesti let 😁

@exbordelar tak teda asi jak kde 🤣 můj starší byl rozhodně milionovej už od porodnice tak do pěti let. Teď je v první třídě a je to učiněna katastrofa. Ujít ujde, ale těch keců okolo, že jsme měli jet na procházku autem. V sobotu jsme dali 10km a hned si stěžoval tatínkovi 🤣 a domluvit se s ním na něčem je úplně nemožný, za dvě minuty už neví.. A to drzkovani kolem všeho, ale možná už mu nastupuje taky ta puberta 🤔 to dvouletak je na zabití už od narození, pořád jen rev, v noci nespi a porad na mě visi. Tak doufám, ze zase v tom vyšším věku bude andílek jako ten první do těch pěti let 🤣

Uf, cekam kazdym dnem treti a tohle se necte hezky😀 Ba ne, ja uz mam slecny 9 a 11, tak to je jina. Jak se radi, zapoj manzela. No a co, ze si daji pizzu a budou koukat na telku, ono je to parkrat do mesice nezabije. Nebo investuj penize do hlidacky a 2x tydne nekam vypadni. Nevnimej sebe samu jenom jako matku, nebo uz opravdu nebudes nikdy nic jineho. Bud trochu sobecka a mysli na sebe. Verim, ze az se vratis do prace, bude to lepsi. Sice vetsi kvapik, ale zase cistci hlava a t smejdi taky budou vdecnejsi, az te uvidi doma😀

U nas to stejne, deti stejne stare, akorat s manzelem oba chodime do prace na plny uvazek a stridame se doma ☺️ na jednu stranu je to fajn, ze prijdu na jine myslenky, na druhou stranu domacnost dostava zabrat 😄 ale manzel se postara o maleho, zadne celodenni koukani na telku, hodne jsou venku, vypere, zajdou si na normalni obed. Kolotoc se 3 detma je silenstvi, pro me je trochu lepsi, kdyz dorazi nejaka navsteva, nebo si deti jdou ke kamaradum. Kdyz jsou vsichni doma, tak beham po baraku za detma, snazim se neco poklidit a oni mi do toho hazeji vidle a ja jsem hystericka 🙈 a takhle cely den. O vikendu s nimi jezdim k babicce 😁 A kdyz jsme doma oba s manzelem tak podnikame vylety nebo neco zarizujeme. Dvoulety chodi 1x tydne do skolky na cely den, to je taky pro me relax ☺️ Proste hledat cesty jak by to slo. Ja nezvladam ty vecery a rana sama se vsema a zatim jsem recept na zlepseni nenasla…

Dost už tu napsaly holky - já jen doplním jednu velmi důležitou věc, co si maminky často neuvědomí - batolata výrazně zrcadlí maminku. A z tvého příspěvku přímo čiší vyčerpání a nespokojenost sama se sebou a s celým životem. Batole tohle neskutečně cítí a pak je zdánlivě "na zabití", ale to jen prostě proto, že cítí tu nervozitu z maminky a neví, jak to má zpracovat.

Jak z toho ven? No, píšeš, že děti nemůžou sedět celé dětství u televize. No, nemůžou, ale:
- jeden víkend to klidně zvládnou, takže ty můžeš vypadnout třeba na to kafe s kamoškou a chlapa nechat doma. Jo, pak tam bude bordel, ale ty si odpočineš.
- potřebuješ si odpočinout doma? Nabal naopak děti chlapovi a zůstaň doma (třeba přesně s tím, že si doma potřebuješ odpočinout).

Píšeš, že batole má problém se spánkem, co takhle začít tím, že v sobotu je necháš doma a sama půjdeš ven - klidně sama na nákup nějakých věcí do domácnosti, potravin, do nábytku, kde najdeš nějaké košíčky a krabičky, které ti usnadní úklid, pobrouzdáte s kámoškou, skočíte si na oběd (neřešíš, že děti mají pizzu). No a v neděli ráno je vyexpeduj s návratem večer. Jo a minimálně hodinu věnuj knížce/vaně/... - prostě relaxaci. Teď ještě třeba chlapovi pomož nabalit věci, výhledově ať si balí sami, udělej z toho tradici. Já třeba chlapy pravidelně posílám k tchýni (domov pro seniory, jsou pak pryč cca 2-3 hodiny, ale to stačí, minimálně 1x týdně, někdy 2-3x - primárně tam nejezdím s nimi prostě proto, že pak mám klid).

Možná děti nebudou opečované tak, jak od tebe. Ale ty jsi taky důležitá. Píšeš, že děti nemůžou trávit dětství u televize - ale ty nemůžeš trávit dětstí dětí takhle jako uštvaná, nervózní a neskutečně unavená. Chce to nějaký kompromis. Držím palce, s batoletem je to fakt těžké, sama mám jedno dítě a ač batolata jsou super, tak stejně to bylo náročné (zase jsem u toho pracovala).

Mila autorko, strašně moc ti rozumím. Myslím, že procházíš jakýmsi vyhořením a vlastně všechno, co ti kdo poradí, má i svá negativa. Mám tři kluky když se nejmladší narodil, bylo starším 4 a necelých šest, na rozdíl od tebe jsem tedy to třetí chtěla, ale netušila jsem, jak to bude náročné. Když jsem se vrátila do práce na plný úvazek, myslím, že jsem prožívala podobné stavy a někdy se mi vrací. Pomohla mi psychoterapie, určitě bych ji doporučila i tobě. (Měla jsem ji online). Letošní rok je lepší, určitě je víc než žádoucí, abys na to kafe někam šla, a to bez výčitek. Prostě nebude uklizeno, tak se jednou nepůjde ven, a děti budou mít mobil v ruce, nebo holt nebude vyzehlena košile a k obědu bude pizza z mrazáku. Když to není každý den, svět se nezboří. Dovol si vypnout, já vím, že se nám to tu říká, ale chci abys věděla, že v tom nejsi sama. Bude to lepší. Věř :-🍀