Litujete, že nemáte 2 děti (popř. více)?

My máme nyní holčičku 22 mesicu...když jsme s manželem ještě před tím než jsme se vzali řešili děti, oba jsme říkali, ze počet 2-4 je ideální, nejvic jsme se bavili o těch třech detech. A co máme malou, tak se to u mě úplně zlomilo a momentálně mě napada milion důvodů proč mít další nechci...hlavní je ten, ze to cítím tak, ze by tím utrpěla dcerka. Chci se maximálně věnovat jí a to prostě s dalším dítětem nejde. Možná je to blbost a ona by sama byla za sourozence rada, ale na to se ji těžko zeptám a já to prostě cítím takhle. Nicméně manžel uz někdy okolo vánoc přišel s tím, kdy budeme mit další, takže jsem sama zvědavá, jak to dopadne, protože ač sám řekl, ze to chápe a když budeme mít nakonec "jen" dcerku, tak mu to nevadí, vím, ze ho to mrzi 😕

Myslím že obavy má každej, kdo má jen jedno... Představit si totiž, jaké to bude až budou dvě ani pořádně nejde a ta realita je prostě někde úplně jinde 🙂 Taky jsem se bála a taky jsem přemýšlela, zda nám jen jedna dcera nestačí, ale řeknu ti, když tedka vidím, jak si vyhrají, mají se rády, dali by za sebe ruku do ohně, tak jsem ráda za rozhodnutí mít dvě (a klidně bych brala ještě jedno).

@anetka1701 to je kupodivu asi jedine, z čeho treba ja obavy nemám, ze bychom dvě a více nezvládli...ale cítím to tak, ze by to nebylo dobře pro dcerku, viz výše. Nevím, jak zase dospět k tomu pocitu, že další chci...

Mám dvě, nechtěla bych jedno. Kamarádka má jedno a je spokojená, další nechce. Druhá kamarádka má jedno a že zdravotních důvodů nemůže mít druhé a stále se tím trápí. Další kamarádka má dětí pět a neměnila by.
Myslím, že se to těžko hodnotí podle okolí, ale neznám nikoho kdo by měl dvě děti a litoval toho, že je má 😉

@sarkoc tak u nás je to stejné, malá má teda zatím jen 5 měsíců, ale s tím co prožíváme, mám strach, že se nebudu věnovat oběma dětem dostatečně.. a to děti miluju a já chtěla spíš 3 a manžel 2.. Teď jsem mu řekla, že nevím jestli ještě budu chtít a on taky řekl, hlavně že máme maličkou, nutit tě nebudu, ale pak něco řešíme a on vždycky: A až budou 2, to teprve bude. apod... Nevím, jestli se to zlomí, nechtěla bych jedináčka, ale pere se to ve mně...

@sarkoc tak je zvládnutí a zvládnutí 🙂 to emoční je mnohem horší, než se postarat... Pro mně asi nejhorší na tom mít dvě jsou občasný hádky a boje (třeba dneska si Dvojka vzala tričko, co podědila po Jedničce, které už bylo malé... Vyrvál na půl hodiny, fakt jsem nevěděla jak z toho ven). Hodně se snažím udělat si na každou solo čas, být jen s ní, plnit její přání a potřeby... Ale pořád jsou dvě, žejo 🙂 Když se hádají kam půjdem na výlet nebo jakou knížku si přečteme, je to občas boj... Na druhou stranu tedka sedím u ntb s kafem a děti tady pobíhají kolem a hrajou si na schovku a já jsem vlastně strašně spokojená, protože ta sourozenecká láska je podle mně skoro stejně důležitá, jako mateřská...

@anetka1701 Mě samotné je to právě na jednu stranu líto...asi vidím malou pořád jako mimi trošku, i tím, ze ještě kojim a chci čekat do samoodstavu atd...spíš to myslím tak, ze si s ní třeba čtu a do toho by začal prcek plakat, tak je logický, ze člověk jde řešit, co se děje...a pro mě prostě ta představa, ze ji řeknu promiň broučku, ale xy place a něco ho/ji trápí, jdeme se podívat co se děje a pohádku dočteme později, je natolik děsivá, ze ji to nedokážu udělat (a samozřejmě bych vymyslela další sitiace)...takze me jde spíš o to období, kdy by bylo mimi třeba do roku a ona okolo tři let, takže taky ještě malá...pak už je mi taky jasné, ze by to bylo super i přes všechny sourozenecke hádky apod...tak třeba se to zase zlomí zpět až bude starší nebo nebudu kojit nebo tak..

@kusanagi87 Z pohledu jedináčka - co já bych dala za sourozence, kdybych ho mohla mít. Jako dítě jsem si na hraní musela vystačit sama. Mamce to nemohu mít za zlé - byla se mnou sama, přivydělávala peníze, kde mohla, aby nás uživila, často nebyla doma, ale někde v práci, o víkendu hodně odpočívala. Byla jsem často sama (=dítě) mezi dospělými. Do školky jsem chodila, v blízkém okolí jsme rodiny s dětmi neměli, v kontaktu s dětmi jsem sice byla, to mi ale nenahradilo tu dobu, kdy jsem si doma hrávala sama. Rozhodně bych nechtěla, aby mé dítě bylo jedináček. Jestli v tom nebrání finanční situace nebo zdravotní stav, tak jsem pro to, aby děti byly aspoň dvě.

Mám tři děti... dva kluky z prvního manželství a to jsem si byla celkem jistá sama sebou, že víc dětí nechci. Pak přišel rozvod...druhé manželství a dcerka, ještě před pěti lety bych tomu nevěřila! Miluji je všechny tři a jsem za ně šťastná. Holt člověk míní a život mění...😉

@sarkoc tak já si naopak myslím, že je super, aby se dítě mohlo dívat, jak sourozenec roste, mít parťáka na hraní, naučit se s ním komunikovat, dělit se o věci atd.. A ten krásný vztah se sourozenci by mi žádná knížka od maminky nenahradila..a děti na sebe počkají navzájem, občas počká starší a občas miminko, ne, že miminko zapláče a vždy počká starší.

Mé první těhotenství nedopadlo dobře a způsobilo asi i mé chování v budoucnu. Já byla na svou první holčičku strašně moc fixovaná. První rok a půl jsem ji nebyla schopna nikomu půjčit ani na procházku v kočárku. Asi to teď vyzní hodně blbě, ale když jsem při prvním těhotenství potratila, skončilo pro mě takové to Mě se to stát nemůže. A představa kdyby se stalo i něco mé holčičce a já zůstala sama bez ní....no každá asi víme. Tak jsme to s manželem urychlili a máme druhou dcerku (vždy jsem chtěla 2-3 děti). Starší už má 3r a mladší 1r. Lepší rozhodnutí jsme udělat nemohli! Jsou to naše největší lásky a milují se i navzájem. Spadla ze mě ta veliká úzkost (to neznamená, že se o ně nebojím, to je jasné), že se něco strašného přihodí. U druhé holčičky jsem byla víc v pohodě, nic už mě nedokázalo rozhodit, tak jak při první a ani jsem neřešila prkotiny 😉 Taky jsem u druhé dcerky pochopila, že příchod nového člena rodiny není o tom, zcela se přizpůsobit miminku (jak u první dcery), ale miminko by se mělo z velké časti přizpůsobit chodu rodiny. Naučila jsem se šátkovat, takže mimčo s námi zvládlo všechno! Jsem moc ráda, že je máme obě, a že se mají ony obě!!!

@sarkoc neboj se druhého dítěte, dcera si musí zvykat, že se v životě nebude vše točit kolem ní, s miminkem bude trochu na druhé koleji, ale naučí se rozdělit, může ti s mimčem pomáhat, určitý čas se budeš věnovat jenom jí, aby se necítila odstrčená a půjde to....až budou děti starší, tak si spolu pohrají, budou si pomáhat ve škole a v dospělosti budou rádi, že mají jeden druhého a mohou se o sebe opřít a pomáhat si, až rodiče nebudou nebo pokud bude potřeba postarat se o rodiče, já jako jedináček vím o čem mluvím, mě moc mrzí, že nemám sourozence a proto máme děti 2, kdybych byla mladší a zdravotně OK, tak klidně i 3 nebo 4😀

Mám dvě necelé dva roky po sobě a jsem moc ráda. Neumím si představit mít jen jedno. Občas mám doma jen jednoho,je to fajn,ale dočasně. Pozorovat ty vztahy, komunikaci,jak si hrají,je super.
Já mám sourozence staršího o 15 let a jsem moc ráda že se máme. I když jsme vyrůstali jako skoro jedináčci,nejsme,jsme dva, sourozenci. A je to príma i s tím rozdílem.

Vždycky jsem tvrdila, že chci jen jedno dítě. A dlouho jsem taky jen jedno měla. Druhé přišlo až po letech, hlavně kvůli první dceři, která strašně toužila po sourozenci. Pak přišel rozvod a měla jsem co dělat, abych se s dětmi nějak protloukla. V zaměstnání jsem poté potkala svého osudového muže a spolu máme ještě třetí dceru. Ta byla teda už opravdu nad plán. Před šesti lety mi prostřední dcera zemřela na zlou nemoc a dnes si říkám, že kdybych měla jen tu jednu, jak jsem původně zamýšlela, tak bych dneska neměla vůbec nikoho. V tom nejhorším čase mě před smrtí žalem zachránilo to poslední dítě, které mě potřebovalo.

@sarkoc my jsme ty první měsíce byli tak nějak na hromadě... četla jsem i s miminkem i s Jedničkou, když jsme si hráli, miminko bylo s náma na dece, když uslo, spalo ve stejném pokoji co jsme byli a kolikrát i Jednička k brečícímu miminku vystřelila jak šipka sama 🙂 Když vidí že lásku a pozornost dělíš, tak žárlit nebude a pečovat o miminko jí vadit nebude... Já hodně zapojovala starší, pomáhala přebalovat, nosila plínky, vybírala oblečení, dudlíčky... Několikrát jsem byla třeba na wc nebo v kuchyni a Jednička mi přišla hrdě oznámit, že mimi plakalo, tak mu dala dudu a už nepláče 🙂 Fakt partačky

Nejlepsi co muzete pro sve detatko udelat je dat mu sourozence... Pokud to jen trochu jde...

Já teda vždy chtěla min. 2 děti. Mezi holkami je rozdíl 15 měsíců a za mě bych neměnila. Pro mě to bylo méně náročné, než když se narodila starší. Už jsem přece jenom věděla do čeho jdu a nebyla jsem už tolik úzkostlivá - např. nevyvařovala dudlíky a flašky 3x denně 🙂 Ale každý to má jinak a vyhovuje mu něco jiného.

Holky mají kamarádky mezi jedináčky a je poznat rozdíl v chování u jedináčků a u dětí, které mají sourozence. Mohou být samostatní, šikovní, otrkaní, ale neumí hrát situační hry, kdy si vezmou panenku a budou si hrát na něco.

Jinak mě stále vrtá v hlavě ještě třetí dítko, Ale nevím, asi jsem už na to stará. 😝

@anetka1701 Mám úplně stejnou zkušenost.

@anetka1701 souhlasím. Byly jsme my 3 pořád spolu. A mezi holkami je pupeční šňůra - nemohou být bez sebe ani 5 minut. Sice se pak pohádají, ale jsou největší parťačky.

@baris jojo, i po letech když jsou chvíli od sebe, tak je zle... Jsou smutné, stýská se jim... Teďka teda mají asi fakt ponorku, protože celé prázdniny se od sebe nehnou, ale v září jde Jednička do školy (do školky chodili stejné a často se potkávali), tak jsou z toho smutné už ted, že se skoro neuvidí :D

Nevím no, jak říkám, sama doufám, ze se to změní...každopádně si myslím, ze by žena měla mít dítě pouze v případě, ze cítí, ze chce...ne kvůli tomu, ze standardem jsou dvě, ne kvůli rodině a blbým dotazům, ne kvůli sourozenci, ne kvůli tomu, ze je lepší asi mít mezi dětmi menší rozestup, u nás by to třeba vyřešilo spoustu veci-mě zdravotní problémy pravděpodobně nedovolí mít dítě později, malá nemůže do státní školky, takže kdybychom měli další, mohla bych si ji nechat doma a dávat ji jen třeba na dva dny do soukromé, aby byla mezi dětmi...což tak tedy bude stejně, rozhodně ji nedám od tři let do školky od rána do večera jen abych mohla do práce, ale finančně to bude náročnější a našly by se další důvody, ale to prostě podle me pořád jsou jen prázdné kecy, ze by se tím něco vyřešilo pro nas jednodušeji...ten pocit, který mi prostě chybí, nic z toho neprevazi, bohužel...kamarádka má tři deti (podruhé dvpjcatka) jen proto, ze se to tak nějak čekalo a ten pocit tesení se atd se u ni objevil prý az v porodnici...ale to já bych nemohla. Miluju děti, vím, ze bych s dalšími byla šťastná, ale... 😕

@sarkoc Já zase vždycky cítila, že děti hned brzo po sobě nechci. Za prvé jsem se chtěla věnovat naplno každé z nich a to teda po roce, po dvou nedokážu a taky proto, že těhotenství a za pár měsíců druhé, bez větší přestávky, by mě nejspíš zabilo. 🙂

@sarkoc odpovídáš si sama, že nechceš mít druhé dítě jenom proto, že se to očekává, tak to nedělej, ale zařiď se podle toho, jak to cítíš a neptej se nás tady, protože když ti napíšeme, že litujeme, tak přece neposlechneš nás a nebudeš mít druhé dítě jenom proto, že holky z koníka ti to poradily...

že mám více dětí nelituji. naopak většina žen, co znám, co má jen jedno, ty litují, že nejsou dvě. já původně nechtěla děti vůbec a nakonec mám dvě vlastní a dvě nevlastní 😀 člověk míní, život mění 😅

@victress ja se ani neptala, samozřejmě že to neudělám podle rad tady...napsala jsem paní svůj pohled a pak uz se kupily nazory, tak jsem odpovídala...☺

ahojky - jenom s tim zvladanim - chci jenom rict, ze s kazdym dalsim ditetem se mi to zda lehci, ne naopak. Uplne nejnarocnejsi bylo prvni. a kdyz bylo jedno. Druhy uz se rodi do smecky - ty se uz jinak chovas, uz to umis a I to miminko ma jakoby jiny "naroky", nez ten jedinacek (ve smyslu vyzadovani pozornosti atp). Nehlede na to, jak se pak spolu dve a vic krasne zabavi. To jen tak mimochodem a uz mizim. ;)

ja momentalne druhy tepve cekam,budou s prvni dcerou od sebe 2,5 roku,takze nemuzu uplne rict,jak moc.to bude fungovat 😀 ale mala je skvela uz ted,hladi mi bricho,dava "mimi" napit pres bricho svoji flaskou 😀 a byla s nami i na velkym utz a hrde pak kazdymu ukazovala fotky z utz 🙂 ale mam mladsi sourozence,brachu o dva roky a sestru o 14 let,mamka doted lituje,ze po segre nemela jeste jedno dite,my jsme s brachou porad nejlepsi kamosi,piseme si denne a vidime se nekolikrat do tydne,segru mame radi taky,ale jak je o tolik mladsi ma proste jiny zajmy,sama rika,ze by si prala mit jeste k sobe partaka,je spis jako jedinacek ☹ beru si ji obcas k sobe,sveruje se mi a tak,ale neni to proste jako s brachou...za me urcite sourozenec jo a nedelat moc velky vekovy rozdil,i kdyz to samozrejme neplati vzdycky,ideal mi prijde do tech 3 let...

Já mám 2 děti 7 (kluk)a 5 let (holka)a musím říct, že i když začátky byly hodně náročný teď bych neměnila. Když vidím jak jsou celé prázdniny spolu 24 hodin denně vyhrají si spolu hrozně moc. Hádky jsou na denním pořádku ale já se jim potajnu směju co jim vadí protože takové starosti jaké mají oni bych vážně chtěla mít.Oba beru stejně dávám jim stejnou lásku a jak už někdo psal láska k dětem se nedělí ale násobí tak tak nějak to vnímám já.

Ja vzdy chtela aspon 3 deti. To druhe prijde za par tydnu a je doslova vymodlene po mnoha letech. Koukam na to z pohledu i me dcerky. Jednou my rodice zemreme a kdo ji zustane kdyz bude jedinacek? Ja mam dve sestry a mame skvele vztahy. Bydlime od sebe daleko ale snazime se vidat pravidelne. Je krasne mit rodinu a fajn sourozence. Nekdy to treba nevyjde ale ze sveho okoli spis sleduju opak. Kdyz se rodiny schazi a maji se radi ;) Takze za me jedinacek urcite ne.