Hrozný člověk, hrozná matka. Prošel si tím někdo?

Všichni. Doporučím nemyslet na život předtím, i když mě se to taky moc nedaří. A spíš se těším, až budou starší a budu ten "život předtím" zažívat s nima - dovolená v horách, lyže apod.

Myslím, že to má každá máma, jen některé dělají super ženy a nikdy to nepřiznají. Ale upřímně, bude to lepší a lepší, dítě bude větší, bude parťák, občas ho pohlídají babičky. Kdybys byla špatná máma, tak si tyhle pochybnosti nevyčítáš, protože by ti to bylo buřt.

Prvnich par let se musi nejak pretrpet, pak prijde druhe, to budete tak mimo, ze to ani nestihnete vnimat, pak povyrostou, zacne se s nima dat podnikat spousta veci, jenze vy zacnete manzela premlouvat na treti... 😉

Já to mám opačně. Už nikdy bych nechtěla mít tamten život. Ano, člověk je unavený, není tolik času na vlastní zájmy, jelikož se snažím malé maximálně věnovat, tak moje zájmy musí počkat. Ale svoji malou nade vše miluju, a raději si s ní stavím kostky, než abych si stavěla sama puzzle. Ona nám ten život dala do správných kolejí.

@meronym Já ne 🤔

Také si myslím, že každá 😉 já tohle měla teda ze začátku, přechází mě to postupně teď, když synovi je 6m a už je více interaktivní atd. Pocit, že jsem uvězněna doma a lidé okolo mne žijí... A tak podobně. I teď se mi po něčem stýská, ráda bych dělala spoustu věcí, nebo si četla (nebo se třeba vyspala 😁). Mně pomáhá myslet optimisticky na budoucnost, jak to pak budeme dělat spolu se synem a tak. Ono to uteče rychle a vážně z něj bude super parťák, nebo pojede za babičkama a podobně 🙂
A vůbec nejsi hrozná matka. Ono je to těžké přepnout takhle ze sta na nulu. Ale bude to postupně lepší a lepší. Hlavně vůbec neztrácej energii tím, že si to budeš vyčítat. Máš plné právo mít tyhle pocity. 🙂

Každá určitě ne, ale spousta to tak má. Je to normální a není se za co stydět. 🙂 Pro některý ženy je mateřství nade vše - není to špatně to rozhodně ne, ale spousta z nás to tak nemá. Nestačí nám být jen matkou. Já se upínám na to, že až bude starší, bude líp. Až to bude prostě partak. 🙂 Vydrz a nic si nevycitej.

Upřímně jsem si tohle nikdy neřekla ani nato nemyslím. Miluju být mámou, nějak mě to neomezuje spíš mi to opravdu hodně dává. Neměla jsem jako dítě šťastně dětství, takže svůj volný čas dávám svým dětem a manželovi. Nějak jsem zvládla skloubit svoje záliby, chvilka klidu i společenský život se svými dětmi. Já osobně mám zato pokud člověk trápí že nežije jak před dětmi tak není úplný šťastný v rodinném životě. Že mu něco schází ve vztahu proto ten stesk.
A to na mateřské mám svoje záliby, vedu svůj kroužek pro děti , skoro každý víkend u nás pořádám setkání s přáteli či rodinou, jezdíme jako parta na chalupu. Když jsem hodně vyčerpána tak hodím prostě lazy day kdy se s malým koukáme na pohádky, uklízí a vaří manžel.

Souhlas s @meronym, v mém okolí každá. Já jsem první půlrok mužovi regulérně záviděla, že může chodit do práce a já akorát přebaluju a kojím. Pak jsem začala chodit do práce i já a dost jsem se uklidnila. Aktuálně mám dvouleté dítě a ačkoliv je vzteklá minipuberťačka a fakt testuje, jestli myslím vážně, když po ní něco chci, tak je to mnohem lepší než to bývalo. Už to není ležící placička, už je to človíček (ano, nejsem miminkovský typ), už se s ní dá ledascos podnikat, dá se domluvit, už je s ní docela prča. Já jsem vždycky hodně pracovala, takže i tak jsem si na koníčky musela čas hledat obtížně, což trvá, ale už se to celkem ustálilo. Jediné co, že si pořád připadám nevyspalá (a tomu teda vůbec nepomáhá pracovat po nocích). Takže bych tomu dala čas a jestli můžeš, vrať se aspoň na malý úvazek do práce anebo pokud ti nechybí práce a nepotřebuješ peníze, svěř dítko tatínkovi, babičce, chůvě a vrať se aspoň k nějakému koníčku, svět zase zrůžoví. A určitě si nevyčítej, že jsi špatná máma, být k sobě upřímná a mít nějaké potřeby je úplně normální.

A máš partnera?

@drep Taky jsem se castecne vratila k praci v 6mesicich maleho a hodne mne to nakoplo. Ted mam s odstupem 4 let druhe miminko a vsechno uz nesu lepe, protoze vim, ze je to strasne pomijive a navrat k “normalu” (tj. stavu, kdy napr. umyt si vlasy neni luxus) driv nebo pozdeji nastane.

Myslím, že si tím prošla každá maminka. Časem si zvyknes a hlavně i dost věcí se ti určitě vrátí do normálu. Jen prostě pár let vydrž. Uvidíš, bude to v pohodě. Já jsem se na částečný uvazek na home office vrátila v 1,5 roce dítěte, dělám zásadně po nocích, ale vůbec mě to teda nijak nenakoplo, jak tu zaznělo v pár příspěvcích. Naopak, nemít potřebu peněz, tak se do práce ani za nic dřív jak ve 3 letech dítěte nevrátím, protože to považuji za absolutní plejtvani časem, který bych mohla věnovat jí...... Čas šíleně letí a i když taky často vzpomínám na své koníčky, tak si prostě vždycky řeknu, že ta pár let mě dítě potřebovat nebude a na koníčky bude zbejvaz času dost a naopak mi to bude líto, že už mě nepotřebuje. Takže vydrž!

Chápu tě, mám to stejně a to už mám dvě děti. Chybí mi bezdetny život hodně. A nebaví mě hraní a vaření a každodenní rutina. A ano, někdy ( někdy často) prostě preferuju sebe pred dětmi. Je nás spousta, kdo má sám sebe na prvním místě a pak až děti. Sobecké? Možná. Zato ale upřímné.

Upřímně ano..ale důvodem bylo hlavně brzké otěhotnění..v 19-ti letech..maturita ve ctvrtaku v 7.mesici a hned na mateřskou..nikdy predtim jsem nebydlela sama,s přítelem nic..a najednou..ficak.. vše bylo pro mne nové,na celou domácnost sama,(přítel v práci)učit se varit a 24 hodin malou u sebe..všechny kamosky v klubech atd..a já doma na zadku..jo obrecela jsem to kolikrát,ale malou milovala..a teď je ji 15 a já nelituji a jsem rada ze se to tak stalo..a na vše byla mlada a na vše měla energii chuť do života a mateřství...😉

@janinasm tak ono je něco jiného HO, které děláš po nocích a stav, kdy skutečně chodíš do práce i na pár hodin....

Jinak za mne si myslím, že to co cítíš má většina žen a je to naprosto normální. Měla (a vlastně i mám) to stále, ač už teď je to mnohem lepší, než to bývalo, když byly maličké. Ač je mám ráda víc než cokoliv jiného na světě, díky nim nežiju život takový jaký bych mohla, chtěla.... (a to bych řekla, že jsem na tom jako matka od dětí ještě dobře 😀 ) Ale každá jsme jiná a cítíme se jinak.... Já bych je nikdy za nic nedala, ale uměla bych si svůj život představit jinak.... A i přes to všechno vím, že bez nich bych nebyla to co jsem, ony ze mne dokážou vycítit sebemenší smutek, to že nejsem v pohodě a to co mi dají zpětně je víc než všechno ostatní na světě.

Ano, prosla jsem si tim. Obcas i ted jeste vzpominam na preddetnou dobu, jak mi chybi. Ale zaroven uz vim, ze bych nemenila. Neboj, bude to dobre. Jak ti ditko poroste, budes volnejsi a volnejsi.

Já taky moc ne, respektive ano, w nemůže za to dítě, ale partner. Vždy jsem musela být všude, ale myslím tím výlety atd, a to se krásně dalo i s dítětem, takže couram furt někde s ním. Já jsem se i velmi brzy vrátila do práce, takže vůbec nemůžu říct, že by mě dítě nejk omezilo, na parby jsem nikdy nechodila, jediný v čem mě omezuje, že nemůžu pořádně uklidit 🤣 Ale jak říkám, spíš mě omezuje partner, ten mysli jen na svoje zájmy

Nedávno jsme si to říkali s manželem, že kdyby všichni věděli, jaký to bude po narození dětí (únava,chaos, žádná volnost a neustálý strach o děti), nikdo by si je nepořídil 😂 ale neměnili bysme 🙂 až budou větší, všechno si sedne, spousta věcí půjde dělat společně. Bude víc volného času a bude nám chybět ten chaos, když byli malí...

Mam deti 6 let a 15mesicu.nekdy mam takové chvíle dodnes🤣uplne normalni stav.prvni dite je strašlivá změna.ono se to zlepší,jak poroste a budete mít na sebe víc času.