Záseky u syna, 4 roky. Máte nějakou radu?

Trošičku v tom vidim mého syna, když mu byly 3. A moje rada je taková: věnujete se mu naopak až příliš. Preroste vám to přes hlavu. Cakani v jogurtu prostě ne. Řekněte párkrát v klidu, ale když toho nenechá, tak bych udělala scénu já, ne ať udělá scénu on... dostane přes ruku nebo přes zadek. A tohle se prostě nedělá. Nebýt na něj tak hodná, když se vzteka. Chvíli být trpělivá, vysvětlit, ale když nechápe, tak uz rázně. Ve školce bych ho nechávala i odpoledne, aspoň třeba 2x do týdne.

Syn má 2,5 a s tou lžičkou to má taky, dám mu vybrat, v klidu se nají. Když ne a začne dělat scény, beru jídlo a prostě nejí, však hlady neumře. Že občas dělá venku scény, že ho beru za ruku nebo přidržím odrážedlo před přechodem, to dělá. Pokud se neuklidní, otáčím a jdeme domů (i za cenu toho, že já budu naštvaná, že sedíme doma, když je tak krásně). V čem mu teda ustupuju, tak je mazlení a nějaká osobní zóna. Od miminka nebyl moc kontaktní, tak to respektuju, že třeba zrovna nechce hladit a pusinkovat (čím je starší, tím větší mazel ale je).
Takže spíš bych bych se zamyslela, jestli máš ty sama nastavené nějaké hranice a jestli mu je dáváš dostatečně najevo. Ona ta vlídná výchova je fajn, ale hranice být musí, jinak je dítě nešťastné a o to víc (omlouvám se za ten výraz) vysírá. A to říkám jako někdo, kdo vyrůstal bez jasně daných hranic a vztekal se hodně, hodně dlouho... 🙈

hele, volání to je, akorát ne po pozornosti, ale po hranicích
mantinelech
hranice jsou jistoty a tím pádem jistota, bezpečí jestli rozumíš

jak už psaly holky výše, lipánek, vycházka...
chápu, že to jak se chová je úmorný a vlastně otravný zároveň, ale pro něj taky.
dávej mu lásku, a zároveň mu vymez mantinely
někdy to bude boj, ale pro lepší zítřky to za to stojí 🙂

Už to tady bylo napsané, nemáte žádné stanovené hranice ;) Ty jsou nesmírně důležité při jakémkoliv typu výchovy/nevýchovy. On to vidí a skáče vám po hlavě, protože prostě může, projde mu to, nic zásadního se nestane. A ty mu děláš služku, z toho co píšeš se mu snažíš ve všem vyhovět a na všem se domluvit, což je ale cesta do pekla. Domlouvat se můžete začít až ve chvíli, kdy budou jasná pravidla a kdy on to začne respektovat.
Kdyby mi syn ve 4 letech začal cákat s jogurtem a vymýšlet si, že mu ho mám otevřít (to snad zvládne každé průměrné tříleté), tak jogurt odebírám a je bez jogurtu = takhle se doma nechováme. Z procházek jsme jednu dobu chodili domů i po dvou třech minutách, pokud se začal chovat nevhodně. Pravidla jsem vždycky připomínala znovu, než jsme šli ven. On je moc dobře znal, protože mi je byl schopný zopakovat, když se pak uklidnil. Je to opruz, občas vám to zkrátka nabourá plány (doporučuju si tam nic zásadního neplánovat na začátek a počítat s tím, že dost možná nikam nedojdete, nebo se budete za chvilku vracet), ale za týden - dva to rozhodně pochopí a bude větší pohoda.

Vysvětlování a nastavování hranic dělejte vždy když je syn v klidu a vnímá, protože ve chvíli, kdy má amok, tak vás nevnímá a tam postrádá smysl na něj mluvit. Takže říkat si vše dopředu, opakovat. A když se vyskytne problém, zachovat se dle domluvy a potom to opět vysvětlit.

Držím palce🙂

Já bych řekla, že vám doslova 💩 na hlavu a jestli mu něco nevymezite a nevytycite, tak to bude s věkem jenom horší, protože už teď ví, že si může dost dovolit.

Má 4 roky, klidně si může sám vzít jogurt a lžičku sám a jíst ho jak bude chtít. Potřebuje zaměstnat hlavu i ruce. Domácí práce můžete dělat spolu, uklízet, prát, vařit. Život přece neprobíhá tak, že ty si děláš co chceš bez ohledu na ostatní a oni kolem tebe skáčou jak sluhové.

Já mám taky takhle podobně vys***cí a navíc šíleně tvrdohlavý dítě a je to na palici, ale o to víc se ty hranice musí vytyčovat a trvat na nich. To s tím kopáním v posteli mi dělal taky, tak jsem mu řekla že ještě jednou a odcházím... několikrát jsem opravdu musela odejít a teď už chápe, že to myslím vážně. To samé s jídlem... nedávno byla scénka s tím, že jsem mu špatně dala kečup na špagety... takže buď si tam dej kečup sám, nebo to sníš tak jak to je, nebo můžeš jít od stolu a počkat si na večeři. Chvíli byl naštvanej a pak to dojedl. Není to snadný, tu hranici musím vytyčit a bránit třeba stokrát než to pochopí, ale odmítám mít doma teroristu.

Souhlasím, určitě nastavit hranice. Co může a co už ne.
Ale určitě ne hysterií, jak tu bylo výše psáno- udělám scénu, dostane přes ruku nebo zadek. Tohle není výchova

Některé situace mi hodně připomínají našeho syna 🙈 je od malička tvrdohlavý vztekloun a hodně zkouší, co mu projde atd... A pro mě je sice někdy hodně těžké trvat na pravidlech a hranicích, ale snažím se mu ve všem neustupovat, protože vím, že zrovna on toho zvládne krásné využít 🙈 někdy je to sice až trochu nefér vůči jeho mladšímu bratrovi, když kvůli chování staršího třeba opouštíme dříve hřiště apod., ale snažím se být důsledná, a když prostě dělá věci, které jsme si řekli, že dělat nebude a nezareaguje na upozornění, které dobře slyšel, odcházíme i za cenu hysteraku a podobně... Je to hodně náročné, zkouší a zkouší pořád dokola, ale občas mi přijde, že se to malilinko lepší 🙏 Mladšímu stačí obvykle říct jednou, maximálně dvakrát, že tohle ne a je to... Maximálně se chvíli "nafoukne", ale poslechne a nedělá scény. Každý je prostě jiný 😉

Kdyby se mi decko schvalne pocuralo na ten tak si vezme hadr a utre si to po sobe.S Lipankem kdyz dela blbosti tak sebrat a nedat,az dalsi jidlo.A taky samozrejme uklidit co postrikal.
Myslim,ze by potreboval nastavit jasne mantinely.

Deti jsou nestastne kdyz maji malo pozornosti, ale uplne stejne jsou nestastne kdyz nemaji hranice. Je uklidnujici "pohybovat" se v urcitem prostoru, dava to pocit bezpeci. Nekonecne volny prostor umi byt pekne desivy. Testuje, kde ty hranice jsou a je v nesmirnem udivu, ze zrejme neexistuji. Neprestane a pujde porad dal a dal, dokud je nenajde

mne prijde ze vám přerůstá pres hlavu, trochu bych mu utahla režim a hranice, jak pisou holky vejs - mrhas jidlem? Nedostanes nic. A teda aby me dite buzerovalo ze se mam uhnout apod, to si fakt nechas libit?
Jo mam syna co se zasekne 150x za den. Ale tohle si nedovoli. (kdyz byl mensi, tak jsme nikam nechodili, doted kdyz začne znehodnocovat moji praci, tak si to za rámeček neda - a ze to zkousi. A ne, nebiju svy deti)

Přísnější výchova ! Dnes se s dětmi strašně diskutuje ...chceš Lípanka? Chceš jít na hřiště ? Proč ? Jdeme na hřiště,hotovo.nechces Lípanka ? Bez si hrát nebudeš mít nic 😬holky,proč se těch dětí bojíte ???;!! My máme vychovávat,ne skákat kolem nich do padnutí.

@sylvka
Jaky ma smysl jit na hriste kdyz nechce?Vsak se tam chodi kvuli detem.

@zelenaesmolda 😄 aha . Takže nechce a co budeš dělat ? Bude si určovat sám jo ? Co se bude odpo dít .🤔

@sylvka
A proc ne?Jit na hriste neni prece povinnost ani pro rodice,ani pro dite.Proc by si dite nemohlo vybrat co chce delat?Taky se ti prece ne vzdycky nekam chce jit.

Já myslím, že se vám doma respektující výchova mírně zvrhla - jdeš na to s láskou, respektem, pochopením, vysvětlováním, to vše je v pořádku, ale v tom popisu chybí jednoznačně vymezení nějakých hranic. Respektující výchova jich není prosta, vymezení hranic je její nedílnou součástí. A je třeba si na nich trvat, aby se dítě cítilo dobře. Sama mám s udržováním hranic problém, ale vidím na dětech, že je potřebují a že jsou s nimi klidnější.

Prez hlavu už Vám zřejmě prerostl, rychle nastavit hranice a na nich trvat. Bude to z počátku ještě horší asi, ale vytrvat a neustoupit. Buď důsledná. Náš kluk má taky svy rituály atd, ale to co popisuješ je drsný 🤦‍♀️ musíš mít nervy že zlata❤️
2) jak proboha funguje ve školce?

@sylvka já souhlasím s @zelenaesmolda. Proč jít s nas.ranym dítětem na hřiště,když tam nechce.to je trest pro rodiče i pro dítě, které se víc sekne.jednou udělal syn scénu v obchodě,cestou ze školky,nákup jsem vzdala, odešli jsme bez něj,když chtěli doma se ségrou k večeři něco na co měli chuť,tak smůla,nákup neproběhl,dostali co bylo.od té doby je u nákupu klid.misto hřiště se dá hrát fotbal,jít na kolo, procházku atd., možností je hromada.

@veronikav31
spousta rodicu ma pocit,ze kdyz diteti vyhovi a ustoupi mu tak jim dite bude skakat po hlave a ze jako rodic musi o vsem vzdycky rozhodovat.
Nemam problem ustoupit v malickostech nebo nedulezitych vecech jako jestli pujdeme na hriste nebo na prochazku.Pres dulezite veci jako je treba myti zubu nejede vlak,o tom nediskutuju.Nebo pokud opravdu potrebujeme nekam jit tak jdeme.
Kdyz je venku krasne a dcera knoura,ze na hriste nechce tak zavelim,ze jdeme ale protoze ji znam-ona nechce a pak ji nemuzu dostat domu.Jsou ale dny kdy opravdu vidim,ze se ji ven jit nechce a respektuju to.Myslim,ze ty decka maji toho vyziti ve skolce za cely tyden taky dost a chteji nekdy jenom doma odpocivat.

Máme a měli jsme to hodně podobné, teď v osmi letech už to není tak extrémní. U nás z toho tedy časem vypadl vysokofunkční autismus.

@veronikav31 @zelenaesmolda Souhlasím, vydupávat si jako rodič cestu na hřiště jenom proto, že já jsem se rozhodla, je stejnej nesmysl, jako když dítě maluje kuchyň lipánkem... (použiju už zmiňované situace z diskuze :D) důležité je rozlišovat kdy a v čem má smysl držet a nastavovat pravidla, bez nich to nejde pochopitelně. Ale nesmyslně si trvat na svém ve věcech, na kterých se dá zrovna hezky domluvit, to mi přijde zbytečné

Chce to čas.... Hold jsou některé děti více protivné, uřvané... Z vlastní zkušenosti vím, že násilí a zakázy nemaji cenu.... U nás to teda bylo pak horší... Čím je starší tím je to lepší... Občas je drzí přijde mi že na něj teď zas leze puberta... Ale je o mnoho klidnější.... vy sama musíte vědět co na něj platí... Rady ostatních maminek jsou podle mě mimo... Každé dítě je jiné na každého platí něco jiného... Ale opravdu to chce jen čas... 🍀🍀 Držím palce

Je tady člověk neví řekne a hned je tu banda slepic,která se chytne Slíva.dobre, hřiště nebyl dobrý příklad.takze např .lékař ? V pořádku?

@sylvka vysvětlit,proč se tam jde.jsou věci přes které nejede vlak,ale dítě má právo vědět,proč se tam jde.A ostatně,syn absolvoval spoustu nepříjemných vyšetření,já mu vysvětlila proč to tak je-nejde o běžná vyšetření(nemá levou ledvinu) a holt vyšetření jsou potřeba.díky mluvení s dětmi jsou některé věci snažší,ví,že když se bude něco dít,tak můžou kdykoliv přijít.Jde o vzájemnou důvěru rodič-dítě.ne vždy je vše snadné,ale snažím se dětem naslouchat a díky tomu fungujeme

@sylvka
Hriste a lekar opravdu nejde srovnavat.Lekar je nutnost,hriste ne.

@sylvka Je nutné hned označovat ostatní ženy za slepice jen proto, že se použije (z vaší strany) špatný příklad? 🙂 myslím že ne... trošku se chyťte za nos. Myslím že většina tady má názor velice podobný, tak proč hned útočíte? Myslím, že tady ta "banda slepic" napsala své názory alespoň slušně a úplně v pohodě = diskuze. Navíc srovnáváte nesrovnatelné, hřiště a lékař jsou dvě naprosto rozdílné situace. Na hřiště jít můžete, k lékaři musíte.

@sylvka co si nejprve nastudovat, o čem je respektující výchova, když máš potřebu se k ní vyjadřovat, než tu plácat do větru a označovat druhé za slepice?