Společné spaní s dětmi, uspávání....problém. Poradíte, prosím?

10. dub 2024

Ahoj ženy, jdu si k vám trochu vylít srdce a třeba mi někdo poradíte. Jsem už zoufalá a nějak se nám to doma trošku hroutí. Máme dvě malé děti 3,5l a 5,5m. Starší dítko s náma spí od narození až na pár výjimek. Spí mezi námi ve velké posteli. Má ve svém pokojíku postýlku ale nějak se tam nehrne (krom hraní). Dřív jsem uspavala já a po narození druhého to přešlo na tatínka. Když se narodil druhý spala jsem s ním první dva měsíce v jiném pokoji , jenže starší začali být smutno, začala mě i víc odstrkovat a žárlit. Takže jsem se sebrala a přestěhovala se zpět do ložnice i s postýlkou. Postýlku mám přiřazenou bez bočnice přímo k posteli. Ano dalo by se to ale i přesto jsem z toho spaní úplně ve stresu a nevím jak to řešit do budoucna. Respektive vím ale nechci straší dítě odhánět 🙄.
Problém opět nastává v uspávání. Tatínek už je z toho unavený. Nedivím se. Každý večer uspává hodinu tím že s ní leží... A většinou už ani nevyleze. Zuří že by měla jít už k sobě m že by si třeba taky večer rád pustil film atd atd. Což chápu. Je s ním domluva a jede dál v režimu co je. Jenže mega problém nastává když je mimo domov a je to na mě. Situace kdy ležím s dvěmi dětmi v posteli je teda příšerná. Mladší se kojí, do toho zuří že mu vypadlo prso z pusy a z druhé strany výčitky že chce obejmout obouma rukama, že jí nemám ráda protože jí jen držím jednou rukou. Že buďe plakát prostě jsme se k ní otočila zády ( neb kojím) atd atd. Jenže nakonec neusne nikdo. Budí se navzájem. Dokud nepřijde tatínek a opět si to nerozdělíme 😶. Připadám si fakt neschopná. Že nedokážu uspat dvě děti a v tu chvíli ani to jedno protože ho budí to další 🥵. Říkám si že jsme neschopná. Žejsem na to krátká.
Tak moc si říkám když by starší šla do pokojíku jak by to bylo lepší ale evidentně se nic nekoná 😭😭😭. Asi zešílím. Začínám se dostávat do fáze že si říkám že jsem si možná zadruhé neměla pořizovat. Samozřejmě ho miluju ale mám pocit že je vše postavený na hlavu.

uzivatelkapetra
10. dub 2024

Mám starší dítě starší než ty, ale taky spí s námi. Má přiraženou postel vedle naší. Ví, že když malá usne (taky jsem zády neb kojím), tak se na něj hned otočím. Chápe, že když nebude rušit, malá usne a budu jeho.
Ale je starší no, nevím, zda se to tak dá vysvětlit i tvé dceři.

squezy
10. dub 2024

3,5 lete uz to dokážeš vysvetlit. Potazmo tak,aby ona to pochopila a furt dokola vysvetlovat,ze ji mas rada atd. Dala bych ji uz do pokojiku,nastavila nejaky ritual. Takhle je to fakt šílený stres.

kosi_cek
10. dub 2024

No, je to náročné, sama jsem ten kontaktní typ tak ten pokojíček s vlastní postelí vynechám. Ono na něj dojde, ale vnímán to tak, že je to brzy, zvlášť, když tam je ten sourozenec....to i já vlastně spala v ložnici s rodiči a do pokojíčku nejdřív rovnou se sourozencem a to se tehdy nerazil tak kontaktní styl výchovy..Když jsem uspávala sama, ty nejstarší děti, tak jsem staršímu pouštěla pohádky, uspala mladší a pak starší, někdy se to obrátilo, že mládší si hrálo a já uspávala starší..Taťka případně může pohlídat miminko a pustit si film, mezi tím, co se bude uspávat starší, jestli trvá dlouho, než usne, tak možná chodí spát moc brzy.. Sama aktuálně uspávám 2 děti najednou (takřka 3r a 8m), 7mileťák už nepotřebuje mou bezprostřední blízkost, jen jsme v jedné místnosti, ale zvládá usnout i když odejdu a to jsme jeli hodně kontaktně, do ničeho jsem ho netlačila a samostatnost neučila, prostě k tomu dozrál. Vyhovuje mi kojit v tzv savčí poloze, kojím tedy tandem, ale stejně tak se dá druhé dítko jen přitulit - obejmout a číst si nebo třeba jen povídat a otočit se zády až později. Přiznám se, že tedy taky odpadávám spolu s dětmi, př. když si chci jednou za čas něco pustit na TV, tak pokud chci koukat v klidu, tak je nejlepší vzít nejmladšího ssebou a nechat ho spát na mě, protože ten když zmerčí, že odejdu, budí se..To je po tom půl roce věku docela běžné.... Když si chceme večer zahrát nějakou hru, musíme hrát na etapy, ale stejně to nebude trvat věčně, děti jsou maličké jen jednou...

junomcgaff
10. dub 2024

To je takový problém aby už spala u sebe? Přečíst pohádku, dát pusu a jít?

uzivatelkapetra
10. dub 2024

@junomcgaff no nevím, bála bych se, aby to to dítě nebralo jako odsun kvůli mladšímu. Co nestihli před narozením druhého teď nemá význam na sílu dohánět.

autor
10. dub 2024

@junomcgaff hrozně řve.... 🙄 Až je to fakt nepříjemný. A když nějakou náhodou usne a spí u sebe tak se v noci 20x vzbudí s řevem 🙄 takže ano, trochu to problém je. Já bych ráda aby spala u sebe ale 20x za noc vstávat je taky docela fuška 😂

aktakd
10. dub 2024

Já když jsem sama s dětmi doma, tak si dám mimino do nosítka a ke starším si třeba jen sednu a držím za ruku. A pak až starší usne, tak odkládám nejmladší.
Když chtějí ode mne uspat starší děti, tak manžel bere miminko do nosítka/šátku a až spí starší, beru si miminko od manžela. Jen takový tip.

radecka1
10. dub 2024

Když bude doma tatínek, tak bych někdy uspala dřív starší a pak mimino. A když budeš doma sama, tak ji nech koukat na pohádky a uspi ji až po miminku a nebo zkuste ležet ty, miminko a pak ona a nebudeš k ní zády a můžeš ji třeba hladit po zádech nebo držet oběma rukama, ale to nesmí zlobit. Myslím, že v tomhle věku by to mohla pochopit, že to jinak nejde.

j.a.n.i
10. dub 2024

Já uspávala vždy dříve staršího a pak teprve mladší.

tridvajedna
10. dub 2024

Je to těžké, znám to z vlastní zkušenosti, děti mají stejný věkový rozdíl a taky jsou kontaktní oba, navíc bydlíme v mini bytě, máme jen ložnici a obývák. Po narození mladšího bylo pár dní peklo, budili se v ložnici navzájem a nevyspal se nikdo. Po pár týdnech naštěstí začala být starší vůči křiku mimina imunní (narozdíl od manžela, ten se přesunul na gauč), takže jsem řešila jen to uspávání. Byly různé etapy, většinou jsem uspala ve velké posteli starší a pak mi muž přinesl mladšího, který zůstal přisátý až do rána, nebo uspával mladšího on venku v kočárku, v nosítku, na míči a po prvnim probuzení jsem si ho zase převzala k sobě. Postupně se děti sesynchronizovaly a tak od půl roku usínají a vstávají stejně (samozřejmě mezitím se kojenec nepočítaně krát vzbudí).
Když jsem na ně sama, chodíme spát společně, malý se ukojí k spánku, starší se přitulí, zazpívám ukolébavku a chrní. Akorát se pak nemůžu od nich zvednout,. także doma je desny bordel a ja jdu spat casto hladova, neumyta.

luhana
10. dub 2024

Hold některé děti jsou opravdu temperament 😊 Máme čerstvě 3 letého syna a 3 měsíční dcerku. Chlap nikdy neuspával. Taky to chvíli trvalo než si to sedlo. Uspávám dceru kojením a syna držím za ruku a nejmíň 10x potřebuje slyšet, že se máme rádi. Taky je teď ve fázi období vzdoru + do toho nový sourozenec. Nemá to lehké, ale my také ne. Dává nám to každý den sežrat 🤣 neboj, bude líp 👍🍀

pilzzee
11. dub 2024

Mam je vekove uplne stejne jak ty. Chodim spat se starsim, spi se mnou v posteli a proste chodime spat zaroven. Takze nemam zadny extra cas vecer na telku atd, ale vynahrazuju si to rano, kdy vstanu treba o 2h driv nez decka 🙂 Mladsi dava spat tatinek, ale ona zadny uspavani nepotrebuje, aspon zatim 😀 Joooo kdyz jsem nekdy byla vecer s nima sama, tak to uz je horsi, ale da se to obcas. Jo a starsimu chystame pomalu pokoj, ale pokud bude chtit, tak muze spat dal se mnou.

petrasipkova1
11. dub 2024

dokud jsem kojila, tak jsem ležela mezi dětma, jedno dítě na prsu, druhé taky přitulené a četla jsem starší holčičce pohádku. A pak větsinou oba usnuli. Pokud bylo mimi vyspané a protestoval po nakojení, tak jsem vstala, chodila po ložnici s malým v náručí a dceři zpívala a taky usnula, bylo to výjimečně, tak to pochopila. Spali jsme taky všichni spolu, každé dítě z jedné strany. A když je manžel v práci na noční, tak tak spíme i teď.

moncheris
13. dub 2024

Mám holky s hodně podobným věkovým rozdílem. Starší jsme zvykali v pokojíčku asi od dvou let, ale uspávání je také vždy tak na hodinu. Navíc, když se v noci vzbudí, dojde si pro nás a nebo spí s námi. Když jsem mladší kojila, byla s námi v posteli a musela jsem si s ní u toho hrát nebo číst, mazlit...když je manžel doma, spí starší většinou v pokojíčku s tím, že si pro nás chodí, když se vzbudí. Ale poslední dobou chce jen mne a to už je docela náročné... Když je manžel na noční, spí se mnou obě "za odměnu" v ložnici, jinak bychom se nevyspali nikdo. Samozřejmě, že když se mladší vzbudí a nemůže usnout, jdu s ní do obýváku a snažím se, co nejdřív, aby se starší nevzbudila, jinak to jsou hysterické scény...do toho máme ještě pejska a čekáme třetí miminko. Těším se, vím, že konečně budeme kompletní, ale začínám mít celkem obavy z toho, jak si s nimi v noci poradím, když bude manžel v práci...ale ono si to zase sedne 🙂

mollyweasley
13. dub 2024

Tak samo se to asi nevyřeší a starší se sama od sebe do své postele nepřesune. Takže holt nepříjemná situace, je potřeba jí vysvětlit, že jsi unavená, bolí tě ze společného spaní záda, dneska večer zkusíš spát sama. Tatínek ti přečte pohádku, nechá rozsvícené světýlko, budeme hned vedle v obýváku.
Řvát možná bude, protože jí to zjevně zatím vždycky vyšlo, takže je potřeba vydržet. Ano, jsme tady, pomazlíme, teď už dobrou noc. Klidně týden. Neříkám rozhodně že nechat vyřvat, ale zvyknout si. Já jsem to dělala tak, že jsem musela čůrat, jít se napít a postupně si dítě zvyklo, že to beze mě vydrží, takže pak už jsem rovnou řekla, že dobrou noc.

jolana24
13. dub 2024

Nedalo by se to aspoň vyřešit tak, že by měla v ložnici svojí postel? Mám stejný věkový rozdíl mezi dětma a starší s náma spal v ložnici ve svý posteli (nikdy nespal s náma v posteli). Když se narodila mladší, tak jsem se bála, aby jsme se všichni vyspali v jednom pokoji, ale úplně v pohodě. Oba spali s náma ve svých postelích do 6 a 3 let, pak přešli v pohodě spolu do svýho pokojíčku

pavulka
13. dub 2024

Mám mezi dětmi rozdíl čtyři roky. Starší spal od narození s námi, když se manžel potřeboval opravdu vyspat, protože vstává každé ráno ve 4:45, tak se přesunul v noci do pokojíčku. Po narození mladšího zůstal starší se mnou a s miminkem v ložnici. Uspávali jsme spolu, ležel manžel, starší a já s miminkem a u toho jsem četla pohádku. Manžel pravidelně usínal první 😂. Starší se k manželovi tulil, já držela za ruku a kojila mladšího. Manžel se pak v noci nenápadně vytratil. Někdy vzal manžel mladšího a já uspávala staršího a to jsme si tulení vynahradili, případně mladší zalomil hned, tak jsem jen kousek posunula a měla jsem čas na staršího. Po nějaké době přišel starší s tím, že chce spát s tatínkem v pokojíčku, první dva týdny byly všelijaké, stěhovali jsme v noci peřiny, polštáře a všechny plyšáky sem a tam, ale teď už skoro rok spí jen s ním a na mě si vzpomene jednou za měsíc. Když uspávám oba, tak pouštíme audiopohádku, kojím a staršího držím za ruku. Ono dělá postupem času větší brajgl při uspávání batole, neustále přelízá mě i bráchu, řehtá se na celé kolo, takže se občas manžela se synem ptám, jestli bych v tom pokojíčku nemohla spát s nimi 😂🙈.

teate
13. dub 2024

Uspávám dvě (4.5 a 2), mladší se taky kojí. A starši není za mými zády, ale leží za tou mladší a já ji držím nahoře nad hladou za ruku. Povídáme se, mladší se kojí, takže mlčí. 🌸 Spíme taky všichni v ložnici. Holky mají každá svou postel z jedné strany - to mi přijde docela zásadní. Starší spí ale celou noc, k nám nechodí. Mladší si vyleze kolem 5 ráno a spí mezi náma ještě tak do 9h. Brzo je dáme k sobě do pokoje, ale jedině spolu. V žádném případě jen jednu a už vůbec ne tu starší.

marketa11112
13. dub 2024

U nás to bylo ještě složitější. Nejdřív s námi spalo jedno dítě, pak oba ( rozšířili jsme postel na 210 cm), pak jedno v posteli přiražené k té naší. Až před rokem, tedy když jim bylo osm a pět, se nám je podařilo odstěhovat do pokojíčku, kde mají velké postele. Buď u nich do usnutí sedím já, nebo ležím u jednoho z nich, střídám to, nebo jim taťka přečte pohádku a také čeká. Oba se bojí, starší syn víc, v pokojíčku jsou jen díky dcerce. Ale v noci stejně přijdou k nám do postele. Někdy je to až k ránu, častěji ale během noci, často syn už někdy kolem dvanácté. Na chodbě i v pokojíčku musí mít malé světlo, bojí se a také aby neupadl,neuhodil se ( je hodně nemocný, hůř chodí). Mladší dceru jsem kojila do 3,5 roku. Manžel už toho má někdy také plné zuby. Tak občas spím s dětmi sama v obýváku na velkém rozkládacím gauči a on sám v ložnici. Já se přiznávám, že mě to nevadí, jsem hodně kontaktní máma a naše děti byly i jako malincí takové moje přílepky. Syn spal do roka prakticky jen na mém hrudníku, až po roce usnul přilepený na můj bok. Dcera byla přílepka číslo dvě. Já měla problém i se jít jen vyčůrat. ☹ no, ani dneska nemám klid nikde, fakt ani na tom WC. Ale já už si prostě zvykla. Hůř to nese manžel, hlavně v noci 😉.
Jinak , dcera se narodila, když synovi bylo dva a půl. Tím, že jsem ležela 6 týdnů v nemocnici už před porodem, se syn trošku přeorientoval i na otce. Když jsem kojila, ležel mi ale často přilepený na zádech, objímal mě. Jakmile dcera usnula, lehala jsem si na záda a přivinula ho k sobě. On má rád opravdu jen nás, dnes už tedy i babičku a dědu. Ale má velký problém s cizími lidmi, sousedy, dětmi mimo školu a pod. ( Autista). Prostě tak to je, mám dvě přílepky a, jak je to v té písničce, vůbec mi to nepřekáží.

belmonka
13. dub 2024

Mma.syny 1,5 a 5r a spim mezi nimi, spime na sirku, ne na delku. Pustim bily sum bliz ke starsimu, aby ho nerusil mladsi a kojim, starsiho drzim rukou nebo sem tam aspon pohlasim a bud usne driv a my odchazime s mladsim, douspat v obyvaku, nebo usne mladsi driv a pritulim se pak ke starsimu...Nejhorsi pripady , ze napr bolely zuby a brecel, jsem holt musela pustit starsimu audio a usnul si v pokojiku pri nem...

hafika
13. dub 2024

A co kojit ne na boku, ale vleže na zádech? Kojila jsem tak tandemově dvojčata, když se začala mezi 6 a 7 m v noci budit najednou a po nakojení na kojícími polštáři usnout nedokázala. A to mám fakt malá prsa, i tak to šlo. Na zádech si dáš z jedné strany mimčo k prsu, z druhé starší, klidně si i muže lehnout na bok a dát hlavu na tvůj hrudník, zvládneš ji i jednou rukou pěkně obejmout a bude mít pocit, že má stejně pozornosti jako mimino.

angelinie
13. dub 2024

A co dát obě děti do pokojíčku společně? My jsme to takhle vyřešili, když k nám tehdy tříletá dcera začala chodit na noc do ložnice, tak jsme šoupli půlročního bráchu do jejího pokoje a ona byla spokojená, že tam nespí sama, krásně tvrdě spala, i když on někdy v noci plakal. Manžel mi ho nosil jen semtam na kojení, což už skoro nebylo potřeba a brzo spal taky krásně celou noc....spokojenost na všech stranách 😎

misa_pise
14. dub 2024

@junomcgaff jasně že je to problém, když je zvyklá na kontakt, mazlení a přítomnost rodiče. Pokud rodiče nechce, aby to dítě bylo nešťastný, neplakalo, nemělo pocit odstrčení, tak to prostě není tak jednoduchý.

misa_pise
14. dub 2024

Já tě nepotěším, ale u nás zvládají pokojíček až teď (5 a 7 let ). Když se narodila starší, spali jsme všichni spolu. Po narození druhé se manžel odstěhoval do pokojíčku a já zůstala s oběma. Uspávala jsem taky kojením s tím, že starší byla nalepená na mých zádech, po kojení jsem se otočila. Ona naštěstí nevyváděla, někdy říkala, st se otočím, ale nechala si to vysvětlit, že nemůžu. Když byly starší tři, rozhodla se, že chce spát s tatínkem, přestěhovala se k němu do pokojíčku, kde byl pod postelí vysouvací šuplík s matrací. Bylo období, kdy se ke mne vracela, pak zase spala s tatínkem, o stěhování do pokojíčku nechtěla ani jedna ani slyšet, nedávaly to. Kdyz jim bylo 6 a 4 nastavili jsme pravidla, že v půl osmé do postele, mazlení, čtení a v 20 : 15 jdeme s taťkou do obýváku, který je hned vedle, nechali jsme škvírku, rozsvícenou lampičku. Chvíli vylejzaly, čůrat, kakat, žízeň, pomazlit, pusinka, bylo slyšet, že si tam hrají, ale do devíti byl většinou klid. Intervaly , kdy vylejzaly, se zkracovaly. Manžel si pak tu starší přenesl do ložnice, když šel spát. Teď jsme jim nechali udělat úplně nový pokojíček s tím, že se tam přestěhují i na spaní, celkem to už vzaly a funguje to. Občas přijdou, hlavně ta menší. Byl to proces na dlouho, ale bez slz, tak nějak postupně.

monaluza
14. dub 2024

No jéje, o tomhle já něco vím... Nechci vás děsit, ale našim klukům je 6,5 (roku!) a 8,5 (roku!) a taky ještě nechtějí spát sami v pokojíčcích (ale nesnesou se ani navzájem, což by se nabízelo jako snadné řešení). Za tu dobu jsme vyzkoušeli různé konfigurace - všichni v jedné ložnici/já s dětmi v ložnici a manžel v pokojíčku/v každém pokojíčku rodič + dítě, pak to letos v zimě chvíli šlo a děti spaly asi dva měsíce samy, "jak to má být". Jenže stačilo, že jsem jednu noc už ani nevím proč nebyla doma a šup, děti se nastěhovaly k manželovi do ložnice a já už zase spím v pokojíčku sama. Ne že by mi to až tak vadilo, špatně usínám a mám lehké spaní, navíc si takhle můžu večer číst a nikdo nebrblá, ať zhasnu. Po těch letech mi to přijde skoro jako wellness 😂.
A co tím vlastně chci říct? Že se tyhle šílenosti dějí i v jiných rodinách 😁. Sice jsem jedno období taky asi tři roky večer neviděla film, ale holt děti ten kontakt potřebují a dokud o nás mají zájem, tak jim jej dopřejeme. Za chvíli budeme ti trapáci, co jim ničí život a ještě budeme rádi vzpomínat na ta teplá tělíčka, co se k nám tulila a vystrkovala nás na kraj postele...

Vždycky jsem se uklidňovala heslem "netlač řeku, teče sama"... V mateřství to platí stoprocentně, děti nás učí trpělivosti.

martina1317
14. dub 2024

U toho mensiho mimca je to bez sance, nam deti nespaly dobre asi do veku 9 mesicu, pak se to zlomilo. Nicmene starsi ditko - 3,5 roku, vzdyt to uz je celkem dost na to, aby byla na miste i domluva. Ja bych ti poradila vzit jeji postel z pokojiku a dat ji k vam, neprirazet ji k posteli, dat ji proste do loznice a ukladat starsi tam. Vysvetlit, proc je dulezite aby bylo v postylce, jake jsou benefity i pro neho, ze bude mit klid, maminka s tatinkem jsou tam s nim, muze se v klidu vyspinkat.

hanka_12345
14. dub 2024

Ja teda nevim ale ja bych to udelala tak ze bych ji proste rekka at jde do sve postylky. Synovi jsem to taky rekla a ze kdyby bylo smutno,at dojde a nebo ze ma rano prijit. V pohode spi ve svym a ja s miminem v loznici. Kdyz je blba nalada tak spime dohromady..ale jen narazove

drzticka81
14. dub 2024

Ja uspavala tri deti 🙂)) Syn 5, dcera 3 a miminko - hned od zacatku, takze proste vedeli, ze se musi spat. Mimino byla u prsu, to bylo ok. Spala jsem s nimi v jejich pokoji, matracky na zemi. Dle me je nejlepsi se smirit s tou situaci a nechtit neco - cloveka to jenom stve a poburuje. Pak je nervozni, deti to citi a tim tuplem neusnou. Za me s nimi jdi spat, nechtit se vratit do obyvaku a koukat na film, proste usnout, delat mrtveho brouka, nereagovat, drzet za ruku apod. Vsak to utece. Muj syn ma 12, dcera 10 a spi ve svem pokoji, nejmladsi ma 7 ta spi obcas s nami. O vikendech spi syn s muzem a dcery se mnou na gauci - maji to radi, jsme kontaktni, deti jsou jeste detske, neprijde jim to divne haha. Budem jeste vzpominat.

nick1234
14. dub 2024

Syn bude mít v květnu 8 let a stále spi s námi 🤭🙈. Má postel přirozenou k naši manželské posteli… osobně s tím já ani manžel nemame problém (manžel to oproti mě spis preferuje😃) syn má svůj pokoj, ve kterém v různých fázích už i spal - pokoj má asi od čtyř let, jednu dobu zcela dobrovolne šel do pokoje, spaval tak cca půl roku, pak byl jednou hodně nemocny, cele noci prokaslal, měl teplotu a hodně se budil tak jsme ho vzali k sobě no a už tam nejak zůstal…poté několikrát proběhlo, ze šel k sobě spát do pokoje, kde spal par dnů a pak chtěl zase s námi… ale je i problém ze pokoj je v jiném patře než naše ložnice, a nema sourozence takže tam byl opravdu sám 🤷‍♀️. Nyní u nás probíhá rekonstrukce kdy budeme mít už vše v jednom patře (ložnice, detsky pokoj, apod) a v červenci se mu narodí sourozenec. Počítáme s tím, ze až bude hotovy jeho pokoj i ložnice a proběhne stěhování ze už půjde do svého pokoje (on s tím také počítá a zatím se tesi), doufám ze to bude během tohoto měsíce, čím dříve tím lépe, nerada bych totiž, aby to bral tak, ze musel uvolnit místo brachovi 😔. I když počítám s tím, ze občas (nebo část noci, ráno) přijde za námi…. A já se přiznám ze mi to společne spaní bude taky chybět 🫣🤭.
Jinak dodám, ze syn není vůbec mamanek v právem slova smyslu, naopak vyhledává kolektiv deti, je cele dny sám s kamarády venku někde na ulici nebo na zahradě (bydlime na vesnici) není ostychavy když někam přijdeme, vždy si jde hned najít kamarády… akorát proste je víc kontaktní, nema rad samotu… i když je sám pokoji a hraje si, tak musí mít pustenou televizi, aby měl “kulisu”, nema rad ticho 😂

rnika
14. dub 2024

Já teda uspávala u kojení menšího a větší ležel u nás přítulný na miminku, abych k němu nebyla zády. K tomu jsem jim zpivala. Naopak jsem si to snažila užít. Jinak s námi spali také dlouho a do pokojíku šli pak společně ve 3,5 a 2,5 letech. Protože jsem byla těhotná se třetím a to bychom se už fakt nevešli. Jinak větší měl u nás přiřazenou postýlku a po usnutí jsme ho předávali na část noví tam, pokud se vzbudil, tak šel hned k nám.