Špatný vztah s dcerou 😐. Máte radu?
Já už si fakt připadám jako idi.t 😶...
Nikdy by mě nenapadlo, že se svým dítětem tak budu bojovat a že se budu cítit tak nešťastně a neúplně. Tak moc se díky všemu cítím tak na dně. Tak moc závidím maminkám co řeknou, jak mají krásný vztah se svojí dcerou, že mají nějaké pouto... Já každý den (několikrát za den) řeším jen vztek, řev... Dcera má 3r 1m a všechno ale fakt všechno si vynucuje řevem, ne neskutečně silným a já nevím co dělat. Už mě to nebaví. Nevím jak na ní. Nezabírá nic. A já jsem z toho zoufalá. Dneska to opět vygradovalo a já bouchla a dala jí na zadek. Mrzí mě to, hrozně moc ale já už nevím co dělat. Spala u babičky a já se rozhodla, že pro ní dojdu. Vzala jsem jejího mladšího bratra do kočárku a šla. Vytáhla mě s úsměvem, nadšením a já se cítila tak hezky. A za 10min výbuch... Já chci na Boba. Říkám půjdeme bobovat ale musíme pro něj domu a vzit lepší rukavice. Já chci Boba! Já chci... Několikrát jsem zopakovala a pak už prostě ignor. Začala řvát, vztekat se.... Tak jsme prostě šla a ona letěla za mnou. Lidi se dívali s údivem co nemám za uřvaný dítě. Protože ona ječí fakt hrozně. Snažila jsme se jí uklidnit ale nic tak se prostě šlo. Přešlo to. Za za dalších pár min znova... Já chci na Boba. Dojdeme domu, vezmeme Boba a jdeme ven jo. Klasika proč si to nezopakovat že. Přijdeme dom. Na chodbě hystericky řev, že Boba. Říkám pojď se vyčůrat, napít... A půjdeme... No né budeme ječet na celý panelák proč ne. Řvala asi 15m. Já jí během toho podala láhev s pitím, kterou mrskla na zem. Říkám tak nechtěj a šla pryč. Začala ječet, že jí to mám podat. Říkám ne. Už jsem ti to dala a když jsi si to zahodila tak si to seber. Myslíte že to sebrala?? Půl h řvala. Pořád a pořád. Posadila jsem.ji na nočník a začala na mě neskutečně štěkat. Na každé mé slovo neskutečně vzteklá reakce. Neee... Neee. Až jsem bouchla a zařvala... Anoo. Takže opět začala řvát jako tur. Říkám jdi do pokojíčku a přijď až ti bude lépe. Protože ať udělám co udělám vše je špatně. A takhle dál a dál... Až jsem.ji prostě placla po zadku, odvedla do pokoje se slovy že až se uklidní ať přijde. Vím že moje reakce by mohla být lepší ale ja tohle řeším snad rok v kuse. Jsem u toho fakt už úplně v háji. Opět si připadám jako nejhorší matka..jako vzteklá saň. Jako že mě má totálně u zadku... 😭😭😭
U nás bylo to stejné, žádné domluvy ani vysvětlení, odvedeni pozornosti nepomáhalo. Navíc dcera měla afektivní záchvaty, takže z velkého vzteku nebo řevu omdlela.
Jediné co na ní opravdu zabralo bylo zvýšit hlas a říct přestaň se vztekat nebo to na ni zakřičet, klidně několikrát. Nenechat rozjet ten vztek, jinak by omdlela. Tohle na ní zabíralo a zabírá doteď. Situací venku jsme si taky užili dost a když byla takhle vztekla, tak jsme ven nechodili.
Teď má 5,5 a dá se říct, že už z toho vyrostla, ale nálady má pořád svoje. Buď je ukňourana nebo vztekla, je taková ale už od narození, neurologicky je v pořádku, byla vysetrena kvůli těm zachvatum. Teď mi přijde, že jde rovnou do puberty.
Pevné nervy hlavně.
Nejsi nejhorší matka. Naopak. Jsi nejlepší matka, kterou tvoje dcera má 🙂 Malé děti se postupně musí všechno naučit. Nejen chodit, mluvit a počítat, ale také pracovat se svými emocemi, zvládat frustraci, brát ohledy na ostatní. Není ničí chyba, že to zatím neumí. Ale je tvoje velká zásluha, že zůstáváš konzistentní, nastavuješ jí hranice a s láskou jí pomáháš to období zvládnout. Je to těžké, ale přesně to je výchova. Zvládáš to skvěle, nevyčítej si, že je toho na tebe občas moc a neustojíš to. Neboj se to dceři přiznat a omluvit se - ukážeš jí tím, že i když svoje emoce člověk nezvládne a nezachová se správně, život jde dál, může litovat, omluvit se a dál pracovat na vzájemném vztahu. Ujasni si, co ji chceš naučit, a pomalu k tomu systematicky směřuj. Dobře to dopadne.
To je moje dite tyjo..
Ja myslela, ze mas spatny vztah s dcerou... ale ty mas proste normalni vztekly batole v obdobi vzdoru. Posilam hodne sil😘
Podle me je problem, ze na ni nejsi napojena, nedavas ji najevo ze jste v tom spolu, nebo ne tak, aby ona to chapala. Sama rikas, ze “nemate hezky vztah”, chybi tam to napojeni. Tim vzdorem se ti snazi neco rict, a cim vic ji tlacis, tim vic vzdoruje. Popsana situace - chce bobovat, ty ji reknes “ano, ale…” a jedes dal, ona ma pocit ze ji vubec neslysis, ze nevenujes pozornost jejimu prani, a snazi se krikem na to upozornit. Chce to se zastavit se a mluvit s ni jinak, pomaleji a tak aby to pochopila… treba se s ni zaradovat z toho snehu, kdyz rekne ze chce jit bobovat, tak vyjadrit pochopeni jak by to bylo super, no jasne ze pujdeme bobovat, to je skvely napad! Ale kde mame boby? Mame je tady? Ne, tak co myslis, co udelame? Pujdeme pro ne domu? Joo, bezime domu pro boby… doma pak tvuj popis je uplne typicka ta situace znova, ona chce boby a ty ji davas piti, nocnik… rika ti co chce porad dokola a mysli si ze ji nechapes, stve ji to tak hodi pitim atd. Je to nedorozumeni, nepochopeni, kazda si vedete svoji. Ja mam taky triletou a mimino, tak vim ze je tezky nekdy se zastavit a mluvit s ni tak, aby me vnimala, pochopila. Taky na to casto nemam energii, nervy, cas, nebo me to nenapadne, protoze jedu “na autopilota”… ale ten vzdor, to neni zadny “obdobi”, to je proste jejich zpusob, jak nam sdeluji ze nas potrebuji…
Třileťačka mladším bráškou připravena o velký kus pozornosti maminky v období, kdy si poprvé plně uvědomuje sama sebe a ještě s tím neumí zacházet stejně jako neumí přesně vyjádřit, popsat a společensky únosně ventilovat silné emoce, které ji zaplavují. Těžké období pro obě strany. Ač nám načteno stohy knih a teoreticky perfektně zmaknuté proč se dítě tak a tak chová a jak na to reagovat, stejně v denním shonu selhávám. Souhlasím s mysh_me, naučit se jinak komunikovat, s pochopením, přijetím, tolerancí pro nezralé dětské projevy, ale je to alespoň pro mě dost obtížné přepsat staré zažité vzorce. Držím pěsti!
Taky jsem mela s dcerkou to obdobi. Ale primarne to byla moje chyba. Brali se ohledy na starsiho, ona vzdy musela pockat. Chtela dohnat starsiho brachu, ale vzdy byl v necem lepsi...ukazala mi sakra zrcadlo, ze takhle ne. A dlouho to trvalo, nez mi to doslo. Uplne zbytecne. Ona je naprosto uzasna bytost a stacilo ji proste prijmout, ze takova je. Ze to je jen obdobi a ze jsem tu pro oba stejne. a hlavne v tech nejhorsich chvilich ji proste poňuňat. Kdyby nemela ty sceny a stavy, byla by naprosto dokonala a bezchybna. Musi v tom byt balanc. Drzim pesti. Zkuste se na ni podivat jinak. Strasne se vse zmeni k lepsimu.
@mysh_me tyjo, to je asi první rada k výchově dítěte, která mi otevřela oči. Děkuji 😊
Ke všemu, co tu zaznělo, ještě napíšu...zkus zapracovat na tom, jak ji vnímáš a jak se u toho cítíš. Vím, je to strašně náročné,ale děti hodně zrcadlí to, jak se cítíme my... A taky mít pochopení pro její emoce... syn třeba od babičky přijede emočně úplně nasponovany- miluje ji, ale je to jiné prostředí, jiná pravidla, hlídá se...a pak bouchne kvůli hlouposti. To mi přijde, že se stalo u vás...a není to tvoje chyba nebo dcery "schvalnost", prostě už toho na ní bylo moc.
Moje dcera
..uplne se vidim uplne ti.rozumim....u nas kdyz ji dam.uz.na zadek v pokoji nezustane capluje za kliku a chodi za mnou.po baraku.a rve ze ji.to mam pofoukat 🤣
Je malá neumí zpracovat emoce, nemůže za za to,ze se takhle rozčílí a vzteká se,nedělá to schválně. Nejvíc pomůže předcházet těm situacím a když už se stane,tak umět situaci vidět očima dítěte. Si představ sebe,ze se dostaneš do stavu kdy budeš zoufalá a okolí té nejenom, ze nepochopí,ještě ti vynadá a bude té ignorovat,trestat. Jinak chapu,ze je to těžký,vztekle období měla mladší dcera opravdu náročný, kolikrát jsem byla vyrizena,ale i tak jsem nikdy neměla postoj jako ty,ze nemám z dcerou krásný vztah, to mě nikdy nenapadlo. Možná v tom je ten problém,ze s ni nemáš pouto a neumíš ji chápat.
Vy jste tady všechny strašně empatické ke dcerce, ale vůbec nemáte pochopení pro tu zoufalou maminku ☹ jasně, ona je dospělá a měla by si umět poradit se svými emocemi, narozdíl od tříletého dítěte. Já ale vidím zoufalou maminku, která už vyzkoušela všechno co umí a nic se jí nedaří, má pocit, že absolutně selhala a přitom se tak snaží. Navíc má ještě mladší miminko, takže dost pravděpodobně méně spánku, žádný čas na "relax" a do toho neustálý řev na vše. Potřebovala by podpořit a ne to bagatelizovat, že to je běžné chování tříletého dítěte. Autorko diskuze - klidně mi napiš SZ.
Hele je to období, v US maj pro to pojem threenager a maj recht. Ve 3,5 bude líp. https://www.sheknows.com/parenting/articles/204...
@martiina_k Děkuju, že to konečně někdo napsal! Dneska je úplně šílená matka. Matka si nemůže dovolit být člověk s emocema. Protože jinak hned dostane Kartáč a je posílána na terapie. Tříleté děti jsou šílené. Na jednu stranu s emocemi pracovat neumí, ale na druhou stranu už si moc dobře uvědomují, co dělají. A někdy fakt zkusíme vše a nefunguje to.
Zádnej normální rodič není rád, když musí na dítě křičet nebo ho placnout po zadku. Ale pokud tě dítě od rána do večera vysira, všechno je špatně, kvůli všemu řve, nenechá si nic vysvětlit, nedá se s ním domluvit...tak fakt není chyba, když matka vybuchne. Normální reakce člověka s emocema. Jen ať taky děti vidí, že jejich chování má nějaký následky
@martiina_k @me_druhe_ja 1. komentář "Taky obcas bouchnu, jsme lidi, ne stroje." 2. komentář "Pevné nervy hlavně." 3. komentář "Nejsi nejhorší matka. Naopak. Jsi nejlepší matka, kterou tvoje dcera má" 4. komentář "To je moje dite tyjo.." 5. komentář "Posilam hodne sil😘" A tak dále. Pokud tu vidíte nedostatek pochopení pro maminku nebo dokonce Kartáč, fakt není problém v těch komentářích...
Mam stejně starou dceru a je to normální,já ji nechám vyřvat,podle mě je to i povahou,že se u všeho vzteká,když ji něco nejde a pak je tu období vzdoru kdy řve,já ji maximálně obejmu nebo čekám až to přejde
@rebe Četla jsem znova ty komentáře a uznávám, že jsem si spletla diskuzi..byla tady jiná nedávno, na totožné téma a tam to byl mazec ty komentáře...tady až na jeden (nejvíc lajkovanej samozřejmě) je to všechno normální. 🙂 takže ber ten můj komentář spíš obecně, ne konkrétní diskuze. 🙂
@martinka0209 souhlasím, nejvíc pomáhá prostě si ji nevšímat. Zkoušela jsem obejmout,nl vysvětlit, mluvit s ní....nic.... prostě se musí vyrvat a dostat se sama z toho záchvatu. Což je problém, když někam fakt musíme jít a být tam cas. To jí prostě popadnu pod paží, narvu do auta a nedá se nic dělat.
@me_druhe_ja Mně teda i ten nejvíc lajkovanej přijde jako normální, vidím tam snahu poradit a sdílet, že jsme v tom spolu "Ja mam taky triletou a mimino, tak vim ze je tezky nekdy se zastavit a mluvit s ni tak, aby me vnimala, pochopila. Taky na to casto nemam energii, nervy, cas, nebo me to nenapadne, protoze jedu “na autopilota”…" Každopádně děkuji, že jsi to uznala, číst takové komentáře poté, co se člověk snaží podpořit a pomoct, taky není zrovna povzbuzující.
Mě se líbí, že jsou tady normální ženské, maminky, které neodsuzuji. Tohle období je náročné, sama mám doma skoro tříletého chlapečka, který opravdu zkouší co vydržíme. Je to hoodne náročný. Jsou dny kdy fakt nemůžu, bouchnu, brecim, vyčítám si, že jsem to nezvládla. Teď když o tom jen píšu, tak mám slzy v očích, protože nám pak pocit, že jsem selhala a sem špatná máma. Syna miluju nadevse,udělala bych pro něj všechno. Chceme syna dobře vychovat, snažíme se mluvit, domlouvat, uklidňovat, odpoutat pozornost ať se uklidní atd, no občas to nejde. Všichni říkají, že je to období a že to přejde 🙂 hodně sil přeji
@me_druhe_ja
@martiina_k no to fakt docela prehanite, zrovna tahle diskuze je opravdu podporujici az na pudu a nikdo tu nedava kartac ani neposila na terapie 🤦🏻♀️ pani sama psala, ze ma pocit ze jeji pristup neni pro vztah s dcerou nejlepsi, tak je sice hezky ze si na to 10x precte “to mame taky, musis to prezit”, ale kdyz sama pise ze by asi chtela ten pristup zmenit, tak jsem napsala nejaky tip co by mohla vyzkouset zmenit. Mam pochopeni, taky to tam pisu, ze to znam, taky kricim i placnu kdyz mi dojde trpelivost, ale snazim se o neco jineho, tak jsem dala konstruktivni radu. Kvuli tomu asi ta diskuze byla zalozena, nemyslite? Prijde mi ze jste si sem jenom prisly chladit svoji zahu, ze vsude je to stejny jako u vas a ze se s tim neda nic delat, ze deti jsou proste priserny a protoze vy se to zmenit nijak nesnazite, tak to nejde, ze jo. Ja treba mam a delam ve vychove spoustu chyb, ale vzdy se snazim byt lepsi a priste to zvladnout vice v souladu s tim, jaka mama chci byt a co chci detem predat…
@mysh_me promiň, ale já nepsala nic o tom, že u nás je to příšerný a nesnažím se nic změnit. Žádné z mých dětí si neprocházelo takhle těžkým obdobím vzdoru, ale to jsem nechtěla psát, protože věřím, že jiné děti to můžou mít jinak. Autorce jsem nabídla možnost mi napsat a víc asi nemám co dodat 🙂
Obdobi vzdoru, u nas take aktualni.
Taky obcas bouchnu, jsme lidi, ne stroje.
Trochu pomaha, kdyz odvedu pozornost jinam a nenecham ten amok moc rozjet.