Puberta měnícího chrupu?
Ahoj maminky, mám doma pětiletou dceru, už přes rok jsem na její výchovu sama, tatínka jaksi přestala rodina bavit. K věci... Poslední asi měsíc, měsíc a půl má hrozný výkyvy nálad. Jednu vteřinu je jako sluníčko, hodná, milá a pak nastane obrat a úplný opak vzteká se, křičí, zasekne se a snaží se vydupávat věci. Odborná literatura tvrdí, že by mohlo jít o pubertu měnícího chrupu, celkem bych tomu i věřila, jenomže co s ní dělat? Nic nepomáhá. Zkouším to po dobrým, po zlým, s ledovým klidem... Už jsem celkem na dne se silama, protože jsem na ní sama a dost mě to trápí a mám pocit, že jsem jako matka na plný čáře naprosto selhala...
Tenhle termin jsem jeste neslysela, ale mam petileteho syna a taky ma chovani jako na horske draze. Ale on je bud v klidu, nebo uplne janci- ne ze by delal sceny,vztekal se atd. ale je jako utrzeny ze retezu, lita, hulaka, dela ruzne blbosti a nevi kdy prestat. V kombinaci s mladsi je to nekdy o zdravi 🙈
Radu nemam, proste je to dalsi vyzivny obdobi 🤷
Naše skoro pětiletá to má taky. Když se vrátí od babičky (mamky bývalého) je to většinou horší, asi proto, že jí babička všechno dovolí. Ale zas když jsem to řekla nahlas to o té babičce a dovolením všeho (bez hodnocení babičky samotné), malá se srovnala a výlevy nabraly normální intenzity. (totéž když mi v tomhle věku řekl můj táta o mé mamce, že nesouhlasí s jejími hranicemi a vysvětlil ty svoje a dal to do kontextu s mym chováním a vklady do života, začala jsem brát víc ty jeho přísnější a připadala jsem si zodpovědně a vlastně i víc v klidu že už vím co je správně). Je to podle mě dost o tom, že děti v tomhle věku znovu zkouší hranice, zkoumají svět z nového úhlu pohledu. Proto myslím tolik pomáhá o těch hranicích mluvit - když je v rodině nějaký "podvratný živel" na hranice, může to být naopak výhoda do té konverzace, dítě má s čím porovnávat. Když je na to člověk sám, asi všechno to zkoumání hranic taky odnese sám. Ale klidně bych hodila debatu - třeba i jako dotaz na dítě proč si myslí že jsou hranice důležité, proč něco chce máma takhle a trvá na tom, jak by to bylo kdyby to nedělala. A pak výlevy trpělivě snášet s pocitem, že člověk udělal co se dalo - protože co si budem, ono to nezmizí, to dítě si tím prostě musí projít, debata to může jen oběma stranám (dítěti i mámě) usnadnit.
A hlavně si v žádném případě nepřipadat jako špatná matka, je to prostě jen období.
Znám pojem pětiletá předpuberta, u syna jsme si tím prošli.
@anina91 Muze to byt i tím, že až teď si plně začala uvědomovat, že ji chybí "tatínek". Sice nejste spolu už přes rok , ale dětem to může chvíli trvat než si to plně uvědomi . Na víc je teď o rok starší a více chápe. Zkus s ni hodně mluvit rozebírat její pocity. Příklad: vzteka se, že nechce třeba někam jít. Říct ji ja tě chápu, že se vztekaš nechceš jít ven. Ale je potřeba abychom šli, protoze ....... Nebo se ji i zeptat jestli ji něco netrápí apod..