Mám syna s ADHD a po 8 letech už to nedávám. Zase se to zlepší na jaře, ale teď jsme víc doma, tak to na mě doléhá.
Sama jsem klidný a tichý člověk a on je hlasitý, hlučný a pořád se pohybuje.
O prázdninách měl jet s prarodiči na hory, ale nakonec nechce, protože nejedu já.
Koníčka mám. On má několik kroužků. Ale já už melu z posledního. Bohužel jsem na něj často už nepříjemná.
Takže jak to řešíte vy? Jak se hazite do klidu?
Prosím, chování dítěte neřešte, není předmětem diskuze.
@kristyn86 do školy samozřejmě chodí, kroužky má, ale už toho je moc.
Kroužky má 3.
Neexistuje ze v 8 letech nechce jet s prarodici na hory. To by teda jel. Ještě by mohl dostat na výběr ze pojede s babi a dedou nebo teda třebas na tabor kde nikoho nezna... samy cizi deti a vedouci. A vic podobnych akci kdy proste od nej budes mit klid. 1 den z vikendu hodit na tatinka apod.
Jak já tě chápu. Mám syna 11 let s PaS. Někdy mám pocit, že musím skončit v blázinci. Ale už jsem se tak nějak naučila ten jeho pohyb , hlučnost nevnimat. Samozřejmě se mu venuji jak to jen jde, ale prostě sem tam prostě vypnu a dělám , že tady není. Samozřejmě když něco zrovna nepotřebuje.
@konidana o jarnakach tábory nejsou. Aspoň ne u nás.
Pokud ho pošlu, tak to odnesou babi s dědou. To už tu bylo. Po dvou dnech jsme si pro něj jeli.
Mezi cizí děti a dospělé ho opravdu nepošlu. To by celou dobu probrecel. Nezvládá být ani s prarodiči. Ty bys nechala svoje dítě někde týden brečet?
Manžel funguje, ale předěláváme dům, takže často je o víkendech tam. Teď v zimě dělá vnitřky.
Psychologa, aby ses mohla uvolnit s pomoci terapie
@martt Ano souhlasim. Nejde to tak jednoduse,jak pise
@konidana . Jedes a basta fidli. Ja to vidim,ten rozdil mezi zdravou dcerou a synem. Sice to neni ADHD,ale VD. Ale to dite ma jinou psychiku. Ja kdyz jsem ze zacatku byla takhle nekompromisni,tak se mi vratil uzlicek nervu a psychicky se rozladil a sel i vyvojem trochu dolu. Sice mu byly 3 roky,ale i tak vim,ze na silu u nas nema cenu. Pokud to nehori. My meli s dcerou pak pobyty v nemocnici,tak to jinak neslo...Ted uz se s nim da teda lepe domluvit. Je mu 6 let. Ale cizi prostredi bez nas rodicu snasi furt spatne.
Me uz tolik lidi reklo: tohle by si moje dite nedovolilo...nebo to by si zkusilo jednou a videl by. Ja byvh jim ho dala zkusit,aby oni videli 😉
Ja moc chapu,ze je toho moc. Ovsem bez pomoci druhych to tu nepujde. Ja mam stesti v babickach. Jezdim tam s detmi. I to mi trochu ulevi. Nebo zvladne byt pres den bez tebe? At u babicky nebo u vas? Syn nerad nekde spi,ale babicky pohlidaji aspon pres den.
Mě pomáhá kraniosakralni terapie. A taky práce a koníčky. Syn VD PAS. Zatím chodí jen 2x týdne na 4 hodiny do školky, víc by nedal. A to je vždycky balzám na dusi. Ale kranio mi pomohlo opravdu hodně.
@zalando ale on by nejel. Beze mě nespí ani u babičky.
Přesně, jak píši holky výš. Kdo nemá dítě s ADHD a nebo jinou diagnózou, nemůže dost dobře pochopit, že u těchto dětí nefunguje to co u,,normálních dětí " Oni nejsou zlí, oni nejsou nevychovani, on holt jejich mozecek pracuje na jiné vlně než těch,,normálních". Většinou bývají tyto děti i velmi velmi emotivní. A špatně se jim něco nařizuje, rozkazuje. U nás hlavně pomáhá řád a vymezení mantinelu, ale jednoduché to není a i mně občas ujedou nervy a pak mě to neskutečné mrzí 😔
Taky mám syna s ADHD, je už teda starší, ale jsem na nej sama. Nám pomáhá relaxační hudba (nelibi se mu kazda, takze uz u vyberu mi tecou nervy) - pustím a jen ležíme, coz dlouho nevydrží, takže potom treba masíruju, nebo jen tak drbkám, škrabkám po zádech, brichu, potichu na nej mluvim, neco vypravim. Proste aby byl ale co nejvice v klidu. Není to nic na cele odpoledne. Ale treba pulhodky, hodku vydrzi. Ted uz i sam od sebe jde, zapne si svou oblibenou hudbu a obcas u ni i usne.
Ale jinak pomaha jen a jen vydrzet. Tohle je silene o nervy. Drzim pesti a posilam silu 💪
@konidana
=neexistuje= možná tak u zdravého dítěte...
Nemám dítě s ADHD, ale s vývojovou dysfazii jako @kristyn86 a mě se osvědčilo "jet ritualy" a na případné změny velmi pomalinku a opatrně připravovat a upozornit 😉 a i moje dcera s VD by beze mě nikam nejela, i když miluje celé početné pribuzenstvo, tak si nás s tatínkem hlídá jako oko v hlavě...
Každá změna ji "vykoleji" prostě je zvyklá mít ty věci jasně dané, například teď řešíme "obří problém", zmenu v rozvrhu, protože mají místo tělocviku plavání a na to si zase musí zvyknout, že je rozvrh ve škole jinak a to je aktuálně "problem", protože to je náhlá změna = zajety rituál ve školním rozvrhu dostal na frak...
Jinak kdyz je to náhle jinak, projevuje se to naštvaním, brekem a extrémní přecitlivělosti, když neví jak s tím naložit...
A co nejaky koníček? Já relaxuju ve škole, kterou si dodělávám, co třeba masáž? Nebo třeba si zajít na víno s kámoškou? Nebo jen procházka, cokoliv kde bys mohla byt sama a načerpat sílu 🍀🍀🍀
@veruuu_kubesovic Ano,i my jedeme ritualy. Syn se treba kazdy den pta,co budeme delat. A nemysli to zle,jen potrebuje vedet a mit ten rad. Takze proste se rekne,ze bude skolka,kdy pujde domu a co bude pak. Pokud je na nej vyvijen tlak,jde dost silne proti. Je dost emotivni. Takze plac,ale i vztek,beznadej.
U nas tlak znamena afektivni zachvat. Ale u nas jsou kombinovane vady, ADHD a vyvojovka je jen cast. Synovi je cerstve osm a ja mam pocit, ze toho uz vic nedam. Rady, hlavně ty nevyžádané, a od lidi, co s tim nemají zadnou zkušenost, mi zacaly lezt neskutecne na nervy. Ale uz mi vadi i to, co reknou lekari. Kazdy urcuje, co bychom meli dělat, ale zda to je ci neni proveditelné, uz nikdo neresi. Dokonce nikoho nezajima financni narocnost, která uz opravdu přesahuje možnosti bezne rodiny. Nikoho nezajímá,jak je pece narocna a zda nam jeste zbyva nejaka energie na to, co nás ceka. Snazime se postarat, jak nejlepe umime, vychovat dite i pres handikep co nejlépe, ale kecy a házení klacku pod nohy od statu a instituci,nam v tom opravdu nepomaha. Dnes uz vim, ze jedine ,co pomuze,jsou peníze. Jenze ty většina lidi s nemocným ditetem nemá. Matka bud pracovat nemuze nebo na castecny uvazek,terapie jsou nakladne, pomůcky drahe, odpocinek neni,protoze dite nikdo hlidat nechce...defakto z toho neni cesty ven.
@marketa11112 😔
Mám 8 lete dvojčata s adhd. Do toho 11mesicni předčasně narozenou dceru. Ano někdy je to na palici.. ale jedině zrelaxovat je chvilku "bez nich". Dát si vanu, procházka, kafe a kamarádkou, sport.
Je to náročné, ale jsme matky, to dame 🙏
Nemam uplne dite s ADHD. Syn ma VD a je hooodne zivy. Okoli rika,ze je hyperaktivni,ale dle vysetreni neni. I tak je to k zblazneni. Pokud jsme furt spolu,tak uz fakt nemuzu. Coz se tyka hlavne zimy a dobe,kdy je nemocny. Me nejvic pimaha,kdyz spolu nejsme 24 hidin denne. Takze skolka. Pak ma jeden sportovni krouzek v tydnu. Budu muset sehnat jeste neco. No,takze jedine jak si psychicky odpocinout je byt bez neho. Babicky,tatinek.