Problémy na táboře. Řešit zpětně?

Zpětně asi nijak. Byla to první zkušenost. Ne každému velký kolektiv sedí. Znal tam jen toho syna kamarádky? Lepší bývá, pokud to byl první tábor (a mně se teda v 7 letech,tj v 1 třídě zdá na pobytový tábor taky brzy, ale je to věc názoru), když jede s někým, s kým bývá i během roku, vedoucí ho znají..třeba z nějakého kroužku, skauta atd. Moji chodí na tábory od 6 let, ale příměstské. Starší syn taky mívá potíže v kolektivu. Tak je lepší mít zpětnou vazbu každý den.
On není špatný, ale prostě se neumí tak snadno začlenit, děti jsou různé, a když dělá věci, které je rozčilují, a vedoucí ho neznají, nepomůžou..a je fakt dost malý, aby byl takhle sociálně zdatný a uměl to korigovat.

@sylvka
@andelka Těšil se tam. Bylo to i na popud toho kamaráda. Ten o tom básnil. Nadchlo ho to také. Mě brzy nepřišlo, sama jsem jezdila na 3 týdny od 5 let. Posuzovala jsem i dle sebe.
Přesně tak bych ho popsala také. Cítím, že to byla chyba, myslela jsem si, že se “otrká”.

Jak bys to chtěla zpětně řešit? Prostě nezapadl do kolektivu, kamaráda ať vyřeší jeho máma, navíc já si myslím, že omluva je na místě. Táboroví kluci jsou pryč, tak teď mu tvůj syn bude dobrý jako by nic? Měl by vědět, že takhle se nesmí ke kamarádovi chovat. Víc bych to nerozpatlávala.

Zpětně se sice už nic nevyřeší, ale já bych asi přemýšlela o tom, dát zpětnou vazbu vedoucím. Tohle už zavání šikanou - naschvály, schovávání věcí, všichni proti jednomu. Chudák kluk, úplně mi ho je líto (a vidím v něm našeho sedmileťáka, kdyby se ocitl v jeho situaci). Šla bych do toho nekonfliktně, jen prostě aby věděli, co se jim tam odehrávalo. Samozřejmě nevím, jak to bylo konkrétně na tomhle táboře, ale řada vedoucích to bere trochu jako dovču. Ale když mají na starosti děti, a kor takhle malé, tak by měli sakra sledovat a tušit, co se jim v kolektivu odehrává, jak se tam zformovaly vazby, měli by pracovat na podpoře a začlenění těch, kteří zůstávají z nějakého důvodu stranou. Ano, není to snadné, je to těžká práce, ale proto tam jsou. Uff, mně je z toho smutno. 😢

No, někdy je lepší vnímat svoje dítě, než něco usuzovat podle sebe. Každý jsme jiný. A v 5 letech 3 týdny mi přijdou jako hard core teda. Nadchnout dítě je snadné. Ale realita může být jiná a zklamání velké.
Úplně si to umím představit. Ještě že to byl jen týden.
Zkusila bych zkontaktovat vedoucí a probrat to. Můj syn kolikrát některé věci vnímá a podává jinak než ostatní (učitelka, spolužák..).

Chudák, je mi ho líto. Omluva od kamaráda je na místě. S vedením tábora bych už asi nic neřešila, tady není moc co napravovat, zpět už to nevrátí. Vysvetlila bych mu, ze není špatný, ze chování ostatních nebylo pekne. Jinak věkově a pokud se těšil mi v 7 letech na tábor malý nepřijde. Naése dcera jela v 9 letech tedy, ale dřív nechtela, jinak bych ji pustila.

Zpětně to asi nemá cenu. Bohužel se stalo to, co velmi často. Že "ráznější" kamarád o toho "parťáka" ztratil mezi ostatními zájem a ten parťák, upínajíc se na tu jednu jedinou osobu, pak takto dopadne. Bohužel, negativní psychický dopad to může mít v tomto případě obrovský! Bude potřeba se synem hodně mluvit a utvrdit ho v tom, že je fakt dost dobrej, a pořád opakovat, protože toto ho muselo neskutečně ranit a v jeho duši a hlavě musí být fakt strašný guláš.

Za me je 7 lete dite na tabor male a kdyz uz tak je lepsi jet na tabor kde nezna nikoho protoze ma sanci zapadnout a nebude se upinat na toho jednoho kamarada.

Ještě mě napadá označit @zuskasim - omlouvám se, ale jestli si dobře vzpomínám, jsi speciální pedagog a tvoje názory se mi často líbí. Pokud budeš mít čas a chuť, zajímal by mě tvůj názor na zpětnou vazbu vedoucím (víceméně ve smyslu "pro příště"). A dá se třeba s kloučkem zapracovat na tom, aby tuhle zkušenost nějak rozumně zpracoval a nenesl si ji s sebou dál v podobě pošramoceného sebevědomí apod.?

@zelenaesmolda naopak, z mých zkušenosti na tábor často jezdí dvojice a k nim pak zapadnout je těžké. U dcery na táboře bylo 18 děti v oddíle a jen dva bez kamaráda - holcicka 8 let a kluk 13 let. Ti pak nezapadli vůbec.

@pratensis Děkuju za důvěru🙂

Za prvé si myslím, že normálně se vyvíjející sedmileté dítě je na tábor zralé. Je otázka, jestli má zájem, jestli mají zájem rodiče, ale nemůžu souhlasit s příspěvky, že na to byl malý. Znám spoustu dětí, které tábor zvládnou v 6 letech stejně jako spoustu, které nechtějí ani v pozdějším věku. Pro tvého syna je to zkušenost.
Očekávání, že když tam jedou 2 kamarádi, tak že i na táboře budou pro sebe, je liché a už se hodněkrát vymstilo☹ Naprosto chápu, že tvůj syn byl zklamaný, když tam pro něj kamarád nebyl, ale taky stejně chápu kamaráda, který bral tábor jako příležitost poznat i jiné lidi a užít si to s nimi, to mu fakt nejde vyčítat. Blbé je, že se přidal k "vtípkům" ostatních a tvého syna se nezastal, ale zase asi mu lezlo na nervy, že tvůj syn se na něj chce věšet a jemu to nebylo příjemné. Nejspíš takovou situaci neuměl vyřešit jinak (jsou to malé děti, zaprvé upřímné, zadruhé nemají zkušenosti s nějakým vyjednáváním, diplomacií, snahou neublížit).

Zkusila bych hledat nějaké dobré zážitky z tábora. Určitě všechny hry nezkazil, některé si užil, něco se mu muselo líbit, nějaký výlet, jídlo, prostě pomoct hledat to dobré. A pak ho taky moc pochválit za to, že to tam zvládl, protože být (nevím jak dlouho tam byl) bez rodičů a spoléhat jen sám na sebe, to kolikrát nezvládnou ani starší děti! Je fakt moc šikovný. A všechno se nikdy nepovede perfektně. Vlastňáka kolikrát dají i opravdoví sportovci (a taky je to pak mrzí a celé družstvo je na ně naštvané, tak to prostě je), vždycky je někdo, kdo je v tu chvíli nejpomalejší nebo mu ještě něco nejde. Ale on má hromadu času se ještě naučit všechno to, co mu nejde a zkuste mu říct, v čem je naopak nad vrstevníky lepší on (určitě něco je, i kdyby to mělo být něco pro život nepodstatné...). A vůbec už ta odvaha na tábor jet, tu spousta dětí taky nemá. Snažila bych se ho podpořit na maximum, ale na druhou stranu bych nalila i trošku pravdy - proč to ti ostatní dělali, co jim možná vadilo, na čem společně můžete ještě zapracovat, aby tvůj syn kamarády dohnal. Rozhodně bych ale řekla, že někomu se posmívat je ubohé a dělat mu naschvály též. Aby poznal, kde jsou hranice toho, na co mají ostatní právo (zlobit se na něj to ano, ale ubližovat mu už ne). A když někdo ty hranice překročí, je dobré to nahlásit.

Vedoucím bych asi poděkovala za přípravu programu (dělat vedoucího na táboře fakt dovolená není, je to psychicky náročné i pro mladého člověka, který si ještě neuvědomuje všechna rizika tak, jako zasoužilá matka) a poznamenala bych, že tvůj syn byl nejspíš v některých ohledech pomalejší (vzhledem k věku na to má nárok), ale že si stěžoval na naschvály a posměšky jiných, jestli by na to příště nemohli trošku více dohlédnout. Protože pro ty malé je přece jen první delší pobyt bez rodičů, navíc s omezenou zkušeností s vrstevníky díky covidu, vždycky těžší. Bez výčitek, s úctou k jejich práci, ale jako poznámku, co by mohli trošku zlepšit. Jestli to jsou fajn lidi, kterým na dětech záleží, věřím, že si to vezmou k srdci a budou se snažit. Jo a asi bych se i zeptala, jestli se ten plyšák někde nenašel.

Je mi moc líto takové zkušenosti. Tábory by měly být pro děti radost. Ale každá zkušenost nás někam posouvá. Důležité je, aby tvůj syn měl ve vás důvěru. Abyste mu pomohli vážit si sám sebe, ale poznat i svoje slabé stránky a aby věděl, že se na tom dá pracovat.

@mimi1004 S tou omluvou z donucení jsem si jistá nebyla. Měl by k tomu dospět sám. Aby to nebylo ještě horší. Kdyby se nesvěřil, tak toho moc nevím. Kamarádka s ním nakonec probrala v klidu, jak toto jednání ubližuje. A omluvu pak navrhl sám.

@pratensis Zpětná vazba by byla dobrá. Alespoň si to pohlídají do budoucna.

@andelka Vím, že to oba mohou vidět různě. I přesto mi to vychází na strašný zážitek. Tehdy byly takové tábory běžné.
Na dnešní dobu nepředstavitelné, ale vztahy byly lepší.

Je mi líto, že to tak dopadlo. Byl předtím třeba na škole v přírodě nebo šlo o první zkušenost bez rodičů? Taky jsem za totáče byla na táboře už v 6 nebo kolika letech. Máma tam vařila, ale stejně jsem večery probrečela, protože se ke mně nemohla moc hlásit, aby to ostatním nebylo líto. Z vlastní vůle jsem na tábor jela až ve 14.
Syn má 9, myslím, že by to zvládl v pohodě, dcera v 7 letech zcela jistě ne.

@pabka Tomu opakuji neustále. Je vidět, že je šťastný, že je doma. Není moc splachovací, myšlenkama to v něm bude dlouho.

@ckei Ujišťuji ho teď téměř neustále. Vážně to potřebuje.
A stalo se to, jak říkáš. A my si hloupě myslely, že ho tam tak nějak potáhne.

@zelenaesmolda Bylo to brzo to ano. Respektive na něj brzy. Měla jsem mu to rozmluvit. Sám by nejel, těšil se, že tam budou spolu.

Naprosto syna chápu, někdo se váže na své kamarády, někdo chce poznat nové kamarády. Tady bylo škoda, ze každý z chlapců to cítil jinak.

@zuzkasim Super, moc děkuji, že sis dala tu práci s obsáhlou odpovědí. Zase jsem si z toho hodně vzala, hlavně z těch tipů, jak to s dítkem rozebrat. Jinak i já jsem měla na mysli nekonfliktní zpětnou vazbu. Jednak se teď už zpětně stejně nic napravit nedá a jednak je práce vedoucího opravdu náročná a těžko říct, v čem byl problém. Stejně jako nedbalost a nezájem to mohla být malá zkušenost nebo třeba i jen souhra náhod, že jim to zůstalo skryto. Ale kdybych byla na místě zakladatelky diskuse, nedokázala bych to nechat bez odezvy. Ne pro pocit zadostiučinění, ale prostě jen, aby o tom věděli a příště se třeba na podobné problémy zaměřili víc.

@zuzkasim Zítra to s ním určitě proberu i z této stránky. Ty pozitivní aspekty jsme vynechali. Já se na to snažím koukat nezaujatě, jsou to ještě malé děti. Je toho docela dost na čem pracovat, ten tábor to i ukázal. Jako mámu mě to bolí, a mám ty tendence mu spíš foukat bebí. Přála bych si, aby to nakonec vzal celé jako příležitost, která mu i pomůže. Tímhle směrem by to mohlo fungovat. A tvůj návod mě navedl.

S tou zpětnou vazbou bych hodně tápala. Děkuji, že teď vím, jak na to.

Ten detskej svět je bez rodičů za prdeli fakt docela syrovej. Je to jejich defacto první zatezkavaci zkouška a často je to pro ně dost těžký. Zpětně nemá smysl řešit nic. Za rok bude zase větší a víc v pohodě. Víc se začlení. Jako matka chápu tvoji lítost, měla bych to stejně a to i jako člověk, co měl na táboře stovky děti. Jako mámy to vždycky vidíme jinak a dotýká se nás to víc. On musí sbírat zkušenosti a ty nejsou vždycky pozitivní. Protože je v dětském kolektivu o tlupě X dětí a každý je jiný. Já bych ho motivovala na lepší zkušenost, příště to bude mnohem lepší 🙂

@korin Byla to první zkušenost na týden. Před tím byl na 3 dny se školkou. To bylo v pořádku.
Ano, ta doba byla celkově chladná. Na city se zrovna moc nehrálo.

@tinaprofi Přála bych si, aby to tak dopadlo. Nepřebral si to tak, že nebude chtít nic zkoušet. Povídal, že už nechce nikdy, nikdy, nikdy na tábor. Mě to samotnou překvapilo, co dokáže jen kolektiv malých andílků.

Všem bych ráda poděkovala za vaše podněty a podporu. Cítím se lépe, a jsem si jistá v krocích, co podniknu.

To je smutný... Taky mám sedmileťáka a letos jede na dva týdenní. První byl skaut, kde ty děti zná (i když se nevídali moc, protože lockdown), no vrátil se nadšený. Dneska jel na druhý, těšil se hrozně moc. To jen k tomu, že v sedmi letech je to brzo - nemusí být, pokud to vedoucí zvládnou. Řešila bych to zpětně, pokud bych chtěla, aby ten tábor ještě zkusil, i když teda mi příjde, že je to spíš chyba vedoucích, pokud si za týden nevšimnou, že je něco blbě. Škoda pokud bude mít špatný dojem a na tábory se mu nebode chtít, přitom je to skvělý. Možná příští rok nějaký kroužek, který pak pojede společně na týbor jako parta?

Deti v 6 letech i před první tridou jsou na týdenní tabor za normálního vyvoje v normalni rodine (v sirsim smyslu) většinou zralé. Samozřejmě pokud je na to tabor stavěný - a probiha to hladce.
Pokud Tvuj syn dokaze popsat, co se delo, ověřila bych si u kamarada a vedoucích, zda to tak ca bylo i z toho obecnejsiho pohledu - pocity dítěte a jeho videni tim nechci nijak zlehcovat, naopak, to je důležité, ale nekdy to deti proste vidi posunute. I kdyz tady.to zni realne az moc.
Pokud je to z poloviny asi tak realita, tak to vedouci absolutně nezvladli a prehlizeli. Tohle se dit proste nesmi a takove dítě je potřeba vclenit. Jako nezvladnout partu takhle malejch je mimo. Nekdy se ty vedouci ani moc neznaj, sejdou se na taborn, kazdej ma jiny hodnoty, pristup, a kdyz se neshodnou, muze se stat, ze nikdo nedela nic navíc.... tedy napr. vsimat si jednotlivych deti a dynamiky skupiny. Toto nejsou veci, co prehlidnes. To proste vidis, hned a jasne. Těmto lidem/této organizaci bych dite uz nesverila. A organizaci dala feedback.
Bud je chyba jen v tech konkr.vedoucich, tak at vedi, nebo v cely filosofii dane organizace.

Většinou to funguje lip u tech organizaci, ktery fungujou celorocne, ti vedouci se spolu znaji a pracují nejakym způsobem spolecne i během roku.

Já bych teda hodně promýšlela, kam dítě pošlu. Takhle malé dítě s cizími dětmi i vedoucími. Drobka je mi líto, protože já si rozhodně nedělám žádné iluze o těch vedoucích, budou to maximálně studentíci a vztahové věci jim budou fuk... To, co tam Tvůj syn zažil, se mu už nikdy nesmaže a myslím si, že na další tábor ho nedostaneš ani párem volů. Jak už tu někdo poznamenal, je to začátek šikany jako vyšitý a buď šťastná, že tábor netrval delší dobu, tohle jejich chování by se velice rychle stupňovalo...

Chudák dítě, myslím že zásadní chyba je nastane vedoucích tábora, u takhle malých dětí by se měli snažit a všímat si jak kolektiv funguje a nenechat žádné dítě trápit. Proto bych svoje dítě v tomhle věku na tábor neposlala, nemám k táborům důvěru. Moji dceři bude 7let,ted se vrátila z 5deniho soustředění a byla nadšená, ale to je o něčem jiném když se všechny znají, mají tam svoji trenérku.