Neskutečně vzteklé malé děti. Jak byste jednaly?

Mam pro tebe hned zkraje jednu hodne spatnou zpravu a tou je, ze problem je v tobe. "venku se svlekne do naha a beha bosa.." jestli to jako matka nechces, tak behat bosa a naha nebude. Proste prijdes, das ji boty a obleknes ji, po tisice a jedne. Jestli to zas tak moc nebudes chtit resit a cas od casu ji tu trisku vytahnes, tak slevis. Decka behaji nahate, bose a s tim prichazeji zraneni, oderky apod. Nekdy je dobra sebereflexe a rict si sobe, co vlastne fakt chci... Chci, aby to melo nejaky dokonaly portfolio matky, nebo chci to, ze decko bude vyrustat a bude vychovavany tak, ze se z neho mama pokazdy neposere a nehody typu triska se budou dit...

A vysvětluješ co a jak může a nesmí? Např. ten kočárek. Když tam bude mít x věcí, něco si ztratí a bude z toho nešťastná. Běhání nahá - prostě jí vysvětlit že je nějaká intimita, a není dobré aby jí lidi viděli bez oblečení. Tahání se s cizími lidmi - ne všichni jsou hodní, mohli by jí ublížit atd...

Podle me ma pocit, ze se ji malo venujes. U nas to takhle vygraduje vzdycky kdyz si mysli, ze se s mladsim mazlim vic nez s ni, resp. z jejiho pohledu jen s nim. "Ty neposlouchas!" "Nepujdu domu, zustanu tady" "Nechci te, nemam te rada, protoze ty pro me nic nedelas" (pote, co jsem ji dovolila kolo ven ackoli jsem vedela, ze to bude znamenat tahnout kolo, odrazedlo, batoh a dve deti do kopce a taky ze jo). A to brachu miluje a jako starsi sourozenec je obvykle naprosto skvela. Ale nekdy chytne nejakou naladu a predstabu, ze si s ni nehraji a s nim jo a tak a uz to jede... Nikdy to nevycetla jemu, pusinkuje ho furt stejne, ale me pak dela naschvaly.
Zatim na to u nas po nejvetsich krizich pomaha vic mazlit, davat pusy, nosit v naruci do postele... Kdyz ji "domazlim" tak je pak zas zlata...

@tinaprofi já se z ní n potřebuju ale posrat, nepotřebuju dokonalé dítě. Jen nechci každý den mít takovýho vzteklouna. Když polevim na něčem je problém jinde a jinde a jinde. A když pak budu takhle polevovat všude tak mě za rok řekne jdi do prd... a po tom fakt netoužím.

@klokanka31 ano, pořád a pořád. A přitom každý den řeším furt to samé. A hlavně ten vztek.🙄. Už jsem z toho tak unavená.

Pripada mi to jako ze ma nedostatek pozornosti. Takove ty vlezle deti, co jdou hned za ruku s kazdym, si tim vetsinou kompenzuji svuj pocit, ze se jim doma nevenuji. Tim nerikam ze se ji nevenujes, ale ona to tak treba ze sveho uhlu pohledu citi… a jsou deti co maji kombinaci sourozenec + vysoka potreba pozornosti a tam pak snad neni ani v rodicovskych silach jim to pokryt, protoze se proste nenaklonujes, ze jo. Ale snazila bych se s tim pracovat a cilene ji davat pocit, ze je pro tebe dulezita, ze je dulezita soucast rodiny, ze se podili na rozhodovani, ze ocenujes jeji napady… a jak se pise vyse, “domazlit”. Tohle je emocionalni problem a to vetsinou racionalnim vysvetlovanim nezlomis.

@klokanka31 nezlob se ale tvoje priklady “vysvetlovani” nejsou nic jinyho nez straseni. Snazis se dite ovladat pomoci strachu, resp chces aby delalo to co mu reknes, protoze kdyz to neudela, prijde nejaky strasny dusledek… tobe to mozna pripada jako dobry duvod, proc to udelat tak jak reknes, ale co tim dite ucis? Ze za kazdym rohem je jen dalsi katastroficky scenar. Tohle je skvely navod jak diteti vypestovat uzkosti na zbytek zivota 👍😬

Já tě chápu a soucítím... řešíme doma něco podobného. Tříletý syn v období vzdoru a do toho malá sestřička. Dává nám to teda taky pořádně sežrat, ale v takové fázy jako je tvoje malá to zatím není. Kolikrát si říkám, že jsem měla reagovat jinak, líp, neřvat na něj...ale člověk má nervy jen jedny a jsou věci a situace, přes které prostě nejede vlak. Radu nemám, jen tě chci podpořit. Neděláš nic špatně nenech si tady namluvit opak. Ostatní ani nemohou pochopit co denně zažíváš. Přeji ti, ať je brzo líp.

@luhana nedela nic spatne, je to vcelku normalni, i kdyz na palici. Byly dny, kdy me musel slyset ne cely barak, ale mesto a rikala jsem si, ze mi ta decka snad seberou. A tocila jsem se ve spirale a bylo to horsi a horsi a horsi. A pomohlo az si sednout, popovidat, obejmout a fakt nekolik dnu dukladne dbat na to, aby byla mala pred spinkanim umazlena do mrtva. Nikdo ji nic nevycita, ani ji neprikazuje, ze to tak musi delat. Ale u nas to tak proste bylo a stale obcas je, tak sdilim zkusenost s "nedomazlencem".

Podle mě je to sourozencem. Všechny děti mých kámošek, které mají mladšího sourozence jsou náročnější. Mám 3 ze 4 ze skupiny porodu, takže našim je teď 4,5 a 3 si udělaly druhý, aktuálně jsou věkově mezi 1,5 rokem až 2,5. Pak zbyla jedna kamarádka s jedináčkem a já a naše děti tyhle výstupy nemaj. A nemyslím si, že je to výchovou jen tím sourozencem.

No nezlob se na mě, nebudeš to chtít slyšet, ale buď z ní přestaň být připos*aná a prostě trvej na dodržování pravidel a nebo se nediv, že si za chvíli vyvzteká i růžového jednorožce na balkon... Jednak jí asi chybí pozornost a čas jen pro ni. Má někoho dalšího blízkého, kromě tebe, kdo s ní smysluplně a často tráví čas? Protože to, že jde za cizím člověkem a toho tulí a pusinkuje je jednak zvláštní a druhak, pomyslelas taky na to, že to toho druhého může dost obtěžovat? To je nejspíš volání po pozornosti...a asi okoukaná máma není to pravé, co by ji nadchlo. A teda tvůj styl, že tiše jdeš za ní a čekáš, až přestane chodit za cizími...jako já být těmi lidmi, asi ti přímo něco řeknu. Ty si neumíš zpacifikovat dítě a tiše čekáš? Aby se náhodou nevzteklo? Tyjo, co to je za přístup? Až bude chtít vysklít okno, taky ji necháš, aby se náhodou nevztekla? 🤷‍♀️Proste některé věci se nedělají a tečka. Pusinkovat může rodinu a ne, že takhle bude chodit po cizích. Další věc, s tím kočárkem ven. Klidně bych ji ho párkrát dovolila, ono ji to rychle přejde. Prostě kočárek si veze sama, jakmile cokoliv ztratí nebo odmítne vézt, ty ho řešit nebudeš a je to její zodpovědnost...to u nás vždy platilo s výmysly (opravdu jsem jim to nevezla, bavilo je to dvě minuty, takže jsme párkrát za velkého řevu vraceli danou věc domů a byl klid). 😀 Běhat nahou bych ji venku nenechala, ať si třeba vybere oblečení, které ji nevadí (nebo třeba po zahradě ano, mezi lidi ne....), jestli to řešíš kvůli třískám a ne kvůli nahotě, to by mohly dobře řešit třeba ponožkoboty, ne? No celkově, evidentně se bojíš, aby se nevztekala a jenom hledáš jak jí ustoupit. To ale není způsob výchovy. Výchova je o tom, že dítě má dostatek lásky a pozornosti, ale taky dost jasná pravidla, která klidně může testovat, ale prostě nebude se s nimi ustupovat jen proto, že dítě zařve.

Taky to na mě dcera zkoušela. Jenže já jí důrazně se zvýšeným hlasem řeknu ne, jinak by mi dávno skákala po hlavě.
Když chtěl ven kočárek a pak ho nechtěla vést, tak jsem jí řekla, ať ho tady odloží k popelnici, že si ho určitě někdo pak vezme... Pak zase dělala scény, kočár plný hraček a harampádí, tak si ho vzala, v tramvaji kvůli tomu ztratila oblíbený klobouk a to ji mrzí dodnes (už jsou to dva roky). Takže kočár ven nevozí.
Malá dcera 2 roky to taky už zkouší, ta jezdí ještě v kočárku. Ta má povoleno pouze jednu hračku. Když tam má zase hračkářství, tak jí řeknu, že jsme se domluvili na 1 plysakovi, ostatní počkají doma.
Když to bylo ze začátku a opravdu někdy dělaly hrozné scény, tak jsem řekla, že s námi tedy ven nepůjde a nechala jsem ji doma manželovi. Takže s tím rychle obě přestaly.
Venku se taky chcou vyalikat, neexistuje, prostě jim to zakazu.
Já nechci být generál, jenže jinak bych je nijak nevychovala. Období vzdoru sice k vývoji patří, ale všechno má své hranice.
A jak je tady psáno výše, ano může volat o pozornost. Já to u starší dcery taky vnímám. Nejhorší bylo, když ta mě si ještě nechodila. Protože až chceš nebo ne, tak jedináčka najednou odložíš a mimino máš pořád v ruce (nechodí a všude ho nosíš a ta starší může strašně žárlit).
Takže já jsem dala malou na deku když to šlo a hrála jsem si s tou starší.
Prostě se ty holky snažím nějak vychovat a když je třeba, tak si prostě pořvou když jim něco zakážu a pak je klid.

Obdobi vzteku a zkoušení ma kazde dite. Zacina cca ve dvou letech,kdy dite zacina vice premyslet. Některé deti vice,nektere mene. Dulezite je to správně uchopit. Tady ale uz jde o neco jineho. Tady uz blika alarm jako krava. Kde ctyrlete dite vidi či slysi, odstehuju se, chci k babicce,ze te nema rada, ze na ni nemas sahat a dokonce ti chce natahnout?? Uvedomujes si, ze ona si tohle nevymyslela, ze to ma od vas rodičů?? Priznala si, ze rves. A nerves uz az moc?? Ono je jiná věc,zvednout hlas na duraz a rvat uz jen ze rve ona. Dite je zrcadlenim rodicu. Ze chodi za jinou maminkou, nerekla si ji nekdy,ze ji nekomu das pokud se neprestane vztekat?? Nic neni jen tak, vse ma svuj duvod. Takze ano, zamysli se jak se chovate vy dospeli, jake vety ti obcas ujedou. To dite to vnima ocividne velmi intenzivne. Doporucuju cestu psychologa, sama to nedas. Ztrácíš nervy, rves a obcas i nějaká rana zrejme ujede, nerikej ze ne pac jinak by ona do tebe nekopala a nenaprahovala by rucicku ze ti flakne. Psycholog poradi jak na ni v dobe vzteku a taky pochopis co dite vlastne chce, potřebuje a jak velky vliv ma vase chovani na vase deti. Rodice nejsou roboti, jsme jen lidi. Sama mam 5 deti a taky mam obcas chuť je zavrit do sklepa, ale je treba se naucit jak sebeovladat svůj vztek i bezmoc,ale naucit se i situace resit. Najit si rovnovahu. Chapu flustraci a bezmoc, ale dokud nepochopíš co ti tve dite vlastne chce sdělit, nic se nezmeni a jen se to bude zhoršovat. Budes vic rvat, budes vic trestat,budes vic vyhrožovat a co to dite??

@mysh_me Jaké strašení? 😮 Musíš dítěti říct, jaké věci mají jaké důsledky. Jak jinak chceš všechno dítěti vysvětlit? Např. jak chceš dítěti vysvětlit aby nelezlo do silnice? Prostě řekneš pravdu, že by ho auto mohlo přejet...
Nebudu strašit čertama, klekánicema, atd, ale prostě řeknu, co se může reálně stát.

@mysh_me Opravdu mas pocit,ze kdyz diteti reknes:zastav se na kraji silnice a rozhlédni se jestli nejede auto, protože kdyz tam vlitnes auto te muze srazit a ublizit ti, nebo pokud polezes do te tech kopriv mohou te popalit a boli to, nebo cizi lidi jsou cizi a s cizima lidma se jen tak nebavi nechodi se s nimi protoze by ti mohli ublížit.....jako vazne mas pocit,ze tohle u ditete vyvola uzkost,ze je to zastrasovani a bude mit trauma? A ano za kazdym rohem je katastrofický scenar,pokud dite neucim opatrnosti a obezretnosti. Kdyby @klokanka31 napsala, ze dite strasi bubakem,ktery ji sezere kdyz nepujde spat tak je to vec jina. Ale vysvetlovat, ze nesmi s cizim člověkem je snad uplne normalni vychovna vec, navic sakra dulezita.

@95newmommy2020 ne, opravdu to není jen sourozencem. Měla jsem dlouho jedinacka a takové scény měl taky. Kamarádka co zůstala u jedinacka to samé. Naopak druhá kamarádka už má čtvrté dítko a neresilato ani u jednoho.

@klpoiu Já s naší mluvím narovinu. Ví, že kdyby nás porazilo auto, může nás zabít. A trauma fakt nemá. Když chceme někde přecházet silnici, sama mě pevně chytne a říká "stůj, jede auto, ať tě nepřejede". Nebo byla bouřka, tak jsem říkala že musíme rychle domů. Ptala se proč, tak jsem jí zase řekla, že může blesk do člověka uhodit, a zabít. A traumata fakt nemá. Naopak bere všechno vážně.
A moje 10 letá nevlastní neteř, tam je to hrozný. Nikdo jí nikdy neřekl o nebezpečích, takže byla schopná v 9 letech cákat vodu u elektrický zásuvky, a divila se, že by jí to mohlo ublížit. Nevěděla ani že nesmí s cizími nikam chodit, nic si od nich brát, prostě takový ty základy. A pak když se to teda dozvěděla ode mě, tak vyklepaná že to nechce poslouchat, až se pak dala do pláče. Protože si celých 10 let myslela, jak jsou všichni hodní a nikdo a nic jí nemůže ublížit 🤷‍♀️

Určitě bych kvůli kočárku s hračkami nebyla 3 dny doma. Buď bych ho v noci někde schovala nebo bych ho nechala dceru vláčet po venku, ať si klidně ztratí hračky. Dcera už pár plyšáků ztratila, tak už si velice rozmyslí, co si kam vezme. Nebo bych jí pár hraček vytáhla s tím, že se hračky přece můžou střídat - prostě bych tvrdohlavě nestála za tím, že jenom 2 hračky. Spíš bych zkusila kompromis. Nevím, jestli je to výchovně správně - každopádně si ráda dělám srandu. Třeba bych dceři říkala malý vetešník, kdyby tahala všechny krámy ven.
A kdyby se mi venku svlékala, tak bych jí říkala pračlověk. A asi bych ji srovnávala s ostatními dětmi - podívej se, všichni jsou oblečení, budou si myslet, že jsi nějaká divná a nebudou si s tebou hrát.
Chápu, že se ti vztekání nelíbí, ale během období vzdoru je to celkem normální. Už jsem to tu asi psala, ale dceru jsem během záchvatu vzteku párkrát natočila na mobil - ta se velice divila, když jsem jí to pustila.

Jinak takové ty výkřiky do tmy ve vzteku často neberu vážně ani u dospělých :D Jako děcko jsem taky ráda říkala ve vzteku věty jako: "Už tě nikdy nechci ani vidět!" Ale smrtelně vážně jsem to nemyslela.

@95newmommy2020 Sourozence dcera (zatím) nemá a taky je podobná povaha. Má skoro 3 roky a je to vztekloun. Začalo to už v roce a akorát jsou teď lepší a horší dny. Jeden den je zlato a druhý den vstává zadkem napřed...
Například dneska ráno prostě na truc dělá všechno jen tak, jak chce ona (a neexistuje jiné řešení nebo domluva), se vším třískala, řvala, brečela, vzpomněla si na něco, co bylo před týdnem a chtěla to hned teď,... Blbě se vyspala a celý dopoledne se neslo v takovém duchu. Někdy to je prostě povahou dítěte a nemůžeme to příliš ovlivnit.

jsi bezradná, nevíš jak reagovat na její výbuchy vzteku
matka která neví jak reagovat, je nejistá, nejistá matka, nebezpečí - kolotoč emocí

proč nejdete na terapii, vy dvě.

@xxx3d Strašná blbost, kterou může napsat někdo, kdo nemá zkušenost s takovým výbušným a vzteklým dítětem. 🤷‍♀️
Jsme jen lidi, ne stroje. Jasně, že i ta matka už toho má někdy plný zuby a bouchne nebo je bezradná, ... 😉

A kolik času dceři věnuješ? A nemyslím tím, že si s ní třeba hraješ u kojení. Ale myslím tím, že odložíš mimino třeba na hodinu a věnuješ se čistě jen jí. Mám jedináčka a největší vztekací scény byly právě v době, kdy jsem nastoupila do práce a najednou na něj nebyl tolik čas. A i když je teď starší, vždy je na mě nejvíc vzteklý, když nemám kvůli únavě z práce čas ani energii se mu věnovat.

Kdysi jsem řešila se synem něco podobného, možná by to tu šlo dohledat. A někdo mi na to napsal, že existuje období "fucking four", kor u dětí se slabším obdobím vzdoru. Zpětně po dvou letech můžu říct, že syn se sice vzteka furt, ale je skvělý, samostatný. Občas pomůže "nechat vyzrat následky". V mrazu bosy a v pyžamu šel ven jednou. U nás se tehdy taky vyskytla mimisegra. Ono vám najednou začne to dítě připadat strašně velké a zodpovědné, ale možná tomu dítěti, co doteď nic nemuselo, moc nakladate.

@hennrietta tahle paní tady píše už cca dva roky a situace se stále stupňuje
tak si nech svoje laskavé hodnocení toho, co jsem napsala já pro někoho jiného.
díky.

@xxx3d Paní neznám. Navíc je to anonym, takže to může napsat kdokoli. 🤷‍♀️

@hennrietta ano, můžeš si to takto myslet.

Hele, rad tady máš hodně, já sama vím, že na každé dítě funguje něco jiného... A možná obecně- zkus vidět i ty dobre věci. Ok, chtěla jsi ven a byl záchvat kvůli kočárku, ale zas něco jiného bylo určitě bez záchvatu, ne? Někdy člověk chce hezky a klidný den, užívat si a vidí pak jen to zle, a že to dítě "pokazilo". V tom můžeš udělat pokrok ty - nevidět jen ty záchvaty,ale říct si, že jste toho spoustu zvládly a dívat se tak na dceru jinak (vycítí to).
A taky že malé děti prostě nezvládají emoce - říká se tak do 8 let, ty citlivé třeba do 12. Takže prostě nečekej, že když se nebude cítit dobře, že to zvládne v tichosti a sama... spíš mi přijde, že ty její emoce jsou na tebe moc...
A jak dlouho trvá, když se vzteka? Mám hodně emotivní děti, dcera měla období, že jecela neskutečně kvůli každému odmítnutí (vzít za ruku res ulici, jít jiným směrem...), ale když jsem "vydrzela" a nezhorsovala to svým revem (mimochodem vysvětlování v tuhle chvíli je na nic, dcera nevnima), tak ono to vcelku rychle přešlo...

Já bych asi začala tím, že bych jí prostě nedovolila venku chodit bosa nebo nahá. Pokud by byl řev doma, tak bych schválně si jí vůbec nevšímala a připravila bych se na procházku s mladším dítětem a dělala bych, že jdu. Pak bych jí řekla, že pokud chce jít taky, tak ale musí být oblečená, jinak že nikam nejde. Nemůžete jí takto ustupovat. A pokud by zase zkoušela, schválně bych jako odešla a nechala jí doma. Samozřejmě že bych skutečně neodešla, ale šla bych s kočárkem za dveře a zavřela bych je a čekala bych za nimi, co se bude dít chvilku. Pak bych se zase vrátila zpět. Myslím si, že pak vyměkne.

Ale co je nejdůležitější, tak zjistit příčinu jejího chování, ne až následky. Takže pokud si dokážete spolu vy dvě (ideálně bez druhého dítěte) promluvit, když bude holčička v pohodě, bylo by to nejlepší. Pokud již toho spolu schopny nejste a malá dobře vychází s babičkou, tak požádejte babičku, ať si s dcerou zkusí opatrně promluvit ona, možná bude mít větší úspěch.