Mám pokrk svého dítěte 😭 Máte radu?
Jak jednat s dítětem, které vůbec neposlouchá, nespolupracuje a ještě je drzé 😶? Prosím o radu. Naše láska bude mít brzy 3,5let. A je to teda síla co koná 😐. Já už fakt nevím co je a není správné! Co mám dělat! Jak to řešit! Atd atd. V dnešní době člověk pomalu nemůže dítě plácnout, křičet na něj, zlobit se... Ne že bych to samozřejmě chtěla dělat ale jak mám jednat když dítěti 20x řeknu NE a ono se mi vpodstatě vysměje a jede si svoje? Dám jí tedy stranou a začne se vztekat, ječet. Když dělá opakovaně něco co nemá a byla na to několikrát upozorněna a nestačí ani zvednout hlas a stojí naproti mě a křičí na mě běž pryč, nech mě bejt, nesahej na mě. Jsem z toho fakt na větvi už 😡. Kolikrát se mi tak klepe ruka. Nebudu lhát. Úplně si představu jak bych jí už na ten zadek dala. Ale držím se držím. A už nevím. Fakt ne. Je mi do breku. Jsou to situace pořád dokola. Nejvíc mě teda ale štve to, že opravdu nemá něco dělat a dělá to a místo aby poslechla, vyplázne na mě jazyk a řve na mě. Naopak v čem bych uvítala spolupráci tak žádná není. Pořád jí jen někde nahráním, snad u každý činnosti. Nefunguje vůbec ale vůbec nic. Nejhorší je, že se fakt bojím toho co bude dál. Když se takhle chová ve třech létech co bude dělat v 10, 15... Není to že bych jí furt do něčeho tlačila a chtěla po ní nemožný. Ale když jí poprosím jestli smenou uklidí hračky a její reakce je ,, na to zapomeň,,. Nebo že chci aby se oblékla a běhala doma nahatá protože má rýmu a kašel, a na to řekne nech mě bejt . Že chci aby si po záchodě umyla ruce, protože jsem už 2x byly v nemocnici na kapačkách protože chytla nějaký moribundus z toho jak si furt olizuje ruce atd atd. Má mě i manžela totálně na háku. Nějaký hranice neexistují. Možná někdo řekne, měla jsi je zavézt dřív??? O to se snažím od začátku fakt že jo. Valčíme spolu už tak rok 😐😶 a já už si připadám úplně na dně. Přitom u babiček ok. Ve školce ok. Ale matce udělá že života peklo. 😭 Jsem že 4x děti, nejstarší a nepamatuju si že by se někdo takhle choval k mámě. To samé řekne manžel, který je ze tří dětí. Kamarádky co mají stejně staré děti také tohle neřeší, neznají a já už rok každý den řeším jen samý vzdor, samý problém.
@cilkat ano zaženu jí do pokoje a pak začnou chodí, řve, řve, řve. Jak ocas furt za mnou leze. Ano řekne promiň mami už budu hodná. Ale za 20min řešíme to samé a furt, každý den. Přijde mi že i když si prostě stojím za svým tak se to nemění. Nebere si z toho nic. Sousedka mi před pár dny říká co se u nás furt děje, že furt tak neskutečně řve... No nic. Protože je uřvaná jak tur snad u všeho 😶fakt na palici. A večer přijde, fa pusu a je ok. A ráno je co otevře oči jedeme dál 😡😡😡
Stejne jako.u nas....kdyz ji.to chytne taky si.nevim rady..ale rekla jsem si dost!!!pokazde dostane na zadek.a.ne zrovna malo...jinak to nejde...bylo by to.horsi a horsi...
@4formy a je to lepší?? Protože mě přijde ať je jaká koliv reakce z mé strany je to vždycky úplně stejný 😶 vůbec si z toho nic nevezme
Dala bych na zadek, aby pochopila, ze to je hranice. Nase dcera bude mit 3 za par tydnu a nikdy jsem nebyla zastance telesnych trestu (sama jsem v detstvi dostavala a ne malo a nikdy jsem nechtela delat to same), ale kdyz vidim, ze ma ze me srandu a dela veci, ktere jsou nebezpecne (muze si tim ublizit nebo neco rozbit), tak nejdriv u nas probiha vysvetlovani (idealne nekolikrat), kdyz to nezabira, tak varovani (nekolikrat), ze jinak dostane na zadek. A pokud dal zkousi, tak dostane placanec. A potom, az se zklidni, tak se jeste o te situaci bavime a vysvetlim ji/zeptam se ji, jestli chape proc na ten zadek dostala. Nerikam, ze sebe mam super pocit, ale prijde mi to jako jedina varianta (placnout), kdyz ocividne na nase domluvy z vysoka prdi. Taky bych chtela dodat, ze je dulezite v klidovych/normalnich situacich projevovat dostatek lasky a mazleni, aby vedela, ze ji mame radi a to, ze obcas dostane na zadek, neznamena, ze je nemilovana. Jo a jak pise pani vyse, byt dusledna i v jinych situacich a fakt dodrzet to, ze pokud dcera nedodrzuje svou cast domluvy, tak to bude mit dusledky.
Hranice neni, ze diteti reknes co ma udelat a ono si udela co chce. Hranice je, ze ty reknes diteti, co udelas TY, bez ohledu na to, co dela dite (a taky to udelas). Chapes ten rozdil? V prvnim pripade ma kontrolu dite, v druhym rodic. “Uklidis si hracky” neni hranice, to je zadost, a kdyz se dite rozhodne ze to neudela, tak nemuzes delat nic. Hranice je “kdyz si dohrajeme s hrackou, dame ji zpatky a az potom si vytahneme neco dalsiho. Dokud hracky nevratis na misto, nenecham te vytahnout si jine.” (Napriklad)
Mela jsi nastavit hranice uz davno? Ano mela, ale neni pozde zacit. Proste je nastav ted. Dulezite je abys ty sama vedela, co po diteti chces, a komunikovala mu to jasne, tak aby pochopilo, co se bude dit a jake budou dusledky jeho chovani. A pak samozrejme udelat to, co jsi rekla, aby se dite naucilo, ze to plati (i kdyz se ti to zrovna nehodi nebo se na to chces vykaslat, kdyz to jednou reknes, musi to platit.) To te taky nauci prestat s planyma vyhruzkama - nikdy nevyhrozuj necim, co nejsi ochotna skutecne udelat. Dite brzy pozna ze jen tak placas, prestane te brat vazne a to pak vede k tomu, ze te ma na haku, jak popisujes.
Presne jak prispevek nademnou. Dodrz to co reknes. Kdyz reknes ze "muzes udelat to a tohle, az uklidis hracky" a dite ti to odmitne, tak vezmes jeho rucicky a zvedas to s nim i pres odpor, a kdyz je hotovo tak durazne reknes, ze super hotovo, ted muzes to a to. Dite bude asi nabrucene, ale pomalu se to dostane do koleji uvidis. Proste co dite neudela, tak tam musis zasahnout, ne silou nebo bitim na zadek, ale akci.
A vysvětluješ jí co a proč po ní chceš?
A kde bere ty hlášky na to zapomen? Doma? Taky jde o to jestli těch pokynu není až moc, mě se osvědčilo neočekávat zázraky a bezmeznou poslušnost,spis nechat žít a trvat si jen na zásadních věcech. Nějaká uklizeni hraček na tom jsem vůbec nelpěla,hračky se naházely do krabic a bylo uklizeno. Většinou děti dělají rady co nemusí, například v tomhle věku dcery rady utíraly prach,uklizely myčku a pak se mnou uklidnily i hračky,bez toho aby někdo řekl musíš.
@izz76 taky jsem koukala, kde 3leté dítě vezme Na to zapomeň, to musela někde slyšet
@nattt "Taky bych chtela dodat, ze je dulezite v klidovych/normalnich situacich projevovat dostatek lasky a mazleni, aby vedela, ze ji mame radi a to, ze obcas dostane na zadek, neznamena, ze je nemilovana." A potom kde se berou ty zeny, ktere v opilosti manzel zmlati, ale kdyz se pak za strizliva s kytkou omluvi, tak si porad mysli, ze jsou milovane a vztah je jak ma byt 😒
Ale ono ani "promiň" prostě nesmaže všechno. Netvrdím, dávát to dítěti sežrat, ale "neuklidilas hračky, musela jsme to udělat já, trvalo mi to půl hodiny... ne, nemužu si s tebou jít hrát, musela jsem udělat práci, kterou máš dělat ty, takže náš společný čas jsem spotřebovala na to a ty se teď musíš jít zabavit jinak.... Ano, je hezké, že ses omluvila, nezlobím se, ale ten čas prostě nemám." ... Upřímně, viděla jsem dost holčíček se vztekat, že "ale já se omluvila, tak ten druhý má okamžitě dělat, že se vůbec nic nevstalo"... ne, stalo se. Omluva znamená, "vím, že to bylo špatně, chci ti teď naopak nějak pomoct" ne "ale já řekla 'promiň' a ty máš povinnost mi vše prominut."
@nattt projevovat dostatek lasky a mazleni je potreba prave i v tech ne-klidovych situacich, protoze to jsou chvile kdy to dite potrebuje nejvic. A protoze ho potrebujeme naucit, ze laska neni za odmenu, ze objimani od maminky nedostane jen tehdy, kdy udela co se po nem chce. Jasne ze je tezky projevovat lasku jecicimu diteti, ale copak ho prestanes mit rada, kdyz udela scenu? Jasne ze ne, ale dite to nevi, a realne se toho boji. Dite, ktery ma lasku jen za odmenu, se nauci ze musi ostatni lidi poslechnout a potesit, aby ho mohl mit nekdo rad… to je strasnej vzorec do zivota. Dokud si bude chtit vyslouzit lasku rodicu, bude jim pripadat jak je paradne posloucha, ale v puberte se to vrati jak bumerang, protoze zacne “poslouchat na slovo” a zavdecovat se jinym lidem, treba vrstevnikum v parte, prvnim partnerum…
Já si říkám, jaký pokrok. Tam mělo být po krk, že? Některé děti jsou od přírody tvrdší oříšky, na ty právě neustálá buzerace a halda příkazů neplatí. Třeba mytí rukou je důležité, na tom bych trvala. Dokud by si neumyla ruce, na nic by nesahala, zustala by v koupelně, dokud by si je neumyla. Zato neuklizené hračky, to chápu, že jí nevadí, to vadí nám dospělým a když by to u ní neprošlo, nechávala bych je třeba u ní v pokoji rozkramařené jak jsou. To, že dáš dítěti hranice neznamená, že tě bez výhrad poslechne ani že bude stejná jako ty, bude za důležité považovat stejné věci.
@mysh_me ja to nemyslela tak, ze aby dite dostavalo lasku za odmenu jen kdyz je hodne. Ale aby celkem vzato citilo, ze je prijimano a milovano matkou/rodici. A to, ze v nekterych vyhrocenych situacich dostane vychovny placanec na zadek (kdy predtim i potom probiha vysvetlovani, viz muj prispevek vyse), tak nezpochybni jeho viru (nebo jak to rict) v to, ze milovano.
@ai30 jejda tak v teto souvislosti me to vubec nenapadlo...urcite zajimavy point, ze se do tohoto stavu zeny dostanou i diky vychove... Ja ale nemyslela, aby dite dostavalo lasku za odmenu a mezitim se mohlo mlatit dle libosti. Ale aby dite melo celkove pocit, ze je milovano a prijimano, dobry vztah s matkou/rodici i NAVZDORY tomu, ze obcas dostane vychovny placanec na zadek, kdy predtim i potom je diteti vysvetlovano proc a co se deje (ten placanec za me je vhodny az ve chvili, kdy nic jineho nezabira a to dite ocividne ma z rodicu akorat pr*el). Je to komplexni tema, tezko odpovedet tak, aby to nebylo zavadejici, je milion ruznych situaci a kontextu...
Je to lepsi ale hodne to.boli....jak ji tak me... 😔😥 Nechci to delat ale jinak.to.nejde... 😔😔 dostane na nekolikrat ptz mezitim proste jeste jeci ze ji.to mam pofoukat ale vazne bylo potreba ji.ukazat ze to nevyhraje...vyrostlo by z ni monstrum...
@nattt Ja to chapu, pro nasi generaci je to proste chca nechca svym zpusobem normalni, mame pocit, ze nas to nijak nepoznamenalo, ale ono nas to poznamenalo. At uz v tom, ze vlastne nevime, jak se v techto situacich chovat - od rodicu jsme dostali na prdel, tak taky vidime jako jedine reseni placanec. Nebo v problemu postavit se neprirozenym autoritam, prosadit se ve vztahu (jakemkoliv). Taky jsem jako dite dostavala 'zaslouzenou na prdel', byla jsem milovana, nastesti neziju v nasilnem vztahu, ale vybitou poslusnost mam v sobe taky.
Ono je ale potreba si uvedomit, ze at my mame jakekoliv predstavy o tom, jak bajecne nastavujeme hranice a resime situaci, jedine, co tim diteti ukazujeme, ze 'vychovny placanec na zadek' je v poradku, pokud bije silnejsi slabsiho. My mame pocit, ze ke svemu chovani mame duvody, ale to dite ma taky sve duvody. A ono v tu chvili nechape, ze nase duvody jsou dulezitejsi, nez ty jeho. Kazdy nasilnik si taky mysli, ze ma pro to mlaceni duvod. A pokud dite naucit, ze nasili je ok, pokud je v pozici silnejsiho a 'ma sve duvody', tak si ten vzorec ponese dal. V roli silnejsiho nebo v roli slabsiho.
Je kolikrát těžké to ustát, ty dětské emoce, taky s tím občas bojuju, nejčastěji, když mě tlačí čas. Jen mě napadá, jestli ve školce se nedostává do obdobných situací (chce něco po jiných dětech, aby dělaly či nedělaly), a tak se vyvoláváním konfliktu v bezpečném domácím prostředí za přítomnosti osoby, které bezmezně důvěřuje, podvědomě nesnaží naučit chování, jak reagovat, když ji děti neposlechnou?
@ai30 ja si teda nemyslim, ze mam dokonalou vychovu, to vubec ne a vim, ze vychova mych rodicu me poznamenala dost. Ale i tak se snazim na sobe pracovat, inspirovat se urcitym smerem, ale ne vzdy je teorie proveditelna v praxi. Teoreticky to zni dobre a logicky, souhlasim s tim, ale v realnem zivote vetsinou clovek nema tolik prostoru, aby vse dokonale promyslel a vykomunikoval a zvladal vzdy vlastni emoce a na vse pockal a od rana do vecera se jen zabyval tim, aby vse udelal dokonale spravne. Pak pokud se tak nedeje, tak je z toho akorat na prasky..... A kdyz to nekdo zvlada, tak klobouk dolu a mam se toho jeste hodne co ucit, to beru. Za me je proste dulezite drzet si zlatou stredni cestu. Dnesni doba je reakci na dobu minulou, kdy se s fyz.tresty nesetrilo, ba naopak. Dnes mi to prijde, ze se to nekdy pod heslem respektu zvrhava v anarchii, kdy dite hranice proste zadne nema. Ja za svou dcerou nikdy nenalitnu s tim, ze ji hned placnu zcistajasna. Vzdy ji predtim vysvetluju a hlavne davam na vyber: nesmis do te silnice behat, jezdi tam auta, kdyz te srazi, bude to moc bolet, tady se musime drzet za ruce. Kdyz se nic nedeje, vysmiva se mi, reknu: pokud budes pokracovat, dostanes na zadek. To zopakuju nekolikrat. Dite ma v te chvili na vyber: vysvetleni dostalo, rozumove uz to chape a je na ni, jak se rozhodne... Kdyz byla mensi (1 - 2r), tak na zadek nedostavala, protoze spoustu veci jeste rozumove nemohla uchopit. Toto obdobi mezi 2.5 - 3.5 roky mi prijde nekritictejsi. Az bude zase o neco starsi, uz taky placat nehodlam. Rozumove je pak dite vyspelejsi a chape vic souvislosti a pokud ma s rodici vybudovany pevny zaklad, tak uz by mela stacit "jen" ta spravna komunikace. Kazdopadne ze sebe nedelam guru, je to narocna cesta, stale se ucim a at kazdy jedna, jak nejlepe citi a mysli. 🙂
@ai30 To máme stejně, nás se ségrou rodiče taky nebili, tak vím, že to jde, a bít moje děti nikomu nedovolím, sama jsem je neuhodila ani v největších krizích a to nejsou žádní svatoušci. Navíc, když se podíváme nějaké to století zpět, přistupovalo se k ženám jako dnes k dětem, když ji dal muž výchovnou nikdo se nepodivoval, dnes je to domácí násilí.
@moudivlacek od rodičů. Děti se učí nápodobou
@nattt vysvetlujes svuj postoj moc hezky, je videt ze se vychovou zabyvas, premyslis o svych reakcich a snazis se na sobe pracovat, coz je skvele 👍 budu pokracovat v diskuzi, protoze je zajimave si vymenovat nazory, ne ze bych te chtela roznest na kopytech 😉 ja mam obecne s placnutim ditete hlavni problem v tom, jak pak mas naucit dite, ze bit ostatni je spatne, kdyz maminka taky nekdy placne? To je pokrytectvi, ze jo. A dite si pak v hlave spoji, aha, bit ostatni se nema, ale nekdy, za nejakych podminek, se to muze. A pak to dite budto bude vyhledavat podminky, aby mohlo byt taky v pozici silnejsiho a vybijet se na ostatnich, nebo se nauci akceptovat, ze ho nekdy nekdo uhodi (sikanator, partner…). A druha vec je, ze ja teda kdyz uz dite placnu (taky se mi to bohuzel stalo, i kdyz to nechci primarne delat), tak to neni z me strany nejaky promysleny vychovny prostredek, ale spis znamka toho, ze uz mi vsechny vychovne prostredky dosly, ze uz si nevim rady a nebo jsem tak frustrovana, ze si tim proste ulevim svym nahromadenym emocim… a dite to nenauci nic, maximalne z toho obdrzi zpravu, ze mama je fakt nastvana, ale ze by mu nejak doslo, ze udelalo neco co se nema, jsem nepozorovala. Naopak to vetsinou jeste zhorsi probihajici scenu a emoce u ditete, protoze k tomu vsemu co se delo uz predtim ted rve jeste navic proto, ze je placnute 🙄 cili kdyz se nad tim pak zamyslim, jako vychovny prostredek to vubec nefunguje…
@pampelina18 to byla řečnická otázka, nemusí to být nutně rodiče, školka, širší příbuzenstvo, jen mě to prostě zaujalo
@pampelina18 neviděla bych to tak jednoznačně, že to musí být od rodičů ... Má dcera nosí skvělé hlášky ze školky, až někdy koukám... U nás se třeba sprostě nemluví, ale ve školce se naučila spoustu skvělých slov a průpovídek k různým situacím...
Ahoj! Myslim, ze ten duvod, proc se tak chova bude jednodussi - nudi se a jste doma “zacykleni” (to je muj osobni nazev pro tyhlety situace, kdy decko se chova priserne a nepomaha nic). Pises, ze u babicky a ve skolce je uplne ok, ale dela to jen doma a s tebou. Taky jsem v te situaci mnohokrat byla 😁 Nam pomohlo se na vsechno vyprdnout a jit ven. Uvolnit atmosferu, zasmat se a nejlip to jde venku. Tam se zabavi, unavi a doma pak uz dite nema silu a vlastne ani potrebu vyvadet kraviny.
Proste dcera z tebe citi nervozitu - decka maji neskutecne radary, to ti potvrdi snad kazda mama. A kdyz jsi v napeti, nebo tva momentalni pohoda je velmi krehka a staci malo, jsi zase v nervu, tak to dite to vyciti a zrcadli presne to, co se v tobe vnitrne deje. Ve skolce jsou pani ucitelky zjevne hodne a v pohode, ma tam dostatek zabavy a vjemu. To stejne u babicky - je psychicky odpocata a vjenuje ji plnou pozornost. A dcera je pak zlata. Mozna budes argumentovat, ze prece nejde, aby mela porad 100% pozornost. Potrebujes taky nekdy uvarit, uklidit atd. Ale ona to ted zjevne moc potrebuje. Hlavne tu vlidnou pozornost. Od tebe. Potrebuje se tim nasytit, a tim se odcyklite a uz nebude tak strasne zlobit.
To je alespon ma zkusenost se trema detma.
Myslím ze ako prve si musíš uvedomiť, ze ma len 3.5roka to znamena nemôžeš s nou komunikovať ani brat ju ako pubertiaka alebo dospelého človeka. Treba jej všetko vysvetliť ako dieťaťu ak jej povieš, ze si musí umývať ruky lebo už ste boli v nemocnici ona to nepochopí a vysmeje sa tomu ale ak z toho urobíš "hru" poďme si spolu umyť ruky ak z obliekania urobíš rutinu každé ráno, ze spolu si nájdete veci v skrini a oblečiete sa urcite k tomu inak bude pristupovať tak isto jej môžeš vysvetliť prečo, ze ak to neurobí bude chorá nebude môcť byť s kamarátmi v skolke, nebudete môcť ísť vonku... A tak to treba so všetkým mne najviac vo výchove pomáha bud zameranie pozornosti na niečo iné alebo urobiť zo všetkého hru a zaujímavé pre dieťa... Maly mal tiež obdobie, ze sa nechcel obliekať a ked sme z toho urobili aj so staršou súťaž tak hned to inak zobral...
davej jasny, strucny pokyny, postupne.. nedavej dlouhy pokyny a uz vubec ne vice za sebou... ja tohle delala u kluka a on proste nereagoval.. pak mi na logosce rekla, jasne, strucne pokyny.. a on zacal reagovat.. nasledne duslednost a nastavuj striktni pravidla..maji to tak i ve skolce a nepozastavuji se nad tim, jen doma jsou komedie.. od mala je ucim, ze hracky se po hre uklizeji... delala jsem to tak, ze jsem rekla a ted jdeme uklidit hracky, vzala jsem jim rucicky a spolecne jsme je hazeli do kosiku.. a chvalit.. to jsi sikovna, jak jsi to tam hezky hodila.. atd. nasledne uz deti uklizeli sami, abych mela radost.. potom jsem jim rikala, to jsem sikulky jak jste to hezky poklidili..meli radost, ze mam radost, kdyz to reknu blbe.. drza je protoze to ma odposlouchany.. jen nevi, kde je ta mira, kdy uz to neni ok. to musis zkorigovat ty.. tohle je osklivy, to se mamce nerika. bez kompromisu.. ona se to nauci.. a rev zkorigovat taky.. ukazat ji, ze revem si stejne nic nevyrve.. pujde to pomalu, ale neni to ztraceny.. i kdyz se ji to ze zacatku nebude libit..
Co se jí stane, když tě neposlechne? jaké důsledky pocítí?
Protože Sorry jako "Prosím, pojďme spolu uklidit hračky" "Na to zapomeň." "ok... pak zalez do svého pokoje a zapomeň na to, že bys dělala nepořádek v jakékoliv jiné místnosti". A striktně kdykoliv vytáhne cokoliv mimo pokoj, tak ji do toho pokoje zahnat - odmítá tvou žádost? tak prostě odmítneš žít s ní ve společném prostoru... Má svůj pokoj, tam ať si dělá, co chce...
Zní to jako zanedbávání dítěte? ... ne, není, počítám, že nejpozději po hodině dítě pochopí...