Kdy začne být s dětmi domluva?

Ve 2 a pul letech za nim letim jenom kdyz je to zivotne dulezite ...

Kde za ni litate ?
Proste ji nechte trochu volnisti ...chodte cestama kde se nezabije ...na plazi se ji taky nic nestane...cim vic volnosti tim se oni vic uklidni.

At pozna ze se na chvilku ztrati v restauraci...

Nebo ze spadne do bazenu...

Hm...no nějak se to pozvolna prostě zlepšovalo, u nás dítě akční, tudíž užít si třeba v klidu jídlo a restauraci zvládne naplno až teď v 6😅 tzn fakt sedí na zadku a nehne se:D ale už okoli 4-5 roku to bylo znatelně lepší🙂 bavit jsme se mohli mezi 3-4, ale to se jestě hodně nechával strhnout okolím

Já teda na zadek dám, nebudu dělat dcerám otroka a běhat za nimi. Pokud neposlechne, když to řeknu, dostane na zadek (nikoho nemlátím!!!).... Hranice prostě mít musí, ale chápu, že můj názor bude velmi nepopulární. Respektující přístup zní sice fajn, ale vlastně sama teď nechceš respektovat, že tvoje dcera prostě lítat chce (což je dle mého správně, ale s tím respektujícím přístupem si to prostě odporuje)

@eiliko my zas na zadek nedáváme, ale pravidla držíme velmi přísně (pokud by zlobil, odcházíme bez debat)...párkrát mi ruka ujela, ale dítě nikdy nereagovalo tak, že by začlo poslouchat, či se uklidnilo, ba naopak😅 občas si člověk musel odpustit odpoledne venku, či hraní na hřišti, ale tato výchova nám teď nese plody v těch 6 letech🙂 respektující výchova není o tom bez konfliktu vycházet s dítětem ve všem a vyjít mu vždy vstříc..samozřejmě i tam musí být hranice..

Tak od tři, tři a půl. Ale je třeba mít realistická očekávání. Já jsem hodně roztěkaná, dcera je třeštiprdlo po mně, takže ani teď ve čtyřech a půl nelze čekat, že bude hodinu klidně a tiše sedět v restauraci a čekat na jídlo. Holt s sebou nosím pexeso a domino, nebo si povídáme, v nejhorším pustím na chvíli pohádku. Já bych taky hodinu neseděla a nebyla zticha🤣 a snažím se tyhle náročnější věci nedělat když vím, že už je hodně unavená.

@veronicka89 když běhá dítě kolem bazénu tak to není životně důležitý za ním běžet ?

U dcery možná tak od 2,5r, narodil se jí brácha a šlo se s ní na hodně věcech domluvit. Chápala být zticha, neblbnout apod. Nebezpečné situace chápala dřív (auta, kola, vodní plochy...). Syn chápe, ale provokuje 😀 A když ho něco zaujme, nevidí neslyší. Je to kus od kusu.

@alice180 jsko kdy ? Pres den ?

@alice180 ( na dovolene )ptz vecer kdyz chce dite behat jdu na hriste...a pres den nesundava rukavky...takze ne

@veronicka89 Jako večer nebo přes den, nehraje roli. Pokud dítě ve věku 2,5 roku běhá v blízkosti bazénu, tak je důležité za ní běžet nebo být aspoň u ní. Dle mého názoru. Nevím jestli vždycky má dítě rukávky na rukách. Jako argument, že dítě má přes den rukávky a večer když chce běhat jdeme na hřiště nějak nepobíram.

@laxesis ono jde o to, že když ruka ujede, už je to špatně, na zadek má dítě dostat v naprostém klidu ze strany rodiče. A ať nejsem za nějakého despotu, svým dcerám ráda v mnoha věcech vyhovím a domluvím se😉 ale o vhodnosti trestu by to asi bylo na jinou diskuzí, souhlasím s tím, že je třeba vystavět hranice 😉

@eiliko na zadek má dítě dostat v naprostém klidu ze strany rodiče??

@alice180
Dovolena :

Pokud travim den u vody me 2 lete dite cely den s rukavkama .

Ano i 10m ode me .
Spadne = jeho problem = nuc se nestane a priste to uz neudela....

Kdyz je vecer a je dite oblecene a ma plno energie ,jdu s nim na hriste nebona plaz kde si muze behat kde chce nez mi pak usne ( a muzu potom sedet s drinkem u bazenu klidne do rana ....

Tohle bezhlavý odcházení kamkoliv u nás kolem těch 2,5 let pomalu končilo. Ale pamatuju si to dobře. Sever Itálie, dlouhá pláž. Nechali jsme ho jít (furt jme ho viděli) s tím, že se třeba vrátí. Tak ne, no 😅. Ani se neohlídnul. Když začal být fakt daleko, tak jsme za nim vyrazili. Druhej měl naštěstí o něco menší akční radius a pohybobal se v kruzích 😄.

Znam tskove maminky co furt litaji za detma ...tady se jim rika helicopter mama 🤣

@veronicka89 presne tak.. cim vice nechavame volnosti tim vice je syn klidnejsi.. taky mu prizpusobujeme prostredi a funguje to u nas skvele

@eiliko no asi se shodneme, že se neshodneme...jako dát dítěti na zadek v klidu mi přijde už uplně vedle..Vždyť to se dá naprosto s přehledem vyřešit bez toho..nvm no..mě ujela ruka tak 3r zpět naposled a to bylo takové spíš plácnutí ... nejsem toho zastánce, podle mě to vůbec nic neřeší, to dítě si to díky tomu neuvědomí líp (já byla bitá hodně jako dítě, má to následky a za mě je to neskutečně ponižující, vztah s rodiči je tímto ovlivněný - nebyli to žádní výpitci ani nic takového, byli jsme velmi "slušná a spořádaná rodina"... až na to, že doma dusno a psychicky vydeptané děti ze strachu kvůli čemukoliv) ... no. Tak aspoň mít ty hranice🙂

@alice180 Ja asi viem, co tym mysli. Takto robil fyzicke tresty moj otec. Bolo to sporadicke, ked sme niekedy uz fakt moc blbli. Dodnes si pamatam ten pocit, ako ma isiel capnut a pritom bolo vidiet, ze si kontroluje ruku, aby nedal prilis silno. Nesiel z toho ziadny strach, len sme pochopili, ze sme uz za ciarou a prestali sme.
Mama sa raz na mna spontanne nastvala, ked som jej ako asi 6-7rocna nediplomaticky ofrflala polievku a vylepila mi facku bez kontroly. Stalo sa to len tento jeden raz, ale s tym mam spojeny pocit ublizenia.

Ja prostě nechápu že někomu přijde normální dat na zadek ...
( Ještě upřesněním u dětí od narození do 10 let )
Mě to prostě hlava nevezme ...

Mě by zajímala situace kdy to podle rodičů jedoucí tuhle metodu je v pořádku ...

@marianarem otec to dělal taky v klidu, mě to přišlo a přijde spíš psychopatické, když se člověk vědomě kontroluje a pak ti fyzicky "ublíží".. děs.. mámě, která to neovládala, jsem byla v dospělosti spíš schopná odpustit, když se mi omlouvala a plakala...otci mi to trvalo daleko, daleko dýl

Ja sa tiez toto niekedy pytam skusenejsich mam 🙂 Odpoved dostavam od kazdej inu, asi to zavisi od dietata. Kazdopadne toto, co popisujes, je nieco, co vie dospleho odrovnat a aj vytociit, ale to dieta to inak fakt nevie. Mozes trestat, vysvetlovat, oni to nevedia este kontrolovat, ci su stale v pohybe alebo nie.
Mne to raz docvaklo pri malom, ktory casto hadzal veci o zem od 1.5 do asi 3. Nebolo vobec jasne preco, zrazu len z nicoho nic hodil. Skusali sme vysvetlovat, trestat odobratim oblubenej hracky a kadeco ine, ale nic nepomahalo. Potom sme vymysleli taky trest, ze vzdy ked nieco hodi, manzel mu zje nejaku pochutku, ktoru ma rad. To ho zacalo velmi motivovat. Ale sila bola, co urobil. Isiel hore do izby a doniesol si odtial taku sosku anjelika a ze ten bude nanho davat pozor, aby uz nehadzal. Vtedy mi doslo, ze on citi, ze to sam nevie poriadne kontrolovat a ani nevie, preco to robi. Prislo mi to aj luto. Kazdopadne v poslednej dobe je toho uz menej, uz z toho mozno pomaly vyrasta.

@laxesis přesně tak ...je něco jiného jak tady 1x bylo že děcko na odrážedlo nechtělo zastavit z kopce dolů a dole byla cesta...tak dostala dole na zadek.... Ačkoliv je to výchovné úplně špatně a i tak to odsuzují , chápu trochu tu bezvadnou nastanou bojící se mámu s tou zlosti a strachem uvnitř ...a vidinou dítěte pod kamionem....

Ale placnout děcko ptz běhá okolo bazénu ...to fakt ne ...
To mám trošku v hlavě jiné hodnoty co se týče výchovy a taky si vždy vzpomenu na sebe a že děti jsou děti a učí se všechno od nuly a na to učení a na jejich chyby jsme tu my abychom je navedli...a tím že je budem bit to fakt není ...

A není to nechat dítě dělat úplně vše ale zhodnocovat co jo co ne co je už přes čáru a co je z mojí strany nesmysl chtít dodržet ( viz rozjařené děcko honit okolo bazénu )

@laxesis Moze byt, ze u vas z toho isiel iny pocit. Ja to mam takto, od otca som to ako ublizenie nevnimala, ale od mamy ano. Otca som sa nebala, bol pre mna predvidatelny, spolahlivy, konzistentny a tie capnutia som citala tak, ze "uz ste, deti moje, prestrelili a uz stacilo." Od mamy to bol akoby taky citovy podraz.

Respektujici vychova ano, ale hranice musi byt. Pises, ze vysvetlujes a vysvetlujes a dite nechape. Ono to samozrejme ve 2,5 letech chape velmi dobre, ale jeste lip chape, ze kdyz neposlechne, prd se stane. Takze ja vysvetlim, kdyz je to bez reakce, proste popadnu za ruku a se revem odchazime. Mam stejne staryho syna a pro me teda neexistuje, aby ze me mel dobrej den. Jsou veci, ve kterych mu ustoupim (Rev: ty ponozky jsem ti chtel podat ja. Ok, sundam je, aby mi je mohl podat a obliknu znova = stastny dite), ale pak jsou situace, ktery jsou dulezity a tam jsem obvykle nekompromisni. Delka revu a pobytu vzteky na zemi se casem zkracuje a dost veci uz na me ani nezkousi, protoze vi, ze si je nevyrve 🤷😅.

@veronicka89 Ať spadne do bazénu? To jako fakt?

@marianarem za mě je to hrozný obojí. Jestli je to impulzivně či kontrolovatelne, dopad je stejny. V 21. století nemaji fyzické tresty, co dělat. Nastavování hranic jistě, ale bití ne. Znam dítě je mu šest - učitelky si stezujou ve školce i rodiče dětí, že ubližuje dětem. Doma leze po autech, po značkách ve městě atd. Rodiče neposlechne a pak slyšíš větu on se s ním jeho táta neser... Klidně mu dá na prdel už od tří let. K čemu to teda je mi řekněte ?
Partnera nebo kolegu tak neplacnes po zadku, když si dělá něco co se tu nelíbí nebo jo ?

@veronicka89 já fakt nejsem helikoptéra a dost věcí mě nechává chladnou, ale bazén teda ani náhodou. Můj první samostatný operační výkon bylo vrtání čidla na měření nitrolebního tlaku 18měsíčnímu klukovi, co se utopil v takovým tom miminkovským bazénu s 20cm vody. Dítě se ti klidně utopí i s křidýlkama. Moje dcera naštěstí tohle pobrala dost rychle: bazén je velký špatný a chodím tak jen s dospělým. Tečka. Stejně jako ve skalách chápe, že sranda je dole, ale nahoře jdeme za ruku a tečka.

@drep tak zadny normalni rodic nenecha dite samotne u bazenu... takze za ty 4 vteriny nez jsem u nej se s kridylkama fakt neutopi ;) jeste k tomu kdyz s nima umi plavat
( kdyz neumi , ma mit jeste pas)

Takze neni treba dramatizace ...