Jak jednat s přecitlivělým dítkem 3+?
Ahoj ahoj, třeba někdo poradí co a jak...
Mám dvě malé děti. Dcera 3r7m je takový malý třeštiprdlo. Je hodná, hodně upovídaná, přátelská, komunikativní, šikovná. Chodí do školky, žádný problém s dětmi, s posloucháním. Je prostě skvělá ♥️. Jenže doma se trochu setkáváme i s její druhou stranou. Což řeším už nějaký ten rok 😶. Bývalá hodně vzteklá. To se fakt neskutečně zlepšilo. Ale jsou tu stále dva zásadní problémy které nevím jak řešit.
První věc je, že je neskutečně hlučná. Hodně si zpívá, povídá... Jenže i dost tříska věcmi, huláká, napodobuje zvířata (hlavně dinosaura a lva). Ano vím, děti takové jsou jenže ona dělá takový kravál až mě z toho fakt už bolí hlava😂... Má menšího brášku a často je to bod úrazu. Milionkrát za den upozorním na to, že by se měla trochu ztišit. Ano na 10sek max a jedeme dál 🫢. A to když se vztekne je taky pak na palici 😂. Občas si říkám jakto, že to moje dítě sežralo mikrofon. Noo ale nevím co s tím 🙄.
Další věc je, že mě venku má úplně na háku ( především kolo, běh). Jede na odrážedle a můžu na ní 30x řvát, řvát jako kráva a ona si jede dál 😡😡😡. Úplně u prdele. Pořád jen vysvětluju co by se mohlo stát kdyby třeba nezastavila na přechodu( nemám k ní díky tomu důvěru,a opravdu nevěřím někdy že zastaví). Někdy jde nebo běží, já na ní volám ať se zastaví a ona se otočí, kouká na mě a jde dál 😡😡😡. To bych jí nejraději fakt střelila prakem v tu chvilku 😡. Včera jsme byly na dětské akci a opět jsem řvala na celé parkoviště, protěže si vzala čáru směr auto a já za ní letěla s kočárkem. Samozřejmě jsem tam na ní vystartovala, že takhle teda ne. Kdyby si z toho aspoň něco vzala. Ale mě přijde, že mi to snad dělá naschvál a vůbec jí nevadí že pak bude zle. Ve školce samozřejmě drží hubu a krok.
Další a asi poslední stížnost,kterou zde udělám na své dítě 😂je její chování obecně. Všechno si snaží vyřvat/vybrečet. Manžel začíná být fakt naštvaný protože to je snad u každé činnosti... Neskutečně to ze sebe tlačí, divadlo jak nevím... Jenže fakt kvůli každý blbosti a kolikrát ten její projev je tak přehnaný že jen koukám. Řve u toho že chce jiný triko, řve u toho, že chce jiný kraťasy, jinej hrnek, že chtěla spát s tátou a ne semnou, že chce ležet na druhý straně poste... No prostě snad u každý blbosti. Není to každý den ale když to začne zkoušet, je to fakt hrozný. Manžel začal nadávat na mě, že je rozmazlená, že se chová jak rozcaplej fakan... Atd atd. Na jednu stranu si to říkám taky 😂. Ale na druhou to prostě není možný... Vždyť já nejsem ta co by jí vše dovolila, ta co by dělala furt jak ona píská atd. To nejsem. Ale její projev takový je 🙄. A já už nevím co s tím... Fakt nevím
@alice345 ano samozřejmě když ujede, jdeme domů a tam řve. Když vysvětlim zítra jedeme znovu. Prostě si z toho nic nevezme.
A co se týče toho chování... Když by řekla hezký o něco nemám problém ale tím že řve a řve tak samozřejmě nemám náladu jí cokoliv dát. Kdyby přišla a řekla mami mě se to tričko nelíbí, chci jiný (ok bude jiný). Mami dáš mi prosím napít (ok dám napít). Ale když přijde řve aaaa já chci jiný tričko..... Tohle já nechci a řve u toho na celý barák.. tak to samozřejmě nemám náladu jí ho dát. Řeknu co a jak, vysvětlím proč takhle ne... A zachvilku jedeme kvůli něčemu jinému. A takhle dal a dál 😡
📌 pripojim se... Nevim, co poradit, mame to stejne, i intenzivnejsi. Kazdy den, cely den....na domlouvani, prosby, vysvetlovani nereaguje...ma teda jen 3r a od zari pujde do skolky. U nas je to urcite frustraci taky z prichodu miminka (2m) a tim, ze ani v tehotenstvi jsem se ji nedokazala venovat na maximum, jak by potrebovala. Potrebuje akci od rana do vecera, taky nezavre pusu, mluvi strasne nahlas. Vim, ze to ma i ode mne, kdyz kricim, tak to dela taky (ale je to zacarovany kruh, dokud nezacnu rvat, tak se nehne atd.). Logicky me napada jen jim davat vic lasky a prijeti a pochopeni, aby se jim nasytila jejich potreba byt milovan a pak treba budou vic ochotny spolupracovat, aspon nejak fungovat...ale v praxi jsme tedy do toho bodu nedospeli. Priznam se, ze po celodennim zlobeni a vylozene vysirani (kdy vi, proc neco nedelat, my vysvetlime, poprosime nekolikrat, ona moc dobre rozumi a stejne se zasmeje a pokracuje dal), tak clovek pak ztraci chut se mazlit :( ..je to zacarovany kruh jakysi...
taky se pripojuju. doma mame neskutecny tvrdohlavy tornado. zadnou duveru ode me taky nema, protoze s tim odrazedlem dela naprosto to samy. ted ve 3 letech se intenzita hysaku zesilila, taky si rikam, ze je rozmazlenej, ale ja jsem ta posledni, kdo rozmazluje, a musim sycet na moje rodice, protoze ti misto radneho reseni problemu vzdy chteji povolit a nakonec dovolit (protoze chteji klid). Je to tezky. V soukrome skolce nas chteli poslat k psychologovi, protoze se nerad se zapojuje do rizenych cinnosti a moc se vztekal kdyz nasilu chteli neco proti jeho vuli. No a ted se docela klepu co bude delat v novy skolce. Cely je to jeste podepreny bilingualismem a tim, ze obema jazykama poradne nemluvi...taky nevim jak na to
Zkouselas ni nwkdy v klidu , doma, pred vychazkou s kolem/odrazedlem vysvetlit ty pravidla? Jakoze zastavit pred kazdou silnici. A pak ale treba i rict, ze az budete v parku, za tam si muze jezdit, kde chce po tom parku/lese, kdekoli, kde to je bezpecne. A otestoj to nekde na malo frekventovane silnici, dej ji duveru, ze zastavi. Ale zopakovat to tesne po odchodu z domu samozrejme neuskodi. Takove to kriceni na dalku je naprd. S ostatnim moc neporadim, jen to proste prezit... dcera byla dost podobna😅
@dyechampion ad rizene cinnosti, ty syn nemel rad odjakziva. Ani ve skolce ani na krouzku jako skolak (na nekterych vydrzel rok, na jinych ani 3navstevy... vybiral si je sam a chtel tam), ani na tabore. Vlastne byl na tabore 1x a pak uz az po 10. roce, ale to bylo spis sportovni soustredeni nez klasicky tabor, ten ho fakt nebere. Ale zas si vzdy umel najit svoji zabavu, a kdyz si ji nasel, tak u toho vydrzel klidne pul dne nebo i dyl. Ale chtit rizene cinnosti u ditete (u vsech deti), pro ktere je to ve 3 letech nove, to je uplne mimo. Staci kdyz to pozoruje nebo proste je nekde vedle. Nektere deti to maji rady, jine to zvladaji , a pak jsou deti, ktere to holt sabotuji.
Dost to připomíná mého mladšího... zatímco u staršího jsem zvyklá "nechávat ho žít" a chtít co nejmíň, mladšímu by fakt vyhovovalo být se mnou intenzimvě 24/7 ve smyslu, že ho budu opravdu neustále úkolovat. Klidně i prací, ale bude tam to "udělej - hodmý kluk - udělej - ano, vidím tě, jde ti to - udělej" ... mě ten systém hrozně nevyhovuje a přijde mi jak buzerace, ale on o něm zjevně touží.
@konidana je to uplne jak nas syn, vzdy si neco najde sam nebo hru vymysli a urci vlastni pravidla..ta soukroma skolka nas vystresovala, ze s nim je neco spatne(cekali ze ho to zacne bavit a 💩), doufam ze nova skolka nebude na to klast duraz, ale zas kdyz pak bude skola tak bude muset ze jo :/ a taky to moc nefunguje kdyz si ma s nekym hrat a nejede podle jeho/jejich pravidel ale vlastnich🤷🏻♀️🤦🏻♀️
Nevím co poradit, moje dcera si vyřvává když něco chce mít po svém doteď, v osmi. Hlučná je asi celkem v normě, naštěstí.
Je to těžké, moje dcera má rané trauma, takže už jsem rezignovala na to, že by se to mělo nějak významně změnit. Jako ono se to pomaloučku mění, ale fakt, když něco mermomocí chce, nebo se jí naopak nelíbí nějaké usměrnění z mé strany, je scéna jako blázen. Říká i hnusné věci, prostě je mimo sebe. Snažím se brát to tak, že rozhodně jednám správně, když trvám na svém a neuhnu, a zároveň "nepočítám" s přijetím z její strany, že je to tak v pořádku. Prostě na mě jako na rodiči je držet hranice, ale nikde není napsáno, že to dítě na to držení hranic má reagovat překrásně a respektujícně. Ne. Na mě je jen držet hranice. I za cenu toho, že je scéna.
Nějak moc teda nezdrhá a nikdy nezdrhala. Že hned jdete domů když pravidla poruší, jsi psala že děláš. Mně ještě napadá, ať teda pocítí nějaký dopad i jinej než jen že jdete domů. Třeba by si příště nemohla to odrážedlo vzít. Nebo bys třeba o víkendu šla ven jen s malým a ona by musela být doma s tátou. Ale už jsem zapomněla, jestli by to na dítko 3+ už mohlo mít výchovný vliv.
Jo a fakt bych ti teda přála, abys uměla muži vysvětlit, že z tohoto fakt nemá obviňovat tebe. Ty jsi její povahu nezpůsobila.
Mám doma čerstvého tříleťáka a je to jak přes kopírák...neskutečně užvaněný, hlučný, na druhou stranu i šikovný. Venku auto ne auto si jede po svém a já za ním zdrhám s kočárkem a děsem v očích. Poslední dobou se snaží si vše vyřvat (a řve opravdu neskutečně). Mnohdy opravdu nechápu 🤷♀️ Si říkám, že je to období, které snad jednou přejde. On byl od miminka náročnější snad na vše. U nás se skloubilo období vzdoru s příchodem malé ségry. Najednou se vše přestalo točit kolem něj. A ten začátek byl opravdu nepěkný. Hodně jsem na něj řvala, protože svou hlučností neustále budil miminko. Já unavená, protivná a on to odnášel. Teď už si to sedlo. Ale temperament má velmi podobný tvojí dcerce. Radu nemám, jen pochopení.
@dyechampion syn ve skolce misto nejakeho krouzku a zpivani zajicek v sve jamce apod. Ve 3 letech radsi vydyndal sroubovak a utahoval operadla u zidli🤣 (rok pred nastupem, kdyz tam nastoupila starsi segra, tam manzel 3 mesice delal skolnika... nez skolka otevrela.... a bral dvouletyho kluka s sebou)
Já mám doma jeden exemplář s poruchou pozornosti a jedna věc je, že stále křičí, je hlučná a vzteká se i kvůli tomu, že se jí posunula o 2 milimetry fusekle. Na to jsem si "zvykla". Kolikrát si říkám, že bydlet v bytě, tak nás sousedi nesnáší kvůli tomu hluku, co vyluzuje od otevření očí až pozdě do večera (je to i nespavý satan). Mladší nespala x prvních měsíců, protože jakmile zabrala, okamžitě ji starší vzbudila, nakonec si tak nějak zvykla a postupně už jí to tolik nebudilo. Vztekacích scén je denně mrak, nevyjímaje ubližování všemu a všem, co je v dosahu, včetně sebe. I na veřejnosti běžně předvádíme vystoupení. 🙃 To beru, že za to nemůže. Špatně zvládá emoce a je velmi citlivá duševně i tělesně. A i když je to nepříjemné okolí i nám doma, tak se s tím všichni učíme pracovat. Povídáme si o tom, vyjadřujeme emoce a vysvětlujeme si, proč to není v pořádku a jak to řešit jinak. Vysvětlujeme si to stále a stále dokola... Ale druhá věc je ohrožování se na životě a neposlušnost. To netoleruju a k smíchu mi to nepřijde, že se dítě klidně rozjede pod auto a rodiče má v tu chvíli v ignoru. Už to není malé dítě a tohle by prostě měla respektovat. Buď by dostala pořádně na prdel nebo odrážedlo bych zabavila a hotovo. Odrážedlo dostane zpátky, až se naučí zastavit na povel. Volám na ní a ona běží dál a má ze mě prde*? Tak jí chytnu za ruku a klidně jí budu vláčet řvoucí za sebou celou procházku. A budu ji to dělat takto nepříjemné tak dlouho, dokud jí nedojde, že přes některé věci nejede vlak. Ano, míru přecitlivělosti máme každý jinde a je třeba podle toho s osobou/dítětem jednat, ale pokud dítě neposlouchá v zásadních věcech, což zásady bezpečnosti jsou, tak tam jde jednání v rukavičkách stranou.
No a co uděláš, až začne dělat divadlo, že něco chce? U nás máme pravidlo, že pokud dcera něco chce musí v klidu a hezky poprosit (např. "Prosím gumítka"), pokud je její prosba v pohodě (např. jiné tričko), tak ji to dovolím, pokud není, vysvětlím ji, že ne. Věci, které uvádíš (jiné triko, kraťasy, jiná strana postele) jsou za mě úplně ok, dítě si je může vybrat, ale záleží na tom, jak si o to dítě řekne. Je potřeba ho naučit si o věci, které chce, říkat přijatelným způsobem a pokud jsou ty požadavky ok, tak není důvod mu nevyhovět. Opravdu nejde mu vše dovolit, ale u záležitostí, které jsou v pohodě mu přenechat rozhodování. Samozřejmě i u nás proběhlo pár krát zkoušení přes hysterák, je potřeba v klidu, ale důsledně vysvětlit, že histerák ee. U nás platilo něco ve smyslu "až přestaneš brečet a hezky poprosíš, ,tak se o tom budeme bavit".
Co se týče ujíždění. Co se stane, když neposlechne? Má z toho přirozený důsledek? Tj. Neposloucháš - jedeme okamžitě domů.