Extrémně vzteklé dvouleté dítě 😶. Máte radu?
Zdravím ženy, hledám rady, nápady... Máme dceru, která má 2r3m.. když opomenu ty její stavy tak je to miláček, mazlivá, společenská, velmi komunikativní.. ale začínám mít pocit, že jí přestávám rozumět a chápat proč se určitý situace dějí. To, že děti křičí, zlobí, vztekají se.. samozřejmě vím moc dobře. Ale mám pocit, že ta naše je fakt extrém. Když není něco podle ní tak řve takovým stylem, že mi to úplně rve uši...ale jako že doslova. Snažím se vše vysvětlit aby věděla..ale nemůžu stále ustupovat a vše obcházet. Jsou tu prostě věci, které se dodržovat musí. V rámci toho aby se naučila co se smí a co ne. Co mi ale vadí jsou ty její stavy. Přijde mi že má snad blbou náladu pořád.... Ráno vstane, řekne dobré ráno maminko, chci čůrat.. pro nočník/případně nabídnu velké WC se sedátkem... A co se nestane, začne ječet, že nechce. Ok tak později. Jenže za minutu znova... Chci čůrat. Ok... A takhle dokola a nakonec to končí řevem. Nebo u snídaně. Říká že má hlad a že chce čajíček. Udělám čaj, dám do jejího hrnku... Ona na něj koukne a vztekle do něj praští, že ne a hrnek letí přes celý stůl a já ho chytam.
Rostou jí stoličky a v poslední době chce stále nosit q tulit. Jenže mě nenechá ani jít na WC, cokoliv udělat. Pustím třeba pohádku. A ona vztekle bude řvát, a řvát. Někdy je tak a štvaná až do mě praští pěsti. Dělá to i naschvál. Já už fakt nevím. Přijde mi, že tyhle její chci/nechci stavy jsou snad u všeho. U jídla, procházky, spaní, koupání....
Jako za mě už je za deset dvanáct toto řešit. Nenechávat věci vyrvat člověk musí být ještě dřív než si je jistý, že to chápou. Protože ony chápou dřív než my myslíme. Ale určitě se to dá dohnat. Hodí hrnek, tak ho nemá. Nechce jídlo, tak ho nemá. Nechce čůrat, tak tady je nočník, at si řekne, až bude chtít. Žádný praštit pěstí, je bych pak byla smutna a nemohla si s ní hrát a s ničím pomahat. A tak dále. Nenechat si nic vyrvat, ví, že to funguje, tak to dělá, proč by to nedělala. Prostě důslednost. Samozřejmě vysvětlit, obejmout, pochopit, ale trvat na svém, nepovolil. Určitě bude řvát pořádně, když najednou nepovolite, ale zlepší se to. To je můj názor tedy, ale v dnešní době ne příliš populární.
S detma je to tezke a kdo je nema, tak vubec nevi... ale me dite dat pesti, tak to asi jen tak nenecham, to uz by na me bylo pres caru.
Úplně vám rozumím ,mám děti 5 let a 3 roky ,oba dva mají podobné stavy ,vztekání,dcera dokáže totálně vytočit třeba když někam jdeme ,to mi ujedou i dva autobusy ,tyhle punčocháče nechce ,tohle škrábe ,tam jí vadí vysačka ,když už se obleče a dáváme bundu začne si ji vyslíkat ,že tam má špatně rukáv ,pak se začne vztekat že je rozcuchaná,ať ji znova účešu ,teď poslední týden vyvádí v noci ,to nikdy nedělala ,křičí na celý barák,sedí na posteli ,že chce rozsvítit , pořídila jsem lampičku na baterky ta svítí od 22-6:30 ,nedovolí ji zhasnout ,s bratrem se neustále rve o nějakou hračku ,bere mu i jeho hračky ,ikdyž vysvětlují že si je mají půjčovat aniž by si u toho ubližovali ,prostě horor ....denně cirkus doma ,já zralá na psychiatrickou léčebnu,infarkt.
Mam dvou letou a mám to stejně,chce/ nechce čůrat, chce / nechce jist atd,teď vede to že se nechce oblékat u toho se perem a jak to dělám já ,no nechám ji snídani na stole,ona přijde odstrčí talíř,že nechce jíst ( a přitom na mě křičela ,že má hlad) ,no tak řeknu dobře tak nejez,to samý s pitím,no a zachvilku papá ,i to čůrání,někdy je to plány poplach,ale nočník má pořád na očích a venku musela jít malý kousek pěšky,no tak chvilku brečela a zkoušela to na mě,jestli ji nebudu nosit
Syn je podobný. Jsou mu 4 a zatím z toho nevyrostl 😢
Mateřství je největší zkouška sebeovládání a trpělivosti. Máme to doma občas taky a ač je to těžké snažím se řešit s klidem. Ona sama nerozumí tomu, co se v ní odehrává a jak to zpracovat. Vydrž, bude líp 🙂