Ahoj,
dvouletak se leci s laryngitidou, nijak akutni, bezne fungujeme, jen vic odpocivame, vetrame, bere leky. Je to vesmes normalni hodny dite, jasne ze ma svoje okamziky, ale to co predvadi v nemoci uz prestavam totalne zvladat a vubec nevim jak na to. Cas u nas ted vypada tak, ze si chvilu s necim pokousime hrat, on to schvalne skazi, flakne s necim, zacne se vztekat, bouchat vecmi, nebo i hlavou do zeme, potrebuje se utesit a pritulit, tak se pritulime a on po me jen vic a vic krici, ze to je malo, ze to delam spatne. Kdyz se uklidni, tohle se stale opakuje dokola a dokola. A stovky podobnych situaci.
Snazim se, fakt jo, ale uz jsem neuveritelne vycerpana. V noci moc nespime (bez ohledu na nemoc), jsem ve ctvrtem mesici a prakticky uz pulku dne tu spolu probrecime.
Muzeze me uklidnit, ze az mu bude lepe, ze se jeho povaha zase vrati do normalu?
@levandule_k no my prave ven chodime, hodne dejchat studenej vzduch, jen ne mezi lidi, ale to je asi pravda, ze to je kamen urazu, ze mivame hodne programu - plavani, detskou skupinu, kamarady, babicky. Na druhou stranu jsme doma necely tyden jen a kdyz jsme byli v lednu v karantene, tak to ZDALEKA nebylo tak strasny. To byl jen takovej litostivejsi a uplakanejsi, ale takovyhle sileny urvany a vztekly dny vubec neznam.
Minimálně 1x za dva dny dej malého někomu hlídat a jdi ven - klidně na nákup, do lékárny, ... nebo jen na procházku, to je jedno. Ale nebuď s ním celé dny zavřená doma.
A jakmile to jen trošičku půjde (počasí, zdravotní stav), vezmi i malého aspoň na chviličku ven. Mně to vlastně vyšlo, že v pátek byl u doktorky, přes víkend se nemoc "vybarvila", tak jsme šli znovu k doktorce, v úterý jsme šli na covid testy a ve čtvrtek ho na chvilku vytáhl chlap. A i tak jsem z něj prostě šedivěla. Prostě jak to popisuješ i ty - teda samozřejmě mírně jinak, ale nervy mi taky tekly.
Průšvih, že se v nemoci naučil na pohádky na počítači a teď ho nejsem schopná od něj odtahovat.
Manzel nastesti uplne se vsim pomuze a pohlida a je to hlavne velka psychicka opora.
Ven (tedy zabaleny v kocaru) na prochazku chodime.
Syn byl taky ted nemocny, bude mit brzy 2,5 roku a choval se taky tak. Byl poprve nemocny a byl to sileny tyden, vecer jsem byla uplne KO. To mam jeste dvoumesicni miminko. Ale po nemoci se uklidnil a je to pohodar (v ramci moznosti na dvouletaka) jako predtim. Drz se, brzy to prejde!
@kopretina32 diky moc za povzbudivy komentar!
@ondul syn má 5 a když je nemocny (v akutní fázi nebo na nej teprve něco leze) tak je taky “na zabiti”🤦♀️ Všechno je špatně, je naštvaný sám na sebe, neví co chce, jen fnuka a chce se mazlit…jdu na to vlnou nejmenšího odporu a snažím se aby bylo po jeho (samozrejme nejde to ve všem), ale vás syn je ještě maličký a řekla ze sám chudak neví co se s nim děje 😞snažila bych se chodit co nejvíce ven, a nějaká ta babička taky preci muže přijít na návštěvu 😉 aspoň na chvíli pro rozptýlení
Podle mě vám chybí, že jste doma a nechodíte ven. Já, když jsem byla během covidu delší dobu doma, tak mi to tak také lezlo na mozek. Jakmile jsem se vyvětrala venku, hned jsem byla spokojenější. Podle mě se to vrátí do normálu.
Jinak za nějaké reakce může nezralá nervová soustava, tam je třeba dobrá koupel z epsomské soli, tělo si přes kůži vezme potřebný hořčík.