Děti mi přerůstají přes hlavu...
Máme 3 děti - kluky 7 a 5 let a velmi náročné batole. Snažila jsem se starším dětem rozplánovat školní rok tak, aby každý den byl aspoň 1 kroužek. Po kroužku se většinou jde ještě s ostatními na hřiště nebo se povídá. To jsou spokojení. Mimo to často jezdíme na různé aktivity, jiná hřiště apod. Takže si myslím, že zábavy a kontaktu s vrstevníky mají až až. Problém nastává ve chvíli volna. (Myslím třeba dopoledne, než odpoledne někam vyrazíme - nepřipadá mi normální někde být s nonstop programem od rána do večera.) Myslím si, že neumí vyjít sami se sebou. Prostě jakmile nejsou 100 % zaměstnaní, nedá se s nimi vydržet. Vůbec neznám, že by si k něčemu sedli a hráli si aspon par minut. Neustále, od 6 od rána se mlátí, ječí, dělají si naschvály, na každý můj pokyn nebo návrh jen trucovitě odsekávají. Já vím, že klíčem je co nejvíc je rozdělovat, zaměstnávat je a nedat jim k tomu prostor. Ale já už prostě nemůžu. Jednak mám ještě pořád k tomu na krku batole a druhak, prostě chci i nějak žít, ne jen nonstop skákat kolem rozjívených dětí. 😣Někdy si je vezme manžel nebo babička, ale to jednak jsou taky protivní a druhak, stejně jakmile přijdou, je to ještě horší. Většinou to skončí tak, že už na ně od 9 od rána řvu, manžel je vytočený, že se nedá nic pořádného dělat - dostávají akorát práce za trest a o nějaké rodinné pohodě nemůže být řeč. V okolí vidím, že to jde tak nějak nenásilně - jdou si všichni zaplavat, skládají dřevo nebo se projedou na kole a děti jsou prostě v pohodě. U nás je kolem všeho půlden vynervování a odporu a pak už fakt nemám náladu s nimi blbnout a být skokojená. ☹️ Nevím, jak se z toho všeho vymotat, abychom se stále netočili v té samé negaci. Už si i říkám, že jsme to všechno vzali za nějaký špatný konec, mám se na jakékoliv aktivity vykašlat a nechat je svému osudu v pokojíčku.. Často slýchám rady typu, že jsme si neměli pořizovat tolik dětí nebo že mám jít s kamarádkou na kafe, ale to mi fakt v ničem nepomůže. Napadá vás nějaké řešení?
Mě teda přijdou dost malí na to, aby měli každý den kroužek a jestli jsou už zvyklý prostě každý den něco mít, tak je to pak doma nudí no. Nevědí jak se zabavit.
Krouzek kazdy den je za mne moc. Jako jsou i deti, co to vyzaduji a miluji, ale pikud o to vylozene nestoji, tak bohate staci krouzek 1x nebo 2x tydne. Ono by jim vic volneho casu v pokojicku nebo venku kolem baraku, bez naplanovane cinnosti myslim prospelo. Akorat je na tobe, jak to ustojis, jim do toho moc nezasahovat.
@te_reza @konidana Mají každý den něco, jinak bychom se zbláznili úplně. Vycházím z logiky, že se tam vyřádí a zabaví a doma by si pak mohli vážit právě volného času. Ale vůbec. Oni takoví byli vždy, akorát bych čekala, že takhle větším už to vysvětlím, že nejde neustále někde očekávat program, ať si váží toho, co mají i doma. Ale oni to vůbec neakceptují. Vyhnat je ven nebo do pokojíčku znamená jekot, mlácení, ničení věcí a opět nervy všech nadranc.
Nemaji volny cas tedy si ho neumi zaplnit. Organizovana cinnost nikdy neni na vyradeni, ale proste tam jsou nejaka pravidla ktera musi dodrzovat. Jeceni a mlaceni jsem pak uz neresila pokud neslo o zivot. Maximalne jsem je vyhnala ven, ze maji moc energie, tak at se vylitaji na hristi (ano od veku 4 a 6 let chodily sami na sidlistni hriste) Doma to bylo vzdy narocnejsi. Ale kupodivu v lese si vetsinu vikendu vyhrali, nikoho a nic nepotrebovali, jen se obcas prisli najist.
Tak jak vidíš, tak ti logika trochu habruje. Pokud jsou zvyklí mít prostě nalajnovaný celý den od a do zet, tak se prostě neumí sami zabavit.
Podle mě je chyba že mají až moc aktivit. Jsou nastavení tak že pořád něco dělají a neumí být v klidu, nudit se (to je prý ve vývoji taky důležité). A že dostávají práci za trest? Nejde to hodit tak aby pomáhali pro zábavu?
Ono by to mělo být naopak. Měli by mít šanci být sami sebou, takže poslat je samotné na hřiště, za barák, ať se tam naučí hrát, ať se poperou nebo si najde každý sám svého kamaráda (opravdu nemusí být nejlepší kamarád na hraní zrovna sourozenec). Až se venku vyblbnou, budou doma v klidu a můžete si zahrát Uno, podívat se na pohádku v televizi. Ale hlavně jim do toho prostě nekecat. Chtějí dlouhá v blátě žížaly a zahrabávat do pískoviště? Super hra! Ale maminka ať sedí doma, jinak to nikdy fungovat nebude.
Dva kluci, ty jo, to fakt musí být jízda, té chlapské energie! A co tatínek? Ať je vezme ven do lesa, zabojovat na ferovku klackama, boje v bahně, kácet stromy, házet šutry do dálky. My máme jednoho kluka a dvě holky a ti kluci jsou prostě jiní. Doma to řeším polštářovou bitvou 🙂
@konidana
@te_reza @klokanka31
Tak jednak jsme do teď měli méně kroužků a bylo to naprosto to samé, akorát ještě každý den vypruzovali proč k nikomu nejdeme a proč nic neděláme. (Já se jako ráda domlouvam s kamarádkami a jejich dětmi, ale přece to nejde 8x za týden k někomu chodit.) A druhak, proč třeba ve volný den, jako je dnes, si nemůžou vzít ani jednu nabízenou činnost a normálně ji dělat? Já bych taky ráda zažila den, kdy se nebudeme nikam honit na čas a ráda si s nimi pohraju, ovšem to by museli cokoliv chtít dělat, ale oni prostě chtějí od rána jen takhle zlobit. 🤦♀️
ted jsem docetla knihu Jednoduche rodicovstvi. paradni. je presne o tomhle. treba by ti pomohla. ja mam 2 male holcicky, takze uplne jina situace, ale to co pise v te knize mi proste dava smysl. souhlasim s komentari nade mnou. zvolnila bych. vyrazne. nechala je litat venku, asi to potrebuji.
kdyz maji jednorazove nenaplanovany den, tak podle me vypruzuji, protoze nejsou zvykli. kdyby te porad nekdo zabavoval, taky by sis najednou neumela poradit sama. 🤷🏼♀️
A ještě mě napadlo, podporovat ve spolupráci stylem oni spolu proti rodičům např. v té polštářové bitvě.
@lenerka1 Tatínek nebo i já jsme většinou odrazení ještě než k něčemu takovému dojde. Tatínek teda výrazně dřív. Děcka prostě nejde nadchnout tak, aby se oblekly a s radostí šly. I kdyz to podáme jako hru, bojovou, nadchneme je. Všemu předchází 2 hodiny vztekání, negace - "nepůjdu do žádného blbého lesa" atd.. Takže to pak člověk má spíš chuť je seřezat než to všechno překousnout a bojovat s nimi v blátě a strašně si to všechno užívat. 🤔
Přestaň jim delat animátora dokud je čas ☝️ Jestli ke pro tebe neprijatelne jak ječí a rvou se, pošli je ječet a rvát do pokojíčku. Ale oni si musí naucit hrat sami a nenauci se to nikdy kdyz k timu nedostanou ani chvilku prostoru. A pak z nich vyrostou naprosto nesamostatni, vecne zdudeni jedinci, neustale cekajici az je nekdo zabavi. Za me je normalni ze se sourozenci rvou a ze u toho křičí, ty jako máma si k tomu jen vymez hranice (bezte do pokoje ja to nechci poslouchat).
Mám děti v hodně podobným věku, taky kluky a prostě vřískají, hádají se, mlátí se denně. Je to dost na palici. Ale pokud si vyloženě neubližují, tak už to kolikrát ani neřeším. Prostě dělají brajgl no. Já si zase říkám, že se to prostě musí naučit být spolu a zabavit se. Jsou dny kdy jsou jako ocásci a chtějí abych se jim věnovala nebo se po mě válejí apod. Někdy si s nimi něco zahraju a pak jim s klidným svědomím řeknu, že si prostě musí zabavit sami a že mám svou práci. A úplně nejlíp funguje, když je pošlu uklízet pokoj/převlékat se apod. to jdou cestou prokrastinace a najednou se radši zabaví než aby uklízeli. To fakt funguje.
Ale soucitim, protoze ty kluci fakt sotva otevrou oci a už jsou v sobě a ječí po sobě. Ale my bydlíme v domě, bydlet v bytě tak je taky nenechám dělat takovej brajgl.
Jo a co pozoruju kolem sebe je to normální.
Starší má v čerstvých šesti čtyři kroužky, dva ve školce, dva odpoledne. Doma si vyhrát sama umí a vždycky uměla 🙏 Myslím si tedy, že to bude povahou, ne kroužky. Je pravda, že menší děti mají mít méně těchto kvazipovinností než pak starší (aby nevymýšleli bejkárny). U tebe si myslím, že to bude klukama, oni jsou fakt často jiní. Ve školce zklidňují smráďátka tak, že je pošlou dělat klidnější činnosti, takže šup ke stolu, kreslit, vyrábět. Když se u nás začnou řezat a mlátit, a já to nestihnu utnout dřív, snažím se je rozsadit každého do jiného kouta, případně je pošlu do pokoje, ať se tam domluví po svém. Ale mám menší děti než ty a takové zkušenosti nemám.
Možná to je úplná blbost, ale není naopak problém v tom množství aktivit? Že nemají čas se spolu naučit vyjí a že se nedokáží zabavit?
A to mají odpoledne jako nějaký "pracovni proces" nebo proc tolik aktivit???
Mám 2 děti - 9let a 5let, dcera 2x týdne kroužek, syn 1x týdně, mimo to jsou doma, kde "ctím zásadu", že je nutné se i nudit...
Já jim rozhodně nebudu neustále vymyslet zábavu, potřebuji si taky udělat svoje, tím nemyslím přímo domácnost, ale dodělávám si i školu...
A další věc - starší holka, mladší kluk, mlátí se úplně běžně 🤷♀️ jen dohlížím ať ty hádky jsou nejak v určitých mezích...
Samozrejme, ze nastava problem, ve chvili volna... Protoze do tech decek tlacite takovych s... k najednou, jenom aby vy jste meli pocit, ze decka maj naplno vyuzitej cas a vy dobrej pocit, ze jste skveli rodice a naplno se jim venujete. Vetsina z vas tady to vubec nechape.
Mam hodně živého syna a všimla jsem si, že nejvic si dokáže vyhrát sám (!), když je třeba kvůli nemoci týden doma... a ne proto, že by mu bylo zle 🙂, ale právě ze školky a kroužku je docela pretlakovany (musí dělat, co se řekne, spousta vjemů...), že když je najednou volno a "nuda", přepne do takového klidného módu a puldne si staví lego třeba. A přitom u ničeho dlouho nevydrží a vždy oproti vrstevníkům byl super akční. Takže opravdu zkusit ubrat a nechat to i na nich, ne jim pořád něco nabízet... jo a jinak opravdu to všude není jen růžové, to jen někdy vypadá, že vidíme rodinku na kole myslíme si, jak vše jde hladce, ale nevidíme ten zbytek.
Hele ale tak je nech "zlobit"...nebo prostě podpor je v tom, co chtějí dělat (třeba nějakou překážkou dráhu...). Ať sami navrhnou, co a jak... jako chodit k někomu a krouzek mi z tohoto pohledu přijde podobné- je to změna, program zajištěny... prostě se nepůjde a hotovo.
Mam dve deti, 7 a 6 a jedou nonstop na 120, komedianti a mafie v jednom... ale proste jim od narozeni nedelam koordinatora, sefa a dohazovace. Jak tu vsichni radi, Tvoje nonstop planovani aktivit neni dobra cesta... To dite pak nebude vedet co se zivotem, kdyz ma kazdou minutu nalinkovanou, prace je zlo a kvalitni den = do minuty plny.
"Já vím, že klíčem je co nejvíc je rozdělovat, zaměstnávat je a nedat jim k tomu prostor." To nebude dobry klic.... Jo a v konci, jestli v tom kratkem case, kdy jsou doma v bezpeci, kde konecne muzou vypustit paru a uvolnit se... slysi jen Tvuj rev a vytoceneho manzela, to bych jako dite taky moc dobre nenesla. Deti jsou vasim zrcadlem, jen jsou male a davaji to znat podle sveho.
Prosim Te, netrestejte deti beznymi domacimi pracemi, to je ulet.
Já mám dva kluky 7 a 12 let. Od mala jsem se snažila , aby se uměli zabavit i samy. Jasně, že jsem si s nimi hrála i teď si s nimi zahraju nebo dostanou nějaké úkoly co mají dělat a nebo něco podnikame
Ale ne pořád. Pokud jsou v pokojíčku a hádají se , tak jedu 3× a dost. Pokud jim třikrát řeknu aby se nehadali a po ctvrte opět tak je rozdělují každého do jedné místnosti. Ať si tam vemou malování nebo něco co je zabaví. Kdyz přijdou, že se nudí nabídnu 2-3 aktivity nechtějí tak smůla tak se zabavte sami. Vím , že to vypadá tvrdě. Teď když mladší syn musel být cca 3 měsíce doma tak díky tomuhle pristupu dřív jsme to zvládli poměrně dobře. A dokázal se zabavit sám nez jsem uvařila,uklidnila apod..
@te_reza přesně tak. Jak maji všechno rozplanovany, tak jsou zvykly mit aktivity servirovany pod nos a nemusí se zabavovat sami. Kazdy den krouzek je opravdu hodne. My mame děti 3, všechny ve věku kdyz uz chteji/maji krouzky, a pro kazdyho 2x-3x tydne a jsme oba s manzelem ( oba pracujeme na plny úvazek) urvany jak koně. Rada pro autorku - zkrouhni krouzky, (aspoň) jeden den vyhod starsi pred barak at jsi jdou hrat sami ( samozrejme - jestli mate v miste bydliště možnost a je to bezpečný - případně o vikendu u prarodičů treba? Klidne jenom na zahradu) Treba budou tejden, dva jecet, a pak zjisti ze je to vlastně docela prca bez matky za zadkem ;)
My máme zahradu, to problém není - vyhodit je ven. Ale situaci to moc neřeší. Kolem jsou všude domy. Kluci i na té zahradě dělají úplně extrémní bordel - jen se mlátí a řvou, případně ještě začnou něco ničit. Všichni okolo to vidí a jednak mají velmi často připomínky, druhak, ani prostě nesouhlasím s tím, aby něco zničili, mlátili se nářadím a vymýšleli hlouposti tohoto typu. Prostě cirkus. 🙈Tisíckrát jsem jim ukazovala nebo říkala, ať postaví bunkr, ať na někoho vykopou past, klidně ať udelaji bláto, to je mi jedno. Ať si kopou fotbal nebo hrají na schovku. Často mají k ruce i souseda, je jich víc. Ale evidentně to v nich vůbec není.
@jane46 A co je na domácích pracech za úlet? Bude lepší, když je budu mlátit? 🤦♀️ Na fakt nemám nervy na to, žít v permanentní katastrofě. Jako já taky potřebuju upustit páru. A ne, že dítěti dovolím se houpat na lustru a celý dny ječet. A já budu s úsměvem přihlížet. 🙄
@anonym a nemyslíš, že jsou takový, protože tě mají pořád za prdelej? Pořád jim plánuješ a navrhuješ program a jste pak nasra** ,když po nich chcete normální činnost, kterou oni z vlastní hlavy vlastně neznají. Jsou to děti, ty jsou prostě slyšet a občas dělají ptákoviny, oni když nebudou pod drobnohledem, budou si dávat pozor, aby se nepřizabili.
Autorko, domácí práce nemají být za trest, domácí práce jsou normální součást soužití a děti bys měla vést k tomu, že je normální si uklidit pokoj, vyklidit myčku nebo utřít nádobí. Ne že to je za trest. Jinak souhlasím s ostatními - kupa kroužků, řízené činnosti a žádný volný čas. Holt se budete s manželem muset kousnout a nějakou dobu přetrpět to, že dělají binec, když jste je doteď nenechali se samotné zabavit, ale v tomhle věku ještě není pozdě na to to dohnat. Jakmile se naučí, že jim nikdo nestojí za zadkem celý den, tak si to postupně sedne.
A jen tak mimochodem - moje holky vydají za tlupu kluků, jsou divoké, ale odmala se zvládají zabavit i samy - prostě proto, že jim den neplánuju a nikdy jsem to nedělala.
A ještě jedna věc, taky mám sourozence, taky jsme se samozřejmě navzájem zlobili...ale v mých dětech vidím vyloženě takovou nenávist. Oni jsou s hooni fakt na sebe jít s motykou třeba. Jeden provokuje a provokuje a provokuje, i když mu to ten druhý několikrát řekne, my řekneme, stejně nepřestane. Tk ho ten druhý vší silou majzne...tak samozřejmě ječí, jak kdyby mu urezali nohu. To je prostě strašné tomu celé dny přihlížet. To není jen nějaké škorpení. Fakt z toho blázním. 🤦♀️ Jakoby pořád poutají naši pozornost, přitom ji ale mají. Asi to nezměním, ale aspon kdyby nebyli tak brutální.
Nám na ten testosteron zabírá vyjet do lesa a nechat syna běhat, krásně se tam vybije, případně nějaká dlouhá vycházka.. . Mnohem lepší jak kroužky a organizované aktivity. Ty jsou samozřejmě taky fajn, ale nepřehánět. K té rivalitě bych doporučila hodně mluvit o tom, proč jsme rodina, malujeme obrázek naší rodiny, vysvětlujeme, že domácí práce děláme všichni protože jsme rodina a musíme si pomáhat a v té domácnosti bydlíme všichni.... neustále to dost zdůrazňuji. Od té doby, co jsme začali uplatňovat tenhle přístup je všechno o dost lepší. Pak je taky super udělat si individuální čas na každé z dětí, aby nežárlily... jo a nezapomínej taky na fakt, že děti které "zlobi" na sebe upozorňují, mají nějaký problém a neumí to říct jinak
Podobné diskuze
- Starší děti a batole. Jak zvládáte přežit?30
- Kojení 5ti měsíčního dítěte v noci. Je v pořádku, že se dcera v noci kojí i c...1
- Pracující maminky, kolik času trávíte se svými dětmi?7
- Dítě, 2,5 roku, rok "pravidelně" cca 2x měsíčně zvrací23
- Má nohy jak baletka, vytočené ven. Máte zkušenost?13
- Jak syna naučit poslouchat venku na procházce?13
U nas je to taky tak. A u vas je to podle me jeste umocneny tim,ze to jsou dva kluci. Takze rivalita,testosteron. Nemas proste klidne deti,co si sednou do kouta a ctou si encyklopedie nebo stavi lego. Ja mam stejne stare deti jako ty,jednoho ziveho kluka a holku. Je to i o povaze. Kluk si nikdy neumel poradne pohrat sam. Dcerka ano. Uz si spolu i hraji,ale stejne vsechny hry konci brekem,krikem apod. Kdyz se chodi do skoly nebo je nejaky program,tak je to celkem ok. Ovsem,kdyz jsme doma,treba kvuli nemoci,tak to jsou dva satani. Starsi provokuje mladsi apod. Jenze jak rikas,nelze jim furt delat program,vymyslet cinnosti. Hodne mi pomahaji s uklidem,v kuchyni. Ale to je pomoc vime jaka. Musi se taky naucit sami vymyslet zabavu.Radu nemam,ale u nas je to dost podobny. Me se ulevilo tim,ze jsem se vratila do prace.