Zdravím ženy, tak si jdu trochu zanadávat...jen teda nevím zda na tchýni či na sebe😓. Asi obojí.
Včera jsem poprosila tchýni, zda by mohla o víkendu pohlídat naší 2r7m dceru a vzít si jí na noc. Sice se jí do toho moc nechce ale souhlasila. Moje mamka už nežije a tchýně je ten typ babičky co ráda na pár hodin pohlídá a pak vrací zpět. Ani o minutu déle. Má své koníčky a nerada si narušuje svůj čas. Samozřejmě je to její život a má na to nárok. No dcera tedy ještě nikdy nespala nikde beze mě. A teď k věci. Vzala dneska malou ven a po hodině mi volá. Jak zlobí, ale jak blbou venku a kde si co si. Klasika. Ale pak dodává... Ona je taková nevychovaná, rozamzelná, to já nevím jestli jí zítra zvládnu 😡😡😡. Prostě raději to ani nezkusit že. Trochu mě to mrzí. Podle manžela jsem cíťa a moc to řeším. Jenže mě to prostě štve. Jako babička stojí za prd. Na druhou stranu má asi trochu pravdu. Jenže já nevím co s tím. Naše dcera je neskutečný živel, řvou, vztekloun. Ano má asi období vzdoru. To mi řekne kde kdo, jenže já už si připadám jak totální blbec, bez sebemenší autority, ženská co si neumí srovnat své dítě a každý den pomalu brečí, protože si říká... Asi za všechno můžu já. Dcerka je mazlivá, komunikativní na svůj věk až až, mluví líp jak kde jaký tříletý i starší dítě a to už docela dlouho, je bez plen, začíná se sama oblékat. Prostě takhle to zní jako super dítě.❤️. Je na mě hodně fixována.. děláme spolu všechno, spí semnou, koupe se semnou... Ale jak jde o sebemenší věc co se jí nelíbí je problém a to fakt pekelný. Nechce jíst, když jí něco dám a nezdá se jí to, je schopná s tím hodit přes celou místnost. Sama neusne ale jak se v noci vzbudí neskutečně řve a ječí. A někdy je až agresivní. Bouchne jako každé jiné dítě prostě u všeho co nechce či se jí nelíbí až s tím rozdílem že to bouchnutí je tak xkrát větší než u běžných děti,(můžu posoudit chodíme hodně do klubíku, máme hodně kamarádů). Nikdy a to vážně nikdy jsem nezažila tak vzteklé a hlučné dítě jako je to naše. A já si teď říkám. Co jsem udělala špatně 😓. Ano dávám jí lásku, mazlíme se, hrajeme si ale i jako každá máma někdy bouchnu. Bouchnu když už jsem vyzkoušela všechno... Uklidnit, dát alternativu, vysvětlit proč něco dělám tak jak dělám... Ale vždycky je to peklo. Je to snad už na denním pořádku. Snažím se.nedelat všechno jak chce, to prostě nejde. Ale většinou to dopadne neskutečným řevem, který nemá konce. Venku neposlouchá, běží si kam chce... Silnice, nesilnice. Já za ní běhám a říkám si, vzdát zachvilku jde do školky. Neposlechne mě, babičku, učitelku... Co to sakra je 😓😓 už jsem z toho unavená, fyzicky i psychicky. Chce se mi brečet. Nechci být uřvaná máma ale na druhou stranu nechci mít doma s prominutím takového,,fakana,, který jen a jen řve. A všechno si tím svým ječákem chce vyřvat. A nepochopí ( nemá snahu) pochopit, že to ve švech případech nejde.
Přesně tak sama píšeš že je to s ní složité a necháš ji na noc tchyni?venku neposlouchá a ty za ní behaš? Proč?chytnu ji a jde se prostě domů.přijde mi že dneska všichni svádí vše na období vzdoru a to u jakéhokoliv věku.
Taky mám dítě v období vzdoru. Asi to není až tak výživné jako u vás (v noci spí dobře), ale je to sakra náročné, někdy bych ho přetrhla jak hada. Když není po jeho, vzteká se, válí po zemi, občas je i agresivní (když je unavený). Někdy poslechne, někdy ne. Víc toho s ním zmůžu po dobrém, ale pokud to nejde, tak ho prostě čapnu a odcházíme. S jídlem mi nehází, ale když už nemůže, tak se v tom patlá rukama. Mohla bych pokračovat. Je mu dva a čtvrt, takže se to snažím brát tak, že nemůžu čekat, že poslechne na slovo, prostě teď ho vychovávám, výsledky se začínají projevovat, ale občas se prostě nedaří a on na to má ve svém věku ještě nárok. Ale snažím se být důsledná, u nás platí třikrát a dost, neexistuje, aby se mnou venku nějak cvičil nebo neposlouchal, prostě ho sbalím a odchod (slyší ho celá vesnice). Hodí hračkou? Vysvětlím, že se to nedělá a proč. Udělá to znovu? Seberu mu ji. Řve? Rve mi to uši i srdce, ale nedá se nic dělat, hračku nevrátím. Babi ho sama vezme ven maximálně dvakrát do měsíce zhruba na hodinu (jinak jsem s nimi). Nenapadlo by mě nutit kohokoli, aby syna hlídal, natož přes noc, když on sám nechce, zvlášť v tomhle období, kdy je to prostě složité pro všechny - pro dítě, které se snaží prosadit, pro dospělé, kteří ho vychovávají i pro všechny okolo, kteří se toho chtě nechtě účastní. 🤷♀️
Máme to podobně se synem v červnu 3 roky. Takhle je to zlatý dítě ale jak není po jeho nebo se mu něco nelíbí urazí se, neposlechne, nic na něj neplatí. Taky si říkám kde se stala chyba ale vůbec nevím. Doufám že je to nějaký období a brzy ho přejde.
Jen teda tolik nerve a v noci spí.
Některé děti jsou náročné, rozumím ti. My nemáme ani jednu hlídací babičku a dědu - jedni pracují a nemají na to náladu, druzí jsou moc daleko. Synovi je 6, hlídali ho na pár hodin 2x. Chápu, že odpověď kterou hledáš asi nedám tím, že ti napíšu, aby ses prostě smířila s tím, že dokud dcerka nebude klidnější, zřejmě hlídání nebude možné... Ale ne všechny babičky a tetičky jsou hlídací a mají nervy a odvahu na malé děti. Nemůžeš nikoho nutit ke hlídání, to nejde. Není to jejich povinnost, nejsou rodiče tvého dítěte.. Ať se ti to zdá jakkoliv nefér, bude lepší to prostě akceptovat, než se na sílu dohadovat o tom, aby z nich byli hlídači. A ještě dám mini poznámku - i když prarodiče nehlídají, nemusí to vždy nutně znamenat, že selhali a stojí "za prd". U nás jsou v obou případech zlatí a syn je má moc rád. Na všech rodinných akcích jsou, hrají si spolu, dovádějí, vaří, pečou...jen zkrátka nehlídají. A je škoda se kvůli tomu zlobit. Dítě bude za chvilku větší a klidnější a třeba to pak půjde a troufnou si🙂
Syn je něco podobného, teď teda bude mít 4 roky a je už mnohem lepší, ale porad má horší dny. Mamka si desne dlouho netroufala ho hlídat ani na hodinu, on se seknul a jak nebylo po jeho, tak rval, válel se po zemi, úplně hystericky, tak se toho hrozne bala. Ve 3 letech ho parkrat hlídala u nás doma (tak hodinku, dvě max) a v necelých 4 si ho teda teprv troufala vzít na víkend, ale měla z toho nervy hrozne :D nakonec byl teda hodnejsi, než se vůbec čekalo. S tím utikanim, to byl zas nejstarsi syn, do 3 let sem ho vodila na vodítku :D bala sem se, ze uteče ve školce, ale nakonec taky v pohodě, zas je to jiné prostředí a když viděl ostatní děti, tak delal podle nich. Takže u nás byly scény jen v moji přítomnosti, ale u tebe to tak asi nebude, když holka dela scénu i když je sama s babičkou, hodně sis ji na sebe zafixovala a holt není zrala. Já bych ji tam nedavala za každou cenu, babička ji nechce, holka nejspíš taky úplně nechce a ty je nutis proč?
Doporučuji kouknout se na teorii typů, možná přinese úlevu, že prostě některé děti mají svou hlavu a nemusí to vždy být špatnou výchovou a přesto z nich vyrostou pohodoví dospělí. Pro mou dceru taky ne není odpověď a hledá skulinku, jak to obejít, aby dosáhla svého.
Ehm... kolik znáš dětí tohoto věku i jindy než chvíli na hřišti? Mně přijde, že popisuješ tak 50% dětí příslušného věku.
BTW - proč má tchýně hlídat? Můžeš přijít nějak brzy, kdyby to fakt nezvládala?
Děti v období vzdoru jsou náročné, ale ty jako rodič si musíš stát za svým a určit mu hranice. Období vzdoru neznamená nechat mu projít agresy či vztek. Hodí s miskou s jídlem od oběda , odchod od stolu bez náhrady. Další jídlo bude večeře.... Nechce odejít z pískoviště, řev neřev, beru za ruku odcházíme. Syn házel i židličky doma i ve školce nastupoval v 2 a 8m a to jsem mu udělala velke zle. Párkrát se zkusil válet vzteky po zemi. Tam fungovala totální ignorace. Naštěstí na veřejnosti to udělal jen jednou. Utíkal taky, smůla, chytla jsem pevně za ruku nebo bundu a jde se tam kam potřebujeme. Žádný lítání za ditetem. Co se týče révu, vytvořila jsem si na něj jakousi imunitu, takže jediný pláč který mě zajímá je ten, když je dítě smutné, nebo se mu něco stane. V období vzdoru je nutné udržovat hranice a neustoupit. Babičky to s ním neměly lehké, u nich se ty hranice udržují hůř, ale ony ho byly ochotně hlídat v jakémkoli období. Teď je o rok starší a je to zlatíčko, ona se zklidní. Ale hlavně jsi to ty, kdo si musí srovnat, že určitá přísnost k dítěti neznámá to, že tě nebude mít rado.
Tvůj popis podle sedí na 50% děti 😁Chce to nastavit hranice a být důsledný a vysvětlovat a vysvětlovat.Nebrat si to osobně a tolik to neprožívat.Vyroste z toho.
A k hlídání....nám nehlídal nikdy nikdo ,takže děti máme už skoro 11let pořád za zadkem 😉
Jsou věci v rámci bezpečnosti nebo návyků, na kterých trvám a přes to nejede vlak. Vždycky když se vzteká ( a je to poslední dobou často) vysvětlím, snažím se s ní domluvit a dotáhnout do konce i přes její scény.
Když dopije pití z hrnečku a chce další, já to nejdu okamžitě udělat, tak ten hrnek zahodí na zem. Zvednout ho samozřejmě odmítá, s tím že ho mám zvednout já. Občas trvá i 20 minut, než ho postaví zpátky na stůl, ale prostě to udělá a to co z něj vylila si sama utře. Hodit po mě jídlem? Udělala bych to stejně. Házení hračkama? Dvakrát a po 3 beru a schovám do krabice.
Z venku taky chodíme s řevem. Upozorním, že za chvíli odcházíme a můžeme jít ven zase odpoledne/ zítra a když nic, tak beru a odnáším.
Některé dny jsou pro mě psychicky náročné, a utěšuju se, že to snad nepotrvá věčně.
Hlídání taky nemáme, max na 2-3 hodinky. Když je to akutní, tak byla dvakrát z babičky na noc, ale jen po dobu spánku. Ne, že by ji nechtěla, ale neví jak na ní když vyvádí.
@martiina_k já jí ale k ničemu nenutím. Jediné co mi vadí je to, že normálně hlídala bez keců ale jak si jí má vzít na noc tak hnedka uráží atd. Já jí k ničemu nenutím 😉naopak jsem jí i sama navrhla zda si to nechce rozmyslet. Protože ještě ten den řekla že s tím souhlasí. A další den remcá. Mimochodem babička není klasická babička. Ale babka co do 3 do rána hraje na Xboxu bojovky atd 🤣 takže asi tak
Dneska už je bohužel jiná doba. Dřív byli babičky brzo v důchodu a čas s vnoučaty si užívaly rády a co nejvíc. Teď jsou babičky většinou ještě pracující, mají svoje zájmy a koníčky.
Často přímo od kolegyň v práci co mají vnoučata slyším, jak ony už si děti vychovaly a teď se omezovat nehodlají, že to je povinnost rodičů. Padají tam slova jako rozmazlený, nevychovaný a horší na adresu vnoučat a o neschopnosti rodičů. Nesouhlasí se způsobem výchovy, který většina matek má - domluvit se a za všechno netrestat- tak si je máme hlídat samy.
Díky bohu za moji mámu, která bere čas s vnučkou jako odměnu pro obě. A ikdyž v mnohém určitě nesouhlasí, tak chování dcerky nekomentuje.
Ty si nevidíš do pusy 🙄
Jeden den se jí sama ptáš, jestli si to nechce rozmyslet, a druhý den, když vidí, že se na to necítí a začne couvat, tak řekneš, že remcá... Dřív hlídala "bez keců"?
Teda přijde mi, že se k tchýni nechováš hezky a ještě od ní požaduješ laskavost. Ona ale opravdu nemá povinnost ti dítě hlídat, navíc nad rámec toho, na co se cítí...
píšeš, že nenutíš, ale zároveň jsi naštvaná, když ona řekne ne... možná hodíš nějaký obličej, který jasně vyjadřuje nelibost... je to takový nátlak na tchyni. Já bych byla tak ráda, dkyby naši řekli - nech nám ho tady. Když byl menší a nešlo to, tak párkrát prohodili, že až bude větší, že si ho nechají na víkend přes noc, prcek se ptá, kdy bude moct u babičky spát - teď už to z jejich strany nejde (nechtějí, ne že by nemohli), tak to nejde no, nevím proč bych se měla zlobit. Tchánovci jsou ve věku, kdy by by to už fyzicky/psychicky nezvládli a tam bych teda dítě/děti na noc ani přes den samotné nenechala.
Případné hlídání od tchyně ber jako bonus navíc, ne jako něco, na co ty máš nárok, nebo co by byla její povinnost.
Ty si fakt nevidis do pusy
Jako babicka stoji za prd. Rada dite vraci. Ma sve konicky. Poprosila jsem ji, aby pohlidala, sice moc nechce, ale souhlasila.
vs
K nicemu ji nenutim.. hlidala bez kecu... babka..
Premyslela jsi nekdy nad tim jak protichudne a neuctive perly a z tebe padaji? Mas evidentne zlatou tchyni
@michaela666 Kdy dřív byly babičky brzy v důchodu a braly si děti? V 70. letech byla "stará matka" při porodu ve třiceti, porodit dítě po čtyřicítce se bralo jako ostuda. Žena, co neměla dítě do 25 let věku byla kariéristka. A kdo měl 3 děti, ty chodily do penze někdy kolem 55 let věku. Jenže když byla žena někdy kolem 40-45 let babičkou, tak fakt ještě v penzi nebyla.
Ano, kolem války a po 2. světové válce se rodilo dost dětí i starším matkám - ale to ještě nebyla moc antikoncepce, typicky to bylo už několikáté dítě té ženy. Nevím, kdy začaly pořádně penze být opravdu běžné (nikoli jen pro vybrané profese), ale tuším tak nějak v této době.
Takže ano, na jednu stranu se nám sice prodlužuje věk odchodu do důchodu, ale na druhou ženy měly první dítě výrazně dříve, takže byly babičkami v době, kdy plno žen teď je poprvé matkou.
A co já si pamatuji, tak jedna babička chodila do práce i když my tam byly už na prázdninách (zajistila nám hlídání od známé + byl doma děda, který byl v invalidním důchodu a moc nás teda nehlídal), druhá babička byla v invalidním důchodu a děda, tam si to moc nepamatuji, zda ještě chodil do práce či ne, když jsme byly fakt malé - ale byl taky tuším starší než babička.
K autorce - prosím, můžeš nám jen tak pro info napsat, kolik je tchýni let? Proč by nemohla babča pařit do rána na xBoxu bojovky?
Takže dámy, musím reagovat, poslední dobou tady vůbec nevidím empatii a jen rady a rady od dokonalých matek, každá z nás si někdy potřebovala to zlobivé dítě (ano, zlobí všechny děti, i ty vaše) někam odložit....ano není povinností babiček hlídat...ale do prdele, když jí požádám jednou za 3 roky, aby u ní dítě přespalo, není to o tom jestli se na to to cítí, či necítí...je to řekla bych slušnost to přijmout a nějak to přežít, i když se jí do toho nechce a nechápu ty vaše nechápající odpovědi, víte ta tchýně bude jednou stará a bude potřebovat pomoct a taky se tazatelce nebude chtít jí mít doma přes noc, když bude třeba po mrtvici...ale opět říkám, měla by to překousnout....protože je to normání v mezilidských vztazích v rodině...ano, kdyby se jednalo o dlouhodobou péči, nebo dlouhodobé každodenní hlídání dítěte, je to o tom, co kdo zvládne a je v jeho silách...ale jednou za tři roky to může babička vydržet a poslední, na co musím reagovat, vy jste nikdy neřekli o tchýni ,,babka,,, má ,,blbé kecy,,......tak tomu už nevěřím vůbec!!!
Úplně normální dítě, které prostě zkouší, kde jsou mantinely. Nejvíc pomůže být důsledná, ale fakt důsledná. Nezastavíš, když jdeme ven? tak se nebudeš odpoledne dívat na oblíbenou pohádku..(dosaď si, co chceš) a dodržet to. Rozházíš jídlo? Tak nebudeš dnes.. jednou varovat a pokud to nepomůže, musí přijít "odplata". A když budeš zakazovat to, co má nejraději, sakra si to příště rozmyslí. Ale fakt to dodrž, i za cenu, že se bude půl dne vztekat a řvát. Ona musí zjistit, že ji tohle nepomůže.
Ale jinak tě uklidním, zažily jsme tohle doma všechny, vyrostou z toho.
@elu "Blbé kecy" má moje tchyně i mamka. Obě mají pocit, že jejich děti se nikdy nevztekaly 🤦♀️ Vzhledem k tomu, že jsem jedno z těch dětí, vím o tom svoje 😉
Taky mám náročné dítě, taky toho mám plné zuby (už jsem to tady psala mockrát, že to mateřství úplně nedávám), ale peru se s tím, jsem vděčná mamce, že si ho občas na hodinku vezme ven a nefrfňám, že to není častěji. A už vůbec nefrfňám, že toho má za chvíli dost, protože svoje dítě znám a vím, že dá zabrat. Po tchyni bychom hlídání nikdy nechtěli z důvodů, které tady nebudu rozepisovat. Pokud chtějí prarodiče s vnukem trávit čas, nějak se domluvíme, ale nehlídají ho sami. A možná se ti zdám neempatická k pocitům zakladatelky téhle diskuse, ale kde je její empatie vůči tchyni?
@elu podpora autorky v pomlouvani tchyne neni empatie. Vuci rodicum - svym i manzelovo - mam povinnost pece ve stari za to, ze se dobre starali o me a o manzela. Ano, jako moralni povinnost bych brala pohlidat malicke dite pres noc v pripade, ze by se nedej buh neco stalo a jeden z rodicu byl napr. v nemocnici.
Ale slusnost nejak prezit hlidani pres noc, protoze mamka chce volno a srovnavani s peci napr. po mrtvici. To nemyslis vazne, ze ne? To neprijde normalni me.
A ne nehraju si na dokonalou matku. Mam svych deti vic nez casto plne zuby. Mam i sve tchyne casto plne zuby. Postesknu si, ze bych si prala, aby deti nekdy prarodice hlidali a my jsme mohli treba na veceri. Ale to je muj problem, ne jejich. A kdyz ji dite vnutim, tak pak nelzu, ze se preci sama nabizela a nejsem urazena, pokud se na to neciti.. Pokud se naopak sama nabizi, tak pak nelzu, ze jako babicka stoji za prd. To se vylucuje
Já nevím, ale naše babičky (i dědové samozřejmě:D) mají playstation obě, na tom nevidím nic divného, dokonce i prababičky jsou věčně na skypu, pijou spolu po tabletu víno a to je jim skoro 90🙂 je jiná doba... pokud bys byla se vším ok, tak si nestěžuješ. Jestli dřív hlídala, tak tou dobou zřejmě bylo něco jinak. Bud u ní, nebo u vás. Ale ona má právo říct ne🙂 Úplně bych se na hlídání vykašlala a na to noční komplet, u nás v 6 ještě přes noc nikdy nikdo nehlídal a v okolí je to podobné. Myslím že hlavní problém je v tom, že aktuálně zažíváš náročné období s dítětem a potřebuješ odpočinek. Ale starat se může chlap přece. Kamarádky..je plno lidí, co na 2 hodiny nebudou mít problém. Doma buďte důslední ve výchově a časem to bude lepší.
Mám doma tento exemplář už 8 let. A jediné, co ti k tomu můžu navzdory všeobecnému trendu říct - liberální a respektující výchovu byla velká, ale VE-LI-KÁ chyba..... 🙂 Denodenně lituju, že jsem místo věčných diskuzí, domluv a strategií, jí za tu prdel občas nechytla, protože teď už je na to bohužel pozdě. A víš co dělá moje tchýně? Stojí nade mnou se složenýma rukama a povídá: "Já jsem ti to říkala....." 😀
@elu Nevidím dokonalé matky a děti, které nezlobí.
Jen ty, co našly způsob jak ten jejich raubíř aspoň trochu funguje, aby neměly chuť každý večer prorazit hlavou zeď nebo vypít flašku vína. Snažíme se poradit, co by mohlo zabrat i na autorčino dítě.
A ano, vztekání a řev mojí ďáblice mě sakra dokáže vydeptat a nemyslím si, že je andílek.
@merope Já to asi beru podle toho jak jsem v dětství viděla kolem sebe. Je mi 30 a obě babičky (i babičky mých kamarádek) byly kolem 55 v důchodu. O tom si dneska můžou nechat jen zdát. Braly si nás rády a dobrovolně vždy, když byla možnost, až to občas mamku štvalo.
@michaela666 řev mého dvouletého dítěte mě poslední dobou dokáže tak vydeptat, že už kolikrát nevím, co dělat a doufám, že brzy to vztekaci období i přejde
@irmamala 👍
@irmamala když vidím jak maminka po 150-té vysvětluje,že se to a to nedělá a dítě jde a udělá to po 151,tak si říkám,jestli není lepší pár na zadek aby si pamatoval😉 za nás to fungovalo a nemám pocit,že bych z toho měla nějaké trauma🤣🤣
@irmamala presneeeeeeeee. Dcera je taky taková. Vysvětluju, snažím se po dobrým, ale odsud pocud jak se říká. 🙂
Já teda nevím, zda ti pomůže moje odpověď, ale proč prakticky nutíš někoho hlídat tvoje dítě, když on sám nechce? Nám nikdy nikdo z rodiny nehlídal a stalo se něco? Nic. Sama píšeš, že to s dcerkou není lehké, řekla bych spíš, že to s ní je dost náročné a tchýně jí prostě na víc než dvě, tři hodinky nechce. Píšeš, že i noci jsou špatné - upřímně si neumím představit, že hlídám třeba ségřino dítě, které by mě vysálo z energie přes den (zvlášť pokud už bych byla ve věku babičky a byla zvyklá na svůj klid) a ještě by řvalo v noci a já ho nedokázala uklidnit - nevěděla bych jak. No nevím nevím.... nechceš si to hlídání od tchýně rozmyslet? Však ona není povinná vnučku hlídat.