Afektivní záchvaty. Máte zkušenost?

Ano, syn je míval. Už nevím přesně, kdy vymizely, ještě ve školce se to stávalo, ale do školy určitě nastupoval již bez nich. My jsme vychytali, co je spouští a snažili jsme se maximálně spouštěčům předcházet. A když už nešlo afektu předejít, tak bylo důležité rozptýlit pozornost, od batolecího věku jsme mu připomínali, že musí dýchat a ukazovali mu to, co má dělat. Do fáze promodralé hadrové panenky se dostal naštěstí jen jednou...

Syn je má. Teď už ne tak často (i když teda vzteka se furt a naštěstí mi nikdy opravdu nezačal modrat) ale když už jednou za čas, tak už jen čekám kdy přestane dejchat. On má teda afektivní tremor, takže prvně vyšetření kvůli epilepsii) budou mu v cervenci tři. Počítám ze to bude třeba i ve školce trvat, uvidíme.)

Dva synove. Jeden je měl asi do 10 měsíců a od té doby nic, druhý syn je má od tří měsíců a má.je do ted, ale už málo (15 měsíců). Druhý syn je měl opravdu hodně silné, párkrát omdlel. Na začátku jsem z toho byla na nervy, časem jsem se naučila většině předcházet a dneska už z toho ani nemám nervy 😀. Chce to se obrnit a zachovat si chladnou hlavu. Ono to vypadá hrozně, ale nic závažného to není, to je třeba si říkat.
Nejčastěji je teď má, když se třeba bouchne a podobně. Když jdeme na očkování, připomenu doktorce, že na ně trpí, ona pichne, sestřička rychle přelepí a já okamžitě zvedám modrajici díte.😀

Dcera ma od půl roka, bohužel to není, ze by se jako vztekala a dalo se tomu nějak zabránit, občas pomuze křičet dychej, ale to si myslím, ze by pravým agentem neskončilo ani tak. Jinak vzdy stejně zakročit jednou a při dalším nádechu uz se nenadechne, jde do křeče, zmodra a omdli. Poté se nadechne. Spoušti to buď vztek nebo pád. Někdy máme 14 dni klid, jindy i 5x denně. Člověk fakt otupi, jenom hlídáme, aby někde nespadla, neměla zrovna něco v puse. Viděly to uz dvě dr, protože odpadne i po očkováni a ted po injekci na pohotovosti a prý je to normální. Jediné co je ted blby, ze bez plenek se pocura nebo pokaka. Je ji dva a půl a zatím žádné zlepšení, co do četnosti. Co máme vypozorovano, tak horší je to v době fyzické nepohody, takže nemoc, růst zubu, chce se ji kakat Atd.

@malenca to bylo pres kopirak u nas, fuj. Jeste se pri odpadnuti pridaly zaskuby, takze to vypadalo jako epi..
No, ted ji jsou 4 a dikybohu uz je to pryc.

Ó ano, do 4 let i 20 záchvatů denně. Nehlídatelné dítě, já furt v pozoru. Naučili jsme se s tím pracovat.

@tereza0111 tak uz jen rok a půl? Nebo kdy to u vás přešlo? Známa měla poslední ve 13 letech, ale pak uz opravdu jen při velké bolesti, úrazu

Dcera je má od narození. Časem se to hodně stupňovalo - v době, kdy už chodila, zacala si poradně hrát, rikat co chce - to bylo nejhorší. Teď má dva a kus a (tfuj , tfuj) je to mnohem lepší. Teď měla jen jeden za měsíc.

@malenca do takovych 3 let to bylo opravdu hodne caste, nekdy i vicekrat denne, nekdy 14 dni klid. Po tech 3 letech se to zacalo stabilizovat na zachvat opravdu jen pri necekane bolesti (typicky pad pri behu), ale uz ne ze vzteku. Pri velke bolesti a nepriznivych faktorech (hlavne unava, vecer je zvysena citlivost na vsechno) ma teda i dnes obcas nabeh, ale je to vyjimecne a uz to nedosahuje te miry, ze by uplne odpadla. Pevnym privinutim k sobe, se uz ji to da "rozmluvit", ze se uklidni a zpracuje si to drive, nez je uplne modra, takze to uz vubec nepocitam 🙂

@tereza0111 Dekuju za info a budu doufat, ze se to u nás taky bude takhle zlepšovat, přece jen půl roku, to uz se dá nějak doklepat 😀

@malenca Urcite ano! Nervova soustava dozrava, rozumove schopnosti taky. No, a nic jineho se s tim stejne delat neda, u neurologa jsme byli asi 3x, ten pocit hadroveho ditete v rukou je strasny, ten ze do toho spadne a clovek neni schopen s tim nic udelat snad jeste horsi :(

@tereza0111 my pravé nikde ani nebyli, praktická to jen podle odvypraveni určila jako afektak, pak u očkováni i několikrát viděla, takže nás ani nikam neposilala. Ja se orave nejvíc děsím, když se to stane u jídla a nebo když jsem zrovna v jiné místnosti a ona to ted začala dělat i staršímu brachovi a chudák, ten je z toho vždy hotovej, ale i v 5 letech uz víc, ze si za ni ma sednout a držet, mi ule ji vytáhl i něco z pusy, jsou to fakt vteřiny a ja třeba ze zachoda ani nestihnu dobehnout. Přitom se říká, ze to většinou dělají jen rodičům, u nás teda i babičce, ale musím byt někde v dosahu, když ji hlídá úplně sama, tak zatím nic, ale taky si víc jak na 2 hodiny netroufne a splní ji vše co ji na očích vidí …

@malenca ja mam hodne opatrnou pediatru, takze ta me poslala poprve (presne jak pises - ockovani. Malou jsem na to pripravila co to slo, doktorky se neboji, byla v klidu, odpocata, ale jak to pichlo tak konecna, doktorka z toho byla docela spatna - asi se to nedeje tak caslo. Podruhe me tam donutil jit manzel, ktery z toho byl uplne hotovy - nebyl s ni cele dny, takze nemel moji "otupelost" a potreti jsem chtela sama, protoze me vydesilo, kdyz se pridaly zaskuby. Neurolozka vysetrila kompletne, ale jedinne doporuceni, ktere pro me mela bylo, ze "mam zvazit sve vychovne postupy" - podotykam, ze jsem velmi respektujici rodic...
Je fakt, ze jsem ji dokud to mela hojne nemela odvahu nechavat babicce, ale afekt hodi komukoli - to nedelaji umyslne, takze to ani umyslne nemohou zastavit. Malou potkal i ve skolce, nastesti jen 1x a ne do faze plneho odpadnuti, ale strezili ji pak jak oko v hlave i na to, aby si na ni nikdo nedovolil, nesebral ji hracku, proste bylo celoskolkove pravidlo "tuhle holcicku nesmite nas..." 😅

@tereza0111 ja se pravé u nějaké dr dozvěděla, ze se to nejčastěji stává u rodičů, ze jsou tak uvolnění, ze ta nervová soustava to pustí. Asi jako když přijdou ze školky nebo od prarodičů a všechny emoce jdou ven na rodiče, tak i tohle se pravé většinou stává jen s rodiči. Ale myslím, ze u velké bolesti asi vypne komukoli. Přihlášky do školky se úplně děsím, až to tam budu uvádět.

Ano dcera když jí bylo měsíc a začala řvát hodně,tak se zapomněla nadechnout a stačilo ji fouknout do obličeje a dobrý,měla to tak do třetího měsíce a teď ji je půl roku a záchvat zatím neměla