3leté dítě nejedlík. Máte zkušenost?

Jako nutriční terapeut - máš představu, jak by měl vypadat takový "vzorový jídelníček" tříleťáka? Můj drobek bude mít 3 za měsíc, váží kolem 12 kilo, 90 cm. A k jídlu má ... mlíko. Naštěstí ve školce prý jí dobře (ale nemám představu, co to znamená, tipuji, že prostě mu dávají tak velké porce, co sní). U nás teda v podstatě všeho ochutná, ale sní třeba 2 lžičky.

Takže to vypadá třeba takto:
snídaně: lžíce strouhaného sýra + tak cm3 rohlíku + půl kolečka okurky / čtvrtina jogurtu / ... a k tomu 250 ml mlíka
svačina: 2 kostičky jablka
oběd: 20 kuliček do polívky, 1/4 knedlíčku, voda, cca 2 lžíce těstovin, kostička masa, 250 ml mlíka
odpolední svačina: výjimečně třeba celý jogurt (spíše půlku)
večeře: půlka malé brambory, 250 ml mlíka

@merope Nešla jsem se sem hádat a toho terapeuta jsem napsala kvůli tomu, aby si tu někdo nemyslel, že dítěti odmalička vytvářím nezdravé návyky. Resp jsem to zmínila proto, abych trošku ukázala, kdo jsem a nemusely jsme se tu bavit o základních věcech. A představ si, ano, mám představu, jak má tento jídelníček vypadat. A aji věřím, že to u nás není tak zlé, ale nemůže jíst 3x denne jogurt s jablkem. Proto jsem se ptala na tipy, co s tím nebo jestli prostě vydržet v tom, co děláme, uklidnit se. Ale upřímně jí váš malý celkem "málo" a to nesrovnávám s dcerou, ale s dětmi od kamarádek stejného věku. Takže mám asi "špatné" okolí 😀.

@merope Nechci, aby můj příspěvek vyzněl zle, ale primárně tu řeším tu vybíravost a odmítání určitých potravin. Množství jídla si každé dítě určuje samo podle svého hladu. Důležité je, že prospívá a je spokojené, nemá zdravotní potíže. A že Pepa od vedle jí víc není vůbec důležité, vše vím, ale chci se tu uklidnit s někým, kdo to má stejně. Celkově mám dojem, že nebýt školky a na to neustálé poukazovani na to, že máme tento "problém ", tak je klid a jedeme dál. Takto jsem to začala víc řešit

Dle mého mám první dítě nejedlika a prostě to neřeším... Učitelky bych rázně umirnila, aby přestaly komentovat před dítětem její nejezeni/jezení.. Co sní to sní, víc do ní nikdo nedostane.. Nějak nechápu jak by si to jako představovaly... A ano uklidnila bych se, někdy dítě cítí ten tlak a chtění a just se pak zadře... A je,, vtipné,, že jsi nutriční terapeut.. Ony ty děti se nám rodí přesně tak aby zacílily na naše místečko 😂

Můj malý měl v říjnu 3 a taky je nejedlik váží 11, 5 kg , prostě má vybrané jídla a stejně sni jen pár lžiček . V březnu jdeme na převážení po půl roce a docela se bojím . Ale dostat do něj třeba luštěniny nebo maso ( kromě řízků) prostě nejde , sem tam si dá trochu rýže nebo brambor ,ale absolutně nechápu na čem přežívá

@agneska7 stejný věk i stejná váha u naší 😀

@darinka84 Ano, s ucitelkami se chystám znovu promluvit, ony jsou fakt skvělé, ale chci zdůraznit, aby nenutily a aby to se mnou dennodenně nerozebíraly, protože jsem pak psycho já a prenasim to na dceru víc. A taky nechápu, jak si to "zapracujte na tom" představují....cpát ji to do krku nebudu. A moje vzdělání je paradox 😎

@agneska7 Dcera je taky říjnová a teď jsem koukala do karty a na prohlídce měla 94cm a 13,5kg, což je ok. Já si vlastně myslím, že toto není ani tak problém pro nás pro rodiče (i když nás to štve) jako pro okolí, které je zvyklé na něco jinýho no. Mě to deptá už jen z principu a jednak vymýšlím jídla, experimentuju a jím to jen já a manžel 😁. Ale nikdy se nedám na to, abych to dělala jak moje rodiče - "dokud to nesníš, nepujdes od stolu " atd.

Potraviny které nejí,, schovávám, do krémových polívek.. S krupinkami sní každou.. Tak zkus takhle třeba...

@darinka84 To já taky a někdy to jí a někdy ne, záleží, jak se strefím. Každopádně ve školce jí to jídlo nikdo neprizpusobuje, takže tam mi to problém neřeší.

Dcera tak do 1,75r snědla úplně vše, co se kolem ní mihlo, milovala třeba bílé jogurty. Pak se to zlomilo a najednou plno věcí nechtěla (nyní 3,5r). Chtěla třeba jen suché těstoviny/rýži/bulgur, ne nemočený v omáčce. Nechtěla kašovité věci (krupicovou kaši, jogurt, brkaši...). Ovoce jedla podle nálady, někdy snědla 8 jablek za den a odmítala maliny, jiný den maliny jedla a zase odmítala banán, jindy si dala 2 banány... Zeleninu taky tak napůl, naštěstí pořád miluje brokolici, papriky, okurky, kořenovou zeleninu, brambory, zeleninové polévky. Mléčné výrobky nejí - jedině domácí zmrzlinu (např. smetana+banán/čoko). Dávám jí teda docela dost mlíka, ale třeba probiotika moc nemá :-/ Občas si u tchánovců dala domácí kvašku (ale opět to bylo o hodu mincí, zda to zrovna ten den dá nebo nedá). Maso má celkem ráda, miluje třeba ryby, to by jedla každý den. Dřív nechtěla ani ochutnat, nyní jí občas přesvědčíme, takže pak zahlásí, že ano či ne. Některé cukrovinky třeba taky odmítá (třeba cukroví, některé sušenky, některé bonbony... sladké tedy občas má, hlavně čokoládu a vitamínové želé bonbony, ale samozřejmě omezujeme). A často to není, že by něco nejedla kvůli chuti a že chce jen sladké, to je vidět třeba na zelenině, někdy sní něco, co bych já nepozřela. Nejí koláče a buchty, protože nejsou homogenní, vadí jí náplň 😀 Suché pečivo nebo s máslem občas. Je to často o hodu mincí, zda se strefím či ne 😀

Ale asi nezbývá než vydržet, nabízet, že? Evidentně nejsem sama a už to mě uklidňuje aspoň trošku 🙏. Nikdy by mě nenapadlo, že budu řešit takovou základní a přirozenou věc jako je jídlo.

@daasqua Já jsem sladké omezila úplně (a to je nejedla ani předtím moc), ale tím, že jí malé porce, tak se snažím zabránit tomu, aby se nacpala něčím jiným, ale nechybí ji to. U nás je teď jídelníček takový, že po probuzení vypije kakao (200ml), dvě hodiny po kakau snídá - bílý jogurt s granolou a ovocem/kaše s ovocem/kuličky s mlékem, na oběd má ideálně rybu s bramborovou kaší nebo špagety, na svačinu ovoce/jogurt/domácí muffiny/ovocnomléčný koktejl a na večeři křupavý (v toustovači) chleba nebo toust se sýrem (nebo hodící se pomazánkou), k tomu salátovou okurku/mrkev. Nejí šunku, salámy, pečivo jak kdy, záleží na konstelaci hvězd, nemusí rýži, velké kusy těstovin a nově nemusí brambory, nejí knedlík. Omáčky jí pouze červené a bez kousků. Zeleninu jí syrovou jen okurku, kukuřici, červenou řepu a mrkev, jinak jen mixlou v něčem a neví o tom. Maso kromě řízků nejí. Ryby ale má ráda, proto jí je dělám často. Vůbec ani nemusí takové ty jídla typu rizoto, zapečené brambory, těstoviny (což já mimochodem miluju). Z polévek sní krémy dokonale mixlé, z vývarů jen vodu a nudle a to je dříve milovala. Nemá ráda míchaná vajíčka ani omelety, z vejce natvrdo se jí navaluje. Nejí ani luštěniny, max pár lžiček a to čočky. No nevypadá to tak zle, ale nezbývá místo na nápady a to já vařím tak ráda. A souhlas, taky mám pocit, že je to o náhodě 😀😀😀. Takže taky nenutíš a dáváš to, co má ráda? Co když nechce jíst, dáš něco jinýho?

Me to pripada normalni 👍 Podle toho co pises jako vzorovy jidelnicek. Syn si taky dost vybira, jsou mu teda 4 roky, miluje sladke, to mu teda nedavam, ale vzdycky se k nemu neco dostane (od kamaradu, babicek) - zdrave veci schovavam do smoothie, karbanatku, ma rad ryby s bramborovou kasi. Bily jogurt i kefir sni pokud k tomu ma musli a rozinky 😄 Maso bych podavala s nejakou sladkou omackou, svickovou nebo rajskou. Zelenina nastrouhana mrkvicka s jablkem jako svacina. Ted chci zkusit kure na paprice a do omacky rozmixovat nejakou zeleninku.

nedavala bych jim to mliko,mají proste plny bříška z toho, mliko není pití ale jídlo u merope to same tamtoho mlika má vůbec hodně.

@jajane Tak já jí to mléko vyřazovat nebudu. Když moc, tak má tři mléčné dávky denně - kakao, kaše, jogurt, ale to není každý den. Nehledě na to, že někdo má místo kaše pomazánku (tvarohovou) a všechno to jsou mléčné výrobky. Ale vím, jak jsi to myslela s tím mlékem. Jen je to těžké, rodič je rád aspoň za něco, navíc proč to dítěti brát, když mu to chutná..spousta dětí místo toho nic jiného nesní. Na moji dcerku třeba neplatí "nech ji hladem, pak sní vše ", no nesní 😉😅.

Já myslím, že z toho vyrostou 🙂 Já v dětsví taky byla mlsná, nejedla jsem třeba moc maso, chleba jsem chtěla mít dokonale homogenně namazaný, v kaši nesměly být cucky, prostě jsem jedla i očima 🙂 Ale celkem vyváženě, zeleninu, polévky. Od cca 7 let jsem jedla cokoli.
Jo, nabízím, ptám se jí předem, dohadujeme se (občas během toho změní názor, ale pak se snažím stát si za svým). Jinak má tedy ráda vajíčka na všecky způsoby, kolem 2 let to byla pomalu její jediná večeře 😀 U nás - snídaně - mléko, čokoládový termix (jiný ne, prostě miluje čokoládu), oběd - těstoviny s něčím, brokolice, brambory, ryba, rýže, rizoto (jen některé)... celkem normální jídla, jen trochu upravená (někdy jen suchá příloha)... odpoledne ovoce, zelenina dle chuti... večeře - omeleta, chleba s něčím, polévka, nebo podobné jako oběd... není to zlé, vyvážené to celkem je, občas něco někam propašuji... Spíš chceme občas s manželem i něco jiného, tak to potom ona "musí" jíst něco jiného, takže vaření nadvakrát, v tom je to otrava. A u tchánovců, tam musí mít třeba dostatek jablek nebo tak, protože nejí knedlíky (předloňské vánoce byly u nich v každém jídle knedlíky, takže jedla sotva maso a musela se dojídat). Ona chuť k jídlu celkem má, jen ten výběr je vždy ve hvězdách 🙂

@jajane Já se snažím mlíko omezovat, snažím se dát nejdřív snídani a pak až mlíko. Ve školce teda nemá mlíko v poledne, ale doma si o něj řekne a je fakt nešťastný, když ho nedostane (a jde to až do toho, že je schopný jít po krabici s mlíkem a jít si sám "nalít", což teda spíše rozlije než cokoli jiného). Řeším to teda max tak, že mu třeba po obědě to mlíko (UM) naředím mnohem víc než je v návodu, obecně mu to ředím víc než říká návod.

K tazatelce - jsem se rozhodně nechtěla hádat, naopak jsem reagovala na to, že jsi výživový poradce, takže jsem si říkala, že bys tomu měla rozumnět 🙂. Protože na jednu stranu právě čtu, že dítě si prostě sní, kolik potřebuje - no a pak mám pocit, že jí hrozně málo (ale pak zase čtu, že se někdo ptá, zda dítě nejí moc a k večeři tam čtu, že sní půl krajíce chleba). Tak pak člověk netuší.

Jo a já ho tu pomlouvám a dneska jsem mu "spočítala" oběd - K polívce 40 kuliček, nějaké ty kroupy v ní, docela dost i vody. A jako druhý půl knedlíku s omáčkou a snad i kousek masa. Asi ho budu muset pomlouvat častěji, že nic nejí, protože jak začnu, tak většinou jí mnohem víc. Ale spíše to bude i tím, že co mu chutná víc, toho sní klidně fakt hodně.

Jinak se školkou to je asi problém vždycky. U nás nebyl problém s jídlem, ale s tím, že si pořád stěžovali, že neříká prosím. A to tam začal chodit v podstatě těsně poté, co začal mluvit. On je droboučký, ale na plno věcí hrozně šikovný. Jedl lžičkou od 10 měsíců, takže zatímco ostatní děti tam krmili, on v necelých 2 letech jedl sám, do toho začal mluvit. No a pak školka (dětská skupina) řešila, že vlastně mluví, ale neprosí, jí sám, ale hrozně pomalu... "Naštěstí" měl pořád plíny, tak aspoň vnitřně ho fakt brali jako "mimino". Čili dá se opakovat, ale nezbyde než respektovat, že dítě je prostě jiné doma a jiné ve školce. A třeba se v té školce nakonec "rozjí", uvidíš. Já mu platím školkové obědy, nechávám ho tam spát, protože tam jí mnohem líp a spí tam s ostatními, kde doma nechce.

Sama se snažím dost řešit skladbu - aby tam měl dost toho nutného (ovoce, zelenina, bílkoviny) a pak už tak trošku rezignuji 🙂. A jen doufám, že doktorka nebude na tříleté prohlídce moc řešit váhu.

Mam doma neco podobneho, syn klidne neji tak dlouho, nez je na jidelnicku neco "prijatelneho", tim se nadlabne do zasoby a pak zase neji 🙂. Nejjednodussi mi prijde prestat to v sobe resit. Ja mam problem s tim, ze syn neji to, co bych chtela, on problem nema. Doma varim vicemene to, u ceho je realne predpokladat, ze to snedi. A kdyz nesnedi, tak nesnedi. Omezuju prazdne kalorie, ale nepremlouvam, moc jidlo nekomentuju. Je mu skoro 6 a je to porad stejny, niceho bych tim nedosahla, jenom nastvala sama sebe 🙂 U vas je to blbe s tou skolkou, kde se v tom ucitelky porad rypou. To je problem ditete, ze se rozhodne nejist a byt hlady, je to jeho prazdne bricho a ony by se nad to mely umet povznest. Nam skolka naopak dost pomaha.

Můj starší má v šesti letech diagnózu autizmus. A kolem tří let nejedl skoro vůbec. Měl asi deset jídel, která snědl (deset včetně bananu a suchyho rohlíku) a nic jiného ani neochutnal. Ve třech a půl jsem začala přikrmovat mladšího bráchu a začalo se jídlo pomaličku lepšit. U něj šlo zjevně o souhru dvou věcí: 1) strach z nových věcí ... Neochota odkoukavat od dospělých. Ale od dětí ano - takže když to jedl bracha, tak on taky. 2) smyslové vnímání: vadí mu určité struktury. Na tomhle pracujeme s ergoterapeutkou. Možná by kouknout směrem k ergoterapii mohlo pomoct i vaši dceři.

@felixfelicis Moc děkuju za příspěvek! Dost jsi mě jím uklidnila a naprosto vystihla moji situaci nebo spíš dala radu, jak pokračovat dál. Já si totiž moc dobře uvědomuju, že vztekem ničeho nedosáhnu, jsem týden v klidu, nekomentuju a pak bouchnu a je mi až do breku. Protože se jí snažím jít jídlem naproti a ona mi pak řekne, že to jíst nebude. A to jsem si fakt xkrát jistá, že toto ji chutnat bude. A nemůžu se zbavit pocitu, že to dělá tak trošku naschvál. A jak jsi napsala, že tvůj syn bude klidně hladovět do přijatelného jídla, tak to je přesně u nás. Ona prostě ví, že na svacu bude ovoce/jogurt atd a vydrží, ví, že oběd nemusí. Co se týče školky, tak s nimi musím znovu promluvit, ať ji prostě (i nadále) nenutí, nekomentují extra její stravu, dávají malé porce...že já s tím taky bojuji, ale víc nezmůžu ani já a ani oni. Protože už jsem sama na nervy z toho kdykoliv pro ni jdu, co se zase dozvím. Co se týče adaptace ve školce, tak je šikulka, ALE to jídlo no...pro někoho samozřejmost, u nás problém..Ale abych je v té školce nehanila, tak někdy přijdou s tím, že jedla, ale že se na ni musí jinak, že kolikrát nechce ani ochutnat a pak zjistí, že je to dobré. Že jde vidět, jak to aji zkouší.

Mám o rok mladší dítě a a jídlem bojujem od jeho 9m. Nejtragičtější jsou obědy: to nechce téměř nic. Jedině, co aktuálně sní, jsou těstoviny s pestem. Dneska snědl za 50min 2 (slovy DVĚ) lžičky brokolicove polívky. Nejí skoro žádný ovoce (jen asi 3 druhy a to jen občas), zeleninu čerstvou nesmí žádnou: jen občas zeleninový placky a krémový polívky: občas. Maso vůbec. Jedině kuřecí nugety. Jediné co funguje konstantně jsou jogurty: bílé i ochucené. Většinou sní i trochu pečiva - suchý. Nechce šunku, pomazánky....Občas plátkový sýr. Už jsem si prošla tolika fázi zoufalství, ale nevím co mám dělat. Jo mlíko teda pije. Ale jinak ani moc nepije, ani sladký pití. Taky jsem od začátku nabízela všechny potraviny, řídila se všema doporučenima a nic. Taky bych si přála, aby měl vyvážený a pestrý jídelníček, aby dostatečně pil, aby si sám řekl o jídlo, jedl sám a s chutí....ale smůla no. Nevím si s tím rady, ale asi nenadělám nic. Nicméně vařit 7x v týdnu jen to co má rád není podle mě dobrá cesta...to spíš překousnout to, že prostě nejí.

Z toho, co píšeš jí docela dost. Tohle není nejedlík, když sní ovoce, kaše, jogurty, řízky atd. atd.. Starší syn byl od mala nejedlík a tím myslím, že opravdu nic nejedl. Byl do 18 měsíců kojený. Doktorka říkala, že pokud neukončím kojení, tak se nerozjí. Od půl roku jsem zkoušela nabízet příkrmy, ale nikdy nesnedl ani lžičku. Jako nezkušená prvorodička jsem doktorku poslechla a bohužel to byla chyba. Sebrala jsem synovi kojení a on byl schopen být několik dnů hlady, takže jsme přešli na UM a to pil až do 5 let. Doktorka už to, že nejí neřešila, protože po UM víc přibíral, tak byla spokojená. Syn tedy ve třech letech nastupoval do školky s tím, že nic nejí, jen pije UM. Byl schopen sníst suché křupky, nebo žužlat suchý chleba, to fakt za jídlo nepočítám. Takže jsem mu ve školce ani neplatila obědy a svačiny, protože to bylo zbytečné. Učitelky každý den nabízely, nenutily. Postupně syn začal zkoušet suché brambory a těstoviny, to snědl na oběd a já jsem slavila. To bylo pro mě fakt jak svátek. Na svačinu jedl ve školce suchý chleba. Na večeři měl UM, nebo později jogurt . Takže až ve školce začal něco málo jíst. Asi v 5 letech vzal na milost i ovoce a jedl ho v kapsičkách. Z tuhého ovoce snědl jen banán. Obědy jen suché přílohy, maso vůbec. Když to porovnáš, jí Tvá dcera luxusně. Vůbec bych se nestresovala, časem se to zlepší. U syna se to zlepšilo až nástupem do školy. V jídelně se rozjedl a začal jíst postupně i maso. Dodnes je vybíraví a má rád stereotyp v jídle. Co se týče snídaní a večeří tak mu dávám to, chce, čili pořád to samé do kola a jsem ráda, že aspoň jí. Obědy má každý den jiné.

@petaov Moc děkuji. Máš pravdu, že když jsem to po sobě četla, tak jsem si sama říkala, že to u nás není žádná katastrofa, ale neodpovídá to mým představám - to je asi ten největší problém. "Všechny" děti jí a to moje ne, resp ne tak, jak by se mi asi líbilo. Teď jsem zase četla nějaké články a nejlepší řešení je fakt to asi neřešit, nabízet, nekomentovat. Neznamená to však, že budu v kuchyni vařit 10 druhů jídel. Prostě budu vařit to, co by mohla potencionalne jíst a když nebude chtít, tak vydrží do svaciny nebo si dá chleba, nevím. Nejvíc mě zajímalo, jak k tomu celkově přistupovat, když je ochotná si počkat do jídla, které jí chutná. Tzn vynechá chody jako je oběd/večeře a počká si na kaše/jogurty/ovoce...je to řešení? Nebo je to špatně? Já se s tím srovnám, trápí mě to až moc q to taky nevede k ničemu dobrému. Jen to musím přestat vnímat jako svoje selhání, no.

Ahoj, s radou úplně nejdu, ale mám doma něco podobného, díky za diskuzi. Moje dcerka má 3,5 roků, v jídle děsně vybíravá, ale velikostně druhý extrém. 110cm a 20 kg a denně si kladu otazku, z čeho je to ditě živo 🤦‍♀️
Jako miminko taky jedla krásně, ale posldni asi 2 roky je to čím dál tím horší. Vybírá si jen svých pár jidel, ale to stejné co píšeš ty, jako hod mincí jestli zrovna jo nebo ne. O nějakém nutričně vyváženém jídelníčku si můžu nechat zdát. Denně scény u jidla, ani to neochutna, zacpe si pusu a rozbrečí se,že to nechce. Někdy pak ochutná a uzná, že to je dobré, ale nekdy i přesto dál jist nechce. Už mě to taky nebaví, maso prakticky nejí. Ve školce je schopná cely den nejíst, odpoledne přijdu a slyším, jak jí kručí v bříšku..učitelky u nás jsou v pohodě, nenutí ji, jen vždy hlásí jestli jedla nebo ne, ale to jsme domluveni, abych věděla co jí mám pak doma nabídnout.
Takže asi tak. 🤷‍♀️

@setba Ahoj, děkuji, že ses ozvala, mám pocit, že máme doma stejné dítě. Přesně, jak píšeš ty, že se kolikrát u jídla rozbrečí, že ho jíst nechce...stačí mi už jen ten ksicht, který má, když ji to dám na stůl. Nebo něco vařím, ona jde kolem mě a řekne "Maminko, ale já to jíst nebudu". Dnes měla na oběd "špagetovou" omáčku s tarhonou (mixla jsem rajčata, cuketu a kořenovku, okorenila). Rovnou jsem jí to nabídla s tím, že maso nemusí, jestli nechce a stejně protahovala obličej jakože hnus. Nakonec však omáčku snědla, protože jsem na svačinu pekla tvarohové muffiny s boruvkama a ty snedla rovnou 3 a na to hrušku a jablko. Tohle by jí jelo! Jinak je teď marod, takže do školky nechodí, ale od pondělka se zas těším na ty řeči skrz jídlo..By člověk nevěřil, že tohle bude někdy řešit, fakt.

@merope jako kdybyste popisovala meho 2 leteho syna 🙂 ! Jak pres kopirak

Mladší dítě je stejně staré jako tvoje - v říjnu mělo 3, váží 11,5, měří 92. Sní snad i zelená rajčata ze zahrady - prostě úplně vše. Paradox je, že starší dítě ve 3 letech mělo o 4 kila víc a nejí. Od prvních příkrmů děs - zeleniny, ovoce se netkne, vajíčka, maso, uzeniny nikdy nevzalo do pusy. Ani jak píšeš dětská lákadla - hranolky, pizza, nikdy. Žije z příloh, vývaru a ovesné kaše. 🤷‍♀️ Učitelky to první rok strašně řešily. Normálně jsem se jich ptala, jak to mám udělat, jestli na něj kleknout a cpát, jestli si myslí, že pak mu bude jídlo chutnat, nebo co. 🤷‍♀️ No nic. Teď už to neřeší. Semtam něco ochutná, ale je to vesměs stále stejné. Co na to? To bys nám tu mohla poradit ty, když jsi nutriční specialista. 😁

Ahoj,
znáš to pořekadlo o kovářovic kobyle? ... 🙂
no, takže já mám doma 4,5 letého nejedlíka, ovšem...
ve školce jí, vyjma pečených buchet jak těch co si sami pečou, tak těch, co jim vozí v rámci jídelníčku, to už musí být aby si nějakou vzal a snědl. ale ve školce jí všechno, maso, přílohy, pomazánky, prostě všechno a doma mi jí pár tutovek - jako jsou těstoviny, suché!!!, polívky vývarové s knedlíčkama, nudlemi a mrkví, a občas obložený rohlík, nebo chleba se šunkou, nebo jen tak, s máslem. zeleninu syrovou bez problémů, ovoce taky, ale teď v zimě nejraději jablka, ostatní ovoce dle jeho momentální chuti, takže nějaký moje vychytávky jakože maliny apod. potom dojídám já (což o to, jsou dobrý, ale já bych raději, kdyby je měl on...)
radu nemám, asi snad jen, že to přejde, třeba, časem...
měří 110, váží 18 kg
jo a pije mléko. obyč, ne UM, kupujeme tedy plnotučný, ale byla doba, kdy jsem do něj nemohla dostat nic jinýho, než to mléko, které pil, takže jsem počítala příjem stravy a jako třeba ždibec rohlíku a tak, přivádělo mě to k pláči, zoufalství a tak... a přitom, nemá to cenu, prostě... to musíme (jakože my matky) nějak zvládnout, asi 🙂
když někam jdeme, do restaurace, nebo když jsme na dovolené, v hotelu, jí normálně všechno možný...
takže prostě pro mě ještě větší pecka, a to vařím.
těším se, až nebudu stíhat vařit 🙂
takže se drž, jo a učitelkám prostě opakuj, a obrň se trpělivostí, vnitřní, a rozviň klid a úsměv na všechny strany.