Bojím se chodit do školy. Jak to zvládnout?
Dobrý den, začala jsem chodit na střední školu a vyskytli se mi problémy. Mívám záchvaty paniky a pokaždé když se překonám a přijdu domu ze školy tak jenom brečím a stresuji se z dalšího dne. Nemohla jsem jet ani na adaptační kurz, protže bych to psychicky nedala. Někdy se i stane že prostě kvůli mé psychice musím zůstat doma a nejí do školy, ale to nejde protože na střední se řeší absence. Moc prosím kdyby jste mi někdo mohl pomoci jak to zvládnou dejte vědět. Děkuji
@kristyn86 Rodičům jsem se svěřila. K psychologovi jsme objednaná, ale jsou dlouhé prostě čekací lhůty. O individuálním plánu jsme už mluvily, ale musí to potvrdit doktor a k němu jsou dlouhé čekací lhůty. Kdyby jste někdo o někom věděl kdo bere hned. Budu ráda za info. Děkuji
Začlo to až na střední ? Nemůže za to třeba špatný výběr školy ? Vysoká náročnost atd. ?
A mají ty úzkosti nějakou konkrétní příčinu? Ubližuje ti někdo? Hlavně nezůstavej doma na individuálu. Mého švagra takhle nechali doma také kvůli psychickým potížím a bylo to to nejhorší, co mohli jeho rodiče udělat. Jednak školu sám z domova nezvládál, takže vystřídal celkem tři, než se konečně dobral k maturitě, ale co je nejhorší, strašně se izoloval od svých vrstevníků a už se nikdy nedokázal zapojit do společnosti. Je mu 32 let, bydlí s rodiči v bytě, nemá kamarády, koníčky, natož ženskou. Že by si našel normální práci, ženu, odstěhoval se a založil rodinu, v to už nikdo nedoufá. Přitom je to chytrej, i pohlednej kluk. Celý den jen leží u televize. Práci si hledá jedině na HO, protože by už nedokázal denně někam chodit. To je moje zkušenost.
@irmamala Úzkosti začnou vždy když mám ráno jít do školy a někdy je mívám i ve škole, ale nikdo si toho nevšimne. Individuální vzdělávání bych chtěla, ale je k tomu potřeba souhlas lékaře a na ten je dlouhá čekací lhůta. Tak nevím co do té doby mám dělat? Kdyby někdo věděl tak mi poraďte prosím.
@letojenej Nedá se to řešit ve škole? Individuál může dovolit i jinak - že bys třeba jeden den v týdnu do školy nechodila? Já měla individuál kvůli soustředěním a olympiádám (z matiky) a měla jsem to tak, že když jsem byla na soustředění, nebyla jsem ve škole, pak jsme mívali jeden den v týdnu přípravy na olympiádu - a to jsem zase do školy nechodila. A pak jsem se cca 1x za čtvrtletí (to cca je podle předmětu - většina to měla právě 1x) musela nechat vyzkoušet z látky za celé čtvrtletí.
Ještě mě napadá, zda tam nemůže být problém právě možnost nečekaného zkoušení - já k tomu měla právě ještě to, že jsem nemohla být nečekaně zkoušená, nemohla být neohlášená písemka. Nemůže to být ten hlavní problém? Strach ze selhání? Strach, že musíš umět fakt vše a perfekcionismus? Nepomohlo by ti přesně to, že by ses nechala vyzkoušet z látky za celé čtvrtletí vždy v nějakém plánovaném termínu? Ono to je paradoxně mnohem komplikovanější na to, kolik a jak se musíš naučit, ale na psychiku je to balzám (a popravdě mi to hodně pomáhá i teď a pomáhalo na VŠ - uměla jsem si zorganizovat čas tak, abych se učila průběžně - vždy nějaký konkrétní předmět).
Tohle vše jsou věci, co by mohla pomoci hodně škola.
A ještě mě napadá, že pokud to je opravdu kritické a akutní, tak co zkusit nějakou krizovou intervenci? Mohli by ti (nevím, ale snad jo) dát aspoň nějaký dočasný papír.
@merope Se školou bych to chtěla také řešit. Když mám jít do školy tak mě vždy chytne takový stres že začnu brečet a nemohu přestat. Pak celý den ve škole sedím a jsem smutná a vystresovaná. Bohužel to takto mám už od mala, když jsem byla mala tak jsem chodila na odblokování a k různým psycholožkám. Kdyby někdo věděl o nějakém psychologovi co by mě mohl vzít do 14 dnů byla bych moc ráda.
@letojenej To magnézko zkus třeba i v koupeli v epsomské soli. Tu koupíš v běžné lékárně. Samotná vana působí relaxačně. Nastuduj si jaké jsou druhy hořčíku, protože je jich víc druhů. Některé jsou vhodné víc dopoledne, že ti dodají energii a jiné večer, kdy máš jít spát.
Cvičení na uklidnění je třeba jóga, tai chi, různé protahovací cvičení. Důležitá je práce s dechem, nauč se hluboké nádechy a výdechy, to dokáže člověka trochu uklidnit. Když jsi v tenzi určitě dýcháš mělce. Můžeš třeba zkusit břišní tanec, třeba se při něm uvolníš.
Můžeš si zkusit vyhledat na youtube nějakou meditaci.
Můžeš si zkusit vyhledat na youtube nějakou přednášku o psychologii, třeba tě to v něčem inspiruje.
Můžeš si zajít do knihkupectví a začíst se do nějaké knížky z osobního rozvoje, není to samospásné, ale může ti to ukázat nový pohled na věc. (Není to náhrada terapie, ale takový doplněk.)
Můžeš si koupit aroma oleje a kapat si to do vody. Stačí miska s vodou a dát si tam pár kapek, nemusíš mít speciální aroma difuzér. Mě uklidňuje levandule, miluji eukalyptus, protože čistí prostor, bergamot je super, citrusy pro dobrou náladu. Kup si přírodní vůně, ne syntetickou vůni s názvem pohoda.
Já mám třeba jeden parfém, který jsem si brala na zkoušky na VŠ, nebo když jsem byla v nervech, má v sobě pro mě něco uklidňujícího.
Můžeš zkusit Bachovy esence. (Jsou to květové esence, které mají napravovat nerovnováhu v těle a mysli, ale tady tohle je trochu ezoterika.)
Zkus se věnovat tomu v čem jsi dobrá, ať si buduješ sebevědomí.
Já tomu říkám sama sobě terapeutem, kdy pátrám v sobě, proč třeba mi určitá věc vadí, proč s ní mám problém. Třeba ty by ses měla sama sebe ptát, čeho se bojím, že budu mít ošklivé známky, že si nenajdu kamarádky, že budu divná a samozřejmě upřímně si na to odpovídat.
Já si občas pouštím představení 4 dohody v podání Jaroslava Duška. (Najdeš na youtube.) Dodá mi to určitý nadhled.
Žádná z těch věcí není náhradou za terapii, ale můžou ti pomoct fungovat. Pokud se po něčem tvůj stav zlepší, stejně jdi na terapii, protože to co si nezpracujeme, nás stejně jednou doběhne. Nečekej, že tě terapeut opraví a budeš happy jak dva grepy za 3 sezení. Společně s terapeutem budete hledat kořen problémů, učit se pracovat s úzkostmi.
A nemate ve skole psychologa? Nebo nekoho s funkci duvernika, se kterym se se daji podobne potize resit? On ti je nevyresi ve smyslu, ze by sam vedl terapii nebo predepsal medikaci, ale je dobry presne k tomu, ze si te vyslechne, probere to s tebou a hlavne - pomuze ti jak pokracovat dale.
Nejdrive je asi treba definovat ceho vlastne se bojis. Jsou to spoluzaci? I kdyz ti nikdo neublizuje tak to zapojeni do kolektivu? Nebo je to strach ze zkouseni ci pisemek? Nebo se primo bojis nejakeho vyucujiciho? Nebo se bojis uz jen toho, ze se budes bat a budes mit uzkost? To jsou podvedome pocity, chapu, je uplne normalni, ze na to nedokazes na prvni dobrou odpovedet. Ale je treba to odhalit a pak se s tim da pracovat
Pokud tedy skolniho psychologa mate tak s nim, pokud ne tak alespon s rodici si ihned domluv schuzku s tridnim ucitelem a prober svuj problem. I ten ti dokaze v ledascem pomoci nebo alespon bude vedet, ze mas tenhle problem a mel by k tobe podle toho pristupovat. Mozna rovnou domluvi schuzku s reditelem, kde muzete stanovit individualni stud. plan. Dlouihodobe ho bez lekarskeho potvrzeni dat chtit nebudou, ale po vysvetleni, kratkodobe, nez probehnou potrebna vysetreni by to problem byt nemel
Dobře děkuji. Zkusíme si tedy domluvit schůzku s reditel/kou. Chtěla bych to v sobě nějak zlomit ale je to strašně těžké. Nevím jestli to takto bude pokračovat. Nevím co budu dělat, ve škole nemohu chybět. Chtela jsem se zeptat papíry ohledně individuálního plánu seženu kde? Děkuji za všechno
Bojím se toho že mě rodiče budou nutit do školy, protože už jsou ze mě unavení. Jak jim mám ale vysvětlit že se strašně bojím. Jednou jsme se i dokonce pozvracela abych nemusela do školy. Co mám tedy dělat, když tu psychiku nedávám???
@letojenej Psychiatr Radkim Honzák v jednom rozhovoru říkal, že v rámci terapie, ty lidi nutí dělat věci, co jsou jim nepříjemné. Např. někdo má strach z odmítnutí, tak ho pošle na Václávské náměstí, kde má většina obchodů na dveřích napsáno, že nerozměňují peníze a ten člověk se musí zeptat, jestli mu rozmění stovku. Pro ty lidi, co se bojí slova ne, je to v podstatě infarktová situace.
Pokud by to bylo dočasné, budu si si chvíli doma a začnu chodit do školy, tak ano, ale tak to většinou není. Není dobré, abys dlouhodobě byla doma. Chodíš na nějaký koníček, nebo máš nějakou kamarádku? @irmamala má pravdu, budeš čím dál víc sociálně izolovaná a bude to horší.
Hledej cestu, jak to překonat, ne se tomu vyhnout.
Mrkni se tady na těch stránkách na nějaké krizové centrum v okolí, tam tě nasměřují https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/
@letojenej zkoušet překonat psychickou nemoc, je jako zkoušet překonat zlomenou nohu, cukrovku atp. - a tohle samé řešila neteř, školní psycholožka bude nutná, aby ti škola vysla vstříc alespoň trochu do terminu, než doneseš papír od psychiatra (obvolavejte s rodiči, vyžádejte si na své zdravotní pojišťovně seznam, se kterýma mají smlouvy, to samé psychologové, nebo pokud finance nejsou problém jdi k placeným).
@lv Já vím, že se to jednodušeji řekne, než udělá, ale já mám prostě jen ten strašně odstrašující příklad v rodině, kdy tím rozhodnutím defact skončil jeho "normální" život. A taky celé ty roky chodil po doktorech, terapeutech, léčitelích, rodinné konstelace, odblokování, ale nic z toho mu nepomohlo ten zadek zvednout a ten strach překonat. Naopak má problémy s alkholem a trávou. Protože sedím doma a lituje se, tak se opíjí, demonstrativně zabíjí atd. Proto bych v téhle situaci chtěla, aby se dítě kouslo a vydrželo a psychologickou pomoc řešit souěžně, ale nenechávat ji doma. Jak píše, odbornou pomoc vyhledala už několikrát a ničemu to nepomohlo. Když bude sedět doma, co jí bude motivovat k tomu se sebou něco dělat. Spíš si vytvoří pořádnou sociální fobii. Mně stačilo po mateřské vyjet někam metrem a už jsem měla strach, že se někdo určitě odpálí 😀
@letojenej pokud to máš takhle dlouhodobě a zhoršilo se to, nečekala bych na psychologa, ale řešila bych to co nejdřív s psychiatrem. Ti mají mnohem kratší objednací lhůty. Nebo klidně nějaké krizové centrum, kde tě vezmou hned (záleží samozřejmě na návalu v čekárne, ale mělo by to být ten den). A pak k tomu samozřejmě přidat i tu psychoterapii.
@letojenej Tak tomu řediteli se budeš muset svěřit stejně, tak je otázkou, zda ne i tomu psychologovi. Ale pokud se svěříš raději řediteli, tak tím se dá začít. Je jasné, že rodiče jsou z tebe už unavení, já jsem taky kolikrát šíleně unavená ze syna, některé věci, co dělá, jsou prostě úmorné až otravné. Ale je to moje milovaný dítě (a ještě "vymodlený"), tak se snažím mu pomoci, co to jde (i když jsem tím fakt unavená). Možná může být dobrá nějaká společná terapie, ať to rodičům vysvětlí psycholog, co a jak, co se děje a podobně. Já takto měla před mnoha lety problém s partnerem a psycholog mi to vysvětlil úplně suprově.
Co se týče individuálního plánu, to dost záleží na škole. Mně ho sami nabídli a nepapírovala jsem vůbec nic. Prostě mi řekli, že je, jaký to má podmínky, já to řekla pedagogům (nebo to možná i věděli) a hotovo. Individuální plán neznamená, že nechodíš do školy - jenom že prostě máš jiná pravidla vzdělávání (já tam měla třeba to s nezkoušením a nutností se sama nechat vyzkoušet). Jestli ten stres máš z toho, že bys třeba něco mohla neumět, tak by to mohlo pomoci. Pokud z něčeho jiného, tak je dobrý to identifikovat. Když jsem nebyla ve škole, tak jsem vždy mívala omluvenky, jen u nás se dělilo na absence = nemoc a podobně a redukované absence = byla jsem třeba na olympiádě, soustředění...
Je to hodně těžké překonat, opravdu se snažím, jenže je to těžké. Řekne se to lehko ale je to těžké. Prosím poraďte mi jak z toho ven?
@letojenej No, krok jedna je fakt ten, že musíš identifikovat, čeho se vlastně bojíš, proč tam nechceš jít - a krok dva pak bude, že se nějak dokážeš s tím "poprat". Jak krok jedna, tak krok dva je o psychoterapii.
A co se týče toho ranního zvracení - pokud je to z úzkosti, tak by na to mohly pomoci nějaké léky (psychiatr) aspoň do doby, než to poladíš tou psychoterapií.
Škola ti může právě pomoci s těmi opatřeními. Určitě je potřeba jí to ale říci co nejdřív čistě proto, abyste mohli nastavit nějaká opatření.
Zkus se zamyslet, kde je ten problém, proč se do té školy bojíš.
@irmamala Jo, když někdo ustrne v pocitu oběti, tak je to průser, to je strašně blbá pozice, ze které se velmi těžko hrabe na horu...
Na rychlo kapky Bachovy esence rescue... měla jsem po porodu dobře rozjetý deprese a pomohly mi..mám je u sebe pořád, trpím na panicky ataky mám evidentně po porodech úzkostnou poruchu, a tímhle se držím... samozřejmě je to jenom taková berlicka, určitě jít pak k dr
@letojenej Svěřit se rodičům a řešit to s odborníkem. Popřípadě i se školou,ze zdravotních důvodů by šel pak třeba udělat i individuální plán. Ale chce to řešit. Jinak tě prostě vyhodí.