Stačí vám jedno dítě a proč?

Máme dvouletou Stellinku ...První půlrok neodlozitelna , jen rvala , kočárek neexistoval ...Pak se to lepsilo a teď je hodná holčička a přitom šílený ďáblík , neposedí chvilku , vymyslí samé blbosti jak kluk 🙂 ale konečně si užíváme výlety, zajdeme už s manželem do kina, na večeři s tím že malá.bude hodná u babičky ...Moc rádi cestujeme a s malou to prostě nešlo, i 4 hodiny pláče v kuse ....Takže my už se těšíme že konečně budeme opět.cestovat , užívat si , stavíme dům, těším se do práce ....mit ještě jedno dítě by mě opravdu asi položilo , hlavně psychicky ...Být zase doma a vše znova ..Do toho ještě Stelli s tím jaký je živel ..Neumím a ani nechci si to představit ...Jsme s manželem spolu 10 let , a oba to vidíme naštěstí stejně 🙂 ...A jak se říká že jedináček je ,,chudáček,, nemyslím si ...Tím jak jsme akční tak každý den je v dětském centru, na cvičení , na výletě , nemá šanci se nudit 🙂

Mam 4m syna a partner z predchoziho vztahu 18-letou dceru. On ma deti dve a je spokojen. Ja nechci, aby syn byl jedinacek, ale mam svuj vek, chlap taky. Plus syn je neodlozitelne narocne dite...vnitrne s tim nejsem smirena, ale asi bude jedinacek😒

První (a jedinou) dcerku jsem měla ve 37 letech. Od jejího narození jsem s ní byla sama a jediný člověk, který mi pomáhal, byla a stále je moje mamka. Bylo to pro mě velmi náročné období. Teď je mi 40, dcerce byly 3 roky, mám 3/4 roku partnera, je o 11 let starší než já a má 2 dospělé děti. Připadám si už na druhé dítě stará, vyčerpaná, neumím si byť s partnerem znovu ten kolotoč okolo miminka představit. Navíc jeho věk... Nevyspím se jednu noc a únavou odpadám... chci si teď už začít život i s dcerkou a partnerem užívat. S mimčem ne úplně všechno jde... Že bude dcerka jedináček neřeším, člověk může mít i lepší vztahy s přáteli než s vlastním sourozencem a já jsem toho příkladem. Svou sestru jsem x let neviděla a ona ani nikdy neviděla mou dcerku....

@kukokuko my máme deti tři a nemenila bych...hned po sobě ale také muže který pomáhá od začátku....stará se jak finančně tak hlídá pomáhá se vším....to je důvod proč máme deti tři...

Záleží vždy na situaci i jaký je partner atd a vůbec jak se s nim shodnete...určitě nedělat nic na sílu...

Pro nás to je nadherne ale kolikrát jsme unavení a deti si hlidame sami, dřív jsme se i střídali ve spaní...je u nás veselo nehrotime úklid....ale manžel nechodi do hospody a je rodinný typ...kdyby byl v hospodě a měl spoustu koníčku atd nevím ...

Chce to zvážit ... hlavně dobre promyslet s kym si dítě/deti pořídit.....

Chápu maminky co mají víc deti když mají muže schopného se postarat a chápu ze holt někdy jedinácek je lepší cesta pro všechny...

Ať se dobre rozhodnete...😉❤️

Máme 6.leteho rošťáka a byla jsem přesvědčená, že druhé ne. Ale osud tomu chtěl jinak a čekáme sestřičku 🙂 Že začátku to byli boje ale nevzdala jsem se. A teď jsem za to ráda. Už se těším, jak ji bude velký bráška chránit 🙂

Nestačí ...mám tři a jsem šťastná👍

Máme chlapečka, v září jde do školy. Po náročném porodu a šíleném šestinedělí se vše jakž takž sklidnilo, ale zůstaneme u jednoho. Nejsem na tom psychicky úplně ok, beru různé léky, takže bych to ani fyzick\y ani psychicky nezvládla. Chlapečkovi se můžu v rámci možností plně věnovat, jsem tak spokojená, i manžel. Přidávám, že je mi 33, manželovi 43. Takže za mě jedno stačí, vadí mi model "každý musí mít dvě dětiů, nejlíp "páreček" a max. dva roky od sebe. Ale. nic není definitivní, známá má dvě děti 14 let od sebe, se stejným manželem. prostě téměř ve 40 zatoužila ještě po miminku a moc si to užívá.

Stelinka je dítko s mnoha problémy, i zdravotními, i povahovými, od narození uplakané, náročné, má svoji hodně tvrdou makovičku, potravinové alergie, ALE, mám bráchu o 4 roky mladšího a je to nejbližší člověk v životě, pamatuji si v dětství co jsme se navyváděli, jak jsme spolu blbnuli, v zimě doma, v létě venku, v nemoci jsme spolu koukali na pohádky, byli jsme spiklenci proti našim, zastávali jsme se sebe navzájem, jasně, že jsme se potom v pubertě míjeli, já slečna, on dítě, ale to tak v mých 20, jeho 16 přešlo a ted v dospělosti je to úplná paráda, vím, že když se to sourozenecké pouto povede je to super, není to automatické, a žádný kamarád to nemůže nahradit. Bydlíme blízko sebe, vidíme se několikrát týdně, denně si většinou zavoláme co je nového, jak se máme.... Manžel je jedináček, nedá se to srovnat, rodiče jsou na něho upnutí, výchova samozřejmě uplně jiná at člověk chce nebo ne, at se mu věnovali, říká, že měl dětství ochuzené, protože byl v podstatě jen mezi dospělými, a dětský koutek, školka na to opravdu nemá vliv, neměl si doma s kým hrát, mít fantazie, blbnout, a ted v dospělosti by taky ocenil nějakého blízkého člena rodiny. Takže ač jsem si svou holčičku těžce po 2 roky vypiplávala, bylo by tak jednoduché a krásné si to konečně užívat naplno, vejletit, užívat si dostatek peněz a být ráda, že to nejtěžší je za mnou, stává se z ní samostatnější osůbka, tak prostě jí nemůžu udělat to, že jí nedám tu šanci na sourozence, to dětství je prostě o něčem jiném, když je doma dětí více a i pro nás rodiče to bude lepší a veselější. Kamarádka má 4 děti, je to nádhera být u ní na návštěvě. 😍

@petrasipkova1 my máme tři jak jsem psala a je to krasne je videt jak si spolu hrají plus jejich spiklenectvi a i to když se mají koupat nebo jít spát jak si všechny tři spolu čistí zoubky a hihnaji se až si myslím ze se i pocuraji....
Jsem za ne strašne rada!

Ale jak jsem psala - ono zase za každou cenu to taky si člověk musí rozmyslet s kym si dítě/deti pořídí....

Mám tříměsíční dceru a další neplánujeme. Přítel má dvě děti z předchozího vztahu, a já nějaká zdravotní anamnézu, kvůli níž skýtá těhotenství riziko pro mě i dítě, sice málo pravděpodobné, ale o to děsivější. Pokud se tedy nestane nějaká nehoda, tak nebudu pokoušet štěstěnu, jsem neskonale vděčná za jedno zdravé dítě a snad zdravou samu sebe (klepu jak divá).
Ale jak jsem si předtím myslela, že s tím budu srovnaná, tak mě trochu mrzí, že už nikdy nezažiju porod a hlavně ty chvíle po něm, kdy má clověk to čerstvé miminko a poznáváte se a je to celé takové kouzelné (ale dcera je fakt zlaté, neuplakané dítě, tak jsou moje představy asi přehnaně romantické 😅)

@zvirka taky mi vadí ideál dvou dětí, protože čekáme čtvrté 😀

Jinak my jsme s manželem už v době chození plánovali 4-5 dětí a zatím jedeme podle plánu 🙂. Jen teda ten věk už nic moc, takže u těch čtyř asi končíme. Kromě toho razím soukromou teorii, že lichý počet dětí je blbý 🙂.
Zpětně nejvíc lituji našeho nejstaršího, protože ve srovnání s nejmladším měl ty první dva roky neskutečně nudné. A to jsem si taky myslela, že mu nemůže nic chybět, když se mu věnuji na 100 %. Omyl. Když vidím našeho nejmladšího, jak řádí se sourozenci, jak se jim chce ve všem rovnat, jak se všichni společně večer koupu ve vaně, jak řádí před spaním, jak spolu kují pikle a jak se celkově mají rádi, tak si jsem jistá, že sourozenci a společené dětství s nimi je to nejlepší, co je mohlo potkat. Těším se, až nejmladšímu dítěti bude cca 7 a více let a my s manželem doženem to, co jsme zatím nestihli - večeře a výlety ve dvou, poznávací cesty po světě atd. A kromě toho se těším i na veselé stáří ve společnosti spousty vnoučat a pravnoučat 🙂.

@kukokuko takto sem se citila kdyz bylo dceri pul roku a par dnu po tom sem mela pozitivni tehotensky test neb se mi nezdalo, kde ta menstruace furt je . Ale s prvorozenou to byl tedy ocistec, asi proto zem si nechavala zajit chut na dalsi dite a ono si to vyresilo za me a prislo stejne a pak jeste jedno a ted snad fakt uz konecna 😀

My máme zatím jedno, 4měsíční, miminko. Ale přiznám se, že už teď občas přemýšlím nad dalším. Proti sice hraje můj i partnerův věk (dobře, jsou i starší rodiče, ale mladí zrovna nejsme) i to, že si neumím vůbec představit, jak to budeme zvládat finančně (nejsme na tom nijak zle, myslím takový průměr, ale prostě si to neumím představit) a jak dokážu rozdělit "spravedlivě" svoji pozornost a lásku mezi obě děti když vidím, že prckovi teď věnuji vlastně 99 % času, kdy je vzhůru. Ale to poslední je vlastně i důvod, proč další dítě chci. Že vidím, jak už teď se celý svět točí jen kolem prcka a všichni skáčou jenom kolem něj. Nejen my dva jako rodiče, ale i další příbuzní. Pro mojí mamku je to první vnouče, takže logicky by pro něj udělala první poslední a tchýně sice má dvě vnučky, ale to jsou už dospělé ženské, takže je to vlastně taky nové vnouče. A i když je prcek pro mě vším, přiznám se, že se mi tenhle model vůbec nelíbí, že bude sám a nebude muset nikdy zažít tu nutnost se s někým dělit. Možná je to blbý důvod pro to, mít víc dětí, ale přišlo by mi, že bych uškodila i malému kdyby byl jedináček. Takže pro mě to heslo jedináček - chudáček platí, právě s ohledem na to, že se všechno bude "podřizovat" jemu.

Tak ja mam jen dcerku, a predstava ze bych planovala dalsi mimco je v nedohlednu. Mala mi staci ma 3a pul roku A pujde za chvili do skolky, nekdy je pravda ze se nudi, ale hodne navstevujeme kamarady a rodinu s detmi a jsme hodne akcni, takze si nemyslim ze by mala strádala 🙂 navic vubec se na to necitim :/ nekdy si rikam ze jsem vuci ni sobecka v tomhle smeru, ale ono taky zalezi na rodicich jake to chteji mit....jestli jedno dite nebo treba 5 :D mi kolikrat staci napr. V obchode pani se 4 detmi jak se s nimi nervuje, a kdyz si prestavim sebe ze bych mela tolik deti tak me myslenka na dalsi hned opusti :D mozna nekdy v budoucnu bychom mohli mit ale sama nevim kdy. Mala mi staci a to bohate

@jajulin to budete mit vesele stari 🙂 ja jsem ze 4 deti a kdyz se sejde nase rodina (nasi, deti+partneri+vnoucata) tak nas je 16, a to se teprve zaciname rozmnozovat 😉 uz si delame srandu ze kdyz se budeme chtit sejit tak musime zamluvit sal v hospode

A k tematu. Ja mam zatim jedno ale nejradsi bych min.2 a max.4. Tak uvidime....🙂

Detstvi je zakladnou. Ja byla jedinacek a dodnes mi vadi, kdyz nejsem stredem pozornosti, a soucasne potrebuji kazdy den cas pro sebe. Stresuji me rodinne oslavy. Manzel ze 3 deti, umi dobre vyjednavat, nestresuje, dovede si poradit, celkove je v pohode a v mnoha vecech rychlejsi nez ja, jedinacek. Asi tak.

@makky1310 Moje babička, která loni zemřela, měla 4 děti, 13 vnoučat a 21 pravnoučat (to není ještě zdaleka konečný počet). Jak vypadaly naše rodinné sešlosti, ti asi nemusím povídat 🙂.

@jajulin mame to podobne. A neni to super? 😉 jo a moje babicka byla z 11 deti 👍

@makky1310 no jasně, že je to super 😀. Hlavně i díky tomu, že všichni držíme při sobě, nikdo není rozhádaný, nikdo se od rodiny nedistancuje, i když se samozřejmě moc často nevidíme. Marně přemýšlím, co může být víc než velká rodina, která drží při sobě 🙂.

Já vždycky chtěla jedno a celkem si i trvám na tom, že syn bude jedináček. Chci mu dát naprosto všechno a hlavně 100% mojí pozornosti. Je, ale pravda, že když jsme se teď dostali do fáze, kdy je to malý smíšek, který casluje hračky, občas to ve mně hlodá a napadá mě, jestli není škoda, to zažít jen jednou..

@jajulin nejsme z jedny rodiny? To je jako by jste mluvila o ty samy rodine 😉😀

Tohle je vždy otázka k zamyšlení já teda mám zatím 20 měsíční dceru a prožili jsme si svoje, narodila se o dva měsíce předčasně takže ten start byl velice náročný plný strachu a lítání po doktorech, vlastně jsem si ten začátek vůbec neuzila jako takovým tím klasickým způsobem jako ostatní maminky a myslím že nás to s přítelem hodně poznamenalo, ze začátku jsme byli zaryte proti oba, že budeme mít jen tu jednu cacorku, postupem času kdy jsme se vyporadali s velkým množstvím problémů a začala jsem si užívat roli maminky tak už jsem nakloněna myšlence na další dítě za pár let minimálně Teda za 5 ale kdo ví... Ale musím Teda hodně uznat že je to hlavně tím jaká malá je, miluje děti společnost je to taková pecovatelka 🙂, čas ukáže co bude a jestli partner bude chtít další, jsou ale věci které by jsme museli dořešit před případným příchodem dalšího potomka...

@makky1310 podle bydliště a fotek, které máš v profilu, určitě nejsme jedna rodina, ale je moc fajn, že nás je takových víc 🙂.

tak tomuhle bych určitě dala čas🙂
i podle komentářů se dá shrnout, že prostě záleží na mnoha věcech. vztah s partnerem, věk, představy o životě, ... a strašně moc o tom, jaký je první dítě.
taky jsem měla docela náročnej cca první rok s dítkem, ale ani jednou mě nenapadla myšlenka, že to u toho prvního taky skončí🙂 věřim tomu, že každý dítě je jiný, že sourozenec se prostě rodí jako sourozenec a nemůže bejt tak náročnej, jako ten první, a tak vůbec... i kdyby to bylo zase náročný, přežiju to. když se podívám do daleký budoucnosti, mám děti aspoň 2. tak snad se zadaří🙂

@nikinnna Já chápu nejrůznější důvody, kvůli kterým se lidé rozhodnou pro jedináčka. Ale tento jediný (chci svému dítěti dát úplně vše a 100 % pozornosti) - tento jediný důvod fakt nechápu. Vůbec to prosím neber jako rýpání, opravdu to tak nemyslím, jen se snažím vžít do myšlení ostatních lidí. Budu ráda za diskuzi. Myslíš, že dát synovi 100 % své pozornosti, je opravdu to nejlepší, co mu můžeš dát a co on i za pár let ocení? Náš nejmladší, kterému budou 3 roky, byl těžce nespokojený, když jeho dva sourozenci byli týden na prázdninách. A to jsem se mu fakt věnovala 🙂.

Nečetla jsem předchozí komenty. Pokud opomenu věk (je mi 35, manželovi 44) a nechci mít "děti", které vyžadují moji "péči" ještě v šedesáti 🙂, tak jsem byla vždy typ, u které biologické hodiny netikaly. Děti mi nic neříkaly. Pak se to najednou jednoho dne zlomilo a já hrozně chtěla dítě 🙂. Fajn - jedno stačí. I po porodu jsem byla přesvědčená, že jedno je OK. Nyní jsou malé tři roky. Zhruba od jejích dvou let si říkám, že bych ji ráda dopřála parťáka. Já osobně netoužím po druhém dítěti proto, že bych chtěla miminko, další dítě. Ale ráda bych, aby malá nebyla sama. Teď tu byl týden pětiletý synovec a když jsem viděla, jak byla malá nadšená, že má parťáka, tak se mé pocity ještě posílily 🙂. Sama jsem jedináček. Nemám pocit, že bych o něco přišlo - ale to proto, že nevím, jaké to je mít sourozence. Malé se věnuji hodně, chodíme po výletech atd., ale prostě toho dětskýho parťáka ji nenahradím ... Zatím je to doma spíše tabu. Manžel nastoupil do nové práce, zatím smlouva na rok. A pak už nebude chtít kvůli věku - si myslím 🙂

@jajulin víš, já sama jsem ze tří dětí a tenhle postoj mi dal můj život. Pamatuju si na situace, kdy máma vůbec neposlouchala, co jí říkám. Vždycky jsem jí něco řekla a ona o tom následně nevěděla. Prý toho měla se třema dětmi hodně a nedalo se vždycky poslouchat. Já nechci vypínat, když moje dítě mluví.

@nikinnna chápu, ale je otázka, jestli neschopnost naslouchat byla opravdu způsobena třemi dětmi.

@jajulin to nevím a asi ani nezjistím. Nerada vzpomínám na moje dětství. Naši se rozvedli, když mi bylo 5. Dlouhé roky jsme otci nestáli ani za pozdrav. Sestra má jiného otce, ten byl pro změnu tyran. Je toho jen málo hezkého a moje dítě bude mít úplně jiný život, než já... S o 3 roky mladším sourozencem se nebavíme už léta a celkově mi sourozenci zase tak důležití pro život nepřijdou.