Organizované dítě a neorganizovaná matka. Máte tip?

Já jsem organizovaná a moje malá ještě snad víc. Tak nevím co je horší 😃 Ale ne, můj manžel je chaotik, takže jsem ráda že malá je po mě.

Tvůj syn už není úplně malý, takže bych mu dala prostor se realizovat, být organizovaný. Např. ta skříň. Přerovnejte ji spolu, ať ví, kde co má, ať to má, jak mu to vyhovuje. Ke snídani rohlík s máslem? OK, ať si ho ráno namaže. Zapomínáš je koupit? Nech jich pár v mrazáku, syn si večer koukne, jestli jsou rohlíky na ráno, když ne, vytáhne si ho z mrazáku sám. Atd.
S tebou je to (z mého pohledu) složitější. Pokud je tam podezření na ADHD, tak si netroufám radit. Já sama jsem celkem organizovaná, mám ráda rámcovou představu, jak bude celý den vypadat, co se kdy bude dít. A mám ráda, když jsou věci "úhledné", je v nich systém. Na dvouhodinovou procházku mám sbaleno jako na celodenní výlet, protože co kdyby náhodou... Můj syn je hodně po mě - už jako miminko měl svoje vnitřní hodiny, veškerý režim si "určil" sám, já jenom plula s proudem. To že mi to vyhovuje, je fajn, spoustu věcí to usnadní. Na druhou stranu, tím že je po mě, má rád věci určitým způsobem, nějak zorganizované (v jednom boxu auta, v dalším kostky, atd.), tak už teď ve 2,5 letech narážíme na to, že si tu organizaci představujeme každý jinak. Tam hlavně naráží s tátou, který má úplně jiný systém než já - on potřebuje dodržovat časový rozvrh, mít vše po ruce (klidně na jedné hromadě, co vypadá jako binec, ale on se v ní vyzná), já potřebuju všechno na správném místě a úhledně srovnané, ale časově jsem víc flexibilní (vždycky počítám s nějakou rezervou). No a dítě se může vzteknout, když si chce hrát s autobusem a ten není na svém místě, protože večer uklízel hračky táta 🙈

@emillyhk my tu skříň prerovnavali spolu. Dokonce jsem to i vrátila, ale systém narušen a konec.
U nás je to nejvíc o tom, že by potřeboval mít vše nalinkovane a vědět, co kdy bude. Ale se mnou to nefunguje.
Třeba zapomenu udělat svačinu, tak ji kupujeme. Ale to je velký problém a prožívá to i ve škole.
Za celou dobu svého života si nezvykl. No a sám si to organizovat nezvládá, protože má i mé geny.

Ja jsem uprosted a mam jedno ditko milujici rad a druhe ktery se uz jako anarchista bourici se zvykum narodil, ja jsem v pohode ale oni dva se vytaceji do bela…Sla bych s nim do rodinne terapie a vysvetlila bych mu ze to neni kvuli nemu, ale vam, ze chcete najit cestu, po ktere muzete jit spolecne a spolecne vam bude dobre, v 9 uz je dost velky aby si skrin nebo “jeho” prostor sestavil tak aby mu to vyhovovalo a vy se naucte mu do toho prostoru nezasahovat pokud o to sam nepozada…atd.

@jannym on to právě neuklidi. Vše ztrácí, kolem sebe má šílený chaos. Ale potřebuje řád. U babičky je šťastný, protože tam to je. Ona mu to vše uklidí. Nic se tam nemění.
My před 3 lety předělali obývák a dodnes o tom mluví, že ten starý byl lepší.
Ale největší problém je organizace času.

A co si psat "vzkazy" na ledničku? Já tam píšu svacina do školy...jinak by šla temer 9leta dcera bez ní...
Denně stejná snidane? To jako vážně? Moje dítě si vybírá co bude snídat, denně jist to samé? To nechutná ani mě, natož dítěti které má mít pestrou stravu (pokud není nejedlik).
A jinak jsem chaotik, mé děti jsou kupodivu stejné 🤗 mě "řád a pořádek" prostě děsí 🤣🤷‍♀️🤣 já udělat doma velkou cistku, tak se v ní v prvé řadě nevyznám ani já sama, natož děti...

Hm, tak to je docela oříšek... A byl takový vždycky nebo se to časem nějak stupňuje? Protože blbý je, že v běžném životě spoustu věcí nalinkovaných mít nebude. Nebo bude, ale dojde k nějaké změně a on co? Nemyslím to nijak zle, ale možná by vám pomohla třeba pedagogicko-psychologická poradna. Tobě by to mohlo pomoct v tom, jak se synem pracovat, jemu vyrovnat se s tím, že ne vždy jde všechno podle plánu... Na druhou stranu mi jeho chování nepřijde úplně nenormální - já jako dítě potřebovala taky jasně dané mantinely, řád, mít věci organizované. Ale do nějakého věku jsem nebyla sama schopná toho dosáhnout, bylo to hodně komplexní a "velké". Dost pomáhalo, že táta to respektoval (stejná snídaně každý den, stejné ranní rituály). Mamka je chaotik asi jako ty, jen nebyla tak uvědomělá, takže když vybočila z mého řádu, já se dožadovala toho svého, tak to pokaždé skončilo křikem, pláčem a často tím, že jsem dostala na zadek...

@veruuu_kubesovic denně stejná snídaně, svačina a večeře točí 3 jídla. Má to tak už 5 let.
My máme plnou lednici vzkazů. Nefungují.

@emillyhk včera to u nás taky skončilo řevem.
Jemu by asi stačil stejný denní řád. Ale toho nedosahnu. Každý den je jiný. Některé dny jsou chaos.
Právě psycholožka říkala, že tím, jak si je nejistý, tak třeba trvá na těch stejných jídlech, protoze mu dodávají jistotu.

A máš možnost s ním předem probrat, jaký ten další den bude? Chápu, že není možné, aby byl jeden den jako druhý, ale když bys mu třeba večer řekla: "Zítra je úterý, ráno vstaneme v tolik a tolik, potom budeme dělat to a to, k obědu ještě nevím, co bude, a odpoledne budeme dělat to a to. Teď nedokážu odhadnout, jak dlouho to celé potrvá, buď prosím trpělivý a já se pokusím, aby to bylo co nejvíc tak jak to máš rád." Prostě ho předem připravit, že ten den bude mít zhruba nějakou strukturu (dáš najevo, že chápeš, že pro něj je to důležité) a zároveň se domluvíte, že on bude akceptovat drobné odchylky.
Ono celá ta situace musí být pro vás oba náročná...

@emillyhk to je to, co neumím a nezvládám. U nás je každý den jiný. Ono se i stane, že není oběd. Neumím struktury, někde se zapomenu...

jako musí to být šílené spolu vycházet, když máte každý absolutně jiné potřeby, ale ty tady na všechno co se týče tvého "omezení" píšeš, že to nejde, neumíš, nemůžeš... ale očekáváš, že to dítě se prostě musí přizpůsobit. Bude třeba snahy vás obou, abyste se oba trošku přizpůsobili tomu druhému.

Pro mě je tohle co popisuješ dost nepředstavitelný 🤷‍♀️ Že není oběd? No, mě se to občas stane, když se zasekneme na hřišti, že nestihnu uvařit. Tak buď vytáhnu hotové jídlo z mrazáku a udělám jen přílohu, nebo udělám nějakou rychlovku, třeba fritátu, těstoviny s rajčaty, apod.. Prostě vím, že stát se to může, takže mám připravených několik alternativ. Tzn. ty taky víš, že stát se to může, buď připravená předem. Jako bezdětná jsem to neřešila, teď mám zodpovědnost za dítě, takže mám v záloze plán B a plán C. Souhlasím s @martiina_k - ty chceš po dítěti, aby se přizpůsobilo, ale sama mu nejdeš naproti, prostě si to omluvíš, že to nezvládáš. Lístky na lednici nefungují? Najdi jiný systém. Udělala bych velký plánovací kalendář s každou činností, kterou ten den musíš udělat (jako třeba zajistit jídlo pro dítě) a k tomu sloupečky na jednotlivé dny. A průběžně odškrtávat. Klidně si na to nařiď budík.
Ještě teda píšeš jen o sobě, synovi a babičce. Co táta? Žije s vámi? Jaká je jeho role v rámci provozu rodiny a domácnosti?

Mam to uplne podobne jako ty

@martiina_k snažím se o to celou dobu. Ale prostě nefungují. Mám za sebou xy různých pokusu.
Dítěti se přizpůsobuju.
@emillyhk mám za sebou bambilion pokusů. Veškeré lístečky, kalendáře, upozornění na mobilu. Pomáhá to týden.
Jasně, že doma vždy oběd nějak udělám a doma toho je dost. Ale zapomeneme se někde a oběd není ve 12 a on už je rozhozený a nejí.
Nebo udělám něco, co nepovažuje za oběd a nejí.
Třeba by se dala koupit pizza, ale to je večeře a k obědu to jíst nebude.

Jo takhle. Pochopila jsem to, že není oběd vůbec. Ale pokud je později nebo jídlo, které jí jen k večeři a proto nejí vůbec, tak to je taky těžký, no.

Doporucuju Teorii typu, ideálně nejnovější knížku Milovat nestačí.
Zrovna Tobě to dá podle mne strašně moc a hodně Ti to uleví;)

@emillyhk to je i svačina. Musí mít to a to, ale sám si na to neumí myslet.
Nebo spí v teplých ponozkach. Pořád. Jak si je nevezme k babičce, je problém. Na spaní má několik věcí, co tahame všude.
Musím hlídat já. Takže mám seznam a prostě jedu podle seznamu.

Hele a ta PAS byla fakt vyloucena? 🤔 Podle toho, co popisujes, tak mi teda lehce autisticky syn prijde.
A jinak teda to u vas vypada opravdu na kombinaci tve ADHD a syn PAS, coz je teda hoodne zapeklita situace.
Jinak - ja mam u sebe take podezreni na ADHD, resp. jsem o tom 100% presvedcena, protoze mi konecne na “stara kolena” dava smysl, proc se mi veskery ten chaos a neorganizovanost kolem me cely zivot deje.
Uplne chapu ty zoufale pokusy o nejakou organizovanost. Pro normalniho cloveka je to prece tak jednoduche! Ale nam s ADHD, to proste nejde. Fakt to nejde a muzeme se stavet na hlavu a pro ostatni je to absolutne nepochopitelne.
Ja miluji rad, poradek a pravidla. Potrebuji to k zivotu, abych mohla fungovat. Jenze nejvice frustrujici na cele veci je to, ze toho nejsem sama schopna dosahnout. Muj mozek neustale generuje nepretrzity proud myslenek a neumi filtrovat okolni zvuky. Mnohdy mam pocit, ze mi vybuchne hlava. Do toho tri decka, ktera neustale mluvi a maji nejake pozadavky. Neumim si ve stresu stanovit priority - co udelat jako prvni, a co pocka. Akutni pri prijde uplne vsechno. Odbiham pak od jedne cinnosti k druhe, deti rvou a ja jsem v prdeli 🙈 Na druhou stranu, kdyz me neco silene bavi, dokazu vyvinout absolutni soustredeni, a vnimam paradoxne kazdicky detail a okolni svet v tu chvili jako by neexistoval.
Jako je to celkem zahul mit tady tento hendikep.
No a co mi pomaha:
- vecer, az decka spi, si uklidit. Aby me rano nerozptylal bordel a mohla resit jen snidani a vypravovani do instituci
- zastavit se, kouknout se do lednicky a udelat si vecer aspon ramcovou predstavu, co se bude snidat, co obedvat, kdy vyprat, kdy povesit pradlo, kdy vencit psa atd.
Udelat si proste vecer plan - krok po kroku. Kdyz mam silu a chut, tak si to nekdy i napisu.
Stavim se k tomu zkratka tak, ze zmenit to nejde, ale da se s tim jakz takz pracovat. Neni to vubec snadne, ale kdyz se clovek pochopi, kdyz zjisti, co je vlastne ADHD, na jakych principech fungovat, tak se to zvladnout da. Preji ti hodne sily a uplne te chapu. Jinak jeste se zeptam - ty uz jsi na nejakou diagnostiku objednana?

Dříve jsem strukturovaná byla, pak mi do toho hodily vidle děti, které každé preferovalo svá pravidla. A muž, který má jasný řád, ze kterého není úplně schopen vykročit (ony to ty děti měly po kom podědit). Mně se současně mění program pod rukama každý den díky mé práci a nutnosti fungovat velmi flexibilně, mnohdy v kombinaci práce na HO (v pohodě 5-9 meetingů denně, mnohdy min. poloviny ad hoc) a současné péče o rodinu a dům.
Nakonec jsem si nastavila pravidla alespoň právě ve fungování kolem domácnosti. Čímž neříkám, že jdu čistě strukturovaně, ale jsem minimálně vybavena na ty ad hoc situace a vlastně v pohodě improvizuji i doma.
- doma máme nakoupeno větší množství trvanlivého jídla (ne průmyslového) - nestíhám vařit, prostě vytasím těstoviny / rýži, konzervu nebo sklenici a do 15-20 min je hotovo. A když opravdu nestíhám, plněné tortilly nebo rozmrazený vývar to jistí.
- maso kupuji ve větším množství, to následně zavakuuji a pak tasím (naložené) v ten den ráno z mrazáku nebo večer den předtím
- pečivo většinou peču doma (není nutné, ale bohužel teď je k dostání v obchodech už jednou rozmrazené) a hned po vychladnutí nasáčkuji na potřebné množství a zamrazím - opět stačí vytasit 15-20 min před spotřebou.
- skříně nechávám u tak velkých dětí plně v jejich kompetenci - vyprané prádlo prostě položím na jejich postel.
- máme dohodnuto, že pytlíky s oblečením, co nosí na tělocvik nosí poslední tělocvik v měsíci domů a vyperu to (nebo jednoduše vyrotuji za náhradní oblečení pro tuto aktivitu vyčleněné) - ale aby si to děti vzaly do školy - to už je na nich.
- dost pomohlo, že při prostírání máme každý svou barvu hrnečků a talířů (zakoupeno v sadě pro 4 osoby v Tchibo).
- máme v rámci kapesného dohodnuto, kterou činnost která dcera v dohodnuté dny dělá - mně se tím ulevilo, ony jsou navyklé odmala na své dané povinnosti.
- děti vyfasovaly od určitého věku své bankovní karty a když je potřeba, udělají ad hoc drobný nákup.

Takže závěr u nás: "Potřebuješ pravidla a režim, spoléhám i já na tebe a dohromady to prostě dáme.

Průser tedy je, když pak chceme třeba vyrotovat oblíbenou židli, vyhodit pyžamo, ponožky... Pro tu mladší to je hodně náročné zpracovat, ale děláme to pak společně postupnými kroky.

@exbordelar PAS byla vyloučena. On se jinak chová celkem normálně.
Spíš si myslím, že má ADHD. Tomu je nakloněná i psycholožka.
A tady je asi jádro pudla, že potřebuje řád, sám ho nedosáhne a já mu nepomůžu. On je chaotický podobně jako já a asi i proto tak moc chce mít v životě aspoň v něčem řád. Jinak je to s ním veselé. Zapomíná, ztrácí... Pak je z toho rozhozený a brečí. Včera jsem zjistila, že si odvezl své jediné akceptované krátké pyžamo k babičce a zapomněl ho tam. Chtěla jsem mu tedy dat na spaní triko a trenky a to neprošlo, protože v trenkach se nespí a to triko není na spaní. Takže spal v dlouhém pyžamu.
Já mám taky ráda řád. Potřebuju aspoň trochu. Jak je škola, tak to fungování je lehce lepší.
Teď jsem třeba zjistila, že mi došla jeho snídaně. Takže dneska snídat nebude. Teď je z toho dost rozhozený, chodí a vzteká se. A došla, protože tu byl synovec a dal si to včera k odpolední svačině, protože jsem krava a zapomněla jsem mu říct, že to nemá jíst.
Snídá jeden druh ovesné kaše. Mám tu jinak asi dalších 20 druhů, ale to nejí. Mám tu i čisté vločky, ale to taky neprošlo.

po zběžném přečtení je můj tip - chůva

@xxx3d k čemu pomůže? Těžko bude chůva dokupovat kaše, rovnat skříně, připomínat svačiny... Navíc je mu už dost.

Mozna v tom, aby se naucil, ze se v nekterych chvilich se musi prizpusobit ruznym situacim on, a ne jenom ze se vse prizpusobuje jemu. O tom je zivot - o ruznych zmenach a adaptaci na ne. Ted to jsou banality, ale prave na tech se to musi naucit, aby ho pak ty opravdove zmeny nerozhazely vic, nez je zdrave.

Adhd má moje neteř, řád potřebuje-chystat věci do tašky,aby je nezapomněla,připomínat připomínat,ale chová se úplně jinak.spis mě to přijde jako asperger.toho má kamarádky syn a chová se stejně jako váš,vše musí být přesně -odchod z domu,když se řekne,že se odchází ve 14 a odejde se ve 14.05 už je vykolejený, nesvůj,má s tím problém

@exbordelar tady je ten problém, že jemu se vlastně nepřizpůsobuje nic. Má těch svých pár opěrných bodů, na kterých si trvá. Ale je vidět, jak ho to ničí.

@veronikav31 jenže u nás přesně není nic. On to potřebuje, ale nějak se nedaří. Dneska jsme obědvali ve dvě, protože v jedenáct cvak a jelo se do vedlejšího města pro tapety. Od dvanácti tam remcal.
Takže má pár věcí, na kterých až nezdravě lpí. Jde o ty věci, co sám může ovlivnit. Třeba to jídlo. Pokud není, tak nejí.

Tak upozornění na mobil?
Hele jednou máš zodpovědnost za své dítě tak se hold musíš nějak přizpůsobit, netvrdit že něco nejde, nemůžeš, neumíš...
A promiň 9lete dítě není úplně mimino, aby si nemohl vymyslet snídani sám a případně si ji i nachystat, aby neuměl případně to pečivo i nakoupit, nebo z něj děláš "skleníkovou kytku"?
A jooo radí se mi to lehce, protože sama mám téměř 9letou dceru, která toho dost zvládne sama 😇

psala jsi, že u babičky je v pohodě, doma uzlíček nervů, obrazně řečeno

chůva nemusí být jen pro miminka, nebo batolata, u vás konkrétně by vnesla prvek stejnosti pro něj, ale pomohla by i tobě
možná že máš adhd, psala jsi, že na vyšetření teprve půjdeš, nevím sice proč ho budeš absolvovat, napadl mě jakýsi alibismus vůči tvému dítěti, jakože koukni, nedělám ti to schválně, ale protože mám adhd, což je tvýmu dítěti tak nějak jedno, protože ty jsi tam od toho, abys mu poskytla klidnou jistotu, když ti to nejde, tak vlastně hledáš pomoc i pro sebe.
otázkou v tomto jsou finance, a následně pochopitelně kvalifikovaný člověk
nezavrhovala bych to úplně

@veruuu_kubesovic on ale nic jiného než tu jednu kaši nejí. Chystá si ji sám. U nás ji neprodávají, kupujeme ve vedlejším městě. Takže tu mu musím zařídit já. Pečivo musím kupovat já, jí jeden druh chleba a mají ho jen ráno, musím tam před prací. A ano, pozná to. Vyzkoušeno.
On si zásadně jídlo chystá cca od 5 let sám. Jen svačinu dělám já a oběd taky. Večeři a snídani si chystá sám, protože má něco jiného než zbytek rodiny.
I si sám občas pere, když chce něco více dní po sobě.
O přizpůsobení se už se snažím celých 9 let. Spíš se to z mé strany horší, protože se zvyšují nároky.

@xxx3d ano, u babičky je v pohodě, protože babička jede svůj režim a on do něj zapluje. Ve vysledku je mu jedno, jestli se vstává v pět nebo v osm, ale vyhovuje mu denně stejně. U nás je v tomto chaos. I ve školním roce často zaspime.
Vyšetření chci hlavně proto, že doufám, že bych mohla dostat medikaci.