Od kdy trestáte lhaní a jakým způsobem?
Jakým způsobem a od jakého věku trestáte lhaní? Malá oslavila čtvrté narozeniny a už nějaký čas si všímám, že hodně lže. Momentálně čekáme na vyšetření na ADHD, ale čekačky k psychologovi jsou dlouhé, vyšetření opakované... jednoho psychologa už za sebou máme ve 3 letech, za ten rok se vůbec nic nezlepšilo. Těch problémů je s ní poměrně dost.
Ale co se týče lhaní, tak se to hodně zhoršuje. Dám příklad - dneska přišla ze školky, řekly jsme si, že půjdu uspat mladší a pak si zahrajeme novou hru. Ptala se na nějakou dobrotu po obědě, tak jsem ji rozdělala dětskou bonboniéru, kterou dostala k narozeninám, dala pár čokoládek do misky a přijdu z ložnice a ve špajzu jsem našla jen prázdnou bonboniéru. Ptám se, jestli to snědla a ona mi tvrdila, že rozhodně ne a že to snědl někdo jiný. To samé úklid, všechno rozházela ségra nebo návštěva, ona ne.
Hodně jsme si to vysvětlovali i trestali, i se potrestala už několikrát sama (snědla zkažené jahody nachystané do kompostu například, pak blila). Ví, že si nesmí brát nic sama bez dovolení, třeba něco koupíme, řeknu dneska to jíst nebudeme, už jsi měla něco jiného, ale stačí když jdu na záchod nebo dát krmení slepicím a ona si to normálně vezme a pak dělá, že ona nic a že o tom nic neví. Trestem se akorát uchyluje k tomu, že to dělá za zády a lže, zapírá, ale vysvětlování má úplně u 🍑. Někdo tvrdí , že je v tomto věku období vzdoru a je to normální, někdo tvrdí nekompromisně přes prdel. Dost mě to znepokojuje, občas mi přijde, že z ní roste pěkný sígr. 🙄
To mi připomíná jak moje mladší vyhodila večeři do koše a ještě blběna za mnou přišla a hladila si bříško, jak to bylo dobré 😀 Nebo u tchýně na chalupě otevřela všechny zásuvky, skříně, rozhrabala věci a tchýně už volala kněze, že tam mají Poltergeista 😀 Jako v tomhle těžká rada. Mně třeba fyzické tresty nejdou přes ruku, ale zase když jí něco vyloženě zakážeš a ona to stejně udělá, tak to není úplně dobrý a asi bych nad tím taky nemávla rukou. Co jí jako trest zakázat něco, co má ráda. Třeba pohádky, dobroty, výlet. Dokud nepocítí ty nepříjemné důsledky, bude tě mít u zadku.
Je malá, já bych jí netrestala,ale dala najevo, ze vím, ze si vymýšlí. Lež s čokoládou a neuklizenyma hrackama mi v tomhle věku připadá ještě neškodná.
@konidana my s tímhle bojujeme už asi přes rok. Ona je prostě taková žíravina, přitom ale obědy jíst nechce. Hodně zkouší, že si třeba dá 3x do pusy a řekne, že už má dost a pak chodí a loudí odměnu po jídle. Když jí řeknu, že má na stole oběd, který nesnědla a dokud se nenají normálně, nic nedostane, tak pak taky takhle obchází a hledá co by kde sežrala. Když nenajde nic sladkého, spase cokoliv co najde, kromě toho oběda. 🤦🏼♀️Už jsem jí i našla v pokojíčku s čekankovým sirupem. Dneska už jsme dali dětské zámky na dveře od špajzu. Ale ona prostě obchází úplně vše, ať je to stravování nebo úklid, zákaz něčeho i nebezpečného. Ne pro ní není odpověď. 🙄
@cherie24 a musí mít teplé obědy? Co jí udělat třeba obložený talíř, ať se prostě nají čeho chce, z toho co je na talíři? Ovoce a zejména zeleninu volně k jídlu po celý den, v tom nevidím problém. No tak bude tři dny na jabkách, však hlady neumře. Sladkosti bych domů nekupovala vůbec.
@cherie24 A nepomohlo by s tím obědem se zeptat na co by měla chuť a udělat to co by chtěla? My jsme to takhle řešili u syna , ale ten pro změnu nechtěl jist vůbec nic. Plánovali jsme vždy večer co budeme vařit a třeba i pomáhal. To, že lze a vymysli si myslím, že je kvůli tomu , že ví, že přijde trest. Takze se to snaží takhle oddálit. Pokud má nějakou poruchu tak na zadek vůbec nepomůže naopak to muze mít opačný efekt. Máte najety nějaký denní režim? To u dětí s poruchami také hodně pomůže.
@cherie24 V tomhle věku je základ prevence (tj. nedat jí příležitost) a netrestat (jinak to bude dělat dál, ale pořád rafinovaněji). Jestli máte podezření na ADHD, tak cukr eliminovat, takže sladkosti nekupovat. Moje nejstarší byla něco na způsob té Tvé, cukr ji dokázal tak naspídovat, že byla horší než tryskomyš. Jak psala @konidana, nechala bych volně k dispozici nakrájenou zeleninu a ovoce. Obědy nemá smysl nutit, ona k tomu postupně dospěje. Já to dělala tak, že jsem nabídla, když nechtěla, tak smůla, jedlo se teď, ohřívat to nebudu a pokud máš hlad, uzobej si ovozel.
Co se toho lhaní týče, tresty vedou jen k tomu, že bude rafinovanější. Je potřeba s ní o tom mluvit, proč to udělala, co tím chtěla dosáhnout a hlavně nabídnout pomoc. Je to mravenčí práce, ale časem výsledky budou.
@cherie24 mě přijde hodně divné, aby dítě vyžadovalo po obědě nějakou sladkost...proč? Kór pokud mas podezření na ADHD...
Taky souhlasím s @konidana . Podle mě je důležité rozlišit situace, kdy dítě lže, protože nad tebou chce získat nějakou výhodu (toho v tomhle věku asi není ještě schopna, ale je to jediná situace, kdy uznávám opodstatněnost trestu, protože dítě už si to zjevně spojuje), kdy lže, protože se chce vyhnout trestu (i nesouhlas/tlak matky je určitá forma trestu, nemusí to být hned na prdel. Tady jakýkoliv trest jen prohloubí začarovaný kruh.) případně lže, protože nechce "ranit mámu" (a kolikrát to viděla u vás?) A kdy lže, protože se sama nedokáže se situací vyrovnat - což je v tomhle věku nejčastější. Dítě ví, že udělalo něco špatně, ale neví, jak z toho ven, tak si vymyslí příběh, který "je správně". V tomhle případě mi přijde zcela nejúčinější použít jeho metodu a pomoct mu vytvořit příběh, který je opravdu správně, ale zároveň ho netlačit do nějakého uznání lži či viny.
Už to napsaly holky. Tyhle lži, které mají dítě ochránit, jsou asi vcelku běžné. Určitě dát najevo, že takže ne, ale zbytečně z toho nedělat drama. Problém jsou lži, z nichž plyne jedinci osobní zisk, výhoda.... ale ty přichází později.
Hlavně nebít 😉
@cherie24 někde jsem četla článek, že ty děti nechápou tu lež. Oni nechtějí, aby se máma zlobila tak lžou, ale nevědí vlastně, že lžou. Zeptala si se jí někdy, jestli ví, co je ta lež? A asi bych zapracovala na stravě a neměla doma nic kromě ovoce případně zmrzliny z ovoce bez sladidel. Ano, jde to. Máme doma tři děti s kromě ovocné kapsičky tu kolikrát nic není.
Lže, protože se bojí, že dostane vynadáno/trest. Musíte jí prostě ukázat, že k vám může být vždy a ve všem upřímná. Že sežrala bonbonieru a podobně snad není něco, za co by měla být trestaná, takže až se něco podobného stane příště, tak to zkusit řešit jinak a dřív, než se uchýlí ke lži. "Vidím, že si snědla tu bonbonieru. Ty si na ni měla velkou chuť, viď? Teď ale nebudeme mít na zítřek a nezbylo nic na tátu. Příště, když budeš mít na něco chuť, tak za mnou přijď a něco vymyslíme." Nepůjde to samozřejmě hned, ale časem se to snad zlepší 🙂.
@cherie24 Já si myslím že lže, protože se bojí říct pravdu. Já jako malá běžně nelhala, ale pamatuju si, že jsem zalhala ve školce. Po svačině bylo na míse kiwi, a vždycky jsme si všichni museli jeden kousek ovoce vzít. Já ale kiwi k smrti nesnášela, tak jsem si nevzala, tudíž jeden kousek tam zbyl. A učitelka řvala kdo neměl, a poslala jedno dítě ať se všech ostatních zeptá kdo si to nevzal. A když došlo na mě, tak jsem řekla že já měla. Lhala jsem protože jsem se učitelky bála. Byly mi tři roky...Teď mojí malé jsou tři, a jednou se stalo že s úplnou kravinou zalhala. Můj manžel chtěl nadávat, ale ona byla akorát vyděšená a pravdu by tuplem neřekla. Tak jsem ho zabrzdila a v klidu, s úsměvem jsem se jí zeptala jak to bylo. Řekla mi pravdu, tak jsem jí pochválila, a vysvětlila jí s úplným klidem, že lhaní je ošklivá věc a blablabla. A řekla jsem jí že mi může říct pravdu kdykoliv,že se nemusí bát. A zatím to funguje...
Ale tak ja si nemyslim, ze je ten problem, ze neco zapre. Ale ze i pres jasny zakaz jde a udela to. Jasne, jednou za cas to uděa kazde dite, ale aby to bylo kazdodenni pravidlo, na to uz mi teda tak mala neprijde. Dokud jde o cokoladu je to sranda, ale az nebude respektovat zakazy ohledne sveho zdravi a bezpeci, tak to uz bude horsi.
@irmamala kazdodenni pravidlo a vysirani to je protoze neco doma nefunguje. Vynucuje si pozornost, ma moc pozornosti, ... moc prisny rezim ... ujistuje se o tom ze ji rodice maj radi. A dela to timto zpusobem. Zakazy ohledne bezpecnosti a zdravi jsou naprd. Lepsi je to diteti ukazat, vysvetlit a ono to casem pochopi, protoze deti fakt nejsou sebevrazi. Zakazu musi byt co nejmene. Jako treba nechodit do hlavni silnice. A diteti holt vzdy fyzicky zabranit nebo jednou razne vysvetlit.
Já to teda neřeším, přijde mi to úměrně věku. U nás taky typická situace: bordel, drobky, něco se vysypalo. A na otázku, kdo to byl? “To byl tata” 😂
@95newmommy2020 hlavne je blbe uz ta otazka... kdo to byl? To je totiz uplne jedno. No, ale taky jsem to rikala🤣
@konidana Já to říkám spíš takovým sranda tóném. 😁 Mě je totiž jasný a i to jaká bude odpověď. Můžu si za to asi i sama, protože téměř každej můj návrat z práce je:”tady zase táta udělal bordel” 😁
@95newmommy2020 kdo jiný 😂
@cherie24 no,řeknu to takhle.nase dcera(nyní 7,5r) má ekzém,když jej má tak má zákaz veškeré čokolády apd,když byla na den babičky,ta měla buchtu samozřejmě s čokoládou i nepolitou,dcera se dušovala,že politou může,že jsem to dovolila.no,když ji přivezli,tak samozřejmě,že se víc škrábala,pak mi lhala,že nic nejedla,až jsem řekla,že zavolám babičce a zeptám se,tak už to z ní lezlo,to jsem teda byla hodně naštvaná,tak měla zákaz pohádek a veškerého sladkého týden.to jsem dodržela.pokud má ekzém v pořádku může sem tam něco takového sníst,ale pokud je rozjetý tak fakt ne.uvedomila si to ona i babička a snad bude klid.
@cherie24 já jsem také jako dítě hodně lhala. Přitom jsem byla hodná, dobře jsem se učila, nezlobila sem, nebrala sem si věci bez dovolení, ale lhala jsem mamce hodně.. hrozně jsem se jí bála, mám to tak trochu do dnes a hodně s tím bojuji.. moc mi nepomohlo ani..Tohle mamce raději neřekneme atd. od mého tatky. Dcerka třeba vůbec nelže, ale nikdy v životě jsem jí neuhodila a když něco provede, vysvětlíme si to, nikdy nekřičím, to už musí být.. prostě přijde a řekne.. mami, já jsem rozlila všude pití.. řeknu ajeje, tak to musíš utřít, chceš pomoc? Moje máma už by křičela, že jsem nemehlo, že bude zničený stůl, že stojí peníze, že ještě nic nevydělávám a už ničím atd. atd.
takže vím jistě, že i v našich reakcích může být problém. Děti učíme lhát my.. rodiče a okolí, ale pokud má psychický problém, tak to může i umocňovat.. pokud by snědla tu čokoládu jako u vás a řekla, že to nebyla, tak bych jí řekla, že se přece na ní nebudu zlobit za tu čokoládu, ale že by bylo fér, aby se přiznala, protože já přece vím, že to byla ona (nikdo jiný nebyl doma atd) a pokud by se pak přiznala, tak bych to co provedla tolik neřešila..🤷 podle závažnosti.. ale pokud už hodně lže, tak to z vaší strany bude složitější, reagovat jinak, věřte, že když to nezměníte vy, tak bude lhát dál a víc a víc.. přijde jí jednodušší zapírat než říct pravdu.. a to je problém😒
Reaguji úplně mimo otázku - ADHD diagnostikuje jenom a pouze neurolog, psycholog je fajn na různé věci, ale ne k tomuto.
@cherie24 mám pocit, že píšeš o mě 😅😅 nicméně v první řadě netrestat - já jako malá hodně lhala ze strachu z trestu a troufám si říct, že 90% dětí lže právě z tohoto důvodu, trestem ničemu nepomůžeš a akorát v ní zakóduješ tento vzorec udělám hloupost/něco se mi nepovede + přijde trest = raději budu lhát 🤷 pak to bude velký problém v dospívání a věř mi, že vím o čem mluvím 🙄 nekupuj sladkosti a jiné pochutiny, prospěješ tím jí, sobě i celé rodině, bylo by asi fajn kdyby měla pořád k dispozici nějaké zobání v podobě třeba ovoce nebo zeleniny, jak už tady někdo psal 🤔 a hlavně jestli na ADHD, nesmí se nudit 😉 dělá nějaký sport nebo jinou zájmovou aktivitu? ADHD mozek musí být pořád zaměstnaný, jinak se začne nudit a vymýšlet "hovadiny" - mám ADHD mimochodem, takže opět mluvím ze své zkušenosti 😅 možná, že ta rozežranost pramení právě z nudy 🤔
@cherie24 a jak řešíte když se k nějaké lumpárně přizná? Syn prostě přišel na to, že se mu lhaní nevyplatí. Když něco provedl a lhal tak jsem se hodně zlobila a byl kolikrát i trest. Vždycky jsem mu říkala, že se víc zlobím za to, že lže než to, že něco provedl. Když se přiznal tak jsem mu v klidu vysvětlila, že se to nedělá proto a proto, ale nekřičela jsem a vysvětlila mu, že mi stačí, že se přiznal. Přišel na to dost brzo a od té doby nelže a na férovku se ke všemu přizná.
@cherie24 napíšu svůj pohled za prvé dítě má cenu fyzicky trestat max do 3 let pak už je to vylití zlosti rodičů za druhé to že lže si začne dítě uvědomovat až kolem 6 roku. Mozek malého dítěte se vyvíjí k tomu patří i různé představy. Na druhou stranu má to i své klady tyto děti dokážou být velice upřímní. Mě nejvíc na všechny děti pomáhá mluvit mluvit mluvit. Ne že nemá lhát ale to že vím že to není pravda a proč to udělalo? Většinou dojdu k tomu že za to může málo pozornosti. Některé děti jsou víc kontaktní některé míň. S mojí 5 letou dcerou teď máme doma například šotka. Kolikrát říkám že nejsem detektiv a nevím kdo z mých 3 dětí co udělal
Máme to jako přes kopirak, jen už diagnostikovane a pětiletá. U nás pomáhalo vysvětlovat, dost věcí jsme podchytili ve věku, kdy to ještě mělo efekt. Ted kolikrát těžká ignorace na cokoli a taky to rozhodně nebyla ona. Stejně to musí po sobě vyřešit - říkám někdy, že si to možná jen nepamatuje, ale musela to být ona (sama si v těch situacích nejsem jistá) a že stačí vzít hadr/... .
Ta moje opice neji protože jist je nuda a radši umře hlady. A pak brousí co kde je ale jediná prevence je dát to vysoko. Nebo si sem tam povzfechnout že je to nezdravé a hlavně! Já třeba někomu (i jí když mi nabídne, což teď dělá) řeknu, že sladké teď nechci, že už jsem měla. Nejvíc se teď učí napodobou a má to fakt efekt. Někdy zhřešíme spolu ale kontrolovaně - řeknu že bychom neměly, ale že na to mám taky velikou chuť, tak si dáme jen maličký kousíček. (ja sama ujíždím na sladkém)
Já jsem takhle tajně užírala i na střední, to ji možná nepřejde. Ale já to vždycky přiznala i když následoval trest (vynadání). Ale užírala jsem takhle když jsem měla stres. Není u vás něco nového co to zhoršuje? Sourozenec? Stěhování? Nástup do školky (i jen po prázdninách)?
U toho lhaní moc pomáhá vysvětlit význam vzájemné důvěry a toho, když ta důvěra není. A říct jak mě to mrzí. To stejné říká i můj tatínek.
A taky tvořit pravidla spolu, domlouvat se. A vyřešit situaci která se už stala. Nejlepší, když to dítě vymysli řešení. A vůbec nejvíc pomáhá, když dostane zodpovědnost a důvěru. To se pak hrozně moc snaží tu důvěru nezklamat. Někdy. Když je pretazena, nefunguje nic, jen si opakovat, že je pretazena a modlit se ať se jí povede usnout (občas jí musím ohrozit svázáním šálou pokud si nedokáže lehnout bez toho 🙈 vždy zdůrazním že pro její dobro aby se v klidu vyspala a nerušil ji její vlastní pohyb. Ale se spaním bojujeme u nás asi nejvíc. Čím je unavenejsi, tím víc běhá a tím víc prohlašuje že není unavená)
Zrovna včera byla hrozně pretazena z první lekce plavání a tak jsme jeli na pohotovost. Manžel řekl ať nekope do stolu pod kterým seděla. Ona tedy chvilku dala pokoj ale pak začala zase a než jsem stačila zareagovat, odpochodovala těžká sklenice z kraje stolu (kterou tam dala taky ona) přímo na její hlavu. Naštěstí vše ok, ale nervy teda hrozné. Ale pak mi sama od sebe řekla, že z toho je poučení, že příště nemá kopat do stolu. Doplnila jsem i nedávat sklenici moc na kraj (platné pro všechny) a poslouchat co říkáme protože máme důvod to po ní chtít.
Když si ale vzpomenu na sebe v té době, nebyla jsem jiná - jen jsem to jinak vnímala tehdy zevnitř než teď z venku. A byla jsem pravdomluvnejsi, což nemusí být vždycky evoluční výhoda 😄 to až jako starší jsem se naučila neříkat všechno (ale nelhat, to nemám ráda doteď). Ale i já jsem zkusila někdy zalhat v té době, jen mi u toho bylo tak nepříjemně, že trest (mírný) byl snesitelnejsi. Ale to má každé dítě jinak a nemusí být nutně špatné. Neboj, vyroste z toho. Taky chytám občas záchvaty paniky že co mi z té holky vyroste, ale pak si uvědomím, že když bude mít důvěru ke mě tak hodná holka a to co mělo největší vliv u mě byla právě ta důvěra k rodičům (když zrovna byla).
Pevné nervy přeji!
Hlavně nejvíc pomáhá laskavost a důslednost. A nechtit zázraky, zvlášť u dětí s ADHD musí člověk slevit z množství nároků a chtít jen to nejdůležitější (a to, co to dítě zvládne. Coz u vás asi není brousit a mlsat, to asi půjde jen omezit a vymytit asi už ne). Kdyztak doporučuji knížky Markéty Zaverkove. Psycholožka, pracuje hodně s dětmi s adhd, sama má dvě takové doma a k tomu jedno adhd svoje 🙂 a umí s tím pracovat moc hezky. Nebo kdyby měla u vás někdy přednášku...
Ta naše kyselina měla teď v lednici čokolády co dostala a brala si je po jedné. (a skoro vždycky když si brala mi nabídla 🥰) ještě před rokem by to nedokázala.
Teď ovšem bojujeme s cmaranim po všem, čímž to zničí. Jen její věci, ale i hezké co pak jsou na odpis. Sama neví proč to dělá, ale já vím, uklidňuje ji to. Beru to tak jak to je, mela teď stěhování, narození brasky a znovu začátek školky. Je toho na ni prostě moc (a bývá i unavená). Ale v tom poklidu to beru jen tehdy, kdy si buď vzpomenu na sebe v tom věku (bez idealizovani nebo hodnocení) a nebo když ji dokážu pochopit i bez toho. Největší nepřítel je strach.
@misulka84 spíš se zamysli ty, než něco napíšeš. 😉 někde jsem psala, že jsem ji schválně podala zkažené jahody? Nejsem magor. 🤦🏼♀️ Jahody byly v misce se zbytky do kompostu úplně vzadu na lince. Jen mě vážně nenapadlo, že si dcera přitáhne židli k lince a pustí se i do misky s kompostem.
@cherie24 podle mne ty děti si to nalžou i sami sobě a pak tomu i věřej. Protože vědí, že to bylo špatně. A oni nechtěj být ty špatný. Je ještě malá. Každopádně dát jednoznačně najevo, že víš, jak to bylo, ale netrestat. Protože když budeš trestat, tak se ti akorát už nikdy s ničím nesvěří. Vzájemná důvěra je hlavní. Popovídat si o tom. Proč to udělala (měla hlad? bylo to strašně moc dobrý?) a vyjádřit pochopení, ale zároveň zkusit vymyslet, jak to udělat příště líp. (např. nebudeme kupovat čokolády domů, aby netláskala, a nebylo jí pak špatně). Vysvětlit, že zkažené věci nepatří do bříška , ale do kompostu. Jestli to bude dělat opakovaně (jíst zkažené věci a blít - ale proč by to dělala? leda nějaké volání pozornosti...), tak asi holt jen hlídat a nenechávat to v jejím dosahu...