Maminky, jen tak pro zajímavost, moc mě zajima jaké období s dítětem pro vás bylo nejlepsi/nejhorší a proč?
Ať vím co mě čeká 😀
PS: Tohle ale bude mít každá maminka jinak...někdo rád jistě bude vzpomínat na ty mini miminka co jsou jen v kočáře...a teď je na trní z každého rozmaru dítěte 5+ 😀 😀 😀
Nejlepší byly mimina, tak do půl roku maximálně. U první byl super celý první rok. A zatím nejhorší, a pro mne celkově nejnáročnější, bylo celé předškolní období, kdy jsem je měla furt za zadkem (hlídání 0). No a teď už jen trnu a doufám, že to má v hlavě snad trochu srovnaný (holka 14,5 a začíná randit😴😅)
@zrzinda Mám 4,5měsíčního prcka... Nejhezčí a zároveň nejhorší to je teď - je skvělý, jak se už řechtá a děláme blbiny. Ale co je po očku (musel ho mít posunutý na 4měsíce), takže ten poslední týden je dost ukňouraný, což nikdy nebyl. A tím, že mám momentálně relaps crohna, tak je to pro mne fyzicky a psychicky náročné. Ale jinak je to skvělý parťák a zbožňuji ho ❤️
@zrzinda Mě se zdá nejlepší každé období. První rok je plus že máš dítě hezky v kočárku,bez odmlouvání,do čeho ho oblékneš, v tom je. Ve dvou letech už ti dítě "odmlouvá", nechce se vozit v kočárku,období vzdoru...ale zase je s dvouleťákem sranda,umí pomáhat...😊
Když vezmu nejstarší 12 leté dítě..tak nejhorší asi věk kolem 3-4 let, a nejlepší teď. Je dost samostatný,ale ještě ne v pubertě. Taky bylo super období tak 10 měsíců až 1,5 roku.
Prostřední snad ani žádné nejhorší období neměl, náročná byla kombinace jich dvou když byli oba malincí.
A u nejmladšího jsme z nejhoršího asi ještě nevyšli a na to nejlepší čekáme, bude mu 3,5 roku.
@zrzinda Záleží, jaký máš dítě. Pro mě rozhodně nejhorší období do roka. Nevyspala jsem se jediný den ani 3 hodiny v kuse, byla jsem totálně vyčerpaná a zralá na skok z okna. Dítě věčný bolesti bříška, ze začátku velký problémy s kojením, poporodní zdravotní komplikace + ležící dítě, který jen kadí, brečí, zvrací, občas koulí očima a výjimečně spí 😅. Zatím nejlepší období je teď - je mu něco přes rok a půl, konečně chodí, vše ho zajímá, všemu rozumí, je s ním sranda, procházky jsou skvělá zábava, fakt si to konečně užívám. A nějaký to vztekání mě moc nerozhodí, když už se konečně vyspím 😀.
@zrzinda Já mám doma 7 měsíčního syna a 3,5 letou dceru. Pro mě je nejhorší asi období mimina, nejsem z nich nijak odvázana 😀 už jsem si zvykla, že je starší samostatná, oblékne se, nají se, dojde si na záchod, v noci spi celou noc ve svoji posteli, krasne mluví a na všem se domluvíme. Už je to prostě super parťák (jasne že občas ma svoje nálady a je protivná, ale to má každé dite). Ale to mimino, co se plazi vsude možně, vsechno ocuca a ječí, mě fakt ubíjí a s mužem se těšíme, až trochu vyroste 😀
Nejlepší tak první 4 měsíce, než začali lézt a válet sudy:D to byl klídek, kam sem dítě položila, tam sem ho našla :D pak celkem šlo období kolem roku-roku a půl, to už byli samostatnější, ale pořád je všechno nadchlo :D nejhorší období 2-3 roky, šílené období vzdoru, snad není cesta ven nebo nějaká činnost, aby se to neobešlo bez hysterické scény. No a pak školní dítě, takový ten začátek puberty, kdy už se začíná stydět za rodice a má svoji hlavu :D dál sem se zatím nedostala :D
Hahá a teprve puberta, to je prima obdobíčko 🙂 Jak já vzpomínám na bolavé bříško, nespavého kojence, plivnání jídla a vztekání se v obchoďáku 🙂
@zrzinda ja myslim, ze to hodne bude zalezet na tom, jak jsi nastavena, co te bavi a co sneses 🤷🏼♀️
me treba mimina nebavi. prvni tri mesice hruza, nevyspani, problemy s kojenim, vubec nez sem si zvykla, ze uz si nemuzu delat co chci kdy chci, ale je to ted jen o ni 🤦🏼♀️ do pul roka me to vubec moc nebavilo same uspavani, prebalovani, krmeni... ted uz mi prijde fajn ☺️ ma 2 roky, hezky povida, je hodna a bavi ji knizky a kresleni jako me. ale verim, ze az jeste nabere trochu rozumu a bude s ni vic rec a treba se bude venovat i chvili necemu sama, bude to jeste lepsi.
0-0,5 - řešila jsem hodně kojení a přibírání, protože prcci z mého mlíka prostě netloustnou, víc jsme byli opatrní vůči nemocem, takže to byla taková víc nuda, ve 4m vždy řvali, protože se nudili, jinak oba krásně spali a neměli prdíky
0,5-1 - lezení, zabavili se sami, super, vydrželi v kočárku
1-2 - první vzdory, zdrhání kamkoli, zkoumání čehokoli, musí se pořád hlídat, aby něco neprovedli, ale taky dost srandy
2-3 - zatím jen u dcery, byla hezky rozumná, vůbec jsem se o ni nebála, jen bylo na pytel, že nemluvila, jinak bychom si mnohem více užívali
3-4- super, už je to malý človíček, se kterým si vše domluvím a rozumíme si navzájem... samozřejmě se taky vzteká, ale bezva, samostatná, zvládne dlouhé výlety, pomáhá
Za mě nejhorší je miminkovske období. Šílené kojení, jevy spaní, pláč z neznámých příčin, neřeknou si, když je něco bolí, atd. Pak taky nemusím takové to období, kdy je tělo značně napřed než hlava. Lezou, stojí, chodi, padají, všechno shazují, vším hážou, všechno dávají do pusy. Cokoliv dalšího už je bezva od období, kdy už chápu, co jim člověk říká a už si něco pamatují. Plus je, když už sami komunikují.
Vzhledem k plnotučné pubertě nejstaršího nevlastního syna...
Neříkala bych hop holky ještě 😅😅😅
V pubertě platí, že opět opravdu nechápou, co jim říkáte a nic si nepamatují. Sami už skoro nekomunikují. Plus, strašně toho sežerou.
Takže si ještě nedovolím odpovědět na otázku 😂
Dobrý bylo 3-6 měsíců, neb už jsou lepší prdy, jídlo, už se ví co a jak a leží to a nezdrhá, kam mimino položíš, tam ho najdeš. A pak teď cca nad tím 8 rokem, kolem 10. To mě baví daleko víc, než malí
Dvě děti ze tří špatně spaly do 2 let a to pro mě bylo hodně náročné. Občas jsem dospala přes den, ale nešlo to pravidelně. V tom teď vidím podstatnou změnu k lepšímu. Odpočatá funguju 100% líp, takže držím palce, ať ti miminko v noci dobře spí. Jinak do 3.měsíce to bylo vždy těžké. Bolení bříška, reflux, časté uspávání a nošení, časté kojení, do toho ty hormony, rozkydlá postava, nebyla energie věnovat se partnerovi... Ale přežili jsme to.
Nejhorší prvních cca 10 měsíců, pak chvilku dobrý, ale od druhého roku vztekací období, ale to už mi pomohla školka, od 5 - 8 let úplně super období, parťák, pohoda a teď v necelých 10 už nastupuje pomalu puberta a už to začíná být zas mazec 🙂
Ne,žádné období není nejhorší, to říkám jako matka jedne už dospělé dcery.. Každé období je něčím hezké,když bych měla vybrat to trošku náročnější,tak možná mezi 13-16h. Změna z holčičky v dospělou slečnu,najednou je doma někdo jiný,někdo kdo nemá pořád dobrou náladu,kdo má najednou všelijaké názory. Ale i to se dá považovat,za něčím zajímavé,musí to rodič přijmout jako fakt. Naštěstí já jsem měla a mám s dcerou kamarádský vztah a tak to bylo i v pubertě. Jinak co se týká péče a starosti o dítě,tak u nás je to tak,se všemi třemi dětmi,že čím starší,tím méně je s nima práce. S miminkama bylo práce nejvíc,ale zas to vynahrazuje svoji roztomilostí.😊
Za mě je nejkrásnější a zároveň nejtěžší období od cca 7-8 měsíců - kdy už se začne prtě samostatně pohybovat, do cca roku a půl, kdy už se s ním dá alespoň trochu domluvit. Krásné na tom je, že děti jdou neskutečně dopředu, pomalu každý den něčím překvapí, něco nového se naučí. Úžasné. Ale zároveň na hlídání je to hodně náročné, zvlášť pokud už doma člověk nějaké další děti vyžadující pozornost má. Prťata pořád někde lezou,padají, super lákadlo jsou schody, když se nemůžou dostat kam chtějí, tak je řev, vše je zajímá, takže i taková ta pozornost, aby někde nezůstalo něco nebezpečného, protože toho si samozřejmě všimnou hned (což se třeba hůř vysvětluje starším sourozencům, že opravdu nemůžou nechat třeba nůžky úplně v dosahu), chtějí často už třeba samostatně jíst, ale ještě to nejde, což znamená buď řev pokud člověk nechce nechat, nebo totální deratizace dítěte a domácnosti po akci... no, je to veselé. Ale pak se na tebe podívají těma krásnýma očima a zlobit se nedokážeš 😀
Nejhorší první rok jeho života...nepamatuji si skoro nic. Měla jsem poporodní deprese a tak co si pamatuji z útržků, tak pořád brečel, nevěděla jsem kdy jsem ho naposledy krmila (musela jsem si zavést deníček kdy a kolik vypil UM)...atd. No a nejlepší? Asi teď po nástupu do školy...no v první třídě začal kovid, takže byl doma, tak to bylo naprd, ale to není vina jeho ani moje. Tak asi tento rok..prostě konečně si s ním mohu pokecat, už přemýšlí, neodmlouvá...když se zeptá na něco, tak vysvětluji a neskáče do řeči a poslouchá...už to není takové to jednoduché proč s tím, že stejně odpověď neposlouchá....je to čím dál tím lepší. Tak snad tu žádnou další maminku nějak nepohorším, ale tak to holt u mě bylo no. Teď jsem právě po IVF (asistovaná reprodukce) a čekám na výsledek a dalšího čeho se děsím, abych případný první rok zase nějak nepropadla tomu co prvně, ale už si říkám že jsem rozumná a kdyby se k něčemu schylovalo, tak požádám už o pomoc!