Mimino a starší sourozenec. Jak to zvládáte?

Pořiď si šátek a nauč se mimino vázat. Budeš mít volné ruce a víc prostoru na staršího. S plínama a spol si teď u staršího dej pauzu, nemá smysl to hrotit teď s čerstvým mimčem, nech to na dobu, kdy si to s novošem sedne. Kojení by byla škoda vzdávat, zvlášť pokud máš šanci se rozkojit, navíc můžeš kojit právě mimčo v šátku.

Naopak, vykašlala bych se na odplenkovani, kojila dlouho, jak vyžaduje mimi. V ppsteli se oblozila rano knihama, autama, hrackama a travila tam společně cas. Můžeš kojit a kojit a u toho cist knizku, do jisté míry i hrat si s autama a stavět garáže....🙂 Odplenkovani pocka, kojení je o hodně důležitější.

Taky jsem měla dvoje pleny a dvě náročné děti, 21 měs. od sebe. Moje rada je, neprožívej to tolik 🙂 Vždyť dříve bylo zcela běžné mít více dětí za sebou....Tak prostě mimčo nekoj tak dlouho, stále lepší než ukončovat kojení zcela. Odplenkování řeš třeba za měsíc nebo klidně i za dva. Nech to chvíli být. A při kojení si můžeš povídat nebo číst s dvouletým.

Plenky neres 🙂 maly prisel, kdyz male byly dva roky.. Nocnik bojkotovala a naraz ji padly tri roky a byla bez plinky i na noc... S hranim je to horsi, ale do jiste miry to jde..... Pokud mas sanci na rozkojeni byla by skoda to zahodit. Me se to u male nepodarilo vbc a u maleho chvili (nez jsem onemocnela), i kdyz jsem se s tim smirila, je mi to stale lito.

Taky bych teď neřešila plenky. Zapojuj hodně tatínka,abyste se střídali v aktivitách se starším. Já mám už tříleťáka, ale taky je to pro něj velká změna. Měl 100 % pozornost najednou je na druhý koleji. Snažím se být hodně venku, aby byli mimčo v kočárku a mohla jsem blbnout se starším. Večer si uvařím a druhý den to jen ohřeju, abych ho neokrádala ještě o čas vařením. A hodně si ho teda bere manžel a různě si staví a blbou

@zrzeckas Uplne souhlasim - plenky se daji vyresit pozdeji, az si na tu novou situaci zvyknete. Take jsem nestihla starsiho naucit na nocnik pred narozenim mladsi a nelituji toho - prisel najednou na to sam (po 2,5 letech) a nemusela jsem delat vubec nic. A mate pred sebou leto - miminko muze byt v kovarku a starsi na hristi. Pozdeji se to vyrovna a bude to dobre. Jinak si myslim, ze ten prvni rok se dvema nezvlada skoro nikdo🙂.

Místo kojení budeš neustále řešit a tahat lahvičky, um, vyvařování a stejně může být mimino uřvané, takže na rukou ho budeš mít i přes to. Takže se radši pokus ozkojit, prostě to pár týdnů přežijete. Ať se co nejvíc zapojuje manžel, i když není doma, může aspoň večer obstarat koupání nebo večeři, prádlo, cokoliv, co ti ulehčí práci. Plenky bych zkusila zase třeba během 2 měsíců, ne na sílu hned (ale je to lepší v létě, než v zimě). U těch malých je to všechno během pár dní jinak, nemá cenu se z toho hroutit. Dávej si malé cíle a raduj se z drobností, třeba do oběda jsme si zvládli přečíst s dvouleťákem knížku, super, splněno, odpoledne zvládneme jít ven. 🤷‍♀️ Ono si to sedne a je to takhle normální. 😉

Když se mladší narodil, byly staršímu dva, již teda plenky neměl, ale v tvém případě bych to teď neřešila, v létě bude třeba běhat svlečený a také to bude jiné 😉 mladší byl pořád na prsu, bolesti bříška, měla jsem ho pořád v šátku a u toho se věnovala staršímu, většinou jsme si hráli, malý se u toho kojil a spinkal 😉 když jsem potřebovala kojit vleže, starší si vybral třeba knížku nebo nějakou hru a všichni jsme byli v posteli😊 třeba Ti nepřijde, že žárlí, ale je to celkově nová situace a určitě se s ní musí srovnat 😉

Mam deti od sebe 23 mesicu. Zacatek byl tezky, ale chce to vydrzet, bude se to lepsit, az male zacne vic koukat na brisku. Starsiho jsem odplekovala az ve 2,5 v letech, nema cenu se stresovat vedle kojeni jeste nocnikem. Jak se tu psalo, zkuste poridit satek, ale on se clovek nakonec nauci vse zvladat i jednou rukou 😉

Po narození miminka u starších sourozenců často následuje vývojový regres, kdy se i odplenkovani dítě může načas vrátit k plenam nebo jako ten náš se může najednou chtit začít krmit, i kdyz uz predtim sam jedl, nebo chce najednou třeba více nosit. Dej starsimu čas. I kdyz to na první pohled nevypadá, příchod sourozence je pro něj náročné období, které potřebuje zpracovat. Zarleni se může projevit i tím vývojovým regresem nebo vztekanim, divocenim. Je to normální a zase to přejde. Doporucuju knížku AHA rodičovství- Sourozenci🍀

Na podzim jsem měla to samé - čerstvé mimčo a dvouleťačku s plínou, kterou jsem navíc komplet obsluhovala. Mimino jsem šoupla do šátku, na starší jsem netlačila a udržovala pohodu (ne vždycky to jde, někdy taky máme den D). Teď je to půl roku, odplenkovaná je dva měsíce s minimem nehod, nají se sama, sama se svlíkne. Někdy je to záhul, ale víceméně je to dobrý
Teď bych se teda soustředila na kojení, ať je to brzy na pohodu
Držim palce!

Kojení se ti časem určitě zlepší, mimčo bude víc sát a bude to trvat o hodně kratší dobu. My třeba odplenkovali až v 2,5r, dřív prostě nechtěla, potom si přinesla sama kalhotky a sama se obsluhovala (sundá si oblečení, někdy sama i nočník vyleje do záchoda, otírá se...), víceméně hned bez nehod. Ti starší prostě žárlí a dělají cokoli, co jim přinese jakoukoli pozornost (=ujištění, že maminka si jich všímá), takže i tu negativní (proto třeba vysloveně zlobí). S tou regresí je to taky pravda, dcera třeba začala vyžadovat krmení (takže jsem třeba ležela na boku, kojila syna, přitom sama jedla a krmila ze stejného talíře dceru). Manžel je sice pořád doma (home office), ale dcera najednou na vše chce, aby udělala máma 🙂 Budou jí tři roky a mluví akorát svou řečí, rozumíme si skoro ve všem, ale nechce zkoušet opakovat slova... předpokládám, že to bude taky přes noc a najednou začne mluvit v souvětích, jako jsem to měla i já. Na druhou stranu s mimčem i dost pomáhá, ukazuje mu hračky, nosí dudlík, utírá pusu, podává plenky, vozí kočárek... má ho ráda 🙂

Já mám děti od sebe o 2,5 roku.... kojení určitě nevzdávej, všechno si to časem sedne. Pro pobavení ti napíšu náš příběh, ať vidíš, že v tom nejsi sama ;) Malá se narodila když jsme přechodně bydleli v garsonce (do jejích 3 měsíců), ale v té době to byla spíš výhoda, protože byl malý pořád u všeho. Ta regrese je častá, jen o tom málo kdo mluví. Syn byl bez plenek od roku a půl (čili už rok!!!!!) a když jsem byla v 8. měsíci, začal se počůrávat i pokakávat. Málem mě trefilo, ale přešlo ho to i když ne hned. Je fakt, že já teda plenky nevracela, ale to spíš proto, že už předtím rok fungoval bez problémů. Na kojení žárlil, to byl taky zážitek 🙂)) Tak jsem ho nechala párkrát zkusit cucnout. "Maminko, to není dobré". Ale mlíčko stejně chtěl, tak se "kojili" s tatínkem, když došel manžel z práce. Já kojila malou, manžel ležel v posteli se synem a držel mu jahodového Kravíka. No dodneška (malá 10 měsíců) si občas vzpomene a chce s tátou kojit. Sranda byla i s kočárem - první 4 vycházky jsme absolvovali s dvěma kočáry - malá ve svém, synátor ve sporťáku. Postupně se to zlepšilo a pak bylo období tygra - velkého plyšáka - staral se o něj jako o miminko. Maminko, ty máš miminko a já mám taky miminko. To mu to už asi nějak seplo a po období tygra začal být zas "normální", to byly malé cca 2 měsíce. Dnes vše úplně na pohodu a paradoxně mám s nima míň práce, protože už si i hezky "hrají" (Tj. syn dělá kraviny kolem mimina a princezna sedí a směje se). Jinak, já staršího na úkor mimina neupřednostňovala. Prostě máme miminko a maminka se o něj musí starat, protože je maličké. Ty jsi už velký a umíš počkat, miminko ještě ne. Ale nikdy jsem ho neodháněla a když chtěl být jako miminko tak jsme ho nechali si to užít se vším všudy. Ale věděl, že musí počkat, až bude malá obstaraná.

Uklidní se,ono si to sedne,přesně před 8mesicich jsem prožívala to samé... malá začala strašně zlobit... a nechtela jsem věřit mlze to sedne... sedlo si to... pomohlo mi ze začala pak chodit do školky,když měl malý 2mesice...

@foxietrixie Hehe, dcera taky "kojí" různé plyšáky a panenky 🙂 Udělá "uaáá uááá" (jako že mimi pláče), vyhrne tričko, šmrdlá si bradavku (okoukala, že používám kloboučky), šoupne prso plyšákovi, otře mu pusu plínkou, dá si ho na ohříhnutí a pohoupe ho. Pak je třeba ještě přebalí se vším všudy ("mytí", krém, plína, plínka...).

Neděláš chybu, nejsi neschopná. Prostě to je meganáročné období. A brzo přejde, tak najdi způsob, jak si ho aspoň trochu užít, abys pak nelitovala. Jestli můžu poradit, kašli na úklid, naji si paní nebo ať to dělá manžel, protože péče domácnost tě teď úplně zbytečně zasekává.Potřebuješ pečovat o ty dva. Kašli na aktivity, veškeré zařizování, ono ani když nepůjdete na procházku, svět se nezboří. Zato nikdy, nikdy neodmítej mazlení a objímání, nauč se trácit dny na gauči s oběma dětmi v náručí. Nauč se kojit tak, aby ses u toho mohla mazlit se starším. Nám třeba hezky fungovalo, když mi starší ležela hlavou v klíně a já nad ní držela kojícího se bráchu, nebo jsem kojila miminko v pololeže svisle a na druhé půlce těla mi ležela starší. Ideálně je časovat procházky tak, aby miminko usnulo v kočárku a ty mohla řádit se starším, případně pořiď šátek. Snaž se vždy, když to jde, upřednostnit staršího, a hodně o tom mluv. Samozřejmě, dokud nepláče a nepotřebuje tebe. Určitě se nevzdávej kojení, je to kromě všech přínosů pro miminko i velká pomoc pro tebe, opravdu to šetří čas a práci. Takhle dlouho a často se kojí jen ze začátku. Naopak odplenkovávání klidně počká, fakt o nic nejde, přijde na to sám a dávno před pátým rokem, neboj 🙂 Tenhle masakr fakt brzo skončí, pak se jednoho dne probudíš, miminko se bude zamilovaně koukat na bráchu, on na miminko, a ty zjistíš, že jsi dokonalá máma sokonalých dětí a že přesně takhle to mělo být 🙂