Hezký den holky.. 🙂 Všimla jsem si u kamarádky, co jsem s ní delší dobu nebyla, že často a hlavně velmi hlasitě po své dceři (2,5) křičí. Kecat někomu do výchovy je cesta do pekel, snaha uklidňovat nepomohlo, naznačit nepomohlo... a tak bych vás ráda požádala o radu nebo nápad, jak situaci řešit. Přestat se kamarádit se mi moc nepozdává, je to má jediná kamarádka už od malička... Každý má samozřejmě právo se chovat jak uzná za vhodné, ale malé je mi líto... no a když jsem viděla vyděšený výraz i svého syna (5), jelikož na takové jednání zvyklý, tak mi bylo líto i jeho. Každému někdy ujedou nervy a na dítě zvedne hlas, ale toto se bohužel nedá nazvat jen zvednutím hlasu.. Prosím o radu nebo nápad, jak naznačit kamarádce, že to není zcela vhodné, ať to nezní tak, že jí chci kecat do výchovy. Jsem z toho celkem nešťastná. Moc děkuji za jakoukoli radu, poznámku, nápad. P.
Nechapu, pises ze ji nechces kecat do vychovy, ale chces ji kecat do vychovy 🤷🤦.
@ondul tak já hlavně nechci ať křičí v přítomnosti mého dítěte, které je z toho totálně vyhukané.
Tak k ní nelez🤷♀️
@te_reza to samoťzřejmě chápu, každý někdy křičí... ale je křičení a křičení... když fakt člověk ječí třeba kvůli toho; že díte vylije pití... a během pár hodin se to opakuje třeba 10x...
Holt se s ni asi nesmis stykat.
Ja bych řekla, že nemáš právo jí do toho kecat..
@ondul To by mi právě bylo líto.. proto se snažím najít nějaké řešení tady. Děkuji. 🙂
@jjasmina ano to vím, já ji do toho ani kecat nechci.. ale když se to týká i mého dítěte, na kterém vidím, že se bojí... tak je mi líto se kvůli odlišnému stylu výchovy přestat kamarádit.
Já mám třeba kamarádku, která na své děti nadekvátně křičí, ale teda na moje nikdy a i v naší přítomnosti se snaží k dětem chovat lépe co jsem vypozorovala. Nepomůže nic... občas naznačit. Jinak já samozřejmě taky na děti zaječím 😅
Tak ji proste narovinu popros, at pred tvym ditetem nerve nahlas, ze se boji.
Taky mám kamarádku, která na dítě křičí, často dostává na zadek nebo facku. Nic ji neříkám, ale od té doby, co mám taky dítě jsem se s ní nějak přirozeně začala bavit min. Naši chlapy jsou velký kamarádi, takže se s ní vídám, ale sama kontakt moc nevyhledávam. Ale snažím se jít pozitivním příkladem, říkám spíš jak se k dítěti chovám já a ostatně to i vidí. Manžel ji teda jednou řekl, že je blbá, ale vzala to jako srandu 🙈 a nejhorší je, když se diví, že jejich chlapeček se ve školce pere a rodičům nadává. No, když to vidí doma, tak jak jinak by se choval😇
Můžeš jí maximálně říct, jestli se pokusila nekřičet v přítomnosti tvého dítětem, že se jí bojí. Uvidíš, jak na to zareaguje.
Pokud by byla dobrá kamarádka, která by křičela na své dítě kvůli nějakému nesmyslu v mé přítomnosti kde by byly i moje děti, řekla bych ji "klid prosimtě".. (tím by moje děti pochopily, že to není jejich starost)..pokud by se urazila,není nutno se vídat častěji.
tak ji to rekni,ze kdyz krici tak se tvoje dite boji.jinak bych ji asi nasmerovala na Nevychovu a podobne stranky na fb,staci ji v nejakem clanku oznacit,treba ji to dojde 🙂
Mame takovou sousedku v baraku, co jeci na děti desetkrat za hodinu. Obcas si pomyslim neco o hystericke krave a deti v duchu polituju, ale vubec by me nenapadlo se s takovou osobou kamarádit..
Já teda nevím, ale řvát na své dítě v přítomnosti jiných znamená, že ji to přijde úplně normální a bůh vi co předvádí za zavřenými dveřmi. Pokud by to byla opravdu dobra kamarádka, tak bych se ji nebála říct že mi to přišlo moc a zvlášť před jiným dítětem...
A nemohly byste se stýkat bez dětí? Upřímně, takové situace mi jsou dost nepříjemné a v rámci ochrany svého duševního zdraví (a synova taky) bych se tomu nechtěla vystavovat, nepřipadám si povolaná někomu radit ve výchově, pokud by chtěla, doporučila bych nějakou knížku nebo stránky, ale nemyslím si, že by to pomohlo.
Nějaký matky jsou hrozný hysterky a řvou na děti jak šílený. Já jsem na svou malou taky asi dvakrát zařvala, ale když jsem viděla ten její vyděšený výraz, tak uz jsem to nikdy neudělala. A už je to skoro rok. Já bych takovou kamarádku nesnesla. Mně by toho dítěte bylo taky hrozně líto a nemohla bych to vidět. Jestli se znáte už od malička tak si myslím že ji můžeš na rovinu říct, proč na to dítě pořád tak řičí, ale nemyslím si, že by to někam vedlo. To má asi tvoje kamarádka v nátuře a prostě je to její styl výchovy no.😕 jsou matky co se nechají mlatit od svých dětí hračkami do hlavy a neřeknou jim nikdy nic. A pak je zase opak. Dítě něco udělá a matka hned ječí😕 podle mě pro tebe bude nejlepší se s nimi nevídat, protože podle mě změna ve výchově tvé kamarádky stejně nenastane.
Tak tam nechoďte nebo jí to řeknete na rovinu, že se vaše dítě bojí, já přesně z tohodle důvodů nechodím ke tchyni, absolvuji jen povinné návštěvy
Tak když nerve po mém dítěti, tak se to snažím neřešit. Muj mladý z toho bývá v šoku, ale vysvětlila jsem mu doma, že i takoví lidé jsou. Nechci z něj dělat květinou a ochraňovat od všeho. Stejně časem narazí na různé lidi a situace. Takže pokud se to netýká jeho, tak nechat. Kdysi byl u spolužáka a přišel vyklepany, že sp. máma ho zrezala šňůrou od mixéru. Od té doby tam nechtěl.
Ono to je těžký - kamarádka má nějaký důvod, proč na dítě křičí. Já jsem třeba cholerik, občas mi tečou nervy, ale abych já na dítě křičela a to se mi jen chechtalo, to mi přijde, že nemá smysl. Občas zakřičím, když se něco fakt děje (spíše jako "pozor" a tak) - a stejně mi chlap říká, že na něj řvu až moc. A sousedka, že obdivuje, jak jsem na něj flegmatická. Jo, hysterické dítě uprostřed místnosti klidně překročím, nabídnu pomazlení, až bude chtít a pohoda, no stress... Ale občas mám taky pocit, že jsem na něj občas až moc mírná.
Doporučuju nehodnotit cizí výchovu a nemontovat se nikomu do života. Pokud ti to tak vadí, řekni jí, že to tvého syna leká, synek ale v životě potká spoustu lidí a zjistí, že každý reaguje na stres jinak. Pokud se kamarádka bude snažit mírnit ve vaší přítomnosti, je to fajn, pokud ne, tak buď se budete vídat bez dětí, nebo kvůli útlocitu hledej novou kamarádku. Jiné řešení nevidím. Osobně kecání do výchovy špatně snáším a nevím, co by mě donutilo cpat svoje názory třeba švagrové nebo maminkám kolem sebe. Na to se necítím povolaná.
@mourovatakocka jen takový dotaz- kdybys měla kamarádku a viděla bys na jejím dítěti třeba podlitiny nebo jiné známky násilí, tak do toho by ses taky nemontovala? Já se taky nerada míchám do cizích věcí, ale lidská lhostejnost zapříčinila nejeden nešťastný konec.....😕
Holky moc všem děkuji za odpovědi. Jsem ráda, že mám možnost vidět to z různých úhlů pohledu. A omlouvám se, jestli jsem snad někoho pobouřila tím, že bych chtěla kecat komukoli do výchovy. To bych rozhodně ani omylem nechtěla; jen jsem se s ničím takovým ještě nikdy nesetkala a možná jsem až moc koukala jen na ten styl výchovy, který používám já. Takže opravdu děkuji. 🙂
Kamarádka může být ovlivněná výchovou svých rodičů. Třeba se její rodiče často hádali a křičeli na sebe, tak to bere jako způsob řešení problémů. Naopak jsou zase rodiče, co při hádce zahájí tichou domácnost, takže si pak člověk v dospělosti myslí, že se problémy řeší tak, že se o nich nemluví. Takové věci se neřeší přes noc a ne vždy se vyřešit dají. Zvlášt když nevíte, co tomu předcházelo. Pokud se vám to nelíbí, tak se prostě při řevu seberte a běžte domů.
@janinasm Neřešila. A víš proč? Protože moje dcera je malinko střelená, je jak pytel blech na speedu a je samá modřina každou chvilku. Nemusí to hned znamenat kdo ví co. Horší než třídní nepřítel je občas aktivní blbec.
A nemá nějaké problémy? Většinou si člověk mindráky vybíjí na dětech...Rozhodně podle mě není v pořádku nonstop křičet.
Jak křičí? Proč křičí? Já křičím taky a když mě někdo, kdo můj život nežije řekne, ať nekřičím, tak mu řeknu, že si to může zkusit místo mě.