Jedno dítě. Podělíte se o Vaše důvody?

@veronika_aki
1. Chci se naplno věnovat jednomu dítěti a ne pozornost dělit mezi dvě nebo víc
2. Finance
3. Komplikace v těhotenství, předčasný porod a vývojová vada (naštěstí odstraněna operací)

Nebyla jsem připravená ani na první dítě, pořád jsem si říkala, že času dost, napřed dodělat bydlení, někam si vyrazit cestovat a pak teprv mimčo. No bylo nám naděleno, tak jsme to přijali, že je na cestě a po veškerých komplikacích během těhotenství jsem žádné další nechtěla (manžela to mrzelo, ale respektoval). Porod také nebyl úplně typický, předčasný a překotný.

Říkala jsem si, že si to jedno miminko užijeme, budeme mu moci dopřát vše, co bude potřebovat a i ho trochu rozmazlit (vynahradit si, co jsme třeba jako děti sami neměli) a co si budeme povídat, i to jedno mimčo je dost velký finanční zásah do domácnosti. Jenže osud tomu chtěl jinak a čekám každým dnem druhé - sama jsem zvědavá, jak moc se vše s jeho příchodem změní, protože se říká, že jedno dítě je žádné dítě, kdo má víc dětí to asi potvrdí..

Už je mi 38, v těhotenství jsem měla velké problémy s vcestnou placentou a pak akutní sekce pro klesající ozvy malého a u mě zjištěna ruptura dělohy.
Po zkušenostech z nasilnickym bývalým manželem teď ani o chlapa zájem nemam
Chci se plně věnovat synovi, já sama jsem jedinacek a nikdy jsem tím netrpela naopak

@te_reza v podstate mam do puntiku stejne duvody jako ty. Predstava spolecne pece jina nez skutecnost. Take jsem si nebyla jista jestli chci deti a jedno mi teda uprimne vazne stačí 😁 a co se tyka toho zbytku tak radsi ani nemluvím. Rok po porodu, tlaky v deloze a mocaku. Ze sexu nemam prakticky, krome dobreho pocitu, nic. Ztrata vlhkosti, šití u klitorisu, takže o nejakem vzruseni si muzu nechat temer zdat. A opravdu me desi predstava, co by se mnou udelal dalsi porod. Uz tak mam pocit ze se ze me vytraci jakési symboly zenskosti nebo jak to popsat. Jenze tohle asi chlapovi v zivote nevysvetlim

@veronika_aki Naše bydlení, které je příliš malé na dvě děti. Při současné situaci s realitama je pro nás stěhování nemyslitelné. Takže s tím souvisí i bod dva- finance. Další věc je moje potřeba realizace. Na jednu stranu jsem na malou fixovaná, takže bych nedokázala odejít od mimina do práce. Na druhou stranu se potřebuju realizovat v zaměstnání a ne jen doma. No a poslední (asi největší) důvod je moje psychika. Měla jsem náběh na deprese a podruhé už to pokoušet nechci. Manžel souhlasí, takže my si to uděláme hezké ve třech.

Ještě nevím, je to furt půl na půl. Ale důvody proč mít jen jedno jsou u mě fyzická síla, finance, prostorové možnosti, těžký porod. U toho porodu to byl úplně důvod c. 1 a fobie z potencionalniho těhotenství. To se odstranilo, ve chvíli kdy mi doktorka řekla, ze další už prirozene rozhodne rodit nebudu.
Takže ty ostatní důvody už nejsou zas tak silne, a kdybych otěhotněla, tak to není nic, co bych špatně snasela.

U mě jedno dítě protože nejsem v pořádku, jsem nemocná. A někdy mi dá zabrat i to jedno, prostě někdo to zvládá lépe, někdo hůř. A teď jsem stejně sama, takže není s kým.
Každopádně u mě rozhoduje ta nemoc.

@veronika_aki měla jsem to tak ještě 3 roky po porodu...až potom, když dítě začalo rozumět a byla s ním sranda jsem změnila názor. Takže neboj...ještě nemusí být všem dnům konec 😉.

@veronika_aki za větu :"já si myslím, že se dá s dítětem dělat všechno a dá se to zvládnout" bych mu ukopla koule. Ano, dá se to zvládnout, on je věčně v řiti a starám se já. Pomoc doma téměř 0 a to už chodím do práce. Fakt je, že já tohle čekala, nicméně když prohodí druhý, kopla bych ho.
No a ta zdravotní stránka je příběh sám pro sebe, ani nevím, jestli by to šlo

@veronika_aki Přítel chce jen jedno a já nejsem proti. On nemá dobrý vztah se sourozencem, takže nepociťuje jako výhodu mít sourozence. Já mám s bratrem vztah výborný a jsem ráda, že ho mám, ale všechny moje kamarádky jedináčkové si absolutně na to nestěžují, že byly bez sourozenců, spíše naopak, takže to nevidím jako nevýhodu pro dítě.
Navíc věřím a doufám, že s jedním dítětem se nám i nadále podaří cestovat, protože máme rádi cestování a hory a podobně a s více dětmi by to všechno bylo dost obtížnější. Taky už nejsme nejmladší a bohužel se nám to zatím nedaří.
Finančně bychom to asi zvládli, ale tak nějak jsem se psychicky nastavili na jedno dítě.

@te_reza tak u nas to tedy asi takovy extrém neni. Pritel pomaha, kdyz si teda reknu. Asi sam neví co a jak, takže jsem rada, ze to funguje aspon takhle. Ale taky kolikrat padam na usta, kdyz jsou dny, ve kterych to lezi vsechno na mne. Pak si prave rikam, ze druhe nikdy

U nás to je spíše rozhodnutí chlapa, už má syna z prvního manželství a už mu je přes 40, navíc máme prcka z ivf.
Ale zase abych to na něj nesváděla, tak mě to sezení doma s prckem tak hrozně nenaplňuje jako jiné maminky. Teď mu budou dva a já už se budu vracet do práce a velmi se těším.
Říkám si, že kdybych moc chtěla, manžel by na to další dítě kývnul. Odpracuji nějakou dobu a buď mi to zase zatiká nebo ne.
Každopádně mám moc hodné dítě, nijak náročné a moc si ho užívám. Aktuálně vůbec nemám potřebu mít další.

Dcera porodila neskutecne moc chtenou holcicku ve 33l.Vnucka ma vyraznou svalovou hypotonii a centralni koordinacni poruchu.Opravdu jen a pouze obrovskou drinou dcery/ Vojtovka dosud, hiporhb,laznea stovky dalsich rhb aktivit.,z bytu maji tělocvičnu atd/ na vnucce laik nikdo nic nepozna, je ji 33/4 roku.Genetika u vsech zcela,OK.Tak se odhodlali k druhemu miminku.Opravdu hodne po tom, co zazili s Medou, rozmysleli.Ted maji temer 7 mes.krasnyho Adamka Do 3 mes.vse OK, konečně si užívali zdrave mimi.Samozrejme malej byl rhb kontrolovan.A ve 3 mes.opet kruta pravda.Opet svalova hypotonie.Sice pry lehci nez u Medy, ale opet veskera drina / rhb, hipoterapie,opet lazne atd/ dcera nedela celej den nic jineho,nez cvici-- s Medou, s Adou.Ma zniceny kolena/ kuzi na nich jako podrazku,t c.otekle,neklekne si, krcni pater v tahu.A predevcirem mi v zoufalstvi rekla, ze snad Adu nemeli mit.Miluje obe deti,ale je na pokraji sil.Ja pomaham co se da, ale odrit si to musej oni.Tak opravdu nevim, zda mit druhe miminko bylo dobre rozhodnuti.

Já mám zatím čerstvě první, ale vždycky jsem chtěla jenom jedno. Nevím, možná jsou mě důvody sobecké nebo tak, ale tak nějak to cítím.

1) manžel je na vozíku a sice mi pomáhá, ale stejně jsem na hodně věcí sama Takže je samozřejmě možné, že bych více dětí zvládla, ale už teď jsem docela v jednom kole + asistence manželovi..

2) moje matka nás měla tři a manžel ji moc nepomáhal.. a pak jsem značnou část dětství sledovala, jak moc jí to nebaví, když je unavená.. výchova nula nula prd, raději někde venku.. tak jsem si pořád říkala, že já budu mít tolik dětí, aby péče o ně byl hlavně radost, ne na obtíž..

3) nechci být tak dlouho doma, těším se do práce 🙂

Mimochodem dost mě občas vytáčí okolí, ptz se mě pořád ptá, kdy bude další. Když odpovím, že spíš nebude, tak všichni to vesměs ignoruji a pořád mi vysvětlují, že je přeci jasné, že bude ještě jedno 🙄

My mame skoro trimesicni holcicku, takze na druhe fakt nemam myslenky, navic jsem vlastne vzdy chtela spis jen jedno dite... jsme s manzelem domluveni, ze si dame par let, ja se vratim po rd do prace a uvidime... bud ta touha zas prijde nebo ne... taky samozrejme musime rozmyslet i financne, jak to bude nebo by bylo, zatim nam docela dava zabrat i to nase mimino, to je porad neco, a bude hur... radi bychom ji doprali, co muzeme, co jsme treba my nemeli a tak... ale jak rikam, uvidime casem, dali jsme si cca 5 let a proste nejak bude 🙂 navic jsem mela celkem desne tehotenstvi, nakonec planovany cisar, bude pripadne i druhy, problemy s klouby po porodu... takze i to musim promyslet, protoze kdyz jsem zvracela cele dny a nezvladala vubec nic, tak s malym ditetem za zadkem by to bylo 100x horsi... atd atd

Vždy jsem chtěla holku a kluka. Ale po tomhle porodu, který skončil CS, jsem rozhodnutá do toho po druhé nejít. Malá je úžasná za to čtyř denní trápení to stojí, ale dobrovolně do toho po druhé nejdu.
Pak to finance. Neříkám, že trpíme bidou nebo tak, máme našetřeno, ale raději ať má malá vše co je třeba.
Možná se časem rozhodnu jinak. Ale teď jsem rozhodnutá brát antikoncepci hodně dlouho.

Ja vidim vse s jednim ditetem jednodussi,coz v dnesni dobe se hodi.Bohuzel,kazdodenni muj chleb je,jestli jeste jedno nebo ne.Moje nerozhodnost! Kvuli veku uz nemam moc casu na rozhodovani!Resim hlavne to,kdyz by bylo jedno,jestli bych treba v 45 nelitovala!!! A ted babo rad..🤐

Já také chtěla jen jedno dítě. Je na něj víc prostoru, času, peněz, žadné dělení, hádky, hraní si na rozhodčího. Věkově mi táhne spíš na 40 a zdravotně to bohužel také není žádná sranda. Rodičovská taky nebyla moc pro mě, ačkoli jsem na ní dlouho nebyla. I tak jsem to pískoviště už nemohla ani vidět. Ale přiznám se, že malý červíček ve mě hlodal jestli to druhé nepořídit. Aby dcerka nebyla osamělá, až tu nebudem, aby měla parťáka do života. Už jsem byla zpět v práci, vraceli jsme se tak nějak do normálu, ale osud tomu chtěl a já znovu otěhotněla. Teď vedle mě spí dvě holčičky, 2,5 roku a 6 měsíců, a já přiznám, že nemůžu být šťastnější. Druhou mateřskou si užívám mnohem více, je s nimi víc práce, ale není jednotvárná, je hezké vidět jak se ty dvě sbližují a doufám, že budou kamarádky jak v dětsví, tak v dospělosti. A až teď mám pocit, že mám splněno a že jsme komplet.
Ale plně chápu, že se někdo rozhodne mít pouze jedno dítě. Stejně tak chápu, že někdo nechce děti vůbec. Já se našla u těch dvou.

1) rizikove těhotenství plne otazniku, slozity porod a pobyt v porodnici s poporodní depresi
2) financni stránka veci, uz tak dost pocitame
3) syna miluju a nechci dělit peci a lasku mezi vice děti
4) vyssi vek partnera a s tim spojené komplikace
5) moje zdravotní problémy (3potraty v 6tt, nezhoubny nador na vajecniku)

Předčasný porod, extrémně nespavé plačtivé dítě, později velmi náročné batole. Nervy na pochodu a z toho pramenící partnerská krize. Už nikdy jsem to nechtěla zažít.. Uběhlo pár let, krize zažehnána, společnými silami jsme s velmi neurotického dítěte vychovali pohodového předškoláky😊 Nakonec jsme se zapálili pro druhé dítě, bohužel jsme se k tomu dokopali poměrně pozdě a nyní podstupujeme asistovanou reprodukci.

@veronika_aki U mě důvod první těhotenství mimoděložní, druhý potrat. Třetí vyšlo a mám holčičku, do dalšího se už ale bojím.

Když jsem byla malá,obchazela jsem tety co měly mimina,zboznovala jsem je a pořád tvrdila,že budu mít pět dětí. Teď je mi 38 a mám jednu cacorku a sklanim se před všemi,co mají děti dvě 😁 já vím jistě,že bych to už nedala podruhé. A největší problém je právě ten věk 🙈 takže všem říkám,že si dokonale rozmazlim jen jedno. Malá má sestry nevlastní tři,tak snad moc trpět nebude 😊

Vždycky jsem chtěla 3 děti, ale nějak pořád nebyl ten pravý a když už jsem ho potkala, šlo mi na 30. Pro dítě jsme se rozhodli, když mi bylo skoro 33. Ve 13 tt jsem málem potratila a dcera se pak narodila jako těžce nedonošená ve 26+2 tt. Manžel mi pak řekl, že už další dítě nechce, že vlastně celých 9 měsíců (od početí po propuštění malé z nemocnice) se o nás neskutečně bál. Nejdříve o mě, když jsme o malou skoro přišli, pak o nás obě, když se tedy malá ve mně udržela a nakonec o ni, když se narodila jako 720 g malinké miminko. A že už ten strach nikdy zažít nechce. Zpočátku mě to mrzelo, ale nakonec jsem se s ním ztotožnila. Druhé těhotenství by bylo pro mě taky komplikované a já bych trpěla nejen strachem o druhé dítě a že se zopakuje předčasný porod, ale i tím, že by už na mě doma čekala starší dcerka, která mě taky potřebuje. Takže bude jedináček, jednou to určitě pochopí... A krom tohoto by v tom hrály roli i finance a prostor.

@rejalin Ty dotazy, kdy bude další, mě úplně nadnáší. Z rodiny se sice takhle škádlíme jen se sestřenkou, ale to mi nevadí, ví, jak jsem to měla a že druhé nebude. Ale některé kolegyně v práci jsou na pěst. Ačkoliv kostce ví, jak to s malou bylo, tak na mě působí, že si myslí, že chlap si užije 3 minuty slávy a ženská to pak s úsměvem na rtech 9 měsíců odnosí a jen vyprdne. Jakoby už samy zapomněly, co těhotenství obnáší. A když se přidají komplikace...

@mimi1004 no ve tvém případě mi to přijde ještě nevhodnější, divím se že nemají spíš pochopení.. u mě to je hlavně rodina.. jakože nemyslí to zle, ale přijde mi že mě tlačí do postavení, že mít jedno dítě je nenormální 🤷 já jsem byla až do 14 jedináček ( se sourozenci mám spíš mateřský vztah) a nepřijdu si nějak ochuzená 🙂

A teď si vemte že moje rodina mě tlačí do druhého od té doby, co se malá narodila. A já nemůžu vysvětlit, že další už nechci nejen kvůli tomu, že o dvě jsem přišla, ale taky kvůli věku. Kdyby další bylo, tak ale až by malá byla větší, třeba za 5 let. Ale to mi bude už 37... A to je na můj vkus už pozdě.

@klokanka31 To nechápu, vždyť je to věc každého kolik a jestli vůbec má děti. Já jsem ráda, že ani naši, ani tchánovci nám do ničeho nekecali a nekecají. Dokonce ani neřešili (aspoň ne před námi), že bylo první dítě a pak svatba. Budeš to muset pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Nebo je poslat tam, kam slunce nesvítí.

@mimi1004 To buď ráda, já když jsem ještě před prvním těhotenstvím prohlásila že už to vzdávám a děti nechci, tak mi nadávali že děti mít MUSÍM, a ať koukám jít na umělé oplodnění, dokonce začali výhružky že musím mému manželovi dát dítě, jinak mi uteče za jinou 😮

1) můj věk
2) rodinná situace, péče absolutně jen na mně
3) velmi náročný syn

Nicméně je mi to líto, že syn nemá a nebude mít sourozence.