Nechci aby to vypadalo, že nemám své dítě ráda. Miluju ho. Ale neskutečně ale fakt neskutečně zlobí, dělá naschvál a já kolikrát nevím kde mi hlava stojí. Přes den i v noci si několikrát řekněme, že se máme rádi, pusinky atd... Ale pak je den kdy neskutečně zlobí a já řeknu nemám tě ráda, protože.... Nebo on zlobí, vidí že jsem naštvaná a ptá se máš mě ráda? Samozřejmě z naštvání řeknu ne.... Večer zase vše ok. Ale jak to máte vy?
NIKDY.
Ne nikdy jsem to dítěti neřekla ač zlobilo sebevíc. Stejně jako "jdi zla" "jdi pryč" "nechci tě"..... Tohle by dítě od matky nikdy slyšet nemělo....
Zatím své dítě čekám, ale mám o 14 let mladšího bráchu a v životě bych mu tohle neřekla.
Já ti rozumím, že jsi vyšťavená a unavená. Mám 2 děti, takže to znám…Ale nikdy moje děti ode mne neslyšeli a nikdy ani neuslyší, že je nemám ráda.Tak takhle to mám já…
Nikdy bych to svým dětem neřekla! Fakt nikdy ikdyby zlobily sebevíc!!! Mám ráda svoje dítě, ikdyž poškrábalo novou televizi, mám ráda svoje dítě, ikdyž počmaralo zeď, mám ráda svoje dítě, ikdyž mě kousne. Jsem naštvaná, unavená Ano. Ale NIKDY to nebude znamenat, že nemám ráda svoje děti!
no tvl...
jen ti napíšu, jak to máme doma my...
naše děti někdy "zlobí" tak, že bys koukala
sem tam už to nedám a třeba zařvu a odejdu
když se uklidní situace, já i děti, jdu za nima (nebo oni za mnou) a já jim stručně popíšu, co mi vadilo (že přes sebe křičeli/nerespektovali se/rvali se a klidně přidám i to, proč nejsem vyzenovaná já (klidně jim povím, že mám před menstruací, nebo problémy v práci) a pak je ujistím, že přesto, že samozřejmě všichni děláme chyby a třeba křičíme a jsme na sebe občas hnusní, tak se milujeme a to, že máma práskla dveřma a zařvala na ně, je prostě jenom lidskej projev emocí/únavy - ne důkaz, že je nemiluju
toto si přerámuj, autorko...
nikdo ti nevyčítá, že seš z děcka někdy na sračky
to my všechny
ale toto mu neříkej
není to v pořádku
a jen to, žes to sem napsala dokazuje, že to víš
a to je skvělý
❤
neposílej dál chyby svých rodičů...
bacha na to, tohle se prostě dítěti NESMÍ nikdy říct.
takže jestli už jsi mu to někdy řekla, omluv se mu, a už to neříkej.
prosím.
bezpodmínečná láska dává dětem pocit jistoty, bezpečí, péče, prostě všechno to, co ho následně utváří, a my mámy právě citovou složku dětem předáváme, určujeme, jaké to jednou v životě po citové stránce bude mít a všechny přece chceme šťastné dítě, tak na to mysli a nauč se říkat, že ho máš ráda, i když tě nebetyčně sere, protože o tom to právě je, dítě musí mít pocit jistoty, bezpečí
osobně, když mě malej vytočí do běla, tak se mě teda nikdy nezeptal, jestli ho mám ráda, ale večer právě, když ho ukládám, říkám mu, že ho mám nejraději na celém světě, i když mě zlobí, i když mě neposlouchá, i když... dosaď si, a že bych byla ráda, kdyby mě víc poslouchal, míň zlobil, no prostě tyhlety všechny věci, od malička si tak povídáme.
prosím! už to nikdy neříkej.
No, když mě dcera zlobí, jsem občas schopna říct nehezká slova, kterých pak často lituji... ale toto opravdu nikdy neříkat. Hodně to bolí, když se dcera zlobí a řekne mi, že mě nemá ráda... 😮💨 (bohužel už se to asi 3x stalo)... A to jsem tvrďák, tak si ani nechci představovat, jak by to bolelo ji. Takže větám typu nemám tě ráda, protože..., však počkej, pán si tě vezme..., ty jsi ale zlobivá/škaredá holčička apod. se hooodně vyvaruji.
I když jsme s manželem někdy strašlivě unavení a děti umí někdy opravdu vyvádět, tak jsou věty nebo slova, která se dítěti prostě neříkají, protože oni si to do nějakého šuplíčku v hlavě uloží... Naopak, i v těch náročných situacích se snažím s dítětem mluvit A říct mu že ho mám/máme rádi, ale že mi teď třeba vadí - ...a pojmenuji konkrétní věc a ještě tam přidávám větu, že teď už vi jak by to šlo dělat líp a příště to zkusíme udělat o kousíček lépe,takže tam to dítě slyší naději v to,že to může zlepšit, že ho nezatratím za zlobení..
Určite nie to by som nepovedala ani staršiemu dieťaťu nie ešte tak malému.
Bože tohle bych NIKDY nemohla říct,ikdybych byla sebevíc vycerpana psych.i fyz.
Tak máš ji ráda nebo nemáš? To si asi hlavně ujasni.
Asi nemáš ráda, když takto zlobí - tak to řekni tak.
Moje láska je nepodmínečná. Matka mi často říkala, že mě nebude mít ráda, když budu zlobit a ten pocit zoufalství si pamatuji dodnes a řekla jsem si, že tohle nikdy. Klidně nekdy synovi řeknu, že mě naštval nebo že chci být chvíli sama, že se fakt zlobim a musim vychladnout, ale že ho nemám nebo nebudu mít rada - to fakt nikdy nevyslovim.
Dítě nerozlišuje "nemít rád" a "nemít rád v naštvání", pro dítě je to jen a pouze "nemít rád". Takže pokud nechceš ztratit důvěru dítěte a založit mu doživotní trauma, nemělo by ti to vypadnout z pusy ani ve chvíli, kdy tě dítě vytočí do vysokých otáček...
Sem tam po mých dětech zařvu, že sedí v pozoru i děti od sousedů, ale v životě bych tohle nevyslovila 😏
I kdybych byla před zhroucením...
Jako měla jsem stavy na které nejsem pyšná,kdy jsem dětem řekla věci které mě mrzí léta. "Ty ses debil že to není možný, po kom ty ses tak blba/blbej,bez do pokoje nebo tě serezu jak psa " a nevím co dalšího....ale nikdy bych nevypustila z pusy,že je nemám ráda.naopak. Často jim opakuju,že i když zlobej, maji špatné známky,sou drzi a nevím co,mám a budu je milovat vždycky.
Protože nechci ani aby si mysleli, že je moje láska podmíněna úspěchem nebo tím,že jsou "hodné".
"Nemiluju tě,nemám tě ráda" jsem byla v afektu schopna říct jen muži. I když jsem to nemyslela vážně. A pak jsem na terapii zjistila, že jsem manipulant který to říká jen proto,protože ví že mu tím ublíží.
A to samé chceš dělat svému dítěti,protože jiný důvod to mít nemůže. Myslíš si že tím,že ho zránís a seberes mu jistotu matciny lásky,se ono bude chovat podle tvých představ.
Zkus rict,ze nemas rada,kdyz takhle zlobi. Ja uz taky z pusy vypustila par veci,ktery me ted mrzi. Svata fakt jsem nejsem. Ale primo,ze deti nemam rada nerikam. Vetsinou prave pro ulevu pouzivam,nemam rada,kdyz...nebo klidne nesnasim,kdyz delas tohle....
Celkem smutný, když se tříleté bezbranné dítě ptá, zda ho má maminka ráda... Láska k dětem má být bezpodmínečná, ne "mám tě ráda, jen když nezlobíš a neotravuješ mě".
Tohle je věc,co by máma NIKDY neměla svému dítěti říct.
U nás to neříkají ani děti nám, což jsem zjistila, že se v okolí celkem běžně děje. I syn v naprostém naštvání mi řekne, že mě má rád, ale teď se na mě zlobí. Stejně to používám i já.
Zkus to změnit za toto. To bych řekla, že je normální. Mám tě moc ráda, ale teď se na tebe zlobím, protože děláš to a to.
Svoje děti mám ráda v každé situaci a ty určitě taky. Hlavně to pak od tebe přebere a za pár let se budeš divit, když to bude dělat on tobě.
Ne, ne a ne! Obrátí se to proti tobě. I kdyby dítě vyštěklo v afektu, že tě nemá rádo (náš syn takto pravidelně říkal babičce, kdykoliv mu něco nedovolila), nesmíš kontrovat "dobře, já tě taky nemám ráda".Tohle vypustil jednou z pusy manžel (nemyslel to vůbec vážně, ale naléhání děti neumí rozlišit, ironií, sarkasmus) a tak jsem ho seřvala, že tohle si prostě děcku říct nesmí dovolit.
Jestli ti vadí nějaká jeho činnost, směřuj svoji nelíbost na tu konkrétní činnost ("nelíbí se mi, když liješ sirup po zemi" nebo "opravdu mi vadí, když mě škrábeš a koušeš, bolí to"), ale nikdy ne na osobu dítětě! Mám to potvrzeno i od psychologa- nikdy nekritizovat dítě, vždy pouze hodnotit (jeho negativní) činnost.
Žádné dítě si nezaslouží od své mámy slyšet "nemám tě ráda" nebo snad dokonce "nesnáším tě, ty zmetku jeden". A mysli na to, že "zlobení" je často pouze pouhé volání po pozornosti
Si děláš pr***?
To je to nejhorší co můžeš říct!
@daisymaminka U nás "nemám tě rád" už párkrát syn pronesl (když mu byly tak 4, 5, teď už to neŕíká), manipulativně vždy, když mu nebylo něco dovoleno (typicky třeba kokino před večeŕí, další pohádka apod.). Nejčastěji takhle u babičky (je možné, źe "nemám tě rád, protože..." slyšel třeba od dědy, nevím. Vím, že to nikdy nemyslel vážně, protože když člověk reagoval s klidem "no jo, tak mě nemáš rád, co nadělám, já tě mám ráda i tak", tak vždy hned pusinky, objímačky a "né, né, miluji tě moc, babi"
To snad nemyslíš vážně
Ventiluj to stylem: zlobím se na tebe, jsem naštvaná, rozčílená.. Když se zeptá, jestli ho máš ráda, tak řekni ano, i když se právě hodně zlobím
Ne, tohle jsem svým dětem nikdy neřekla. Někdy dokážou hrozně zlobit, řeknu jim, že jsem z jejich chování nazlobená, smutná, zklamaná, unavená. Stane se, že jsem z nich tak hotová, že mi to ujede a zařvu na ně. Ale ať jsem sebevíc vytočená, nikdy bych neřekla, že je nemám ráda.
Máme dvě děti, které jsou své,občas vstávají zadečkem na před a to pak je den naprd,ale toto bych fakt nikdy neřekla ani kdybych byla vystavena, naštvaná a buh vi co jeste.to je rána pro dětské srdíčko a duši 🤦 klidně dětem řeknu,že mě štvou protože třeba po sobě moc křičí,ale toto jsem nikdy neřekla.
Myslím, že dost vypovídajíci je, že se to dítě samo ve třech letech ptá jestli ho má máma ráda.
@daisymaminka dcerka(7,5r) mi to už taky párkrát řekla,že mě nemá ráda,vidí,že jsem z toho smutná(což nehraju), protože jí řeknu,že já jí ano.ma chování puberťáka-protaceni panenek, průpovídky atd. Občas řekne,že jsem zlá ,to když jsem ji nechtěla povolit mobil do školy,ale to to jí říkám,že to vím,že jsem zlá,ale nikdo jiný se o ně nestará,vařím jim,chodíme nakupovat,děláme si holčičí odpoledne atd. a během chvilky přijde a řekne,že mě má ráda
Tak tohle bych dítěti nikdy neřekla ani vtom největším naštvaní