Dvouleté zlobidlo

Achjo holky, mám zdravého, šikovného, ale velmi temperamentního dvouletého chlapečka. Dává mi těžce zabrat. Už nevím, jak na něj, nějak nám ta komunikace nejde. Je hodně palicatej, jezdí na odrazedle, zásadně vjizdi do silnice, i když ví, že nesmí, dělá to schválně, domluvy, křik nepomáhá. Takže za ním celé dny venku sprintuju, žádná pohodová vycházka, ale jazyk na veste permanentně. Když nejedeme, kam chce on, dokáže řvát pul hodiny a násilím ho vlacim na druhou stranu. Katastrofa je jídlo, je děsně vybiravy, dokáže jídlo rozpatlat po celem stole i po sobě, ndonekonecna mu rikam, že s jídlem se nehraje, řvát, placnout ho přes ruce... Nic... maximálně chvíli se mraci a za minutu a jede to samé dal. Ve všem se jen noupe a patlla, je to všude, pořádně neji nic. Ale susenky vždycky někde vystoura, ať je schovam sebelip. Takže 5 x denně uklizim stul a široké okolí, tu spoušť po něm. Nechápu , proč to dělá, doma všichni jime kultivovane. Uci se na nočník, a když je bez pleny, během hodiny pocura 3 tepláky, takže pořád jen vytiram louzicky. Ale toto se snad lepší, i si už dojde sam. A moc hezky mluví, ve větách, fakt pěkně. To mám radost. Ale jinak jsem vyčerpaná, vstává mezi 5-6, a moc si sam nepohraje a když vyzaduje pozornost , nedávám ten jeho hlasity rev a chci hlavně klid, a tak jsem si ho ( moje chyba) naucila na mobil a pouštět pohadky. Když mu to vezmu, zase řev. A to jsem hrozně proti pouštění tv a videa tak malým dětem, hahaha a mám to doma🤣
Asi nehledam nic, než podporu, že určitě za rok bude vše jinak. Ja se těším, až ho od září dam na 3 dny do skupinky a budu mit klid ( resp ne klid doma, ale budu v práci, tak nebudu muset poslouchat ten rev a řešit dítě). Připadám si jako děsná matka, mám ještě starší dceru, ale ta byla a je hodné, klidné dítě, vše nam spolu slo a jde krásně. Díky za pochopení, a ujištění, že takových chlapecku je hodně.