Dcera chce to, co mají ostatní. Máte radu, zkušenost?
Potřebuju radu ve výchově..
Dcera (3 roky) chce zásadně to, co mají ostatní. Je mi jasné, že děti to dělají, ale dochází mi trpělivost. Začalo to možná tak před rokem tím, že třeba sestřenice má plyšáka, který se jí strašně líbil. Sama má podobného, ale neměl stejné barvy, tak tři měsíce chodila, že by chtěla toho červeného, až manžel šel a sehnal ho. Mysleli jsme jací nejsme skvělí rodiče a jakou jí uděláme radost, ale při porovnání se zjistilo, že má asi o tři puntíky míň a hned že ho nechce, že není stejný.
Cokoli jí koupíme nebo dostane, tak z toho má strašnou radost, běhá a skáče jak je ráda, dokud nevidí něco podobného u jiného dítěte a v tu chvíli letí věc do kouta. Koupila jsem jí kšiltovku s Elsou, mohla se zbláznit radostí, dokud jsme asi týden na to nepotkali holčičku, která měla taky čepici s Elsou, ale celá se navíc třpytila. Od té doby naše čepice není třpytící a tím pádem není dobrá. Vybrala si batoh, zelený, zase strašná radost, dokud neviděla holku, co měla ten stejný v jiné barvě a samozřejmě chce ten druhý. Minulý týden si v obchodě vybrala bublifuk, celá šťastná týden foukala bublinky. No a dnes ráno měla holčička na hřišti růžový bublifuk, dcera ten svůj zahodila a nechce jiný než ten růžový. Hodila strašnou scénu, fakt mi došly nervy a přemýšlím, kde jsem udělala chybu (možná k tomu přispěla i ta druhá maminka, která na mě hodila několik pohledů typu "jak to proboha vychováváte to dítě").
Hraček nemá hromady, řekla bych v porovnání s jinými dětmi tak normálně, možná i míň. Rozhodně jí nekupujeme každý týden nové věci, když už tak jen nějaké pastelky, plastelínu nebo bublifuk, větší dárky dostává k příležitostem (narozeniny, Vánoce atp.). Většinu věcí jí nechávám vybrat, ať má barvu co se jí líbí, ale nepomáhá to. Snažím se jí vysvětlovat, že každý má něco a že jsou i děti, které nemají nic, ale myslím, že to jde jedním uchem dovnitř a jedním ven. Vím, že je ještě asi malá a možná to přejde, ale nechci z ní vychovat nějakého nevděčníka nebo závistivce, který si nebude vážit toho co má. Je to jinak hodná, chytrá a šikovná holčička. Nemáte nějakou radu nebo zkušenost?
To je všude. Teď už říkám "já bych toho chtěla" a "každý nemůže mít všechno" asi bych upustila od toho, že jdete a koupíte to co někdo má. Já už zdatně ignoruju.
@lovemusicsun syn bude mít 2roky a moc velká domluva s ním není, takže na pískovišti řeším stylem, že ho vezmu a přes jeho odpor a hysterak ho vezmu na procházku, kde si vyhraje třeba s klacky,nebo běhá po lese a je řekla bych,šťastnější ...
Moje ctyrleta to občas taky zkouší. Ale mě došla trpělivost, všechny plysaky jsem zabalila do krabic a dala do sklepa 😃
@sigyn to podle me nebude na tak male dite fungovat,nedokazou domyslet dusledky a zijou v pritomnosti
Mě se líbí ten nápad, proste ji tu věc, co už ji není dost dobrá, vzít. A říct, ze každý má něco, nikdo nemůže mít všechno a ten, kdo si věci neváží, tak nemá nic. A někde to schovat a hotovo. Myslím, že když to párkrát uděláte úplně stejně, tak už by to tříletá holčička mohla pochopit, že nemá vymyslet. A ještě bych to možná zkusila podat z druhé strany, že ji se víc líbí to holčičky, ale třeba té holcicce se zase třeba víc líbí to její. Třeba to i vyprávět v legraci, když bude klid nebo formou pohádky. Ať se na to zkusí podívat i z druhé strany.
@lovemusicsun Já bych zkusila říct jestli není lepší mít něco co jiné nemají...než mít třeba stejnou čepici co má každá druhá holčička...
Ne, nekoupím/nedostaneš. To je taková jednoduchá věta,tu bych používala.A že vystřihne scénu na hřišti? No tak ať! Nebojte, ono ji to časem přejde,chce to jen pevné mantinely,prostě bude stále zkoušet kam až ji pustíte.
@sigyn Plánuju na Vánoce udělat nějakou čistku hraček a dát je do Krabice od bot nebo něco podobného. Bude jí 3,5 roku, tak snad to zvládnem.
@biciklissie Díky za tipy, vyzkouším.
@jarla O pevné mantinely se snažíme, rozhodně nekupujeme všechno na co ukáže. Já jsem i celkem přísná řekla bych, ale občas zvládnout její výstup je náročné, i když se to snažím řešit s klidem. Kdyby to bylo sem tam něco, tak je to pohodička, ale mám pocit, že je to snad každá druhá věc ať už jde o oblečení nebo hračky.
@klokanka31 To jsem zkusila a nezabralo to. Prostě lepší je mít to stejné, i když třeba to co má je očividně lepší / novější / kvalitnější atp.
Ale moc díky všem, aspoň vidím, že to není “nenormální”..
@lovemusicsun mám doma to samé.Akorat nedělá u toho scény.Vyslechnu co by všechno chtěla a řeknu jí,že se jí to všechno do pokojíčku nevejde a hotovo.
Jasne, ze je scena kdyz dcerka vi jak vas donutit k tomu, aby tu konkretni vec dostala. Kdyz vi, ze udela scenu a vec dostane, budete porad v zacarovanem kruhu. Myslim, ze jedine reseni je byt tvrda a veci nejen neporizovat, ale naopak i vzit, kdyz pro ni nejsou dost dobre. A s cistkou bych necekala 3/4 roku az na Vanoce. Naopak bych s ni hodne mluvila o tom, ze jsou deti ktere maji mnohem mene nez ona a jeji stare hracky jim radost udelaji.
Já bych to naprosto respektovala. Moc mi nesedí ten názor, že by si člověk měl vážit věcí, co má. Kdeže, vážit bychom si měli lidí, dovedností, ochoty pomoct... Věci jsou naprosto podružné. Takže... nechceš, jasně, je mi líto, že už se ti to nelíbí, ale jsem ráda, že sis to chvíli užívala a udělalo ti to radost. Toužíš po něčem jiném? Není problém, až budeš mít narozeniny nebo budou Vánoce. Toužení po něčem je podceňované, ale moc užitečné. Pište si seznamy toho, co si přeje, co se jí líbilo, může si to kreslit, vystřihovat apod. Taky bych jí pochválila, že si buduje svůj vkus, že hledá, co se jí líbí a pomáhala jí hledat, co je to, co jí zaujme, co jí potěší.
Vyvarovala bych se dvou věcí - dávat jí najevo, jak jsou předměty cenné a musí si jich vážit a kupovat jí stále nové.
@ruzova_pastelka Proč je špatné učit děti cenu věcí a učit je věcí si vážit? Já to syna učím a učit budu, ale zajímal by mě tvůj pohled.
@journals To je opravdu o pohledu na věc. Podle mě se naše civilizace na předměty zaměřuje příliš a příliš na nich lpí. Já prostě v kšiltovce nebo v bublifuku (ale ani v konfekčním oblečení anebo čemkoliv jiném sériově vyráběném) žádnou hodnotu nevidím. Chápu, že to někdo vyrobil, ale v reálu, jaká je opravdová cena takové věci? I čistě ekonomicky skoro nulová. Chci, aby si moje děti vážily úplně jiných věcí, než jsou předměty - vztahů, toho, že mohou dobře jíst, přírody. Tím, že předmětům připisujeme velkou hodnotu je automaticky posouváme v hodnotovém žebříčku výš, než kde by měly být. A občas se může dokonce stát, že je posuneme tak vysoko, že stojí výš, než mezilidské vztahy (anebo to tím alespoň zavání), a to je velký problém. Ono je pořád strašně moc lidí, kteří si právě díky takovémuhle uvažování myslí, že když si budou moct všechno koupit, tak budou šťastní. A pak v padesáti, po celém životě stráveném honbou za penězi, zjistí, že už si mohou dovolit všechno, co chtějí a šťastní nejsou ani trochu...
@lovemusicsun trilete dite uz pochopi kdyz mu jasne reknete-ty mas tohle a nic dalsiho nebude, Stoji to penizky a tech nemame na rozhazovani. Bud budes spokojena s tim co mas, nebo to muzeme tedy dat detem, ktere nic nemaji a budou si toho vazit. Taky doporucuji nekupovat veci protoze to u nekoho vidi. Maximalne na narozky a Vanoce. Pokud hazi nerv a rve, kdyz neni po jejim, proste ignorovat. Mam dve deti a syn se obcas takhle chova, kdyz vidi ze ma neco dcera a on ne. Ale fakt nechci dospet do stadia, ze budu kupovat jednu vec dvakrat, jen aby oba meli totez a nikdo nebyl urazen. Takze pokracujte v tom, ze dcera ma byt spokojena za to, co ma a nemuze chtit vsechno co si zamane-zkuste ji taky vypravet o detech, co nemaji zadne hracky a jak by jim ta jeji udelala radost, nebo jak jste se v detstvi tesili na neco noveho, ale nedostali jste to, protoze to proste nebylo. Myslim, ze vychova ke skromnosti neuskodi, spis ji do budoucna pomuze 😉
@ruzova_pastelka Díky za zajímavý pohled.
Vidíš, já to mám vlastně úplně jinak a přitom dost podobně ale s vnímáním lidských vztahů a vyšších hodnot to nespojuji a ani nebudu. Máš pravdu, že to může tohle vnímání vztahů ovlivnit, ale není tam automatické rovnítko (podle mě).
My syna už od malička učíme, že každá věc má svou hodnotu, některé věci/ztráty/karamboly opravit jdou, některé ne a je to tak v životě normální. Každopádně okolo sebe vidím hodně komerční plácání věcí okolo nás a to se mi nelíbí. Nelíbí se mi, když si děti neváží hraček, protože ví, že je to "jen" věc, kterou rodič koupí znovu. Nelíbí se mi hromadění ve smyslu "je to jen věc, v Pepcu byla levně, tak proč ne". Ono je to ale možná dáno i náturou člověka. Já jsem vlastně na své věci většinou dost háklivá. Ale proto, že osobně kupuju spíš dražší, kvalitní věci a počítám s nimi na delší dobu. S vnímáním mých hodnot v životě to vůbec nesouvisí, s eko/nomickou/logickou stránkou to souvisí velmi.
@lovemusicsun Ještě mě napadla jedna věc, ale nevím, jestli by to mohlo u tříletého dítěte fungovat. Asi jak u kterého...
Co jí trošku začít učit finančním hodnotám - pořídit prasátko, občas jí za něco dát sem tam nějakou korunu a když si něco bude vynucovat, tak po ní chtít, aby si na to přispěla. Třeba by i ona sama v reálu viděla, že není možné koupit všechno co sama chce.
@ruzova_pastelka Tohle je zajímavé, díky za názor. Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Souhlasím s tím, že např. bublifuk nemá žádnou ekonomickou hodnotu, ale pro dítě důležitý je a o tu hodnotu peněz tady nejde. Jde o to, že maminka něco koupila, něco mu darovala, dítě si to třeba i samo vybralo, a za pár minut to odhodí, protože vidí něco lepšího. Přeneseně se to dá aplikovat na vztah, člověka, kamaráda.. Souhlasím s tím, že toužení je důležité a líbí se mi ty seznamy toho co chce. Ale určitě chci své dítě učit tomu, že věci mají svou hodnotu a je třeba s nimi nějak zacházet.
@leneee To jako že dceři něco koupíš a synovi ne?
@journals Nahoře i v diskusi píšu, že to na nás neplatí. Jednou jsme jí koupili plyšáka, o kterém fakt mluvila tři měsíce, což je pro třileté dítě celá věčnost. Nikdy jsme jí neřekli, ani ve vyhrocené situaci, že jí to nebo ono koupíme, aby byl klid. Braní věcí se zatím snažím vyvarovat, přece jen se tu bavíme o tříletém dítěti.. Ale opatrně to asi zkusím, minimálně naznačit, že o to co odhodí přijde, pokud se k tomu nebude chovat hezky.
@lovemusicsun Se svými dětmi jsem to nezažila, ale asi bych trvala na tom, že si danou věc vybrala a další nebude. Tečka. Zase brát věci takhle malému dítěti mi přijde trochu extrém, pokud je vyloženě neničí, aby si vydupalo nové... což v tvém příspěvku nečtu. Holt někdy to trvá hodně dlouho, než pochopí, že není vždy po jejich...
@lovemusicsun u té plánované čistky, kterou popisuješ, bych byla opatrná a opravdu dala pryč jen to, s čím bude souhlasit. I když by to znamenalo, že ta čistka bude menší, než by jsi si představovala. Aby si dítě vážilo svých věcí, mělo by o nich i rozhodovat. Předpokládám, že taky neděláš manželovi čistku třeba v nářadí nebo nějaké jeho sbírce. A jinak z toho prostě vyroste, každé dítě, je jinak emočně a psychicky zralé, někoho tohle pustí ve třech, jiného v pěti. Kašli na zevšeobecňování, že ve svých letech by to už měla normálně prostě pochopit. Mluv s ní o tom, ale sebe ani ji nikam netlač, zbytečně by jsi se cítila blbě, že to zase nedopadlo a vytvářela si pocit rodičovského selhání.
@klokanka31 jasne. Kdyz dostane dcera k narozkam vytouzenou panenku, tak jemu fakt stejnou kupovat nebudu jen proto, ze on ji chce, protoze to u ni vidi...
Mně se líbí jak dětem chcete brát hračky, s kterými si nehrajou. Ale kdyby vám manžel chtěl sebrat kabelky, boty a hadry co jste dlouho nenosily, to by bylo asi ródeo 🤣
@klokanka31 já bych byla šťastná! To co nenosím jsou vesměs dary, které mi moc nesluší, nesedí, nejsou to moje barvy anebo to nepasuje do mého stylu, ale jako dary je mi to blbé prodat/darovat
@klokanka31 to delam pribezne sama 😉
A co prostě ty nechtěné věci vzít se slovy, že když se ji nelíbí, že se tedy dají dětem, kterým se líbit budou?