Dobrý večer,
mohla bych se prosím zeptat vás, co máte čtyři děti, nebo pocházíte z větších rodin, jaké máte mezi jednotlivými dětmi rozestupy? A co na nich považujete za výhodné a nevýhodné? (Na těch rozestupech, ne dětech ;)
Kmotra našeho synka má pět dětí. 11, 9, 7, 4 a půlroční mimino. A říká, že nejideálnější rozestup má mezi těma posledníma dvěma. Čtyřletá už je relativně samostatnější, parťačka, ale ještě si dokáže i s tím miminem hrát a hrkat nad ním chrastítkem, ale zároveň jí nemusí být máma imrvere za zadkem. Ty odstupy dvou let co měla mezi prvními dětmi tak byly dost mazec. Nevýhoda je, že jak onemocní nejstarší, donese to domů, všichni ostatní to postupně chytnou a než se všichni prostřídají, tak nejstarší přinese něco dalšího a jede to nanovo.
Jsem z pěti dětí, je nám teď 27, 26, 25, 23 a skoro 18 😀 Pro nás to bylo a je skvělé 🙂
Nevýhoda určitě je, že je ze to začátku trošku mazec, ale jinak to bylo vážně fajn. I mamka říká, že jí to nijak šílené nepřišlo, jak nás byla hromada, tak jsme se spolu rychle sami zabavili a tak to šlo 🙂
Já mám děti "jen" tři, rozdíly 13m a 18m, a přijde mi to ideální (pro nás). Holky si hrají s podobnými hračkami, mají podobné zájmy, zvládnou podobné věci, vyrostou nám všechny tak nějak naráz, takže brzy s nimi budeme moct podnikat kde co... 🙂 Jak byly malé, tak na sebe ani moc nežárlily (nejstarší na nejmenší ano, ale šlo to). Celkově vnímám spíš pozitiva než negativa 🙂
Jsem ze 7 děti (dvojčata 0 let, dvojčata 4 roky, brácha 8 let, brácha 14 let, brácha 16 let), mamka říkala, že jediný co bylo náročný tak oblékání. Jako výhodu, že si spolu vyhrají a je to fakt, celé dětství mám v hlavě jen to jak litame všichni spolu venku, oblečení jsme dědili po starších. Nevýhody co vidím já, jako dítě je to, že jako nejmladsi se mi už nedostalo žádné pozornosti, vlastně semnou máma nikdy nic neřešila, nebyla u doktora, atd... A myslím, ale že takhle časem tím, že viděla že si vystačíme, začala prdět i na ostatní sourozence.
Jsem že čtyř dětí 30,29,27,26
sama čekám čtvrté dítě 8,7,4 a v prosinci to malé
@alilali Tohle mi přijde na těch velikých rodinách nejhorší... že říkají, že žijou jen rodinou, ale jak nakoukneš pod pokličku, tak vidíš nezájem, chlad, sobectví a všeobjímající omluvu pro všechno "ale my máme sedm dětí!". Není to tak u všech a netvrdím, že to tak bylo u vás, ale poznala jsem dost rodin, které měly třeba pět dětí a víc a byla jsem dost šokovaná, co tam bylo "normální". Mně přijde v pohodě počet 3-4 děti, ale to mluvím fakt jen o nás, našich možnostech a silách. Každej to má jinak. A odstupy? Za nás - buď se kousnout a fakt si děti nasekat po dvou letech (ale to je pak fakt šílený záhul na tělo i psychiku), nebo dva "dvojvrhy". Tj. 2 co nejdřív po sobě, pak pauza třeba pět let a další dvě skorodvojčata. Kdyby mi do toho nevlezla nemoc, měli bychom variantu A. Kdybych plánovala rodinu ještě jednou, volili bychom variantu B 🙂.
@treasurka jj taky mám stejný dotaz na @orchidis
Planujeme víc dětí (zrovna těch 5 tedy ne 😀 ale stejně), tak mě to zajímá....
Super diskuze, budu si číst dál vaše postřehy 👍
Osobně chci něco mezi co se týče míry "věnování se" dětem. Chci, aby byly samostatné, ale zároveň měly pocit, že ke mě můžou vždy přijít a budu mít na ně čas a nebudu ve stresu(tohle je častý problém i u rodin s méně dětmi, třeba u nás doma - 2 děti - mamka nikdy neměla čas...)
Počítají se jen vlastní? My máme s mužem dohromady čtyři, teď 15,11,9 a 2 ( porodila jsem poslední tři). Je to úplně na houby 😁 Moc velký rozptyl. Každý úplně jinde. Těžko se to organizuje. Ale jinak to holt nevyšlo. Obvykle máme doma ty tři mladší. Mezi klukama je rozdíl 22 měsíců a to je super. Pak je poslední třetí po skoro 7 letech. Je to fajn,že jsou starší už dost samostatní, za normálních okolností chodí do školy, mám čas na batole, můžou zůstat sami doma, nemusím všude tahat smečku a mít šest očí. Nejmladší už k sobě vrstevníka mít nebude, věk, zdraví, finanční a bytové možnosti..A ti starší ještě úplně bezúdržbovi nejsou, nejstarší má Adhd,takže to je psychicky náročné a třeba školu budeme muset kontrolovat ještě dlouho. Dva vrhy bych brala,kdyby ti starší byli už třeba na SŠ.
A k čemu ti to je dobré, smím-li se zeptat? Znám plno lidí, co ti řeknou, jaká je pohoda mít 7 dětí, ale ve skutečnosti se starali o první 2 a zbytek už mají na krku ti starší, občas zajedou k doktorovi nebo zaplatí lyžák. Plno lidí má "jen" 2, ale plně se jim věnují, čili je to dřina. Některé děti jsou náročné za 3 a ani se to nemusí projevit hned, čili je fakt jedno, jestli od něj bude sourozenec o rok nebo o pět. 🤷♀️ Ideální odstup neexistuje, záleží na povaze dětí i rodičů.
Jsem ze 4 děti 34,33,32,31. Sama mám 4 děti z předchozího vztahu syn 16, dvojčata páreček skoro 14. Až nynějšího manželství dcera 3,5. A ještě jedno chceme ale nedaří se.
Jsem z pěti dětí - první 4 jsme po +- 2 letech, a nejmladší je po osmileté pauze. Výhoda byla, že nás byla banda a vyhráli jsme si dost. I mamka říkala, že ji přišlo lepší 4 než 1. Nevýhody by asi řekla lip ona, ale mě nic moc nenapadá. Věnovala se nám dost, my jsme si užili dětství pěkné. Mamka se z nás nezbláznila a to i když se navíc ještě starala o svou tchýni.
My máme 3 děti, rozdíly 17 měsíců a 2 roky a přijde mi to fajn. Nejmladší je teda novorozeňátko, takže ještě úplně nevíme, co nás čeká do budoucna. Ale stejně bych do toho šla znovu stejně.
@tynka9 Gratuluju🌸
čekám neplánovaně páté dítko.kluci mají Dáda 12 let,Míša 9 let (tento rozestup byl zatím nejlepší 🙂 ).Mateo 4 roky,Tobínek 8 měsíců a teď jsem v 15tt.konečně to bude neplánovaná holčička 😀 😀 no uvidíme jaký bude ten rozestup co budu mít mezi čtvrtým a pátým 🙂
Klobouk dolů před vámi všemi. Já mám 2 děti a neumím si představit že bych jich měla víc
@felixfelicis děkuji 🙂
V naší rodině to má brácha a co sleduju, tak si děti vyhrají a pak nejstarší holka pak pomáhá mamce s mladšími 🙂
Máme 4 děti, mezi prvními dvěma je rozdíl 22 měsíců, mezi druhým a třetím je 3 roky a 4 měsíce, stejně tak mezi třetím a čtvrtým. Těch 22 měsíců mi přišlo úplně v pohodě, ale záleží na povaze dětí a mnoha dalších proměnných. Zpětně je mi skoro líto, že všechny děti nejsou po dvou letech, ale na druhou stranu si říkám, že takhle to je moc fajn. Ohledně věkového rozestupu neexistuje žádný univerzální ideální mustr, velkou roli hraje spousta různých okolností.
@tynka9 Máme ty rozdíly úplně stejně a každé ráno se budim s pocitem, že by mohl být rovnou zase večer, abych mohla dal spat 😀 Ale je to krasny❤ Kdyby mi bylo o 10 min, ctvrte bychom treba dali ve stejném tempu. Ale uz neni sila.
Osobně si moc neumím představit tu pozornost dělit mezi víc deti (staci teď když 3 chtějí ve stejnou chvíli každý něco jiného🙂 ) , leda by byly hodně časově rozprostrene a to zase není nic pro mě.
Mám mezi dětmi potupně narůstající věkový rozdíl (tak trochu to asi koresponduje, jak člověku dochází dech 😂) 2, 4 a 6 let a teď páté miminko se narodilo s odstupem 4,5 let..A popravdě, mě osobně vyhovuje věkový rozdíl cca ty 4 roky, ale ten 6ti letý rozdíl byl úplně super, naprosto jsem si jej úžasně vychutnala. Naopak dvouletý se moc neosvědčil, tedy v porovnání s mou vlastní zkušeností z pozdějška, jinak bych samozřejmě neměnila, snad jen kdyby se ti dva narodili opačně, tak by to fungovalo líp.. Každý tu zkušenost udělá jinou, já jsem ráda, že i když jsem vždy chtěla hodně dětí, tak jsem to nemusela hnát. Podlehla jsem jen poprvé, protože jsem netušila, že se té touhy po dalším dítěti snad nikdy nezbavím, když jsem prozřela, že to tak mám, došlo mi, že bude lepší tu touhu okamžitě nenaplňovat, však si můžu si dovolit vyčkávat, jak se celá situace vyvine. Co si budeme povídat, takové období vzdoru je náročné, a když se dá dohromady s těhotenstvím nebo se žárlením, tak je to ještě větší mazec. Taky jsem zjistila, že mě děti potřebují opravdu dlouho a já si ten čas jen pro ně fakt ráda vychutnám, ráda taky dlouhodobě kojím, sice jsou superženy, co to dávají v kombinaci a dokážou kojit i 2, 3 různě staré děti v tandemu, já ne.
@orchidis Moc díky za odpověď! Mluvíte mi z duše. 🙂 Nesnesla bych pocit mít větší rodinu, aby to bylo na úkor něčeho nebo někoho. Dříve se mi velmi zamlouvala varianta ,,dvouvrhu" ( to slovo je super 😃). Nicméně poslední dobou čím dál více uvažuji nad variantou A. Láká mě to, že je vše při jednom- podobné zájmy, podobné nároky na rodiče v jeden čas, možnost užívat si např.dovolené s podobným programem. Nechybí tohle u ,,dvojvrhu"?
@emiju docela chybí právě. Dost často se dělíme. Ale dají se i najít aktivity,které můžou všichni. Zas je fajn, že starší se dají vypustit a člověk je za zadkem jen tomu malému. Mít zase dva,tak zas buď oči všude, nebo se každý věnovat jednomu. A teď už nemáme tolik síly, energie. Už nám přijde to batole dost náročné. Plus mít k tomu ještě čas na sebe, navzájem..a řešit záležitosti starších..U nás je dobrý,že mám starší děti v péči s ex,takže si i odpočineme a jsme i jen tříčlenná rodina. A i to je pro nás už někdy náročné. Neumím si představit mít teď k synovi ještě půlročního, tak jako jsem měla první dva. Táhne mi na 40 a už to holt není jako dřív ( a to jsem zdravá,optimisticky založená, manželství spokojené..)
@prejeta_zaba Díky za Váš postřeh. 🙂 Mám za to, že na diskuzi jako takové není z principu nic špatného. A už vůbec ne, pokud se týká sdílení vlastních zkušeností. Zajímal mě pohled na jednu problematiku z více úhlů. Co někomu připadá jako super výhoda, může jiný vnímat těžce nevýhodně. A i to se může časem měnit. Pod Vaši poslední větu bych se klidně podepsala. Cítím to stejně. Nejsem naivní, že jedna či druhá varianta by byla ta dobrá, či špatná. Těch proměnných, co danou věc ovlivňují, je celá řada, uvědomuji si to. Ani si nemyslím, že by se mi mohlo splnit vše podle plánů, ať už by byly jakékoli. Jsem ve fázi ,, plánování" a právě přemýšlím, jak co skloubit i s kariérním postupem, čemu jít naproti a čemu se raději vyhnout obloukem. ;) A rozhodně je pro mě lepší o některých zkušenostech jen slyšet, než je pak zažít na vlastní kůži.
Já teda mám jenom 3 děti,ale třeba to nevadí, máme 11,7 a 5 měsíců. Protože bydlíme v RD, není problém schovávat věci, hračky apod. Když jsou větší rozestupy,kluci si spolu zahrajou, když jsme ve větší skupině,zařadí se mezi vrstevníky. Zatím ale není ani problém když má nejstarší svou partu a vezme prostředního,dokonce i naopak nám to zatím funguje. A ten nejmladší so teď užívá pozornost obou,oba se snažit, pomáhají a celkově malého opravdu "žerou“
Mám první 3 děti rok a půl po sobě, čtvrté bude s odstupem 4 let. Zatím mě mrzí, že jsme se nerozhoupali se čtyřkou dřív, protože první 3 jsou fajn parťáci, výhoda je, že jsou si blízcí, mají podobné zájmy, v podstatě jsme je všechny 3 s minimálním odstupem učili na kolo, teď na brusle, v zimě na lyže, všechno dělají spolu, dědí po sobě věci, hrají si spolu, učí se od sebe... Na začátku to bylo samozřejmě náročnější, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Za nevýhodu považuju to, že nejstarší byl první rok ve školce, když se narodila trojka, a nosil domů všechny nemoci, takže jsme byli pořád na hromadě. Teď uvidím, jaké to je s tak velkým věkovým rozdílem, zatím se toho spíš bojím, protože např. na výletech nevím, co bude zajímat batole i 3 školáky, budeme řešit spaní nejmladší po o, když ostatní už budou moct běhat venku, a pod. Na druhou stranu se těším, že budu zase jezdit s kočárem na dlouhé procházky, běhat, zhubnu, a pod, což ale nevím, jestli vyjde, protože jestli mi trojku vezmou do školky, to je ve hvězdách...