Ahojky, čeká mě být s dětmi sama - dvě děcka.
Jednak by mě zajímalo, jak to děláte když třeba jedno děcko onemocní a nemáte hlídání a musíte jít s ním k doktorovi - berete i to zdravé sebou? Asi by mi nic jiného nezbylo.
A druhá varianta problému - když budu sama s děckama bydlet a co když třeba já budu nemocná - řikám si - jak to pak udělat? Třeba budu potřebovat na pohotovost protože mi bude blbě a co pak s nima? Vzít je zase sebou? Než přijede nějaký tatínek? 🙂, ale kdy přijede, když se mnou nebydlí a sám je někde v práci nebo spí??
No, tak to je tak téměř všechno co by mě snad hrozného mohlo potkat jako mámu co bude sama bydlet s děckama. Krom toho že budu utahaná jako pes? Jste hodně utahané když jste na děcka samy? Jak to berete?
Děkuji Astra
Sice žiju s tátou svých dětí, ale věčně nemůže - ano, k lékaři beru obě, sama jsem teď dlouhodobě nemocná, mam mít klidový režim, no neležela jsem ani den. Kdybych náhodou musela na pohotovost - babička, kdyby to bylo moc náhle, jako odvoz sanitou, či tak něco, obrátila bych se na kamarádku, i sousedku (s kterou se nestýkám, jen se zdravíme).
Ahoj, tak děkuju za vaše pohledy - víceméně jsem si ověřila svoje představy jak to řešit a udělala bych to stejně, resp. bych musela ....
To je moje noční můra,že když bude manžel někde mimo město a něco bude jak bych to udělala. Dvě malé děti,obě babičky dvě hodiny cesty (v noci by stejně nikdo nejel), sousedka má čtyři děti,takže tam bych taky nemohla dítě dat. No raději na takové situace ani nemyslet. A nejhorší,kdyby se stalo něco se mnou. Snad by je nedovezli do decaku. Brrrr
@edgana : takhle na to nemyslete 🙂))....i když nevíme jak to udělat - když se dostaneme do té situace, budeme to řešit jinak než jak na to myslíme teď, kdy o tom jen uvažujeme .....Myslím, že kdyby bylo nejhůř, tak zavoláme 155 a oni vemou naše děti sebou 🙂), myslím, že by to přirozeně udělali a až pak by se to řešilo......Máte manžela a jestli nejste sama a jste v kontaktu s manželem tak vlastně to není problém....
Můj chlap je teda furt v práci a vrací se pozdě večer, chodí i soboty a dovolenou si skoro nemůže brát., max. na den a to ještě musí mít vše v práci v pohodě, aby mohl odejít (tzn. nemít žádnou aktuální zakázku, která spěchá apod.) Takže já se musím s dítětem spoléhat sama na sebe, a to nechci skončit u jednoho, --- jen pro ujasnění 🙂 Jsem celkem utahaná jako pes i s tím jedním, a dělám to tak, že pokud nemůže náhodou např. kamarádka (švagrová má sama 5 vnoučat a je jediná, která nám může minimálně pohlídat), tak beru dítě s sebou, a to kamkoliv. Občas ho někde u doktorů hlídá sestřička apod. 🙂 Zažila jsem, kdy jsem byla po operaci doma a nemohla z postele a malej kolem mě řádil jako tajfun (dvouleťák). Když jsem šla na operaci, domlouval se partner se svou sestrou/švagrovou a měla jsme v pohotovosti i kamarádku. Takže když nejsou babičky, tak se to vždycky nějak udělá, nebojte. Nejhorší jsou, řekla bych, chřipky, kdy je Vám fakt tak zle, že nemůžete z postele. Tak z postele jen hlídám, aby se mu něco nestalo, a nechávám ho být - většinou ráno se mnou spí déle, pak si hraje u mě u postele v pokoji a dá se to přežít, v poledne pak jde spát a pár hodin taky pomůže. Záleží, jak to máte Vy.