Pocit viny z těhotenství. Co dělat?

@lucianaaaaa Opravdu je to nejlepší kamarádka? Chápu, že jí mrzí, že jí se to nepovedlo, ale....

Jako je to blbé, ale na kamarádku teď kasli, když se chová jak se chová. To není kamarádka, prava kamarádka by se radovala s tebou a nekazila ti to. Já třeba potratila a chvíli na to mi kamarádka oznámila těhotenství, kdybych nepotratila, měly by sme stejně stare děti a stejně sem ji to prala a radovala se s ni a denně sme probíraly příznaky a miminkovske věci apod. Chápu, ze to pro ni je těžké, ale mohla by se ovládat, ty za její neplodnost přece nemuzes.

@lucianaaaaa Znám to. Nejde o kamarádku, ale švagrovou. Oni se snaží minimálně 8 let, konkrétně ona pro to udělala fakt vše, poslední pokus IVF skončil zamlklým těhotenstvím. Nikdy jsem před ní nezmiňovala, že jsme obě naše děti počali hned, asi na to má pak člověk v její situaci radar nebo to řekl někdo z rodiny. Na komentáře typu: tak se mu něco stane, no. Vy si můžete udělat hned nový.. popravdě moc nevím, jak reagovat. Bolest to pro ně musí být obrovská, snaha našlapovat opatrně kolem je taky velká, na vztahu je to znát😐

Asi to nebude nejlepši kamarádka.....neboj časem si najdeš jinou....Je to normální,že se po dětem okruh kamarádu změní.....

@hani_na strašně mě mrzí, že se ji snažím podpořit jak to jen jde. O mem těhotenství se nebavíme. Nijak se nevystavuju, aby to bylo znát, ale samozřejmě bříško je víc a víc vidět a schovat ho je opravdu těžké.. ja vím že ji to mrzí.. mě taky, ale neříká se přece PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO?😔 snažím se byla neustále nad věcí, ale hormony se mnou cloumají v jednom kuse. Poslední dobou denně brečim, že TETA nemá radost 🥺 asi to moc prožívám..

@hani_na Tak to jsou komentáře na pěst ať to řekne někdo s 5 dětma nebo bezdětná. Na to není co odpovědět. Chápu, že je nešťastná a moc by si dítě přála, ale snad by měla mít trochu soudnosti.

Nepřebírej na sebe pocity za kamarádku, nenech se vtáhnout do její manipulativní hry, že by ses měla cítit blbě, protože jsi těhotná. Není to tvoje chyba, že ona nemůže otěhotnět.
Je to pro ni těžké, ale nedává jí to právo být na tebe hnusná a vyčítat ti těhotenství. Nezměníš ji, ona začala žít v pocitu oběti, cokoliv řekneš, nějak převrátí a vyčte ti to. Ona se s tím musí srovnat sama, nebo pomocí terapie, ale navrhnout někomu, terapii, tak tě pošle k šípku.
Myslím, že by ses měla vymezit vůči jejich poznámkám V rámci mezí slušně. např. požádat ji, když bude mít blbnou poznámku, ať nemá jízlivé komentáře, nebo ať se vyjadřuje s respektem k tobě. Možná to spustí lavinu výčitek, jak ji nechápeš, jak to má těžké a že je to vlastně sranda atd.

@lucianaaaaa Já tu kamarádku asi chápu - v podobné situaci je fakt psychika na tom fakt blbě. Já se ale v podobné situaci od těhotných stahovala, prostě jsem to nedávala. Nesnažíš se příliš být jí nablízku a ona to pak nedává? Možná by potřebovala být sama - nabízej, ale zkus se nesnažit, nevnucovat.

U mě to pak opadávalo po porodu, kdy jsem se snažila si ty děti kolem užívat, protože jsem si nebyla jistá, zda vůbec budou vlastní (nakonec se povedlo).

@merope pravě že jsem ji nabídla pomoc, když budeš chtit, ale nepřijde mi, že bych se nějak vnucovala v tom ji pomoc. Když napíše nebo zavolá, že chce abych šla s ni na vyšetření, tak jdu, ale samotnou by mě to nenapadlo ji říct, že u toho chci být..

Už jsem zkoušela se ji věnovat, tak aby se necítila na ten problém sama a teď ji dávám prostor, ale to jsem zas ta špatná že se vůbec neozvu. Nevím, kde najít tu rovnováhu v tom aby to bylo TAK AKORÁT 😔

@lucianaaaaa no u někoho to nebude nikdy tak akorát nebo dobře. U někoho je vždycky všechno špatně... nemá cenu řešit druhé.

Hlavně se nenech rozhodit😉

Ona se trápí, je frustrovaná a tak si ulevuje podobnými komentáři. Blby je, že nebere ohled na tebe. Ty na sebe ber ohled, zastaň se sebe. Řekni ji to co píšeš nám…

@lucianaaaaa Z mého pohledu, co popisuješ - tohle není dobrá kamarádka. Takto by se neměla chovat, pokud tě má opravdu ráda. To, že nejste manželé a oni jo, nemění nic natom, že má takto mluvit. Moc nevěřím tomu, že kdyby to bylo naopak, že by se vůči tobě chovala hezky. Já jsem se hodně poučila a vím, jaký člověk nemá v mém životě místo. A zrovna taková kamarádka (dle tvého popisu a ono i zároveň to může zkreslovat tvými hormony - třeba to naopak nevyznívá, jak to píšeš), tak u mne byto kamarádka nebyla. Ano, chápu, nedaří se jí. Někdy to leze na mozek, ale pokud je to ta "pravá kámoška", bude ti to přát a nebude mít kecy. Ba naopak by mohla být upřímná a říci - "Moc ti to přeji, jen je to pro mne těžké". Ty bys jí byla oporou a né tzv.závaží.

@lucianaaaaa Aha, ona ti říká, abys šla s ní vyloženě z její aktivity - a pak má podobné připomínky? To je skoro o tom si fakt nějak líp promluvit. Klidně že vy jste se taky snažili, nebylo to hned, že ji chceš podpořit, ale že toto nezvládáš a jak se to dá řešit.

@merope ano, zeptala se mě několikrát jestli s ni půjdu dr na vyšetření, že má strach co ji řeknou.. do ordinace mě sice nepustili, ale čekala jsem v čekárně, když mi řekla, že to nebude lehké a že dostala nějaké léky na podporu otěhotnění, tak jsem ji jen řekla, že určitě vědí co dělají a že musí věřit v to, že ji to pomůže a to jsem asi říkat neměla.. v tu chvíli to začalo “tyhle lživý kecy si nech pro sebe to nikomu nepomůže” .. a teď vlastně, když se bavíme o její cestě za miminkem a jen se zimním, že prostě to nebude jednoduché, ale že když bude myslet pozitivně, tak to zvládne, tak se to zpustí znovu. Hromady vycitek proč já jo a ona ne. Bojím se že když nic neřeknu, tak to bude špatně. Pokud řeknu že musí vydržet, byt trpělivá, pozitivní, tak ji v podstatě jen naseru. Upřímně.. já se taky chvíli soustředila na otěhotnění a v době, kdy jsem na to přestala myslet a přestala jsem to řešit a byla jsem asi nejvíc šťastná, tak to náhodně přišlo. Za mě to prostě nejsou jen řeči, ale pravda. Chápu, že to vidí jinak.. ale vysvětlit si to nenechá..

Mrzí mě to, chápu, že je to pro ni těžké. Ale nechová se jako kamarádka. Ty by ses teďměla jako kamarádka chovat sama k sobě a přiznat si, že jsi ve stavu, kdy jsi zranitelná a potřebuješ podporu a chování tvé kamarádky je pro tebe toxické. Pokud je pro ni těžké chovat se k tobě adekvátně tvému stavu, bylo by asi vhodné kontakt na čas přerušit. Možná k sobě zase najdete cestu, až s ní "nebude žádná sranda", protože bude těhotná také. Anebo ne a najdeš si kamarádky jiné. To je běžný běh života.

@lucianaaaaa Pokud se jí snažíš povzbudit a říkáš pozitivní věci, říkáš, že má být trpělivá, ona to může vnímat tak, jako že ji nechápeš, nebo že bagatelizuješ její problém. (I když ty se snažíš dělat vše, co můžeš, aby byla spokojená.) Když se na to téma dostaneš, tak místo vymýšlení slov útěchy, se jí zeptej, co máš udělat, abys jí pomohla, nebo jaká je tvoje správná reakce na její situaci a ona řekne, co chce. Minimálně by jí to mělo donutit se zamyslet, co od tebe vlastně potřebuje. Možná ani sama neví, co chce slyšet...

@lucianaaaaa Ahoj, těhotenství je emocionálně i fyzicky náročný stav...ale hlavně -není to tak často v životě. Takže to naprosto upřímně doporučuji neplýtvat energii na nějakou "kamarádku", která s tebou po porodu stejně utne kontakt, ale soustředit tu energii na sebe, miminko a partnera. Protože to co máš teď je poprvé a jedinečné v životě a NIKDY už to nezažiješ, tu možnost se celé těhotenství soustředit jen na to jediné miminko. Tak zvaž své priority, ať ti to není jednou líto 🙂

Z vlastní zkušenosti - i když jedny z těch nejbližších kamarádek otěhotněly a nám to chvilku trvalo, tak jsem si sice povzdechla, že se taky těšíme, az to u nás přijde, ale přála jsem jim to a radovala se s nimi...i když druhatko uz jsem skrz zdravotní stav odnosit nemohla a některá z kamarádek neplánovaně otěhotněla, tak jsme si sice pobrecely obě, že jedna chce a nemůže a druhá už neplánovala a stalo se...ale nikdy..nikdy by mě nenapadlo do nich nějak slovně narážet...nedávno jsem slyšela takovou pěknou větu, že člověk má na zádech pomyslný batůžek, do kterého si nabírá zbytečně moc,co lidi okolo o něm říkají a přitom ten batoh nese on sám, takže jen on sám rozhoduje,co si do něj pusti..tak vám přeji, abyste si do toho svého batůžku zvládala dávat co nejvíc pěkného a těhotenství si užívala a byla hrdou maminkou... a když to bude potřeba,tak kamarádku na chvíli i odstřihnout...oni nám lidi do života přicházejí a odcházejí a i to že jste kamarádky neznamená, že se vám cesty na pár měsíců nerozejdou, když to bude potřeba...a když se jim zadari, tak se ta cesta třeba zase vyslape 🙂

Tohle není kamarádka, ale vysavač tvé energie, samozřejmě, že je to pro ni nesmírně těžké, ale je to mega sobecké, že ti ,,vyčítá", že vám se poštěstilo a jí ne. Ty si takové smíšené pocity nezasloužíš, raduj se a pokud se neraduje s tebou, raduj se sama

@lucianaaaaa Kamaradka je smutna, zavidi ti a nedari se ji pres to prenest. Tim se pro tebe stava bohuzel toxickou.
Ve chvili co misto toho jak si s kamaradkou pokecas pripadne kam pujdete a co si date vymyslis, jak shovat brisko aby ho moc nevidela, tak to neni v poradku. S kamaradkou bych asi omezila kontakt. A protoze se mi v zivote nakonec vzdycky vyplati rikat veci tak jak jsou, tak bych ji to i - pokud se zepta - zcela otevrene rekla, jake mas pocity a jak to na Tebe pusobi. Ona se treba v prvni chvili urazi, ale pak mas sanci, ze se nad tim zamysli, sama si to prizna a tim to prestane delat a budes mit zase dobrou kamaradku. Nebo se jen urazi, rekne ti, ze ti tehotenstvi vlezlo na mozek a no, pak prijdes v zivote o cloveka, ktery asi nebyl tim, kym sis myslela

Kamaradka evidentne moc svuj stav nezvlada. Na jednu stranu jsou jeji pocity pochopitelne, presto je nepochopitelne, ze je takto suverene hazi primo na tebe kdyz jsi tehotna. Zda se, ze jsi jeji hromosvod. Ty si rozhodne nenech vycitkama zkazit tehotenstvi. Nemuzes za to, ze ji se nedari. A porad by ti mela tehotenstvi prat.
Na druhou stranu ony opravdu reci o tom jak ma byt pozitivni nepomahaji a nekdy to fakt nestaci a nedivim se ze na ni pusobi opacne, i kdyz to myslis samozrejme dobre.
Ja bych spis nez odriznuti od ni volila uprimne si promluvit (pokud citis ze to nebude pro tebe az prilis narocne). Nebo ji tve pocity napsat pokud se necitis na osobni rozmluvu. Ze bys ji rada byla oporou a utechou, ale ze i pro tebe je to narocne, protoze ji nerozumis a nevis jak reagovat aby ji to pomohlo nebo aspon nenastvalo, ale misto toho se citis provinile za sve tehotenstvi misto aby ses radovala a to taky nechces.

Měla jsem to podobně. Tedy v tom, že já otěhotněla na první nechráněný sex a má nejlepší kamarádka musela dlouho čekat. Ale byla to má nejlepší kamarádka. Radovala se se mnou a já smutnila s ní. Nic jsme si nevyčítaly, jen upřímně sdílely naše emoce, radosti i starosti. Ano, člověk se nedokáže naplno vcítit, nevím, jaké to je, když žena čeká rok a déle na dvě čárky. Ona zase nezažila naše komplikace po porodu. Ale snažily jsme se vzájemně být nablízku.
Myslím, že tvá kamarádka by teď potřebovala čas sama na sebe, zpracovat to, co se v ní odehrává. Ale i tvou upřímnost. Řekni ji, jak to cítíš.

@lucianaaaaa Mnoho let jsem se snažila otěhotnět a nepovedlo se. Když kamarádky přicházely s tím, že jsou těhotné, bylo mi moc těžko a hodně jsem toho nabrečela. Ale nikdy jsem jim to nedávala nijak najevo. Snažila jsem se usmívat a nedat svoje zklamání znát. Protože ony za to, že nemohu otěhotnět, nemohou. Jak už tu zaznělo, ulevilo se mi, když bylo dítě na světě a mám děti svých kamarádek moc ráda. Kamarádka má právo být smutná a i o tom s Vámi mluvit, ale to co popisujete, to bude hlubší problém. (Reprodukční kliniky mají svoje psychology, určitě by kamarádce nějaká terapie neuškodila, ale k tomu si musí dojít sama.)Nemějte kvůli tomu žádné výčitky. Snažíte se jí podpořit, ale ona Vás ne. Vím, že ta bolest je někdy nesnesitelná, ale nedává právo k takovému chování. A jen k těm radám ohledně pozitivity atd. Někdy je to v hlavě, často ne... A opravdu takové povzbuzení hodně bolí a moc nepomůže. Těžko pozitivním přístupem zrychlí třeba manželovy spermie 😉.

@lucianaaaaa Tak to není úplně nejlepší kamarádka. Nebo už teď prostě nebude. Bude si muset najít jinou, se kterou bude moct pomlouvat matky, tak to prostě chodí. Z toho, co píšeš, trošku chápu, proč se jí snažení nedaří, ony jsou prostě věci mezi nebem a zemí, kde je to ale o pokoře vděčnosti za to, co mám.

@lucianaaaaa popravdě řečeno to, co mě napadlo první bylo "tak takhle neotehotni nikdy".
(A pokud si děti vybírají kam se narodí, pak by to bylo i logické, že radši půjdou tam, kde není ten tlak 😁😁😁 a i kdyby ne, i tak je fajn si představit, že si to vybírají 😁)