Pamatuje si, jaké to bylo, když jste byly těhotné?

Pamatuji si to a bylo to nejhorší období mého života....obě těhotenství jsem prozvracela a byla jsem maximálně nepoužitelná 🤦

Pamatuju si obě těhotenství. Vzdy jsem to nesnášela. Bylo to nepříjemné, omezující, vždycky jsem byla ráda že to mam za sebou

Pamatuju všechny tři. Takový mix totálního štěstí z hormonálních koktejlů a konající mimca a totálního zpruzeni z obr břicha, bolesti kostrce, pálení žáhy atd atd 😀

Celý to bylo krásný, vymodlený. Užívala jsem si veškerý pohyby a brala to jako zázrak. Asi je tím, že jsem neměla žádné nevolnosti, žádné problémy a že v noci se spalo i v bříšku 🙂 těším se na další těhotenství, ale zároveň si říkám, že takhle v klidu to asi už nebude 🙂 proslulá věta " už nemůžu" zazněla až den před porodem, když mi břicho trochu spadlo níž. Do té doby jsem běhala jak laňka.

Jo, byl to humus 😂

U první nečekaný, neplánovaný, ale šťastný a bezproblémový. Ke konci uz tak trochu pocit à la hroch a potíže s tlakem a přenášení... druhý plánovaný, čekaný. U obou nevolnosti, tvrdnutí břicha, magnesium...Ale krásná pleť a vlasy, moc mi to slušelo.Na dnešní dobu je mám relativně brzy a jsem ráda, když vidím, co je s tím problémů v pozdějším věku 🙏🙏🙏

Krásný vlasy, kůže, skvělá nalada, hodně odpočinku, strašná chuť na sex a avokado, kafe😁 Příjem v Podoli na nadstandart a uleva, ze mužů byt sama na pokoji. Těhotná září - červen. Top⭐️

Bylo to fajn, pamatuji si jen ten skvelej pocit, že tam je. Jasně, nějaká unava, bolení SI skloubení, obavy, všechno bylo, ale radost byla hlavní a trvalá emoce.

Obě těhotenství si pamatuji, všechny pocity... bylo to krásné, první těhu bylo mým nejkrásnějším obdobím, nic mě nebolelo, neustále hormony štěstí, malá docela spala, občas se zavrtěla nebo pošimrala, no úžasný pocit 🙂 Doteď si to vybavím. Syna už jsem si užívala méně (protože jsem byla zaměstnána dcerou a on navíc víc řádil), ale taky si vybavím ten pocit, opět štěstí, bez neduhů, jenom chutě byly jiné než u dcery. Krásný pocit mít někoho stále u sebe, jakoby v objetí. A konečně jsem měla krásné hustší vlasy (mám jinak pár jemných chlupů). Jediné, co mě štvalo, bylo oblékání x vrstev oblečení v zimě s pupkem (syn lednový) v úzké předsíni a do toho oblékání 2,5r (letní) dcery, uch.

Ahoj, pamatuji, bylo to za mě nejhezčí období. Nikdy jsem nebyla tak klidná a v pohodě jako v těhotenství. Měla jsem hezké vlasy, pleť, byla jsem v pohodě, užívala jsme si to. Teď když si, zpětné vzpomenu, užívala bych si to víc, Ikdyz co je víc? V tu chvíli jsem si to užívala jak jsem jen mohla. Ze začátku jsem se sice bála aby bylo všechno v pořádku, ale těhotenství a celkově porod byl ten nejhezčí zážitek v životě. Náš chlapeček má 10 měsíců, uteklo to ani nevím jak. Co mě ale mrzí je, že jak se říká, zapomenete na bolest při porodu... Mě přijde, že zapomínám i to hezké kolem porodu, občas se zastavím a vzpomínám jaké to bylo, už to není tak intenzivní jak pár dní po porodu, což mě mrzí,ale díky za fotky a videa na které když, koukám, tak brecim dojetím. Krásné svátky přeji a hlavně zdravíčko 💋

Ano, ten horor si pamatuju naprosto přesně 😁😁

Pamatuju 🙈😂 Nejdřív bolesti zad, že jsem málem lezla po zdi, nevolnosti ještě na konci druhého trimestru, v životě jsem neměla horší pleť, GDM, takže přísná dieta, v noci jsem spala ve dvouhodinových intervalech... Rozhodně to nebylo nejkrásnější období v životě 🤦‍♀️😂 Ale i přes to si pamatuju ten pocit, že je malý uvnitř mě, že je naprosto závislý na mě, že ho můžu ochránit tím, že dávám pozor na sebe... A potom se narodil a já měla pocit, jakoby se tohle pouto nějak přetrhlo. Najednou tady bylo tohle rozkošné miminko, které většinu bdělého času prokřičelo, já nevěděla, co chce, kojení nám nešlo, nepřibíral, já poporodní komplikace... V tu dobu mi strašně chyběl ten pocit, kdy byl mojí součástí a já věděla, co se mu líbí nebo ne 🙈 Prostě totální cizinec. Teď má skoro 11m a je to ta největší láska mého života ❤️ A většinou už mám pocit, že vím, co dělám 😂😂

Já jsem měla všechny tři těhotenství v pohodě. U prvních dvou jsem si užívala všechno, našla jsem si nové kamarádky v té době,pravidelně cvičila, plavala,chodila na kurz, při třetím jsem se vdávala, pak jsem byla na neschopence,takže kontaktů minimum,ale zato děti v 1 a 2 třídě,takže jsem se nenudila. Porody krásné, rychlé, kojení nám šlo.. Náročnější bylo šestinedělí s prvním,ale jinak nic. Přesto je to období náročné, fyzicky, psychicky, a popravdě teď v 38 a po třech dětech už mám úplně komplet splněno a tužby si něco z toho zopakovat nulové.

Pamatuju, kdyz jsem byla tehotna, bylo to velmi podobne domu, kdy jsem tehotna nebyla, jen jsem mela vetsi tvrdnouci bricho a v noci me budily krece do nohou. Jinak, ze ten cas s detmi leti, je proste fakt. To me mrzi mnohem mnohem vic nez ze jsem nejakej specialne nevnimala, ze jsem jako sud. Ale jsem moc rada za technologie. Ze si obcas, kdyz uspim smecku, muzu sednout, prohlizet fotky, pustit si videa.

Moje těhotěnství byla jako noční můra a stravila jsem ho převážně na WC nebo v posteli. po porodu zdravotní potíže, pak zápas s kojením, který jsem teda vyhrála a co nekojim, tak si malou strašně užívám a sme spokojené obě 🙂

😅 Já tedy spis doufám, že většinu těhotenství taky zapomenu. Bylo mi dlouho hodně moc zle. Migrény apod. V pohodě sem byla asi měsíc (v 8 měsíci) a v 9 to bylo taky peklo. Nemohla jsem spát, hrozně me bolel spodek, čurala jsem asi každou půl hodinu, zácpa neskutecna. No jako peklo 😂…
Ale ten pocit, když malá kopala a komunikovala jsem si s ni sama, na to vzpomínám rada ❤️

Já byla v pohodě.... Jenom jsem žrala a žrala. A přibírala 😂 nic mě nebylo, nevěděla jsem, co jsou nevolnosti. Každopádně to byl opruz.

Zažívala jsem to přesně před rokem, a i když bylo těhotenství pro mě hodně náročné nejen fyzicky, ale i psychicky, bylo to to nejkrásnější období. ❤️

Jsem 3měsíce po druhém a bohužel pamatuju a doufám že jednou to zapomenu. Prvni těhu bylo krasný, naivně jsem se na jiný stav těšila, ale byl to horor, 9měsíců jsem jen přežívala ze dne na den. Nikdy vic.

Pamatuju si všechny 4
Měla jsem štěstí a všechna byla bezproblémová
Proto taky máme tolik dětí 😃

Já si to vždy zpětně dost idealizuji, ale jakmile jsem v tom, tak pak se rozpomenu, jo, tohle už znám, sakra, já doufala, že tentokrát to bude jinak, lehčí... Jsem celkem nepoučitelná, jako vzpomínám si, jak jsem si v těhotenství mnohokrát říkala, že fakt už stačí, jenže pak porodím a jak se mi uleví, je mi dobře (mohu svobodně dýchat a nemusím spát jen v jedné poloze, ve které se taky nedá spát a td a td.), tak hnedle na vše vzpomínam jen pozitivně 😃

Pamatuju. První asi 4,5 měsíce problitý. Do toho jsem chodila do práce, byla jsem jak zombie. Nic nepomáhalo. Kolem 18 týdne to skončilo. Pak mě začalo bolet podél žeber, nemohla jsem dlouho sedět. No a ke konci bolest v tříslech, že se mi i blbě chodili. Ale když malej kopal, tak to bylo krásný☺️

Na to se nedá zapomenout a je to 10let. Co 10minut jsem zvracela, nemohla jsem jíst a nikam jezdit. Byla jsem jak meloun. Píchalo mě tam dole, jak kdyby měl kluk vypadnout a furt jsem říkala, že tohle těhotenství nedám. Když ve 33tt začaly kontrekce, tak jsem si říkala, konečně je to za mnou. Ne, děkuji...už nikdy více.

Jo, tuhle jsem si dala čočku, pak se mi něco převalilo v břiše, a úplně mi naskočilo, že začíná kopat 😂

Třetí děsný !!! Hrozně moc kilo nahoře,oteklé všechno ,inkontinence .... Už nikdy.

Třikrát jsem potratila, čtyři děti mám, v podstatě si tak nějak pamatuji každé to těhotenství, i když jsem o něm věděla třeba jen pár týdnů. Ta úspěšná byla vykoupena docela utrpením, poslední dítě neplánované, aktuálně pětileté.