Dilema. Nebyla jste některá v podobné situaci?

@rnika Ano, já vím s tou antikoncepcí...Já prostě nechci hormony (ani tělísko, prášky, naplast...), takže jsme to řešili takhke s tím, že manžel půjde na vasektomii....No a stalo se tohle....S tím minimem sexu a navíc kondomem na konci jsem to prostě nečekala. :/ Ale vím, že stačí někdy i kapka...:/ Musíme to ještě pořádně promyslet, měla bych být teprve 4tt, takže čas.....Ale obě varianty mě trápí. :( Právě že s malou budou ti doktoři pořád, má to na celý život...Ale snad toho bude méně časem. Mě teda hodně děsí, že se něco zase nepovede....Kdybychom se nakonec rozhodli, že si to necháme, požádala bych o všechny možný geneticky testy....i když jistota není nikdy.

Syn má taky problémy dlouhodobé i když prognózy velmi dobré, ale bude vždy potřebovat větší pozornost. Každopádně jak jsem psala... mladší ho neuvěřitelně táhnul i v pohybu i v mluvení... prostě, já nelituji toho, že je máme a to že jsou takto rychle za sebou mi přijde jako velké plus. Jinak rozumím, mám to stejně, také nechci ani prášky ani tělísko... takže my máme otevřenou možnost ještě jednoho miminka a pak půjdu já nebo muž na zákrok. Protože já bych na potrat nešla 😉 Jinak strach o děti a zdraví bude celý život a na těch genetických testech se dá zjistit většina, ale samozřejmě ani to není 100% A ještě pokud je to takto brzy, tak to může i příroda vyřešit sama.

Vezmu to z jiného konce, citoveho. Já jsem vždycky tvrdila, že bych potrat zvládla bez problémů. Naštěstí jsem to nikdy nepotřebovala. Teď se mi narodila druhá dcera a já jsem úplně zblaznena do toho miminka. Takže teď si myslím, že bych potrat nezvládla a vycitala bych si to do konce života. Ale já bych ráda i 3 děti. A taky si říkám.. Mám dvě zdravý dcery, má cenu to pokoušet ještě jednou? Chápu Tvé obavy a úvahy, ale potrat bych prostě nedala, když už by se tahle situace stala. Asi by to byl ficak, tak brzy po sobě, ale zase by si do budoucna vyhrály..
A k tomu autu a dovolené.. Už mi přijde jedno, jestli 5 nebo 6 míst.. Podle mě je zlom mezi 2 dětmi a víc.
Peníze děti stojí.. Ale žijeme jen jednou, co si doopravdy od života přeješ? Když na tom nejste bídně, tak toho bych se taky nebála. Nejen milionáři si pořizují více dětí.
Jsem tedy jednoznačně pro si ho nechat. Ale samozřejmě, je to na vás. Moc Vám držím palce, ať se rozhodnete dobre a pak přeji hodně sil 🍀🙂

@rnika Právě si říkám, třeba to příroda rozhodne za nás.... Nicméně do dvou týdnů se nějak rozhodnout chci....

@nazka Já se ohledně toho potratu bojím, že bych si pak vyčítala, že to třeba mohlo být úplně zdravé dítě.... Nevím...To asi žádná žena dopředu neodhadne, jak se bude cítit....ale určitě ji to nějak poznamená, to je jasný. Hlavně mi od včerejška furt běží hlavou, že některý ženy na ty dvě čárky čekají i xx let, zaplatí tisíce...a někdy nic. A my takto.... Život není fér.

Ano přesně.. Kolem mě hrozně párů bojuje s těhotenstvím, nedaří se, jdou na ivf a mám i dva páry, které prostě děti mít nemůžou. Další, kolegyně z práce si adoptovala chlapečka. Takže pro mě je to dar. Ale na druhou stranu, pokud by to třeba někoho ohrožovalo na životě, atd, tak to beru jako nejlepší řešení.
Achjo, vůbec Ti nezávidím rozhodnutí, fakt moc držím palce. Dej pak vědět, jak to dopadlo u vás.
Jestli půjdeš na potrat, musíš to brát, že v tu chvíli to bylo nejlepší řešení a už se k tomu nevracet. A jestli si miminko necháte, bude to mazec, ale příjemný 😁 babička měla dvě děti po sobě 18m a ten starší už v 10m.chodil,oba divočáci, takže si užila, ale neměnila by.

Ahoj. Já mám holčičky 15 mes od sebe. Mladší je ted 3 týdny. Taky to pro nás byl sok, bydlíme na malem nájmu a dostavujem domek. Cele těhotenství se casove krylo se stavbou.. Bylo toho moc. A ještě bude. Ale pro me to je Mega dar, protoze na první dcerku jsme čekali 5 hnusných let, ivf, samovolny potrat. Nic se nedařilo. Fuj nikdy více. Jsem ráda za 2 deti, i když to bude fofr. Držím palce, ať se rozhodnete Dobře pro vás... nemate to jednoduchý

Má vám to něco dát a něco vás to naučit 😉 Těhotenství a zdravé dítě je požehnání, nikdy vám nikdo nic nezaručí, my přišli o miminko ve 23.t. a první donošené přišlo až ze čtvrtého těhotenství. Držím palce!

Dite je dar!!! a my nemame pravo rozhodovat o tom zda bude zit nebo ne..doufam ze se rozhodnes nejit na potrat!!!

@marketka_m Není to jen moje rozhodnutí, mám i partnera.... Rozhodnutí bude společné.

@majina89 Tak držím palce, ať to zvládneš. 🙂 Je jasný, že po tom IVF jste v něco takovýho ani nedoufali. my před malou praktikovali přerušovanou soulož strašně dlouho a to bylo sexu strašně moc. A nic. Malá teda byla na první pokus. A teď jsme brali kondom na konec. a stejně. Kdybych to věděla, snad bych i šla do těch nenáviděných hormonů, než by se vyřídila ta vasektomie. Ale je situace jaká je a my to nějak musíme vyřešit. Asi největší otazník bude ta stránka finanční a bydlení.

Zkus se na to podívat jinak - jaká je šance, že budeš litovat, že jsi na potrat nešla, pokud nepůjdeš? Myslíš, že až ten uzlíček budeš držet v ruce, budeš litovat, že tu je?

A jaká je šance, že budeš litovat, že jsi šla? Až malá bude evidentně toužit po společnosti vrstevníků, doma jen starší sourozenci a ty budeš vědět, že mohla mít jen o rok mladšího sourozence = parťáka do nepohody, na blbnutí, na svěřování se s trably,... Navíc teda co vidím kolem, tak pokud jsou děti dvě, tak už od malička je to prostě "dvojka", máš míň starostí s vymýšlením aktivit, protože se zabaví společně, pohrají si, nemusíš dokola stavět z Lega, oni staví spolu a vlastně tě tolik nepotřebují.

Podle toho, jak to popisuješ, bych na potrat nešla.

Jinak jo, jsem ovlivněná tím, že jsem za // na testu zaplatila odhadem přes čtvrt milionu.

Pokud takhle váhas, tak potrat nedáš a vnitřně to dítě chceš, jen si to odmítá s připustit. Jinak jestli té to uklidní.... Žijeme na placu 6x3, 5 metrů. Máme tu narvané dvě postýlky, vedle toho jídelní stolek, kuchyňskou zidli, linku, k na, židličku, pro starší stoleček a židličku co jsou nízko, protože u stolu se teď nevejde a naši manželskou posteo..... Prostor na, otočení se na podpatku a máme tu dvě děti. K tomu neustále problémy se sousedem a lidmi že kolikrát lituji, že jsem se do takového prostředí vůbec přistěhovala, kolikrát mám těžký deprese, že lituji, že jsem se vůbec narodila. Finance, no tak jako jsme závislí na příjmu živnostníka, takže podle toho se, musíme přizpůsobit a není to vůbec jednoduche. Hlídací prarodiče nefungují, takže na mě visí, všechno komplet 24 hodin denně a děti mám od sebe 22 měsícům to už není takový rozdíl od tvého případu. Leží na mě děti, domácnost, handrkování se s místními bez mozky, řešení nas chválu, problému a k tomu mám teď rozbité auto, stará Skořepová kde opravy budou dražší než jezdit na kole. Takže budu odkázána na manžela, který při výkonu své práce se jede domu spíš vyspat a 7 místně auto kupovat nemuzeme. Pranentne nespím a bolí mě hlava. A přesto vím že potrat bych nedala, když ty, svoje koceny vidím, je to neskutečný. Jo a druhé dítě jsme taky, museli, rozcvičovat, jezdit na ryb, ale to už je snad dobre.

Sedněte si s manželem a proberte to, vaše obavy a pocity, jeho obavy a pocity. Potrat není lehký, zůstat pak s dvěma dětmi, které vyžadují neustálou péči sama, také ne. Vy sama znáte sebe a manžela nejlíp, kdo co ústrojí nebo ne.

@orisek56 no taky nic easy....Manžel je pracovně často pryč, i několik dní....A jeho rodina (rodiče a sestra a rodinou) jsou 150km a moje rodina 300km. Takže taky žádná pomoc. Max občas jedni sousedi, který malou i dcery manžela berou jako vnoučata, pac svoje nemají. Ale to fakt můžu využít občas že....No a finance: teď skrz koronu manžel byl doma na 80% platu a jako bonus byl 14 dní v nemocnici, protože prodělal lehkou mrtvici a ještě dalších min 14 dni bude na nemocenské. A to taky ty finance dost ovlivní....Jako nejsme na tom nijak blbě, ale zase milionáři taky ne. Malá je jinak až na to zdraví extrémně hodná: krásně spinká, papá, vydrží si hrát sama... Jenže každý dítě je jiný že....
No, bude to těžké..

@syslounek Určitě to proberem....Teď na to není akorát čas a prostor, máme do pátku jeho děti, nejsou ve škole že. Tak se teď s ex střídají. Ale už to ví, tak o tom Iva přemýšlíme zatím sami.

Nechci byt zla, ale pokud probirate potrat, bylo by vhodne si na to najit cas spis driv nez pozdeji. Z tech par bunek se brzy stane zarodek, ktery prokazatelne reaguje v deloze na snahy o odstraneni. Ja bych tedy urcite radeji sla na potrat v 5 tt nez treba 8tt, ten rozdil mezi tim, co uz budes mit v brise je veliky. Obecne se priklanim k tomu, co je psano vyse, ze sama mas jedno miminko a mohlo by te to brzy mrzet, zvlast, pokud by ti interrupce zpusobila nejake trvale problemy, taky by sis to jako spousta zen mohla cely zivot vycitat. Ale jak pises, je to samozrejme vase spolecne rozhodnuti, i kdyz na tobe zalezi preci jen trosku vic, protoze je to tve telo a tva psychika. Ja osobne jsem proti potratum, pokud k nim neni zavazny duvod, napr. zdravotni (coz tobe samozrejme muze byt jedno), ale za me - hlavne se rozhodnete co nejdriv.

Ať se rozhodnete jakkoliv, dobře to doma proberte, je to těžké rozhodování ať tak, nebo tak. Já osobně jsem spíš proti potratům, aleje to na každé z nás. Vše, co píšeš, jsou spíš materiální důvody a ty lze vždycky nějak pořešit 🙂 Držím palce, ať se rozhodnete k budoucí spokojenosti všech 🍀

Potrat a přístup k němu považuji za největší triumf krystalického zla v dějinách. Pro mne není žádný obhajitelný důvod. Jaký může být svět, když máma odmítne dítě a rozhodne se ho usmrtit. Hned na začátku. To už by byla lepší adopce, ke které paradoxně většina nemá odvahu. My jsme s bráchou o rok a je o super. Stejné problémy radosti, kamarádi,..
Mám první dítě taky náročné, péče ve všech oblastech, ale s bráškou se tahají dopředu, taky třeba se dělit, ustoupit, apod,..se naučí lépe se sourozencem. Je to občas vysilující, výsledky nejsou hned, ale přesně tohle je to životní naplnění. Ne zdánlivá pohoda, materiální dostatek, každoroční dovolené, apod.
Děti rychle vyrostou, ty z předchozího vztahu jsou už větší, navíc mají i mámu.

A proč jsi teda neměla antikoncepci? Já další mimi taky nechci, ale kdyby mi ho osud nějak dohodil, tak bych na potrat nešla.

@klokanka31 Po porodu bylo všechno strašně stresový - sami doktoři, vyšetření...Na sex nebylo dlouho pomyšlení. Pak manžel chtěl začít řešit tu vasektomii, ale přišla korona..... hormony jsem strašně nechtěla, možná holt měla....Jak jsem psala, za toho půl roku jsme spolu spali tak 5-6x? A vždy si na konci vzal kondom. Ale holt tam asi nějaká kapka utekla....

Tak asi mimi chce k vám... 😀

Kondom na konec = nechraneny sex 😉

@bonavoxa no nevím... Těhotenství přece může negativně poznamenat tělo i duši, nedovedu si představit podstupovat to a pak to dítě jen tak někomu odevzdat. Právo na interrupci by podle mě určitě mělo zůstat zachováno, ty ženy bych rozhodně nesoudila, nemám jejich hlavu na krku, abych věděla, co prožívají. "Nehody" se prostě stávají (a budou se stávat, i když jsou ti lidi dospělí, mají s tím počítat, bla bla bla) a ne každý je nastaven na to, omezit své pohodlí (nebo si tam dosaď jakýkoliv jiný důvod), aby pečoval o někoho dalšího. Já osobně jsem prodělala pouze potrat spontánní (který jsem si opravdu nepřála) a na interrupci bych nešla, ale chápu, že někdo to má jinak. Následky si přece ta žena ponese sama, je to její rozhodnutí.
Jo a to, že děti rychle vyrostou, bych já osobně neřekla. První rok se starším synem byl nekonečný, minuty se vlekly jako hodiny a jsem fakt ráda, že je z něj už tříleťák. Prvních pár měsíců jsem měla často pocit, že bych si měla asi jít lehnout do Bohnic, moc dobře si na to pamatuji. Nikdy bych to období už nechtěla vrátit.

@blackhole Souhlasím, že každý si ponese následky svých rozhodnutí. Svobodnou vůli máme ostatně ve všem. Nesoudím maminku, jen odmítám potrat. To už je pro mne za hranicí, rozhodovat o životě někoho jiného. A lehké není nic, lidi, kteří ,,nejsou nastavení" omezit svoje pohodlí....to asi z podstaty většina, ale dá se s tím úspěšně bojovat. Důvod nemusí být v podstatě žádný, když je to ,právo"...a to je moc smutné.

@bonavoxa je moc smutné kolik na světě je potratů... :( jak píšeš.. souhlasím.. také odmítám potrat.. nemáme právo rozhodovat o životě někoho jiného...ach joj..

První dvě děti mám 12 měsíců od sebe, bydleli jsme v malinkém "bytečku" u mých rodičů v patře. Nebyl to žádný ideál, druhorozená dcera měla jednu dobu kvůli stísněnému prostoru v ložnici za postýlku výsuvný šuplík, co se přes den zastrčil pod postel. Dneska máme s manželem ještě další tři děti, celkem tedy pět. Neboj se, tyhle problémy (auto, bydlení apod.) se dají řešit, člověka jen zpravidla ta řešení napadají, až když to skutečně řešit musí.
Lituji, že má tvé prvorozené zdravotní problémy, to musí situaci určitě komplikovat. Ale ačkoli to neznám z vlastní zkušenosti, myslím si, že je pravda, co tu několikrát padlo - že mladší sourozenec potáhne toho ne zcela zdravého sourozence svou vitalitou, svým příkladem. A brzy si spolu úžasně vyhrají. (A to ani nemluvím o tom, jaké dobro to je do celého dalšího života, mít blízkého vlastního sourozence.)
Jsem si jistá, že volby nechat si děťátko vyrůst pod srdcem, dát mu život, vidět ho vyrůstat a milovat ho, že této volby litovat nikdy nebudeš.

@bombat Ty jo, roční rozdíl je fakt mazec....To bys je mohla mít narozený i v jeden rok, kdyby byl jeden leden a druhej prosinec. :D To muselo být hrozne náročné....

Včera večer jsme měli první krátkou poradu, kdy jsme si řekli navzájem pro a proti a manžel se kupodivu nebojí o peníze, ale o ty logistický a praktický věci (auto, bydlení - ne z důvodu financí ale že tady, kde bydlime, se větší barák snahi hrozne těžko), pak se bojí toho, že teď prodělal tu lehkou mrtvičku, takže jeho zdraví už není jak "za mlada" (je mu 44) a taky toho, že malá bohužel hodně náročná kvůli těm doktorům - hlavně časově. Předpokládám, že do konce týdne to nějak rozseknem....