Třetí dítě. Proč jste se vy rozhodly / nerozhodly?

@kevi1 Asi moc neporadím, protože řeším to samé. Mám podobně staré děti jako ty a také cítím, že nejsme kompletní. Dost z těch tvých ALE mám taky. Mám tedy páreček, takže tužba po jiném pohlaví mě ani tak netíží, ale mám tak nějak zafixováno, že chci tři. Přitom ty racionální důvody proč NE, převažují. Finančně bychom to také zvládli, ale kdo ví co bude? Vidím, že jak jsou děti malé, skoro nic nestojí. Ale to se jednou změní.
Velké PRO vidím v tom, že tu jednou budou pro sebe, až my tu nebudeme. Už teď vidím, že se mají rádi a to jsou ještě maličké.
S těhotenstvím jsem také v pohodě, měla jsem obě krásné a porody taky úžasné, jen mi asi zůstaly trvalé následky. 🙂 U tebe těhotenství nemusí probíhat stejně jako to minulé, může to být lepší anebo horší, to nikdy nevíš. Ale vem si: Co to je 9 měsíců utrpení proti celoživotní lásce dalšího prcka? 🙂

bohužel já nejdu ani do druhého, jsem ráda, že to těhotenství bylo za mnou. Bylo mi strašně zle do 7. měs, nefungovala jsem, mdloby, hlavyy jak střep, zvracení několikrát denně, celková slabost..Po porodu jsem se strašně dlouho hojila, otoky nohou jako blázen. Jsme bez hlídání komplet a musím myslet i na tu horší variantu, jak bych to zvládla no.A hlavně jsme oba rádí, že malá je už větší, pojedem na svou první dovču a je celková volnost, oproti tomu, když byla malá kojené miminko a neustále na prsu a o nocích ani nemluvím

@jjasmina ja som grcala aj v porodnici, takze ta chapem. Tehotenstvo bolo pre mna peklo na zemi, fakt som si prvy trimester myslela ze ma dieta zabije a neprezijem to. Potom som uz aspon nieco pojedla, takze som nemusela chodit na kapacky, ale uspesne som sa pregrcala az k porodu. Pridem si jak masochista, ze to zvazujem znovu.

@kevi1 Já asi nemám zájemuž právě, no u me to začalo 9-10tt a drželo se to dlouho, jsem byla fakt na pokraji totálního vyčerpání a napokraji smrti fakt 😀 Doma dítě mám a opravdu nevim jak to dala, kdybych si tím musela projít znovu popravdě a musím říct, že opravdu žádná citlivka nejsem

@kevi1 mít tři děti je fajn, ale co si budeme je to náročné. Jiné pohlaví to být nemusí - máme třetí holku. Ale vís co je nejhorší? Všechny racionální důvody říkají, že tři stačí a stejně mám v hlavě myšlenku jestli bychom nezvládli ještě jedno a to jsem kolikrát z těch třech úplně vyřízena a jsem o dost starší než ty. Ale jinak se mi líbí tvé posuny 😁

@kevi1 neporadím, jestli jít či ne, momentálně si taky nepřijdu kompletní a deti mám o kousek starší...
Ale ještě teď si u tebe pamatuji jak ses prozvracela až k porodu (ja zvracela jen prvni 3mesice a to byl horor) a jestli to dáš i potřetí tak teda klobouk dolů 👌

Já to měla stejně, nepřišla sem si kompletní, chtěla sem zkusit holčičku, tak sme do toho šli. Je to náročné, muž má časově náročnou práci, takže ještě v den porodu a hned po návratu z porodnice sem byla v plném zápřahu, nemohla sem si dovolit povolit, půl dne ležet jako třeba u prvního dítěte. Mohla sem být ráda, že se třetí těhotenství obešlo bez velkých nevolností nebo třeba krvácení jako u druhého dítěte, kdy sem musela ležet, u třetího bych prostě logistický nemohla :D takže sem měla štěstí, že průběh byl v pohodě 🙂 jinak je to náročnější, zatím se to dá , ale malá je fakt hodné nenáročné dítě, být jako druhý syn, který nespal, nedal se odložit a nevím co, tak by mě asi kleplo :D ale stojí to za to, mám tu vysněnou holčičku , tak mi to stojí za vydání trochu te energie navíc :D

@kevi1 jak kdybych četla sebe😂 Odpověděla sis sama v části o cestování - protože v ostatním jsou to opravdu jen subjektivní důvody, které se normálnímu člověku prostě honí hlavou. Ono se to cestování totiž prodraží opravdu výrazně. Není to jen o letence navíc. My v podstatě nedokážeme existovat standardně protože naprostá většina ubytování je počítaná na 2+2, tudíž téměř všude musíme brát 2 pokoje, resp. větší rodinné apartmány, resp. celé baráky. I doprava v zahraničí, kde je člověk odkázaný na taxi, případně půjčovnu leze do peněz, páč běžný taxík vás neuveze, takže buď něco většího, nebo jednou jsme měli dokonce takový ten shuttle van😂 Kvůli třetímu jsme kupovali nové auto i doma, což byla v našem případě výrazná položka (Q7). Časově je to samozřejmě taky náročnější, ale to se vše dá zvládnout, zvlášť, když tatínek není jen statista, ale rodině se věnuje👍 Finanční nářez je to i v běžném životě, ale pokud vás peníze netlačí, tak to žádné drama nebude😉 Kdybych byla mladší, tak si klidně střihneme ještě 4., ovšem poslední jsem rodila v 37, takže už fakt nehrozí😂 Na vašem místě bych klidně do třetího šla😎

@kevi1 ahoj, mám tři děti, čtyři těhotenství za sebou, porody v mých 33, 35, 37 a 39. U nás třetí nebyla ani volba jako skutečnost, ze které jsme byli překvapeni. Velmi mile, mám vysněného kluka. Z me zkušenosti, každé další těhotenství bylo horší a horší. Těhotná jsem byla čtyřikrát, takže jsem věděla, že potrat ani omylem. Druhé těhotenství šlo, u třetího jsem si myslela, že mám nějakou těžkou chorobu jako agresivní forma rakoviny apod. (Než jsem přišla na to, že jsem těhotná.) Příšerná únava. Naštěstí byť normálně trpím na zvracení, tak byl klid. A čtvrté bylo psycho, únava, skriplo se mi něco u páteře a tak jsem doslova za sebou táhla jednu nohu. Tedy těhotenství bytostně nesnáším, klidně bych rodila za někoho, kdo by si to se mnou vyměnil. Porody mám dlouhé ale pohodové.. Zavinovani dělohy s každým dalším je také horší, ale myslím si, že ve všem ještě hraje roli věk. Přeci jen máš o víc jak deset let míň. Já kdybych se měla rozhodnout znovu, tak bych třetí brala. Finanční nevýhody: třetí dítě je levné, jediný problém je v autě. Je třeba koupit nové, optimálně sedmi mistne. Protože, co když poveze ještě někoho - kamarády, babičku atd. Tyhle auta jsou dražší. Ojeté půl miliónu min. Jedinou nevýhodu, kterou vidím já je, že se chtějí tulit všichni a ležet vedle mě všichni. Takže, kdybych měla čtvrté tak to bych jako na něm ležela? To jsem sepsala dle mého nevýhody. Výhody si myslím musí každý najít sám. Já třetí jen doporučuji. Není na světě nic tak naplňujícího jako mít děti.

Jé tak to mě překvapilo 🙂 já měla podobné pocity při rozhodování ohledně druhého, ještě teď, když končím 6. měsíc, nejsem úplně rozhodlá, jestli to chci 😂 spíš si někdy říkám, proboha, cos to udělala 😁 ale samozřejmě to myslím spíš ze srandy, akorát mám trošku strach, jak to zvládnu, někdy mi dává zabrat i ta jedna naše holka... Ohledně těhotenství, první byla naprostá hrůza, myslela jsem, že je po mně, že to nemůžu přežít a nikdy to neskončí, podruhé mě to hodně brzdilo, co když to bude znova takové, jak to udělám s dcerou, jak se o ní postarám... No je to o dost lepší, zvracení tolik nebylo a celkově je mi líp, ne že bych si to vyloženě užívala, to fakt ne, spíš přežívám, ale není to taková tragédie 🙂 porod budu mít druhý císař, jsem rozhodnutá pro sterilizaci, protože vím, že další děti už ne, "naštěstí" prý čekáme kluka, takže se cítím už teď taková naplněná, navíc už nic z toho zažít opravdu nechci, finančně bychom taky víc dětí nezvládli, já ani nejsem úplně ten mateřský typ, který potřebuje hromadu dětí, dvě pro mě byly vždycky maximum a jsem šťastná, že je budu mít...
Rozhodla jsem se díky tomu, že mi došlo, že nechci, aby malá byla sama, chtěla jsem aby zažila to, mít sourozence jako jsem měla já, když jsem ji uspavala, tak jsem čím dál častěji přemýšlela, že by bylo krásné mít dvě takové zlatíčka... Navíc jsem i věděla, že manžel by dvě děti moc chtěl, že je to na mě a stačí jen říct (a taky to tak i nakonec bylo😄)... on by možná někdy bral i třetí, ale já vím, že na to nemáme v žádném ohledu, naštěstí to chápe a druhým končíme... Snad mě to tedy časem nepřekvapí 🙂

A tobě držím palce, aby ses rozhodla správně, nechala bych to chvilku uležet v sobě, ale u vás to vypadá dost dobře na třetí, podle toho, co píšeš, takže si myslím, že to klapne 🙂🍀❤ jen to srovnat v té hlavě a samozřejmě aby manžel souhlasil... Jestli ti není ani 30 (moje osobní hranice na děti byla 35 let), tak máte i čas, ale to záleží, jak velké chcete rozestupy, že 🙂 já chtěla původně aspoň 5 let, pak druhé vůbec a nakonec od sebe budou 2,5 😄

Ja jsem popravde moc nepremyslela, vedela jsem, ze chci a ze to dame, tak jsme sli do toho🙂 Popravde bych rekla, ze je to hlavne o tom pocitu, jasne ze je vse drazsi a komplikovanejsi, ale da se to. Manzel v cervenci pracoval se vsemi 3 detmi za zadkem a ja jsem mela dovolenou😀 Takhle bychom utahli i ctvrte dite, ale ja citim, ze uz nechci do toho investovat tu energii - a nekdo ma ten strop uz po 2 detech...takze zvladli byste to urcite s vasim vekem (ja jsem rodila ve 30, 32 a 33 a dobry🤪) i rozpoctem dobre, tak je jen otazka, jestli se vam opravdu chce, nebo uz staci🙂
Pro nas je zasadni minus, ze nase rodina nezvladne hlidat 3 deti pohromade, uz je to na ne moc (ale tos myslim psala, ze v Pze stejne hlidani nemate). Ten nejmladsi (a rozmazlovanej ode me, manzela i sourozencu🙂) je ale tak uzasnej, ze mi to za vsechny minusy stoji🙂

Jinak znam dost holek, ktere treti dite chtely, ale pak rozumove nasly nejaka ALE a postupne samy sebe presvedcily, ze to vlastne neni dobry napad. V tomhle jsem rada, ze nemam zadne pochybnosti, jestli jsme meli, nebo nemeli...

Přiznám se, že zrovna u tebe mě toto docela překvapilo, že uvažuješ o třetím🙂 Nejen skrz to příšerný těhotenství (ano, jsi masochista 😀 ), ale taky že jste fakt dobrodružné povahy s manželem a na jednu stranu vás obdivuju (na druhou nechápu), že s tak malýma dětma zvládnete cestovat po celém světě.
Na druhou stranu, chápu podvědomou touhu po holčičce a taky chápu pocit neúplné rodiny. Nicméně Arturek je ještě hodně malý, možná bych počkala nějakou dobu, než se to vytříbí a pokud i za tři roky budeš mít stále pocit, že "někdo" doma chybí, jít do toho. Věkově na to třetí máš ještě moře času. A nutně nemusí znamenat, že každý další porod je horší, často to bývá spíš naopak. Taky počítej, až bude ten nejstarší chodit do školy, příp. budou chodit oba dva, to těch povinností kolem dětí naroste a na každého z mladších sourozenců je pak prostě méně času než na nejstaršího.
Ad to cestování - já třeba hodně vnímám, že spousta hotelů a jiných ubytování (ale i vstupy kamkoliv) počítají rodinu jako 2+2, pro vícečlenné rodiny je těch možností o poznání míň (a taky o poznání dražší...i když peníze jak píšeš, nejsou to, co musíte řešit, to je fajn).

Po porodu druhého dítěte jsem měla najednou pocit, že kompletní nejsme. Opravdu, šíleně intenzivní. Postupně vyprchal. U nás převážily argumenty proti, uznávám, plně racionální. Mně rozhodování usnadnilo i to, že manželovi je 40 a už další dítě nechce, i to, že mám řadu koníčků a naplňující práci, a nemám tedy pocit jakéhosi "prázdného" hnízda (zní to blbě, já vím, mám pořád děti maličké, ale přece jen to už nejsou batolátka). Takže suma sumárum: rozhodl to rozum, ne city nebo touhy...

@bramarfi Tohle jsme resily pred casem v jedne skupine na Facebooku a hodne me prekvapilo, ze kratce po porodu se pocit "nejsme kompletni" dostavoval u hrozne velkeho mnozstvi maminek s naprosto libovolnym poctem deti🙂 I mamy 5, 6 deti psaly, ze si nedovedly/nedovedou predstavit, ze uz nezaziji porod, nebudou mit miminko...Takze bych rekla, ze to bude nejaka hormonalni zalezitost (i kdyz se mi to zda dost nelogicke, telo by melo koncentrovat energii na novorozene) a je dobre nezacit na zaklade toho pocitu hned jednat🙂

My jsme do tri sli 🙂 A nikdy bych nemenila, jsem nesmirne vdecna za to, ze jsou deti tri, vzdycky jsou 2 co si spolu muzou hrat, kdyz jednomu se nechce. Kdyz se chce vsem tak tvori super partua a muzou hrat mnohem vic her a vymyslet vice blbin nez jenom ve 2. Nikdo si na ne netroufne :D Ve trech uz proste maji prevahu 🙂
A tomu mene dobremu - dokud jsou male, je to mazec. Mela jsem takovy pocit, ze 2 nebo 3 deti uz nemuze byt takovy skok. Byl. Nejak to vsechno zvladnout, kdyz nejake dite musi do skoly, nejake ma krouzky, posledni je jeste ve skolce, ale ted je to treba vsude rozvazet a casove organizovat - v jednom je to na hranici moznosti. Nemohla bych pracovat na plny uvazek, temer cele odpoledne travim detskou logistikou, kdyz chci, aby zadne nebylo sizeno na svych zajmech a rozvoji (to se casem zlepsi, ale zatim jsou vsechny malinke, takze nedojdou nikam sami).
Na hlidani si 3 deti nikdo nechce moc vzit. Dopravovat si je musime take vsude sami. Cestovani se dost zkomplikovalo - pokoj pro 5 uz nebyva volny na last minute rozhodnuti, musi se planovat dopredu.
Je to drahe.

@felixfelicis Naprosto souhlasím. Taky podezírám hormony. A vůni miminka 🙂

Já tohle vůbec nezávidím, takové dilema. Já ten pocit, že nejsme kompletní, měla po prvním dítěti. Po druhém se dostavil intenzivní pocit, že už kompletní jsme. A zároveň úleva, že už tedy mám splněno. Dvě děti jsme vždycky chtěli a máme páreček, takže jsem šťastná jako blecha a vyřízeno. Jinak já tomu pocitu komplexnosti, i když nejsem nějaká ezo, přikládám velkou váhu. Hned dal mám položky jako zdraví, věk a finance. Pokud tohle všechno splňujete, tak bych do toho šla. Protože třeba by člověk jednou litoval. Říká se, že spíš člověk na sklonku života lituje toho, co neudělal než udělal. Ale chápu i ty důvody proti, hlavně, jak ti bylo celé tehu zle, to byl masakr. Je to těžké, dilema ti nezavidim, musíš si to stejně nakonec rozhodnout sama. Zase na druhou stranu arturek je ještě malý, máš na to dost času.

My jsme vzdycky chteli 3 deti, ale nekdy si rikam, jestli jsme to trochu neprepiskli 😄 Proti 2 detem ted uz absolutne nemam cas na nic, mozna si to sedne, az ten nejmladsi vyroste, ale v tomto veku deti (1-3-4) je to masakr, od rana do vecera resim deti 😅 Cestovani se prodrazi, ale clovek muze najit i levnejsi zpusoby cestovani a ubytovani, kdyz se snazi. My jsme ted v lete se vsemi detmi projeli Evropu od Spanelska az do Prahy.
Je toho proste hodne na koordinaci - spousta veci, zarizovani, krouzky, dojizdeni. Ted na zacatku zari jsem z toho stresu onemocnela, bylo toho na me hodne naraz.
Penize nebo hlidani pro me neni relevantni duvod proc mit nebo nemit dalsi dite, kvuli tomu bych se ja osobne nerozhodovala.
Nejdulezitejsi je, abyste to zvladli vy s mamzelem po partnerske strance. Treti tehotenstvi bylo nejhorsi co jsem mela a to jsem nezvracela 😄 Takze bude potreba hodne podpory v tomto smeru. Drzim palce, at se rozhodnete co nejlepe 🌸

@ninive211 mna to tiez prekvapuje, lebo po druhom som netuzila do druhych narodenin prveho. Ale je to s dvoma detmi taka pohoda 😍 ale aj tak zatial len vnutorne uvazujem, za mna musi byt medzi detmi minimalne 3 rocny rozdiel a to je zadlho..

@felixfelicis hovorim si tiez, ze ci to nie je skor pocit, ze uz nezazijem miminko.. proste hormony. Prave mi rodi svagrina a co som to zistila, tak chcem byt tehotna hned uz dve hodiny 😂

@kevi1 Tak to sou hormony, to přejde 😂

@ninive211 ja by som mozno bola radsej keby to nepreslo 😂😂 ale ako neplanujem zajtra plodit, no neviem ci proste tretie nebude.. ked mam len 26 😳 bohvie.. mozno o 10 rokov az.

S tvým věkem a zajištěním si umím úplně krásně představit mít s větším odstupem zase dvě děti (a třeba by byly dvě holky k sobě 😅). Jinak máme to velmi podobně, co se myšlenek i životního stylu týče. Ale v kolonce "pro" mám jen, jestli by mě časem nemrzelo do třetice nezkusit tu holčičku - nicméně spíš věřím, že bych měla dvojčata kluky k těm mým dvěma.

@pipi_puncocha ja si tiez mylsim ze ak tam budem mat dalsich x chlapcov. Ale ja tak tuzim po holcicke 😀

@felixfelicis Buď tak anebo je prostě normální mít víc dětí 😃 Souhlasím s tím, že je jen málo žen, které ten pocit naplnění zažijí, ale to je podle mě proto, že mají obvykle méně dětí, než by si přály. Dle mých zkušeností to ženy hodně cítí dokud děti mít mohou a jsou ve fázi rozšiřování rodiny, to jsou ty "hormony". A pak buď děti mají anebo to potlačí a na nějakou dobu na to zapomenou. A o to intenzivněji se pak tyhle pocity vynoří ve stáří... znám hodně seniorek, které opravdu velmi intenzivně litují toho, že už to další dítě neměly 🤷‍♀️

Ale je to samozřejmě otázka... rozhodovat se podle pocitů aktuálních teď a pak takříkajíc před smrtí? Anebo se prostě smířit s tím, že to bude rozhodnutí, kterého možná budu posledních pár let svého života litovat, ale v jeho průběhu (tak mezi 40-65 lety) budu žít pohodově a pohodlně?

Jenom k tomu věku... Mám 4 děti v průběhu 16 let a co dítě, to jiné těhotenství a porod, rozhodně nemůžu říct, že u posledního (40let) byl porod nebo těhu nejhorší, takže tímto bych se taky moc neřídila.🙂

@kevi1 kamarádka má takhle už čtyři syny. 😁

@ruzova_pastelka No nevim, u zaslouzile matky sesti deti uz bych predpokladala nejakou unavu materialu😀 Necekala jsem, ze to zaziva tolik zen, protoze ja jsem po tretim porodu citila, ze ted je to presne tak, jak ma byt. Ale jinak tech kamaradek, ktere dalsi dite zvazovaly az s nejakym odstupem, takze to nebylo to poporodni poblazneni, ale nakonec se rozhodly ho nemit, znam fakt hodne. A vzdycky jsem pak mela pocit, ze to v nich zustalo.