Mám strach mít druhé dítě. Sobec nebo blbec? Váš názor?
Ahoj, chtěla bych vás požádat o názor na mou situaci, popřípadě o radu. Potřebuji znát názor někoho nezaujatého, protože poradit se v rodině (s mamkou, tchýní...) nemá význam, jejich reakci předem znám. Pokusím se vše stručně popsat:
V roce 2005 se nám narodil syn. Počítali jsme s tím, že po třech letech budeme mít druhé mimčo, ale plány nám kazila finanční situace, proto jsem po mateřské nastoupila do práce a plány se odložily na neurčito. Říkali jsme si, že jsme ještě mladý, že je času dost. Několikrát jsme počítali finance jestli bychom zvládli dvě děti, ale vždy jsme se propočítali k tomu, že ne, protože nástupem na rodičák by se náš rozpočet zkrouhl o rozdíl mezi mou výplatou.
Ale před půl rokem manžel nastoupil do jiného zaměstnání, finančně si výrazně pomohl. Opět jsme začali počítat a plánovat (máme byt na hypotéku, počítat se prostě musí 😖 ). Zjistili jsme, že už je reálné mít druhé dítě. Sice nám nezbyde na žádné vyskakování, ale hlady ani zimou neumřem a když se trochu uskromníme možná i nějakou tisícovku ušetříme. Tak jsme se do toho pustili, vysadila jsem antikoncepci, počkala na první mestruaci. Měla jsem z toho radost, že už to konečně přišlo, to na co jsem tak dlouho čekala. Manžel je samozřejmě nadčený, už začal plánovat přestavbu bytu, vymýšlet jména atd.
Momentálně je týden po první mestruci - čas kdy jsme si řekli, že to začneme naostro zkoušet. Ale mě včera popadlo něco jako panika, strach, nevím jak to popsat... ☹ Najednou mi přišlo jako naprostý nesmysl mít druhý dítě, protože vše co máme můžeme dát jen tomu jednomu a co dáme dvěma? Skoro nic... Navíc budou od sebe devět let a to je hrozně moc, myslím, že jsme čas na druhé promeškali. Další věc: chtěla jsem vzít syna k moři (to jsme doposud nezvládli), ale když budu na mateřské, tak se na moře dalších několik let nepodívá. A jak naplánovat dovolenou a společné výlety s 3letým a 12letým dítětem? A najednou ani nevím jestli chci být tři roky zavřená doma na mateřské ☹ Nevím jestli zvládnu dvě děti....
Nicméně včera jsem to všechno řekla manželovi, řekl mi, že tomu dáme čas, že mě nemůže do ničeho nutit, že počkáme až si budu jistá (ale to nevim jestli někdy přijde), viděla jsem v něm to zklamání. Připadám si jako zrádce. Celou dobu mluvím o dítěti a když to může přijít tak couvnu - nevim co chci - jsem sobec? Asi bych si vystačila jen s našim synem a druhé by mě asi ani nechybělo, ale na druhou stranu by mi bylo asi líto, že je sám jako jedináček a co manžel? Který touží po princezně s růžovými šaty?.... Jestli to není tím, že jsem vyrostla jako jedináček a manžel je ze tří dětí.....
Měl někdo z vás také takový problém? Co byste mi poradili? Budu ráda za jakýkoliv názor nebo podnět k zamyšlení.... Děkuji
@micha88 Mě se naopak Tvůj přístup velice líbí. Čiší z něj zodpovědnost, nejen za sebe, ale i za syna a manžela...za budoucí situaci, ať už s miminkem, nebo bez. Zvažuješ pro a proti. Nejednáš zbrkle. Myslím, že je logické, že Tě popadla nejistota právě ve chvíli, kdy už jste chtěli na miminku pracovat. Skutečně se mi Tvůj příspěvek moc líbí. Uvidíš, že ono to nakonec ucítíš sama nejlépe, jak to má být. A co se týče věkového rozdílu, toho bych se nebála. Já mám děti 7 let od sebe a momentálně čekám třetí a problém jsem nějak výrazně větší, než mají maminky s dětmi např. dva roky od sebe nepostřehla. Držím Ti palce a věřím, že se rozhodneš nakonec pro druhé, protože si myslím, že bys ho měla mít. Ale to je jen můj pocit z těch pár řádků, cos napsala. Měj hezký den.
Hmh...tohle mi přichází na mysl neustále, a to máme dítě 16 měsíců.. Další momentálně kvůli peněz ne.. JInak bychom chtěli. Otázka je, jestli za dalších x let bude ještě příznivá situace, kvůli mému věku (31) Že tě přepadly takové obavy, se mi jeví jako naprosto zodpovědné. Já bych to v tvé kůži asi nehrotila a chvíli se s tím sžívala..Co se týče věkového rozdílu dětí, bych naopak v druhém viděla pomocníka pro situace typu dovolená u moře. Letos jsme byli u moře a byla to pro mě dřina🙂 kdybych měla po ruce o dost starřího sourozence, myslím, že bych si mohla aspoň nachvíli vydechnout...JInak myslím, že důležité je, aby ses cítila dobře ty, manžel a syn by to měli respektovat, přecejen to budeš ty, kdo se zase uváže doma a bude se starat.
Ahoj, myslím, že je to naprosto normální. Máme sice jen jedno, zatím, ale k vůli všemu co jsi psala ty přemýšlím, jestli ještě jedno vůbec bude. Zatím jsme to odložili na neurčito, uvidíme.
Děkuji všem za reakce 🙂 docela jsem si oddychla, že moje pocity jsou normální. Byla jsem přesvědčená, že jsem rozhodnutá a najednou obrat úplně někam jinam... Já v sobě cítím, že mimčo chci, ale vždycky je tam nějaké ALE.
Asi je pravda, že se s tím musim trochu sžít a obavy, které jsem výše napsala musim přijmout. Asi se pokusim o tom chvíli nepřemýšlet a nebabrat se v tom (i když mi to moc nejde) a za čas se uvidí, ale už teď mám strach, že to přijde znovu (ten obrat). Taky si myslím, že mám možná jen obavu udělat to rozhodnutí, přece je to dost zásadní rozhodnutí, které ovlivní nás všechny. Říct si: ano od tohoto týdne se nebudeme chránit a je pravděpodobné že otěhotním.... Jo jo kdybych otěhotněla bez všelijakých plánů bylo by to nejjednodušší-prostě rozhodnuto a basta 😉 Ještě jednou děkuji
@micha88 ahoj, přečetla jsem si tvůj příspěvek a přesně vidím názor svého manžela. Ano, i u nás jsou problémem finance, hypotéka atd. Máme jednu dcerku a já prostě od malička vím, že bych chtěla mít alespoň 3 děti. Vím, že to finančně reálné není, ale prostě cítím potřebu mít alespoň 2. To mi připadá jako kompletní rodina. A přála bych si je mít, abych to "zvládla" v době 1 mateřské-rodičovské dovolené, abych se pak mohla vrátit do práce a neodsuzovali mě už předem, že se tam jen ohřeju a vlítneme na plození druhého potomka. Názor mm je úplně odlišný, nejrychleji se zbavit hypotéky a pak plánovat (jenže hypotéky se zbavíme tak v 50ti a pak jaksi můžu na nějaké další děti zapomenout). Docela bych brala toto chování jako "podraz", jestliže jste se domluvili na nějakém počtu dětí, finančně byste to zvládli, a teď manželovi říkáš, že už další nechceš. Ale zas do ničeho se nesmí nutit, pak to má ten opačný efekt. Nechala bych tomu nějaký čas (když už jste 9 let počkali) a prostě uvidíte. Nic jiného poradit neumím 🙂
Úplně stejné je to u nás, jen s tím rozdílem, že já zatím nemám žádné dítě
podle mě nejsi ani jedno, jsi zodpovědná a to je super 🙂 a co na to vaše první dítko, chtělo by sourozence? Je pravda, že je to celý kolotoč nanovo, ale zase i spousta radosti a devítiletý prcek už ti může se spoustou věcí pomoct. A k moři můžeš jet těhotná, nebo i s mimčem. Na výlety přeci existují krosny 😉 Všechno má vždycky řešení, ale pokud si nejsi na 100% jistá a zblázněná, že další mimčo chceš, tak bych tomu nechala čas.
@uztotakbude Zvažuješ pro a proti? Nemůžeš se rozhodnout? Nebo jiný problém?
@kathy.skal Děkuji..... Syn by určitě sourozence chtěl a nejlépe bráchu 🙂 Na chalupě už sypal na parapet zrní, to aby přiletěl čáp 😀 (no nevím kdo mu to poradil). Myslím, že jsi to vystihla úplně přesně - nejsem zblázněná a to mi chybí....
@micha88 Já manžela 5 let ukecávala na miminko a on nechtěl kvůli penězům. Nakonec po svatbě otočila prcka chce. Těší se a je to na něm vidět. No a najednou jsem otočila i já a já si na to ještě nepřipadám připravená. Ne psychicky nebo tak něco, ale z ohledu sociálního, z ohledu budoucnosti. Nemám praxi, nemám nic odpracováno. Jsem realista a tak říkám, že za deset let uteče za mladší a já zůstanu s prckem a a bez práce a budu v háji (asi bychom měli dvě hned po sobě). Nebudu mít kde bydlet, byt je manžela a nebudu mít za co žít. Je z toho smutný a zklamaný, ale chápe to. Jen je těžké mu odolat, když mi pokládá hlavu na bříško a ptá se: Haló, je tam někdo? Je mi z toho pořád smutno, moc ráda bych mu splnila sen, ale logika velí jinak. Navíc já musela pět let čekat a moc ho to nezajímalo, tak teď bude muset asi rok počkat on. Musí prostě vydržet. Ale taky jsem asi divná, prvně tolik toužit a pak se tak bát.
@uztotakbude Teda pokud by každý myslel jen na nejhorší, neměl by nikdo nic a nikoho ne? rozpadnout se může každý vztah, ale myslet takhle katastrofálně dopředu...ty musíš být velký pesimista..
@uztotakbude Tak jestli tomu dobře rozumim-chceš si najít práci, získat praxi (asi alespoň tříletou když už) a pak jít na mateřskou??? - To zní logicky. Já neznám celý tvůj příběh, ale nedá mi to nezeptat se co jsi dělala těch předchozích pět let? Ještě si studovala?
Nejdřív toužit a pak se bát - tomu rozumim - tak to mám také....
@micha88
@madulinka
Já teda čekám třetí, jsem na mateřské už 4,5 roku, 5 let splácíme hypotéku. Budu mít děti dost blízko od sebe. Chápu, že by to bylo těžký zkloubit zájmy staršího a mladšího. Ale když chcete jet na dovču - nepohlídala by třeba malýho babička? Na výlety můžete určitě jezdit všichni - jak tu někdo psal, existují krosny, vozíky za kolo....
Z okolí je hodně lidí, co měli větší děti a teď mají miminko. Všichni jsou z něj poprdění. Na druhou stranu nikde není napsáno, že vám to půjde hned....
@strapocka Realista. Nemám ve svém okolí žádné manželství, které vydrželo. Když budeme výjimka, budu nadšená. Ale radši myslet na horší a být mile překvapena, než naopak.
@micha88 Ne, chci rok praxe. Víc ne. Studovala jsem VŠ a pak rok hledala práci.
@uztotakbude Opravdu žádné trvalé manželství?
U nás zase široko daleko nemáme žádné, které se rozpadlo 😉 .
@laurital Opravdu, všichni okolo se rozvádí. Já svého muže miluji, rozhodně ho nechci opustit. On to a samé říká mně. Ale já prostě nerada nosím růžové brýle a tak si říkám: To říkal každý a kolik je dneska matek samoživitelek a jejich chlapy žijí s jinýma ženskýma. Je to realita.
Ahoj, měla jsem to naprosto stejně, jen s tím rozdílem,, že nakonec budu mít děti od sebe 5 let, já jsem se na to podívala očima mého syna, i já jsem jedináček a vím, že mě prostě sourozenec chyběl, tak jsem si řekla, že nebudu sobecká a o druhé se pokusíme, ať už to vyjde nebo ne, nebudu si to jednou vyčítat, že jsem jen pro naši pohodlnost a finanční zajištění neměla děti dvě. Podle mě peníze počítat ano, taky máme hypotéku, ale říkám si všichni to zvládli, hold se uskromníme, pořád je kde brát.
Snažili jsme se rok a po roce se druhé podařilo, chtěla jsem princeznu, budu mít druhého raubíře, ale už teď vím, i když si nebudeme moci dovolit to co s jedním, že nelituju, malej se na sourozence hrozně těší a já vím, že kdyby se s námi něco stalo, bude mít o koho se tady opřít.
Nakonec se musíš rozhodnout sama, ale já nelituju, je to dar mít děti.
Já mám děti od sebe sedm let, nutno podotknout, že s jedním tatínkem 😉, a nemůžu si to vynachválit.Starší už byla samostatná, mít dvě děti podobného věku a řešit krmení, uspávání a nočník-to bych nedala.Klidně přiznám, že v tomto ohledu jsem možná sobec a chci své pohodlí.
Nicméně jsem strašně ráda, že své kočeny mám, bez nich by ten život byl o ničem....nebo by mi v něm minimálně něco chybělo.
Já si myslím, že by jste si měli nejdřív splnit sny o té dovolené... Něco málo našetřit alespoň na základní výbavičku, dokud jsi ještě zaměstnaná a pak bych neviděla problém s druhým miminkem co se financí týče. Druhé dítě se zvládnout určitě dá, ale také záleží jak je kdo náročný. Starší ti bude s mimi pomáhat 🙂
Já tedy nevím, ale o tom mít druhé a třetí dítě sem nikdy nepochybovala. Také máme hypotéku a nemůžeme si vyskakovat, ale co jiného než děti za něco stojí? Pak se tu množí akorád romové a muslimové co si klidně pořídí 10 dětí a češi vymírají protože mají jen jedno maximálně dvě děti....
Ahoj, já bohužel děti ještě nemám,ale dovolím si přispět z trochu jiného pohledu. Mám brášku a jsme od sebe devět let - já jsem starší. Myslím že mamka si nemohla stežovat. Se vším jsem pomohla a měla jsem rozum,takže jsem mladšímu sourozenci (neúmyslně) neubližovala. Pak do toho ještě začli naši stavět barák a starost o brášku a dosavadní domáctnost zůstala na mě. Mě to samozřejmě hodně dalo a mace pomohlo. Určitě nelituju toho,že jsme v té době nejezdili k moři, byla jsem a jsem šťastná za to,že mi dali sourozence. Navíc pod stanem je taky sranda a často mnohem větší jak u moře. A s tím strachem.. Když jsme čekali, najednou jsem si uvědomila,co mě čeká,jaká to bude zodpovědnost a hlavně,jestli bude všechno v pořádku a dostala jsem strach. (Né že bych si to před tím neuvědomovala,ale najednou to bylo tady a reálné) O mimčo jsme bohužel přišli,teď se snažíme znovu a když se blíží ten okamžik zjištění,že by to mohlo vyjít,dostávám strach znovu. Ale asi to k tomu patří.
my cekame uz treti ...rozdil ted mezi starsi a mladsi je skoro 15let ! a nelituji toho ...prvni jsem mela pomerne mlada ve 20 kdy jsem mohla mit vse litat po svete a uzivat si ale ani na okamzik jsem nezavahala dat to pryc...kdyz mala povyrostla ...ted uz teda skoro 16ti leta pubertacka ...tak jsme zacaly hodne jezdit po svete k mori klido i 2x rocne ...proste jsem si to vynahrazovala ...ale bylo to vse moc fajn ! Nikdy bych neverila ze nakonec ja budu mit "3" deti ! 😀 vsak na toho praveho jsem cekala hodne dlouho a ted spolu cekame nase spolecne druhe me treti ...opet zase asi holka ...taky se tesim a bojim a obavam jak to budu zvladat ! kor ten 2lety jen rozdil ! Taky mame hypoteku, najem, poplatky , kazdy mame navic splatky ...no takze veskere penize zahuci tak se pak taky obavam az budu opet na rodicaku ale uz za 7600 a ne za 11500 jak to budu pro 3 deti financne zvladat ! Nejstarsi je uz na stredni - pomerne i narocnejsi na finance ..ale zase bude muset v lete na brigady pokud bude neco extra chtit ! co se tyka obleceni a tak tak to treti baby podedi po holkach vse mame takze se nemusi nic moc extra kupovat ! a more? tak to me teda chybi taky mam uz abstak ! Takze az bude nejmladsi rok tak holt vyjedeme autem do Chorvatska je tam taky krasne ! a neni to daleko a neni to tak moc financ.narocne ....takze asi ted si uzivej ...chvili, jedte k mori , a nech tomu volny prubeh mimi se vcas prihlasi ! a i pak se da preci cokoliv podniknout ! a presne jak psala @lucavka deti proste za to stoji - jedine ! Tak drzim pesti v rozhodovani ale jak se taky rika nikdy neni pozde ! 😉
@laurital - 🙂 ne že bych byla rasistka, jen mě prostě fascinuje, jak se oproti ostatním bojíme vícero dětí. Já už jedno mám, čekám dvojčata a pokud by to bylo fyzicky a finančně možný klidně bych měla čtvrtý na mazlení až ty tři budou větší. Prostě nemusím žít na zámku a mít všechno luxusní, stačí obyčejný slušný věci, hlavně když budeme šťastný, zdravý, budem se mít rádi a budeme si ten život užívat...
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Chápu tě - dostala jsi strach...a je to úplně normální...
- ze zodpovědnosti zase za miminko - pochyby, že mateřská /rodičák/ je klec doma, že nebudeš moc dát vše co cheš prvnímu, že nebude moře, ty výlety atd. - vše co píšeš..
- ale já bych nepanikařila, uvidíš další cykly, za půl roku..můj odhad je, že se s tím za čas smíříš a zase miminko chtít budeš a budeš ho mít..sourozenec nebude sám, jedináček, bude velký brácha, věci jdou pořídit z druhé ruky, moře jde i s dvouletým /no dobře, dovolená pro rodiče to zrovna není 😎 /, starší od 13-14 bude mít už úplně jiné zájmy a ty budeš mít doma prcka, a nebude ti připadat, že ti něco uteklo..