Druhé dítě po devíti letech. Máte některá? Litovaly jste rozhodnutí?

@kecalka2 my máme rozestup 8 let, synovi bude 10 a malé jsou 2 roky a nelituji ani trošičku. Ano, taky jsem měla super práci, super pozici i kolektiv a nechtělo se mi to vše opouštět, ale osud tomu chtěl jinak, dcera nebyla plánovaná. Moje první myšlenka byla sobecká, že přijdu o svůj již pohodlný život, kdy syn už byl téměř samostatná jednotka a přijde zase vše od začátku 🙈, jako vstávání, plínky, prdíky,...🤦‍♀️šly na mě mdloby, ale naopak musím říct, že asi tím, že jsem byla starší a není to to první, tak jsem všechno brala a beru s nadhledem, rozhodně se tolik nestresuju ať už jde o první nemoci, horečky, pády.
A také mě v těhotenství přepadaly myšlenky typu, že na syna nebude tolik času, ale je to naopak, jsem doma a mám na něj vlastně daleko více času než když jsem byla v práci. Jsou samozřejmě věci, které jsem musela na čas oželet ale teď už je dcera větší a půjde to i s ní 😉. A nejvíc mě těší, že jí syn nadevše miluje a moc hezky se o ní stará sám od sebe.

@kecalka2 mám to podobně, dceru 8 let, nikdy jsme nechtěli dvě děti, mám úžasnou práci, s manželem fajn vztah, máme své koníčky, v létě dovolené , v zimě hory a pres rok po práci mužů s dcerou vlastne cokoliv…. Neříkám, ze me nenapadlo mít druhé, od doby co sla do školy, dříve ani náhodou, líbí se mi ta myšlenka mít velkou rodinu, klidne i tři děti 😀🙈 Ale představa prave ze o tu naši pohodu přijdeme a budu věcně nevyspana, protivna atd … asi budu dál sobec 😀

@kecalka2 mám děti z prvního manželství,porod 2007 a pak z druhého manželství 2017,2019 a v pohodě ,pomáhají mi s těmi menšími.

Ahoj, brácha je o 9 let mladší než já, od ségry 11 let. Je to takový jedináček. Když od šel do první třídy, já do praváku na střední. Míjeli jsme se.
Ale o bráchu jsme se starali jako o panenku 🙂 taťkovi jsem radila jak ho má přebalit, vozili jsme kočárek a tak 🙂 ale jinak všechno bylo samozřejmě na mámce... Cestu k sobě jsme si našli až když máme všichni rodinu

Po téměř roce můžu zhodnotit, že to bylo skvělé rozhodnutí (děti 8,5 roku od sebe). Vypiplala jsem si staršího a teď piplám mladšího 🙂. Starší už má své zájmy, mě tolik už "nepotřebuje", takže neprobíhá žádné žárlení. Rád pomůže, že si třeba chvilku hraje s bráchou. Další výhodou odstupu je to, že jsem mezitím dlouho pracovala, takže nejsem doma vyhořelá. Osobně mě opravdu nelákalo mít děti třeba 3 roky od sebe, řešit věčné dohady a soupeření o pozornost a být 6 let na mateřské/rodičovské.

Mam dceru 10 let a nyni jsem v 18tt. Dcera je postizena a mam ji na domaci vyuce, pece tedy nonstop plus podnikam, mam take vice zviratek. V podnikani budu pokracovat stale, i ihned po cisari, jinak by firma padla.
Niceho se nebojim, rada bych pak jeste brzy dalsi detatko, uz mi je 33.

Mám děti 2010,2012,2019. Posledního v 35. Teď už je ve školce, starší na 2 stupni a gymplu, já zase v práci (úplně nový obor) a je to ok. Jezdíme na společné dovolené, výlety, sportujeme, kempujeme, starší už jsou samostatní. Trochu náročnější to bylo na začátku, miminko a prvňák a druhák, do školy jezdili sami, ale museli jsme vyzvedávat a vodit na kroužky. Pomáhala mi babička. Jinak prcka do šátku, do kočárku a bylo. Učení s mimčem u prsa. Už je to dávno pryč a je to pohoda. Nebýt covidu, tak si poslední RD užiju teda mnohem víc.

Tak jako parťák to pro tvého syna nebude, o tom žádná. Ale zas to může zajímavě rozčísnout nějaký stereotyp, tu rodinu to úplně změní. Teď se synem trávíš aktivně čas, ale troufám si říct, že za nějaké 4 roky už o to nebude tolik stát a třeba ti to bude chybět. Jsi mladá, za 10 let ti bude teprve 40 a už budeš mít dospělé dítě, se svým životem. A z praktického hlediska, ono není špatné, když člověk na tom světě ještě někoho má, až rodiče odejdou. Já čekám třetí dítě, s rozestupem 10 a 8 let. A upřímně taky si občas řeknu, tvl, jakože fakt zase všechno odznova? 😀 Zase nespat, zase plácat bábovičky a prát pokaděný gatě..... Ale věřím, že teď už si to užiju zase úplně jinak, jsem moudřejší, zkušenější a budu mít dvě nadšené pomocnice.

@irmamala užiješ. A ono to tak rychle utíká. Mám rozestup 7 a 9. Ten mladší se o malého umí nádherně postarat (ale pod dohledem, nenechávám ho s nimi samotného, se zodpovědností za dítě) a pohrát si. Ale taky už chtějí mít puberťáci svůj klid, a nejsou rádi, když za nimi pořád leze, ničí, chce pozornost..tak bývá dost řev. Ale nelitujeme, mají se moc rádi. Jako jedináček fakt nevyrůstá, je to ještě fajn rozdíl.

@kecalka2 Máme mezi dětmi rozdíl 7 let a neměnila bych. Dceru jsme si stihli užít, teď už ona s námi moc času trávit nechce, takže se můžeme věnovat synovi. Jeho nemocnost je teda až abnormální, ale užila jsem si aspoň postupně dvě mateřské, návrat do práce byl v pohodě, dcera samostatná, takže s ní moc práce není. Sourozenecká láska i rivalita funguje taky v pohodě.

Máme děti cca 5–10-15 a je to to nejlepsi,co nás potkalo ❤️. Je a bude to jeste narocny, manžel je v pravidelných cyklech pryč, jsem na vsechno sama.Nemáme hlidani. Ale fakt bych nemenila.Největší šok byl s prvním dítětem 😜. Pak mi pomohlo prozření, že spousta věcí je jen dočasných 😇…nevyspani,mateřská,období vzdoru, puberta aj.
A dát dítěti sourozence je velky životní benefit!

@kecalka2 Mě by se takový velký rozestup líbil, ale já už na to nemám čas, bude mi brzo 35, a mám teprve tříletou dceru. Takže zůstaneme u jedináčka. Můj táta má o 9 let staršího bráchu a nemůže si to vynachválit, i jako děti byli parťáci, měli se a mají hodně rádi.

Holky a jak to ustálilo vaše manželství, pokud bylo do té doby klidné. Hodně pracujeme, takže momentálně není ani nějak čas na nějaké hádky. Ale jak se váš vztah změnil? Stmelilo vás to ještě víc, nebo naopak oddálilo

Já mám toho prcka s odstupem s jiným partnerem než ty co jsou blízko sebe. Tehdy vztah změny a nároky kladené rodičovstvím neustál. Teď je to v pohodě. Jako krize máme, ale ty nesouvisí s počtem dětí ani rozdílem.