Druhé dítě. Jak jste se rozhodovaly?
Ahoj všem, chtěla bych vás poprosit o názor.
Máme 28 měsíčního syna, od malička náročné dítě - těžký vyvolávaný porod, od narození reflux, koliky, neustálý plác, minimum spánku, separačka snad v kuse až do dvou let, je hodně divoký. Ale i přes to všechno je to kluk šikovný, hodně chápe i když nemluví, jen je to beran takže má svou hlavu a domlouvání a vysvětlování je někdy o moje nervy 😀
Každopádně mi začaly zase tikat biologické hodiny, muž byl doteď proti, že stačí jedno satáně. Pořád se bojí nějakých postižení, vad a tak, že by druhé nemuselo být zdravé a řekněme si na rovinu, pak je ten život sakra těžký. Začal ale otáčet, že by teda ještě jedno mohlo být, jestli to OPRAVDU CHCI.
No, "problém" je v tom, že já si tím nejsem úplně 100% jistá. Pořád řeším, jestli to zvládneme finančně - hypotéka, barák, dvě děti... Syn je stále dvakrát denně na UM a s plínkama, takže tady výdaje nejspíš zatím neubydou, bude třeba pořád potřebovat nové boty (oblečení neřeším, to se dá sehnat levně), začne školka, budeme chtít třeba do nějakého kroužku a už ty peníze naskakují, plus samozřejmě výdaje na nové mimi.
Další - jestli to zvládnu fyzicky. Manžel pracuje na směny, takže je někdy tři dny v kuse pryč, pak třeba den dva doma a zase jede na nějakou dobu pryč. Směny má nepravidelně, takže se spíš musím spolíhat sama na sebe a na vlastní síly. V tuto chvíli si nedokážu představit, jak zvládnout například večerní rituály s tříleťákem a miminkem sama, pokud syn nebude chtít spolupracovat. V tuto chvíli ho ještě pořád musím odpo i večer hodinu uspávat, takže netuším jak být zároveň s ním a zároveň uspávat miminko. :-/
Další - vzhledem k tomu, že syn je takový trochu mamánek a měl by příští září jít do školky, bojím se aby toho na něj prostě nebylo ještě se sourozencem už moc, moc šoků které najednou musí zpracovat. Nechci aby měl pocit, že je v rodině nové miminko a jeho proto odsouváme do školky.
Ale taky mě "tlačí" hodně důvodů pro. Šestinedělí si skoro nepamatuju, vzhledem k tomu že syn na mě byl pořád nalepený a pořád v jakékoliv poloze zvracel, tudíž jsme nikdy nikam nemohli, pořád jsem s ním jen seděla nebo ležela a vůbec jsem si to "neužila". K tomu nějaké lehké depky v šestinedělí a krize, že jsme ho měli moc brzo, nebo že je něco špatně. Takže bych si to tentokrát chtěla nějakým způsobem asi vynahradit.
Další plus - budou dva, bude mít každý parťáka na celý život, třeba se se sourozencem syn i trochu zklidní, naučí se že není všechno jen o něm, zabaví se i spolu beze mě...
Asi se i bojím představy, že si najde někdy ženu na druhé straně republiky, odstěhuje se a my tu zůstaneme sami (nemám sourozence, manžel má bratra a ten je úplně mimo dosah). Tak chci "zvýšit šance", že mi aspoň jeden potomek zůstane na blízku 😀 A řeknu to narovinu, strašně ráda bych měla ještě i holčičku O🙂
Rodina mluví o druhátku už od porodu, tam by byla 100% podpora z mojí i manželovy strany. Manžel teda začal s tím, že asi ano, když si to "naplánujeme" se snažením po novém roce.
Ale já prostě pořád nevím, jestli to zvládnu. Přece jen je to rozhodnutí na celý život, ovlivní nás to finančně na další 3-4 roky, ovlivní nás to fyzicky - nebude tak jednoduché ukočírovat dva ďáblíky narozdíl od jednoho... Jsem prostě pořád na vážkách a nedokážu se rozhodnout. Vím, že tu nikdo nerozhodne za mě, spíš mě zajímají vaše zkušenosti, jak jste se rozhodovaly pro druhé dítko vy. Jestli jste třeba nějaké negativa vůbec nebraly v potaz a pak jste byly nemile překvapené, nebo že jste toho litovaly, že to nezvládáte. Nebo zase opačně že to bylo nejlepší rozhodnutí v životě 😀
Jo manzel je jedinacek..sam rika,jak je to hrizny..byt "sam"...Ja mam dva sourozence a zaplat Panu Bohu.......
Myslim si, ze litovat budes pouze, pokud to druhe ditko nezkusite.
@dareenn tak musite si to samozrejme rozhodnout vy, ale zvladnout se to da I kdyz nebudu lhat dve deti.jsou proste vetsi zahul, financne si myslim ze zas tak velkej rozdil to neni, obleceni, boty, hracky atd.vsechno muze mit po starsim (I kdyby to byla holka), krouzky apod.budete resit stejne az za x let a to uz muze byt situace jina...ja mam deti 17m od sebe a taky se to da a navic jak pisete jak povyrostly tak jsou to partaci (obcas 🙈😂)
@dareenn Ahoj mam syna a dcertu od sebe skoro dva roky. Když jsem otěhotněla s dcerou říkala jsem to co ty. Zda to zvládnu atd.....Zvládla. Začátek jako takový byl teda težší ale po nějaké době se vše urovnalo. Syn je dost živý takže být s ním a zároven se starat o miminko nebylo jednoduchý ale určily jsme si nejaka pravidla a slo to. Deti povyrostly a bylo to super. Hrali si spolu takze se dokazali zabavit i beze me. Co se tyce financi nez otehotnis a porodis tvuj syn muze v klidu bastit vsechno a pliny se taky odnauci. Ono mit kamarady ve skolce ve skole je hezky ale sourozenec je sourozenec. je to partak na cely zivot. Takže asi tak. Určitě bych nečekala. Je to jen muj nazor a ma zkusenost se dvema malymi detmi. Rozhodnuti jako takove je samozdrejme na vas.
Teď neřeš, že syn má ještě pliny a um. Než vůbec otehotnis (nemusí to být hned na poprvé, žejo)+ 9mesicu než porodiš, tak kluk už předpokládam mít pliny a um nebude, ne? Jinak tě chápu. Mě teď bylo 30 a máme skoro 11mes prcka a jsem z něho taky unavená a unavuji mě stále dotazy, kdy budeme pracovat na druhém. Taky mám v hlavě co ty. Chceme vlastní dům = hypotéka a dvě děti toho stojí víc než jedno. Chci, aby moje dítě/děti nestrádaly. Na druhou stranu nevím, jestli když budeme mít další někde za 4-5let, jestli se na to budu cítit fyzicky a psychicky. Třeba druhý bude hodný, ale to nikdo dopředu bohužel neví 🤣
No ja si vzdycky vzpomenu na kolegu z prace (meli tri deti) kdyz jsem planovala prvni ditko a rikala ty blaho to sezere penez a on na deti se vzdycky prachy sezenou a ja mam mezi detmi 4,5 roky nejdriv jsem chtela jen jedno, po roce a pul ze bychom zkusily druhe no a nejak to proste neslo, a tak jak byla dcera narocna, urvana a cvicily jsme vojtovku atd tak syn je za odmenu, vse v poklidu, jede vpodstate podle tabulek
Jak já ti rozumím. Taky pořád přemýšlím, jestli jo nebo ne. Manžel by si dokázal představit jedináčka. Já do nedávna taky, ale nechci, aby byl syn sám. Dva jsou lepší než jeden. Jenže já mám problém, že nechci být doma. Jsem na vesnici, nikoho tu pořádně neznám, pořád nějak jezdím autem, jsem sama, řeším kdy má syn spát, aby mi neusnul v autě a večer nebyl do půlnoci vzhůru. Ráda bych se i vrátila do práce a ještě si dodělávám VŠ.
Kolikrát si říkám, že by bylo lepší nějaká "nehoda" a mimčo přišlo neplánovaně, než toto :D
To jestli to se dvěma dětma zvládnu si nejsem vůbec jistá. Na druhou stranu si říkám, že jiné mamči to zvládly taky, tak co bych to nezvládla. Jak jsem to viděla u ségry, tak jde hlavně o první rok, kdy jej mladší fakt miminko. Po roce už začínají fungovat jako parťáci 😉
@dareenn my máme děti tři (7 let, 5 let a půlroční) Nelitovala jsem nikdy 🙂 a nikdy ani vylozene neskladala plusy a minusy před žádným těhotenstvím, protože kdybych nad tím tak moc dumala, nejspíš bych si neporidila dítě nikdy ani jedno 😃
Přijde mi, že strašně řešíš miminko a jaksi zapomínáš na dalších společných xy let života s dětmi. Víš kolik peněz sežere takové školní dítě? To se s plínkama vůbec nedá srovnávat - výbava do školy, výlety, lyžáky, kulturní akce, v létě tábory, nějaké koníčky (samozřejmě se dá všechno nakoupit z druhé ruky a zájmy osekat na minimum, ale to jen tak pro uvědomění). V podstatě miminu stačí mlíko a plínky, zvlášť pokud máš všechno po prvním. A i tak, řešíš, že mimino je náročné. Ale pořád většinu dne spí nebo ho dáš do nosítka a problém vyřešen, až ti budou děti běhat a kvůli všemu křičet, vztekat se, pořád na tebe mluvit a něco po tobě chtít, to teprve ber v potaz, jako péči o 2 děti! Prostě vidíš, jak se manžel snaží a pomáhá ti nebo je to všechno na tobě, tak to bude i nadále, akorát přibude kotel povinností s dalším dítětem. Přijde mi, že takhle nad něčím přemýšlet a donekonečna si sepisovat plusy a mínusy, nemáš v životě nic. Stoprocentně musíš akorát umřít. Jestli si myslíš, že tu náročnost s dětmi zvládneš, jdi do toho, jestli už teď máš dítěte plné zuby a nejradši by ses vrátila k dospělým starostem do práce, radši do toho nechoď, lepší to totiž nebude. I kdyby ti tu 100 lidí napsalo, jak ničeho nelituje a všechno je s dětmi sluníčkový. Ano, je to moc krásné mít děti, ale už sis cosi prožila s jedním, tak si to zkus vynásobit dvěma a pak se na to dívej, jak by to bylo všechno moc krásný a sluníčkový - prostě co si budem nalhávat, náročnější věc než vychovat dobře děti prakticky není. 😉
@prejeta_zaba řeším výdaje při miminku při rodicaku, protože az budou oba starší, budu chodit do práce a mít jiný příjem než teď 6 tisíc rodicak...🙂 jasně budou to starosti, vím o tom, proto to řeším, protože to není rozhodnutí na rok dva ale na celý život... To asi každý víme co děti stojí, to přece nemusím rozepisovat rok po roce až do puberty 🙂
Jasně musím si to rozmyslet sama, to vím. 🙂
Druhý syn se nám narodil když bylo staršímu 3,5 let je živý náročný beran 🙂
Někdy to je těžké když si postaví hlavu, pořád vyžaduje pozornost - také byli období žárlivosti - upoutával pozornost ( vlastně pořád 🙂)
Ale brášku miluje a je fajn, že jsou dva.
Mladší má dnes rok a začínají si spolu i hrát.
Koupání a uspávání nám docela jde
Manžel také na směny 12nactky denní noční doma je dva dny ...
Ahoj, my peněz na rozdávání rozhodně nemáme, máme menší byt, první porod jsem měla vyvolávaný a nejradši bych zapomněla (což se opravdu během pár měsíců stalo), první dva roky jsem druhé dítě striktně odmítala. Syn byl uřvánek, špatně spal, měl velkou a dlouhou separačku. Dnes je to už šestiletý kluk. Zhruba v jeho 1 roce jsme se rozhodli, že chceme ještě jedno miminko, bohužel se nám nedařilo skoro 4 roky, z toho jeden nevydařený pokus IVF, potom jsem naštěstí otěhotněla přirozeně a v květnu se narodil druhý chlapeček.
To je taky potřeba zvážit, ono ne vždy otěhotníš hned, jak si myslíš, taky jsem myslela, že to bude do roka a prd. Navíc starší už je samozřejmě ve školce, takže dopoledne máme trochu oddych, věnuji se jen mladšímu, odpoledne to zvládáme tak nějak všichni.
A co se týče těch peněz, jak jsem psala, moc jich nemáme, přesto ještě něco ušetříme. Mám štěstí, že manžel narozdíl ode mě není rozhazovačný, fakt se kupují nové věci až ty staré doslouží. Dovolenou jezdíme jen po ČR, ale dětem je to stejně tak nějak zatím šumák. Oblečení jim kupuji v Pepcu, protože oni to stejně hned zničí, pokapou, popř.z toho hned vyrostou. Kočárek máme též z bazaru. Jediné, co jsem kupovala nové, byly autosedačky a hračky pro děti (to spíš z hygienických důvodů, ty hračky).
Taky jsem měla strach, ale po druhém porodu jsem šťasná, že mám dvě děti, jsem si jístá, že bych toho litovala, že syn zůstal sám. A staršímu to hrozně prospělo, že má bráchu, úplně vidím, jak za ty tři měsíce, co miminko máme, rozkvetl a vyrostl (psychicky).
Obecné ta negativa nebo mínusy jak jsi psala má většina lidí. Téměř každý má hypotéku, nízkou mateřskou spoustu dalších výdajů. Sestřenka si stěžovala, jaký je to finanční záhul. Má zatím jedno dítko, hypotéku. Její muž má celkem dobré peníze, za mě se mají rozhodně dobře. Kolega 3 děti, skromný, plat pod 20 000. Ano říká, já je všechno drahý, ale naučili se žít skromně, nekupovat zbytečnosti a jezdí každý rok k moři. Je to jen o způsobu života.
Starší dcera byla taky hodně náročná. Do jejich 3 let jsem si vůbec nedokázala představit, že bych měla druhé dítě. No a mám a můžu říct, že starší to obrovský prospělo k lepšímu a když to vezmu zpětně, nejspíš jsem za hodně jije závislosti na mě mohla já sama. Prostě jsem ji věnovala 100%casu, ráda, s láskou, plně přesvědčena, že od toho máma je... a věř tomu, nebo ne. Je to velká chyba. Nikdy nezjistí jestli to je její povahou, nebo moji "přehnanou péči" ale mnohem hůře snáší všechno, co není podle ní, když není první, nejlepši, středem pozornosti....
I když ještě máte čas - za mě pořídil bych si dítě, protože mít dvě děti je lepší, než mít jedináčka. V pozdějším věku má pak dítě kamaráda, parťáka.
Tak já mám 2 děti a manžel jezdí na 4dny pracovně pryč a vrací se na víkend a já jsem s dětmi sama a zvládám to 😉 věkový rozdíl mezi dětmi mám necelé 4roky, starší dcera mi od začátku pomáhala/chtěla a u všeho asistovala, aby se necítila odstrčeně, jinak pokud chceš dítě nejde to úplně přepočítávat na peníze, prostě buď ho chceš nebo ne, neřeš co bude (pak by se třeba to sanžení o miminko dost protáhlo a nebylo třeba úspěšné)
A jinak se školkou - starší dítě může být s tebou doma až do 5let, nemusí nikam ,až v 5letech je povinná předškolní docházka 🙂 a takhle jsem si nechala starší dceru doma, nastupuje do školky až letos a podle mě je to to nejlepší co jsem jí mohla dát, byla se mnou doma, i s příchodem sourozence se nic nezměnilo, dcera brášku zbožňuje, pořád si s ním hraje, pusinkuje ho, sem tam už se samozřejmě i perou, což k tomu patří...
Mám syna 22 měsíců a jsem teď v 13 týdnu, tak že od sebe budou 28 měsíců. Syn je od mala náročné dítě, do 20 měsíců skoro plně kojený, v noci se stále budí tak 5 krát, do roka byl neodlozitelný, vše jsem s ním dělala jen v šátku. Na mě je hodně zavislý, nikdy nebyl u nikoho na hlídání, spí se mnou v posteli, stále uspáváme, má ještě pleny atd. Prostě to s ním není lehké a přesto nás to neodradilo od druhého. Neumím si představit že by byl jedináček. Co se týče financí tak se dá zvládnout vše. My máme 3 koně, 2 psy, velký barák a vycházíme v pohodě. A to mám rodičák jen 6000 Kč a manžel nevydělává nějaké horentní sumy. Je to jen o tom najít si priority. Miminko do roka téměř nic nepotřebuje. Pak už bude starší bez plen, odpadne Sunar apod a zase bude o výdaj min. Pokud dítě chcete tak do toho jdete. Vše se dá zvládnout.
Synovi budou za měsíc 3 roky. Jde do školky.Dlouho jsem říkala, že druhé nechci. Celý noci mi probrečel od půl roka do dvou let. Bylo to fakt šílený, přikláním se k zubum. Jiní mají horečky, my noční řvaní xkrat za hodinu. Druhý jsem rozhodně nechtěla. Ale pak ,když v noci začal spát a vše se tak nějak uklidnilo, zjistila jsem, že mi v životě chybí holčička. Takže jsem teď na začátku těhu. Přesně v osmém týdnu a pevně věřím, že tam ta holčička pro mě je a jestli to je kluk ,tak i tak jsem moc šťastná. Moc se těším na to miminkovské a ňuňací období, které už teď se synem moc nemáme 😁. Přijde se pomazlit jen když chce on. A jak si psala ,že chodíš uspávat a máš strach jak to budeš dělat, tak jsme na tom stejně. Chodím si s ním lehat večer a povídám pohádku. Někdy usne hned a jindy až třeba za půl hodiny. Manžel jezdí kamionem ,takže je taky celý dny pryč, takže jsem většinou také na vše sama, ale hodně mi pomáhá moje mamina . Máme taky hypotéku. Taky řešíme každou korunu , chodim denne na hodinu do prace ,mam za to čtyrku mesicne a jsem rada ,ze aspon neco muzu pridat do rodinne kasy. Ale prdim na to ,protože bych si pak zbytek života vyčítala, že jsem tu holčičku nezkusila. Tak strašně bych si ji přála 😍.
Takže přes všechny ty věci ty radím ano ,jdi do toho 😉. A drzim palecky ,at vse vyjde a brzy máš zdravé mimi ( holčičku ).
Mně se narodil mladší když staršímu bylo 22 měsíců. Má dysfazii a Adhd,což jsem tehdy ještě nevěděla. Kdybych čekala,možná bych měla jedináčka taky. Takhle prostě miminko bylo a muselo se fungovat. A šlo to. Mladší byl úplně standartní dítě. Už chodí oba do školy a doma mám 7 měsíčního benjaminka. Se staršími manžel nepomáhal vůbec,jen babička. Když měli 3 a 5 zůstala jsem sama. Nejmladšího mám s druhým manželem. Taky jsem toužila po holčičce,bohužel těhotenství s ní skončilo příliš brzy ( zt), do roka se narodil můj třetí syn a jsme za něj vděční,je to úžasné šikovné miminko. Já bych do druhého dítěte určitě šla.
Ahoj, já druhého syna neplanovala ani jsem o druhém dítěti neuvažovala, ale můj ex ano ( nejsem typ člověka co by šel na potrat) takže ho mám a samozřejmě ho miluji. Zjistila jsem že jsem těhotná když staršímu bylo asi 9 měsíců. No šok to byl parádní ale neměla jsem ani moc čas přemýšlet jak to budu zvládat protože mě zamestnaval dost starší syn. A pak jsem porodila 🙂 Finanční výhoda byla v tom že to byl znovu kluk takže krom plinek jsme nemuseli nic kupovat. A než byl mladší na UM tak starší už jedl normální jídla. Rok jsem tedy musela oboum kupovat plínky ( 2 balíky na měsíc pro každého) ale pak se starší naučil na nočník a mladší napodobovat staršího takže to bylo o starost méně 🙂 Teď jsou to nejlepší kamarádi, hrajou si spolu a vystačí si. Teď jsem v 9 měsíci a čekám každou chvilkou na porod 🙂. Jinak od 3 měsíců po narození mladšího syna jsem byla samozivitelka, takže se to zvládnout dá 🙂
Jako možnost by byla pockat až syn půjde do školky a pak si pořídit druhý.Pujdes na chvíli do práce a něco vyděláš a muzete si něco málo našetřit.Syn bude větší a až budeš mít doma malé miminko syn bude ve školce a budeš mít čas na miminko i na domácnost.
@dareenn ja mám děti od sebe přesně tři roky, teď má mladší devět měsíců, paradoxně jsem více vyspaná teď se dvěma než s tím jedním, protože druhatko po narození spalo o poznání lépe, jinak jsou ti dva o poznání vetsi zahul, více se naskaces, méně volného času. Skloubit jejich potřeby se mi tak nějak podařilo, ikdyž to bylo náročné. Staršího syna jsem dala do školky až když mladšímu bylo pul roku, za prvé jak říkáš, aby toho na něj nebylo moc (opravdu pak mš zvladl v pohodě), za druhé aby z tama netahal nachlazení a nemoci, což pak prostě přišlo. Jak je v mš tak si sice odpocineš, ale když jsou pak oba nemocní, tak ti to ten odpočinek plně vynahradi...a to nastupoval do mš na jaře😔
Já mám děti 4 a ty věci které tu vypisuješ sice je potřeba trochu si srovnat v hlavě, ale většinu z nich nemá cenu vůbec řešit. Všechno si sedne samo.A nic nemusí být vůbec tak, jak se ti teď honí v hlavě.
@dareenn jsem prvorodicka , čekám holčičku v listopadu.Muj průběh těhotenství je podle mě trest za všechny mnou vykonané hříchy v životě ( pro rejpalky píšu PRŮBĚH), v životě jsem neprosla takovým očistcem .Fyzicky i psychicky jsem 100 palců pod zemí .
A dneska shodou okolností manžel říká .To by bylo fajn mít ještě jedno .Jak by si pěkně v tom pokojíčku vyhráli ...
...no řekni ne .Jenže , řekni jo .Navíc jak píšeš , co když budu mít mikrosatana i já .A co ,,kvalita života"? Dostanu se s 2 mi dětmi ještě někdy na dovolenou .Není lepší mít děti dál od sebe (cca po 5-7letech?)
Vůbec nechápu maminky s třemi , čtyřmi dětmi (podle mě bychom takové ekonomy potřebovali při plánování rozpočtu ČR), to že vyjdou je jedna věc , ale to že to zorganizujou?!Hele a třeba když vidím mámu s 2mi dětmi , sexy ženskou , upravenou , detska jak ze škatulky ...no možná to musíš brát spíš jako já .Zeptej se sama sebe .Mám na to ?(tím nemyslím finančně)Já tím myslím mentálně , managersky 😀...já totiž asi ne .Jedno je málo,dvě budou moc...já sem prostě paskvil asi
Můj příběh. Já strašně po dětech toužila, strašně.moc. nešlo to, sedm let čekání, sedm IVF, dva potraty předtím..pak se povedlo.
Těhotenství byla nejstrašnější doba v mém životě. Psychicky i fyzicky. Šílený. Velké riziko, velké nevolnosti, v péči rizikové poradny, 2-3x týdne kontroly, odběry, kortikoidy, píchání inzulínu, píchání clexanu plus 14-16 léků denně po celé těhotenství.. v nemocnici kvůli přílišnému zvracení, rizika retardace, rizika rozštěpu páteře dítěte..vše, co mohlo být špatně, to bylo.
Celou dobu jsem se těšila, až to skončí a říkala si, že už nikdy tohle.nechci zažít.
Pak se malá narodila..a během pár měsíců jsem prostě."musela" mít ještě jedno dítě. Byla tak zlata, tak hodnoucka, miminko za odměnu, byla jsem tak šťastná a chtěla ještě jedno. Povedlo se další IVF. Těhotenství už v normě, celkem vše v pohodě.
Narodil se malej satanek..do dvou let dvě děti, to druhé je i teď velice náročné. Občas jsem ryla hubou v zemi..ale neměnila bych ani minutu..co si dva sourozenci dávají, to jim nikdy dát nemůžu. Nelituji.
Jo a jsem na ně sama. Vše se dá zvládnout.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Ahoj....nemuzu neodepsat....Ma dcera to same...porod cisarem po 28 hodinach,koliky do 7mesicu...zuby otres...Separacka..nesmel se na ni ani nikdo podivat......Ty blaho..Furt jsme si rikali .zr s druhym pockame...az prejde to a to..az bude umet sama jist,bude bez plin apod ..Dceri jsou 3,5..a my marne cekame..kfy sd podari druhe dobre skoro rok....Takze kdybych mohla vratit cas..zkousime uz drive rozhodne...Nemas jistotu,ze to pujde hned........A jednou si to vycitat,ze mas jedno..Ditko mas na plinach a um..jasne..Ale nez otehotnis,porodis apod..Druhe uz nebude...Ja bych necekala opravdu ne 😊