SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

Tak my pravidelně jezdíme vláčkem 😀 jaký div, že? no nicméně mí dva raubíři jsou toho názoru, že když sedíme ve vlaku, tak do pěti minut od vycestování, i když jsou najezení požadují svačinu. Ikdybych jela sebemenší krátkou trasu, musím ít s sebou sváču. Poslední náš zážitek byl, že o stanici dál, než nastupujeme přistoupil pán s hafanem - ani nevím, co to bylo za rasu - byl to nějaký bernardýn asi křížený s nějakým obr plemenem, protože sama jsem ho měla výškou v úrovni pasu - a to měřím přes 1,7m. mladší jak vždy lítá po vagonu narazil do psa - ten se jen zvedl a koukal na něj z vrchu. ten udivující pohled syna ve mě vyvolal záchvat smíchu, neb kdyby si na něj sedl, tak by to vypadalo jako žokej Váňa na velbloudovi 😀

Malému je necelých 10 měsíců, zatím jsme cestovali autem a autobusem, ale nejraději máme pěškobus. Snažím se tak hubnout kila po porodu a taky ukázat malému, že chodit pěšky je normální. A co zajímavého jsme zažili? Protože prcek zatím nechodí a jen kouká z nosítka/kočárku, je vše nové a vše zajímavé, od kytiček přes domy, auta... Nejraději máme zvířátka a jiné děti 😉

U nas je to jak kdy. Ale auto nemame, jen pritel sluzebni, takže na vikendy na chatu jedeme sluzebnim.
Vetsinu casu travime pesky samozrejme, driv s kocarem a ted pekne za ruku. To je nejvice zabavy.
Jinak u nas vedou vlaky! 🙂
At uz s nimi nekam jedeme nebo na ne chodime jen koukat, vlak je nejlepsi.
A skvela historka? Tech by bylo 😀
Nase Janicka je na svuj vek hodne upovidana a oblazuje svym povidanim vsechny spolucestující. Obcas se maminka stydi... Napriklad ted kdyz se zacalo projevovat druhe tehotenstvi a Janicka na cely vlak volala "maminka pvsinka velky!!" nebo kdyz hlasila "tata je kluk a ma pytlik a pindik" 😀
Deti vzdy umi vycihnout tu správnou chvili aby se mamka musela cervenat 🙂
A pro Janicku nejvetsi zazitek? Na nasi hlavni trati probihaji opravy takze projizdime kolem bagru a traktoru a nakladaku 🙂

Nejčastěji s dětmi jezdíme autobusem. Při tomto druhu přepravy koukáme po krajině jak se mění. 4astokrát jezdíme za prababičkou aby děti strávily těch pár víkendů na čerstvém vzduchu. A pokaždé si naše děti všímají krajiny jak se mění. 🙂
Na stejných místech jsou různá pole obilí, řepky, kukuřice, ječmene a dalších plodin.
Když jezdíme lesem tak pozorujeme jak se příroda mění od jara do zimy

s dětmi cestujeme hlavně vláčkem, kam vláček nejede jede autobus, prostě auto doma nemáme...to že cestujeme vlakem se líbí našemu malému (5 let) milovníkovi vláčků ...takže naše cíle výletů se ubírají tímto směrem ...největší zážitek pro něj byl když se mohl svést vláčkem tažený parní lokomotivou (kafemlejnek) a následnou návštěvu výtopny, ten rok viděl jěště jednu parni lokomotivu v akci mnohem větší, baví ho i cestování starými trolejbusy a nebo vůbec nemusí být historické hlavně když se to týká dopravy, nepohrdne ani lanovkou ...mladší zatím s ním drží basu a z vláčků je nadšená ...jinak se synem cestuji denně do školky, občas přibereme i dceru a cestování s dětmi je zážitek každý den, malé děti mají tendenci poutat pozornost...např. synovi drží pravidelně místo, v relativně plném autobuse, paní, která nastupuje před námi, a vůbec při cestování o nás občas (rozumněj pořád) ví celý autobus či vlak (zvláště sejde-li se jich tam víc), a člověk může děti krotit jak chce 😖

s dětmi bohužel necestujeme tak často jak bych chtěla. Nicméně prázdinové výlety jsou pro nás lepší než dlouhá dovolená. Cestujeme hlavně autem. Autobusem minimálně. Ovšem vlakem ještě ani jeden chlapec nejel. Sama s nimi se bojím to zkusit. Nevím jak by Daliborek reagoval na zvuk brzdícího vlaku ( je autista a bojí se zvuků)... nevím ani jak by reagoval na celkově na vlak. Asi to ale nezjistím, když to nezkusím.... že? 🙂

My nejčastěji cestujeme autem. Bydlíme ve vesnici kde není ani obchod, školka nic. Takže bychom byli ztraceni. Asi největší šok jsme s detma zažili, když jsme jeli.vecer od babicky domu a přes cestu nám proběhl divočák. Jinak když není zbyti tak z auta uděláme i obytný vůz, dáme matrace a může se jít spát. Vláčky rádi sledujeme, když jedeme právě autem. Syn vzdy říká, že jsme rychlí že vláček předjedeme protože máme závodaka :D

My nemáme auto a tak cestujeme nejvíc MHD a pěškobus. Párkrát vlak a k mamce jezdíme dálkovým autobusem.
Příhodu mám opravdu "parádní", jeli jsme právě takhle k mamce, kolem 8 ráno, syn se doma nenasnídal, tak jsem mu v autobusu dala banán a pomerančový džus. Máme to hodinu cesty, byli jsme zhruba v půlce cesty když si prcek chtěl na mě lehnout, tak si lehl. Za nějakou dobu, to už jsme byli fakt kousek před mamky městem začal brečet tak mu říkám co je, posadila jsem si ho na sebe čelem ke mě a najednou začal zvracet.. Výborné, po*lil sebe i mě, takže honem tahat vlhčené ubrousky, otrela jsem mu mikinu, rychle ji sundala a už jsme se museli zvedat a vystupovat. Venku už čekala mamka, takže jsem jí "vrazila" malýho ať mu dá bundu a z tašky sbalene na víkend jsem si vzala čisté triko a venku na zastávce u hlavní silnice v centru města jsem se převlékala 😀 mimochodem byl leden.. Pak už jsem se tomu smála, ale v tu chvíli se mi fakt chtělo brečet a zvracet taky.

S dětmi jezdíme především autem, protože vždycky sebou vozíme plný kufr věcí, oblečení, bot, hraček a prostě všeho možného. Tak si nedovedu představit, že bychom jeli nějakým jiným prostředkem. Každopádně jsme museli děti vzít také na výlet vlakem, což se jim moc líbilo. Cestou byly doslova nalepené na okýnku a sledovaly jak kolem nás "utíkají" stromy, domečky i zvířátka. Panu průvodčímu musely dát samozřejmě lístek sami. A na nádraží jsme si museli prohlédnout všechny lokomotivy i vagóny. Jednou jsme se byli také podívat na starou parní lokomotivu a to byl krásný zážitek i pro nás, rodiče. A já bych byla ráda, kdyby se nám podařilo se jednou takovým vláčkem, taženým parní lokomotivou, také projet 🙂

Cestujeme hlavně autem - malý má 14 měsíců, proto se snažíme jezdit hlavně v době, kdy je unavený a v autě tudíž spí 🙂 Několikrát jsme jeli i vlakem nejdál Olomouc - Praha a zpět a v dnešní době, kdy ty vlaky vypadají mnohem líp a zejména u soukromých dopravců mají pro děti vyhrazený prostor se stavebnicemi a místem, kde si mohou hrát, je cestování vlaky opravdu celkem komfortní 🙂 A nejlepší zážitek? Jednou při cestě vlakem jsme malému nafoukli vlastní donesené balonky - ideální na zabavení dětí na cestě vláčkem 🙂 Byli jsme v dětském kupé, kam se sice všechny děti cestující vlakem nevejdou, ale mohou si přijít pohrát si... Tak takhle vždycky přišlo dítě, které si chvilku hrálo a potom odešlo s naším balonkem, za chvíli rodič balonek zase donesl, přišlo jiné dítě a zase si zrovna náš balonek odneslo 🙂 Bylo zábavné sledovat, jak se balonek stal nejoblíbenější hračkou všech dětí a putoval po celém vlaku 🙂

Je, soutěž o vláčky, to by syna moc potěšilo, vlaky miluje... Bydlíme na kopci a pod námi je koridor, takze furt stoji u okna a kouká, casto musíme jit na most pres koleje a koukat a mávat na vlaky... Jinak cestujeme dost, auto, MHD, vlak, vlatne by se dalo říct, ze denně 🙂 Takze cestování je pro nas standardní věc, příhod mame dost (hezkých i těch, kde se ditko vzteka a řve za jízdy), jako největší cestovatelský úspěch považuji, ze jsem s nim dojela 4 H autem na dovolenou a v klidu 🙂

Nejčastěji cestujeme autem, ale jinak často jezdíme trolejbusem a dcera v kočáře rozpráví na celý trolejbus a baví ostatní spolucestující 😀

S dětmi cestujeme celkem pravidelně, nejčastěji já MHD a pak každý víkend k babičkám či na nějaký výlet. Občas, když nemám program na den, tak dojdeme na plzeňské hlavní nádraží, dojedeme osobákem do okrajových částí a MHD zase zpátky 🙂 desetiminutová cesta a jak tříletáka potěší 🙂
Ovšem můj asi nejsilnější zážitek je z tramvaje.... už jsem si zvykla, že vysvětluju, k čemu je jaké tlačítko, kde smí/nesmí parkovat kočárek, co znamenají jednotlivé cedulky zákazů. A pravidelně také diskutujeme o místě pro vozíček. Jednou se nám povedlo, že jsme k jednomu sympatickému mladíkovi přistoupili a Jonášek začal - stydlivě se nejdřív ptal mě, proč pán není připoutaný, když tam je přece pás, pak se zeptal dokonce pána :D a ten se vesele bavil o strastech cestování a podmínkách v MHD, takže malej už ví, že poutat se nemusí, protože je pán pohyblivý :D bylo to moc milé setkání a dodnes na vozíčkáře vzpomínáme.... byl plný optimismu a naděje.

My cestujeme nejčastěji autem - bydlíme na vesnici a hodně cestujeme. Jelikož jezdíme se dvěma maličkými dětmi - 1 rok a 2 a kousek a s 2 velkými psisky, je přeprava poměrně složitá. I obyčejná procházka u nás je o nervy - v jedné ruce držím na vodítku 80 kg živé váhy, v druhé je kočár a musí být nachystaná na lovení Terezky - takže zážitek. Cesty s takto malými dětmi je potřeba vždy dobře promyslet a naplánovat🙂) Vtipné zážitky máme s oběma, ale v nejživější paměti je záříjový let a přílet z dovolené u moře. Letěli jsme s oběma holčičkama někam prvně. Nachystala jsem se výborně na letiště, nastudovala internet, věděla jsem, jak děti chodí spát, kdy budou protivné atd., koupila jsem nové hračky, vzala tablet, pozjišťovala, zda je v Praze dětský koutek, koupila flašky s pitím na vzlet a přistávání. Odbavení proběhlo rychle a v pořádku, došli jsme k dětskému koutku a já se začala radovat, že je před námi fajn dovča.To jsem neměla dělat.. Cca půl hodiny před odletem jsme vyrazili ke Gatu s tím, že už je to jen na chvilku, vlezeme do letadla, děti si sednou, mladší usne a starší si bude hrát chvíli na tabletu a pak taky usne.Bohužel mělo letadlo zpoždění, které se na tabuli neukázalo.Holky se začaly na židličkách nudit, Barča chtěla spát a byla protivná a o zábavu pro nás a naše spolucestující bylo rázem postaráno. Let měl 3/4 hod sekyru, Bára byla přetažená a první půl hodinu letu prořvala, než usnula. Terezka si pěkně hrála na iPadu a vše se zdálo, že běží jak na drátkách... Usnula cca 40minut před příletem do cílové destinace. Asi 20 minut před doletem nahlásili, že je zahájeno klesání a již se nemá vsávat ze sedaček. Netrvalo to ani pět minut a Terka se vzbudila s tím, že potřebuje čůrat. To byl konec. Manžel, že s ní nepůjde, že se nesmí, já seděla u okénka se spící Barčou na klíně. Terka začala fňukat, že potřebuje. Chvíli jsme jí zabavili, ale jen krátce. Manžel se stále nechtěl zvednout a jít. Začal mě omývat pot a vymýšlela jsem záchranný plán - navlíkneme jí Barčinu plínu, není to tak dlouho, co se odplenkovala ona.. To byl ale jen náš plán, ona do ní prostě čůrat nebude a fňukala dál. Letadlo konečně přistálo - hurááá. Jenže jsme byli uprostřed a celé letadlo vstalo, nikdo nás nepustil ven. To už nebylo fňukání, ale žalostný pláč. Nakonec to vydržela chuděra až do příletové haly. Zbytek cesty do hotelu už kňouraly obě, měly cestování plné zuby...Poučená z cesty tam jsem si nachystala plán na cestu zpět. Žádné štávičky,ale jen voda, nachystaný iPad, nové hračky, a čas letu ideální na poobědové spaní pro obě dvě. Najíme se v letadle, něco si tam koupíme. Cesta na letiště proběhla v klidu - děti byly hodné, nedělaly rámus na celý autobus, paráda. Terezku jsme dali v hale vyčůrat, pily obě jen vodu, vše super. Než jsme zjistili, že bude opět zpoždění a těžko říct, jak dlouhé. My bez jídla a bez pití, děti na spaní. Tak je vystřídáme v kočárku a v Manduce, prospí se... No, opět si děti vymyslely, že náš plán se jim nehodí do krámu a obdařily nás postupně nesouhlasným zvukem jejich hlásků. Vyrazili jsme do Duty free obchodu s tím, že teda něco nakoupíme domů, zabaví se koukáním na nové věci. Mezi zbožím byly i gumové bonbony, které mají holky rády a samozřejmě skončily v našem košíku a chtě nechtě se staly jejich obědem. Zpoždění letu bylo více jak 2 hodiny a s holkama bylo k nevydržení. Jak jsem byla šťastná, když se začalo nastupovat do letadla. To jsem netušila, že mě zlatý hřeb teprve čeká. Obě si sedly a usnuly snad už při vzletu, ale zpočátku plakaly. Paráda,už bude klid, přežijeme to ve zdraví. Jenže za hodinu se Barborka vzbudila. Chvíli mi rajtovala po klíně, dala si kousek bagety se šunkou... ta jí ale úplně nesedla do kombinace s gumovými medvídky a vodou a nahodila mne, sedačku před sebou i letadlo..Od té doby už byla definitivně vzhůru a dávala o sobě řádně vědět. Terezku jsme vzbudili před přistáváním na WC, ale byla už nevrlá, jelikož by dál spala. Věty spolucestujících při vystupování z letadla o tom, že jsme měli dát dětem napít, aby neplakaly, mne už jen utvrdily v tom, že s dětmi minimálně 2 roky nikam nepoletím 🙂.

@bara_lego uz jsme cestovali ruznymi dopravními prostředky, ale vlakem ještě ani jednou a to jsme už xkrat letěli letadlem, na kolej mame vyhled z okna a o pul druhe vzdy čekáme až pojede vlak :D nejčastěji cestujeme v kočárku, kousek jsou ohrady s kravami, takže to je náš ted nejzajímavější zážitek :D ;)

S dcerou jezdíme nejraději právě vlakem. Musí sedět sama na vlastním sedadle jak velká holka a pečlivě vyhlíží z okna, co vše se podél trati děje.

Cestujem autem a autobusem,a nejradsi ma Eli vlak....
A zazitek?Kdyz jsme staveli na poli u traktoru ze jdem curat a traktor odjel a nase zadky videli vsichni projizdejici

Tak my nejčastěji cestujeme pěškobusem a kočárkem, na delší vzdálenosti pak autem. Ale nejoblíbenější je rozhodně vlak - syn je jako většina dětí pravý vláčkomil. Má je tak rád, že je sleduje i na Youtube. A úúúúúúúúúúúplně nejvíc oblíbené cestování je pro něj tzv. na koni (tátovi za krkem) 🙂

Jezdíme autem, vlakem, lanovkou, tramvají, parníkem, pěšky i busem. Zatím největší zážitek byl z pražských jezdících schodů, jezdili jsme tam a zpátky, a zase nahoru, dolů, nahoru, dolů...

Většinou cestujeme pěšky, když je to někam dál tak busem nebo tramvaji. A co jsme zažili, koukali jsme jak pracuje bagr, jak jeřáb vracel tram na koleje a taky bouracku

My se synem cestujeme od malinka hodně autem a dlouhé trasy. Minulý týden jsme zvládli osmihodinovou jízdu na jih Německa. Syna fascinují semafory. Díky nim se už v roce a půl naučil poznávat červenou, oranžovou a zelenou. Vždy (i třeba při jízdě autobusem) křičí při pohledu na semafor: NE, NE, NE červená!!! --- Pozor! --- Brm, brm, en éééén zelená!
Jednou jsme ho takto vezli s babičkou v kočárku a na poslední chvíli jsme přebíhali přes přechod. Na semaforu pro nás přeskočila červená a my byli v půlce. On vystrčil ruku prudce před sebe, ukazoval s roztaženou dlaní a nahlas křičel ono: Ne, ne, ne! Červená.
U nás doma chodí s tatínkem pravidelně na nádraží, kde je stará pumpa. Pokaždé ji vyzkouší, a když zrovna náhodou jede vlak, svezou se na krátký spontánní výlet 😉.

Naším dopravním prostředkem je auto. Tím, že bydlíme na malém městě, je téměř nutností a přepravuje nás denně. Chybí tomu ale to kouzlo, které znám z dětství já... baťoh na záda, do každé ruky jednu tašku a hurá vlakem na prázdniny. Dodnes nechápu, jak jsme tam pobalili všechny věci. S manželem jsme zatím k tomuhle odvahu nenašli. A tak, aby kluci nepřišli o krajinu ubíhající za okny vláčku, jsme pravidelně pořádali vlakové výlety... nasednout, dojet na konečnou, chvilku počkat a jet zase zpátky. Mladší syn cestu spokojeně prospal v autosedačce, starší pozoroval, co se děje za okny, a chroupal Horalku. Pak jsme delší čas nikam nevyjeli. A když jsme se chtěli k naší tradici vrátit, kluci se začli vlaku z nějakého důvodu bát. Vyjeli jsme, vlak zahoukal a oba spustili řev. Byla to naše "nejzajímavější" cesta... kluci hlavy narvané v našem podpaží a pláč při každém větším hluku. Od té doby jsme do vlaku nesedli. Čekáme, až z toho strachu vyrostou a budou si zas užívat to hezké, co cesta vlakem nabízí.

krasny vecer 😉
tak my nejvice cestujeme kocarkem a autem 😉
zazitku v aute s nasi rostandou mame hodne.. casto stavime,protoze potrebuje napit,nebo srahne cepicku pres oci a opet stavime. kricime a mavame na letadla,auta,bagry,ptacky a pejsky 🙂 porad mame veselo.

Pro nás je nejpohodlnější auto, protože můžeme vzít vše co potřebujeme. Taky čůrací pauzy jsou tak lepší. Vlakem jsem jela se starší dcerou jen jednou, moc se jí to líbilo. V létě jsem jeli metrem do ZOO, to byl zážitek... Vláček pod zemí a ten dlouhýýý eskalátor🙂
"Zážitek" jsem si užili při naší první společné cestě letos do Chorvatska. Celou cestu ,12 hodin, pršelo, že stěrače pomalu nestíhaly. Všude se valila voda, nedalo se skoro ani vystoupit. Jeli jsem na noc, dcerky skoro celou noc nespaly, jak se těšily na moře a sluníčko. V autě vládla stísněná a nervózní nálala. A když jsem dorazili k pobřeží bylo 10 stupnů🙂))) Všichni jsem měli maximálně mikinu🙂 Díky bohu se do odpoledne vyčasilo a dalších 10 dní už bylo ukázkově.

S mým 18 měsíčním synem většinou cestujeme autem nebo hodně chodíme na procházky a to buď bereme kočár, nosítko nebo si syn oblíbil tříkolku, kteoru vedu já. Řeknu jdeme na procházku a už jde pro tříkolku (mááme jí jako záchranu kdyby ho boleli nožičky 🙂 )
A co zajímavého? KAždý den se chodíme koukat na zvířtka - kozy, ovce, koně a jsem ráda, že tříkolku máme jelikož jinak bych ho d plotu asi nedostala 🙂

My cestujeme nejčastěji vlakem. Auto nemáme, protože bydlíme v paneláku a tolik bychom ho nevyužili, vše máme blízko, já mám práci v místě bydliště a manžel dojíždí vlakem. No a na všechny výlety (do zoo, na hrady a zámky, za přírodou, k babičkám ....) jezdíme vláčkem. Děti to milují a já taky. Můžeme si během cesty užít spoustu legrace, hrajeme slovní hry, povídáme si, díváme se okýnkem kudy jedeme, je to celkově pohodlnější a děti mají více prostoru než v autě. A to hlavní, mé děti moc dobře nezvládají cestu autem či autobusem (dělá se jim špatně), takže cestování vláčkem je pro nás ta nejlepší varianta 🙂
Mé děti znají všechny druhy vlaků a poznají je od pohledu, když byly malé, chodili jsme na procházku na vlakové nádraží a pozorovali vlaky, jak přijíždějí a odjíždějí, mávali jsme jim, koukali jsme, jak padají a cinkají závory. Můj syn chtěl být jednu dobu strojvedoucí, samozřejmě to časem vystřídal popelář, hasič či policajt 😀

Dobrý večer, my žijeme v autě a s námi naše dvě dcery. Vlakem jezdí zatím straší dcera s babičkou a je to velká svátost. Koupí se zmrzlina, časopis a nejdůležitější je rohlík se šunkou. Nejnezapomenutelnější zážitek měl z našeho cestování pán, který se šel vyčůrat na benzínové pumpě kdesi v Německu, a našel nás koupat půl roční dceru v umyvadle. Během desetiminut se uplně všechno, takže jí nezbylo vykoupat a oblečení vyhodit. Chtěla jsem vyhodit i autosedačku, ale manžel jí statečně omyl v druhém umyvadle....

Dobrý den, s dětmi (3,5roku a 1,5roku) cestujeme moc rádi, po České i Slovenské republice, jsme velcí turisti a když už děti nemohou, každý rodič dostane do krosny či nosítka jedno dítě a šlapeme (s větším funěním) dál. Turistiku prokládáme zábavou pro děti jako je jízda historickým vláčkem, návštěva termálů, farmy se zvířátky atp. Nejlepší na dovolené však je to, že jsme spolu a moc si to užíváme 🙂

Nejčastěji cestujeme autem, vlakem, autobusem, trolejbusem, na kole nebo pěšky 🙂 No jo, to už je ale celkem nuda. To v létě, když je teplo, tak nafoukneme člun a cestujeme loďmo po naší nejoblíbenější řece Vltavě. Štěpánek byl prvně ve 2 letech, letos si jí sjel dokonce několikrát 🙂 A nejvtipnější příhoda? Hned při jeho vodáckém poprvé nám stačil z lodi vypadnout a odnést si zážitek, na který bude ještě dlouho vzpomínat (stále o tom mluví). Příští rok bereme už i Adámka 😉. Takže AHÓÓÓJ!!!!