Tik v očích u 2 a čtvrtletého dítěte?

Tak to jste mě moc nepotesila ☹ . já teda doufám, že to má z těch vánoc, to byl trošku stres a že to brzo přejde.

@mart567 AHojky.....s tim odeznenim snad budete mit stesti. Ze svoji vlastni zkjusenosti ti muzu rict, ze me to nikdy neodeznelo, jak psala pani vise, jak je clovek v pohode tak se to mrkani zmirni a nebo uplne vymizi,ale jak se neco deje zhorsuje se to a ja mrkam jak debil 😀 ted uz se tomu smeju...ale je to vcelku narocne, hlavne s okolim,. Lide se na tebe divaji a ptaji se te na to..Ale treba to je jiny pripad nez muj....Zkus magnesium ale nevim jestli ho mohou deti....Pokud ti nic nepomuze, uvidis, ze si zvyknes....Lide v mem okoli, kteri me znaji od malicka mi rikali, ze uz to ani nevnimaji...Treba ji to prejde jak zacne vyrustat a nebo me jeste napadla jedna vec. Hodne mi to zhorsuje i zakourene prostredi a doktorka mi rekla, ze mi muze vysychat oko....kapala sem umele slzy ale tak nejak sem taky nepoznala nejake zlepseni :(

@mart567 nepíšete kolik dítku je. a sama nejlíp víte, jaké ty vánoce u vás byly, jestli byl důvod ke spuštění něčeho takového 😉 každopádně příští rok žádné stresy, ale vánoční pohodu! 🙂

@blahova_andrea vek je v nadpise - Tik v očích u 2 a čtvrt letého dítěte 🙂 Ale suhlasim, ze je dost divne, ked su u niekoho doma Vianoce stresujuce.

@gita17 jsem slepá 😅

My měli to samé u syna po nástupu do školky,když ho škrtil spolužák 😖 do školky ale chtěl a těšil se tam.byly i další změny-stěhování,narození dcerky...Pomaloučku to ustupovalo,ale trvalo to cca 2 roky,musel mít pohodu a klid,při nějaké vypjaté situaci se to objevovalo znovu.Měl veškerá vyšetření-neurolog,speciální pedagog,kardiolog-ale vše naprosto v pořádku.Nasadili jsme krom magnezka taky b komplex,ten určitě přidejte,je hodně duležitý pro správné fungování nervové soustavy.nyní je mu 12 let a naštěstí není po něčem takovém ani stopy a to měl opravdu dost,začalo to mrkáním,tikem oka,který přešel až do koutku ust...
blahova andrea-nemusí to být přímo stres a nepohoda,co na dítě pusobí,stačí i silný pozitivní vjem,spouštělo to třeba i radost se setkání s kamarády,lampion.pruvod,dárek od babičky...
držím palce,určo to bude dobré

@gita17 jak jsem psala,nemusí být stres pouze negativní 🙂

@mart567 ahoj,tak i já mám zkušenost s tiky u synka. Je mu pět let. Je to tak zhruba 3 měsíce zpět,co začal často silně mrkat.Jednou mrkl klidně a normálně ale pak zase několikrát po sobě silně a přitom i protočil očka. I já jako první signál myslela,že ho bolí očka,aktivně jsem koupila nějaký dětský kapky do očí...ale na nic.Když jsem se ho jen tak nenásilně a v klidku zeptata,proč tak mrká,zda ho bolí očka,tak řekl že ne,ale že ho to nutí tak mrkat samo... To už mi bylo divné a řešila jsem to i s jeho učitelkou MŠ.Vyšlo najevo,že to Je nervového původu...nechtěla jsem tomu věřit a oplakala jsem to :'( s přítelem jsme "pátrali" z čeho by to tak mohl mít. Pak jsme přišli na to, že synův tatínek (nežijeme spolu už 3ti rok,mam syna v péči,ale syn a táta se vídají nejen o víkendech) si domů dovedl přítelkyni,která asi moc nechápala,že dítě potřebuje pozornost.Nechtěla nikam s nimi chodit,ani na dětské hřiště,kde by si syn hrál sám a oni dělali dozor.Chtěla být celý den jen doma -i syn na to upozorňoval,že prý chce jen ležet nebo se dívat na tv.Syn si poté i stěžoval,že ho pošlou do pokojíčku a nechtějí se mu věnovat,jedna hra Člověče nezlob se s nimi byl velký úspěch.Že "za to" můžou oni mi došlo až tehdy,kdy syn přišel od otce a zničeho nic chytl depresi a začal brečet,že prý za vše může jen on.Že to slyšel u taťky :'( no to bylo na mě dost a já dostala depresi z deprese mýho syna :'( nepřeji zažit nikomu...
Řekla jsem si,že ho v tom nenechám,když si syn stěžoval na otce a jeho přítelkyni,vždy jsem se snažila to nějak okomentovat a otočit k dobremu-třeba když si s ním nechtějí hrat,že má syn jít do pokojíčku a namalovat třeba obrázek,co mi potom donese a dáme si jej na nástěnku...a jiné. Taky jsem se stala synovou nej kámoškou-domluvili jsme se,že jakmile nás bude něco trápit,povíme si to a bude to jen a jen naše tajemství...
Když se nervově trošku sklidnil,a tiky bývaly méně časté,věděla jsem,že je vše na dobré cestě 🙂 když občas ještě "zamrkal",pošeptala jsem mu do ouška "zkus nemrkat hezky".
Taky jsem mu stále řikala,jak je moje zlato 🙂 a vše se v dobré obrátilo...po dvou měsících se synovi tiky ztratily uplně 🙂 a jeho otec se navíc s přítelkyní již nestýká (nepřeju mu nic zlého,má na lepší než byla tato) takže náš "zdroj nevíků" už není a nebude... prostě to chce pátrat po zdroji nervíků,je to těžké a hlavně nejde to vše hned,ale člověk musí být trpělivý a hlavně dokazovat dítěti,že my jsme tu jen pro něj 🙂
Tak hlavně hodně štěstí 🙂

Doktorka nám řekla, že to může být i z nějakého zážitku. A vánoce jsme měli stresující, protože jsme byli všichni nemocni a pak jsme přípravy a dokup dárků honili na poslední chvíli. Byli jsme 14 dni zavření skoro pořad doma a najednou Ježíšek, darecky,navstevy u babiček. Ještě mě napadá jeden spouštěč, byla jsem si večer sednout s kamarádkou, ale normálně jsem si jí okoupala,uspala a hned jak volal tatínek, že chce mámu,tak sem letěla domů a na tatu je celkem zvyklá, tak nevím
Klarak1 b komplex určitě zkusim a na ty vyšetření vás posílala doktorka nebo vlastní iniciativa? Za 14 dní se máme přijít ukázat jestli se to zlepšuje.

@mart567 -na vyšetření jsme šli z vlastní iniciativy,dělám na neurologii tak trochu defomace,samozřejmě to nebylo nutné,ale vypadalo to opravdu divně tak pro muj klid.nevím,nám se to za 14 dní rozhodně nezlepšilo ani trochu,spíš cca měsíc,dva...
jinak myslím,že to rozhodně nespustilo posezení s kamarádkou,pokud byla s tátou,jasně že děti chtějí mámu i brečí,ale pokud nejsou z cizími tak se s tím srovnají,to je přirozený vývoj.zase nemužete kolem dcerky chodit po špičkách,s tátou je to v pohodě.spíš vadí nějaké bouřlivé hádky nebo napětí mezi vámi třeba,dítě vypadá,že to nevnímá,ale opak je pravdou.ale rozhodně bych se nebála občas se vzdálit,spíš naopak

Spouštěč může být cokoliv,hlavně jej zkusit vypátrat,trošku se nad tím zamyslet a pak vše půjde 🙂 myslím,že dcerka je ještě malá,že by se jí to mohlo spravit. Ale myslím,že 14 na toto je málo... Mů syn má 5 let,a to už se s ním dalo dobře domluvit,takže se spouštěč našel rychle. A trvalo to víc jak měsíc,než se začal zlepšovat. Ale asi taky záleží na typu spouštěče... Já osobně si myslím,že ten večer s kamarádkou to nejspíš nezpůsobil.To spíš ty hektické vánoce...
Ale nezoufej,určitě se to spraví 🙂 včas jste to podchytili,tak to půjde 🙂

Já bych různé vyšetření právě chtěla oddálit co nejvíc, ať ji nestresuji ještě doktorama. Jinak děkuji za podporu. Snad bude vše v pohodě.

Nám začala mrkat dcera ve 2 letech, když se nám narodila druhá dcera. První čtyři měsíce,co jsme malou přivezli z porodnice, dobrý, ale jak mladší dceři začaly růst zuby a ona více plakala a já k ní musela víc běhat, více hluku doma a ona vždy bývala i hodně citlivá, tak se to mrkání spustilo. Mrkala strašně křečovitě, měli jsme taky strach, co se děje. Mudr. nám řekla, že je to spíše psychologického rázu a nasadila homeopatika Sedalii na zklidnění. Po dvou měsících se to vytratilo. Takže žádné vyšetření jsme nemuseli mít. I na jiných diskuzích jsem vyčetla, že většinou jak to mrkání přišlo, tak i odešlo. Většinou nějaká psychická reakce na něco. Tak hodně štěstí, ať to brzy přejde...

@mart567 to je určitě rozumné.hlavní zásada je rodič v pohodě,pak se uklidní i děcko 😉 držím palce

Ještě přidávám - v některém čísle Maminka byl článek o nástupu dětí do školky a právě tam bylo zmíněno, že reakcí na nové prostředí atd. může být mj. křečovité mrkání, zakoktávání, počůrávání, znovu krmení atd. Ono 2-3 leté dítě se neumí ze svých problémů ještě vymluvit, promluvit si o nich jako my dospělí, tak se to většinou psychosomaticky někde projeví, buď to mrkání, nebo zakoktávání atd. Tak mě to právě trochu uklidilo, ale byla to muka se na to mrkající dítě dívat...Tak hodně štěstí🙂 Určitě to přejde🙂